Jak lehce se napíše titulek, tak lehce pravou nohou na popravi?tě. Jinými slovy: Dovoluji si příliš? Pak lze vzít následující článek "na lehkou váhu", jako esej, či ještě lépe Sci-fi. Ale jen do té doby, než časně zrána i navečer padne vůkol čistá rosa, vody v lesních studánkách a říčkách budou opět křišťálově čisté, strava po?ivatelná, mravy původní a uměle vyvolané zátopy jen nepříjemnou vzpomínkou na podrazy a servilnost Zemských škůdců k fašistické Bestii...

Aniž jsem si docela jist svým tvrzením...Zkrátka nebyl jsem tam...

Esej © Zdeněk Patrick - Praha 2012

Netajím se, že mým stálým problémem je časování možných událostí i vzájemná kompilace se starými mytologickými příběhy. Když nejen někdejší cenzoři a splétači umělohmotných jazyků, ale i soudobí jednotitele a tříditelé jatečních hodnot lidského ducha, kterým naopak nevadí vybájené a veskrze scholastickou ?ablonu vykonstruované ?revoluční? i ty tmářské, či dnes tutlané inkviziční dějiny lidstva, byli vždy v plné polní. Hotovi vyrobit spíše zeměplacku, než nechat pravdy kapku volně plavat v jejich moři podvodů, l?í a svérázných manipulací. Takže nám asi... říkám asi... uniklo, že možná... či zřejmě... nesouhlasí počet dní v roce o proti ?do morku kostí? zaběhnutým početním úkonům našich předků.

Již nejméně od dob Sumeru, až do dob současných, jsme schopni počítat, bez použití pí=3,1415, jen v prostých ?edesátkových mírách, veškeré oběhy planet, vzdálenosti i rychlosti. Když ani budíkový čas ?edesátkové míře tomuto rituálu neunikl. Hovořím-li o ?edesátkové míře, mám na mysli např. či ?kopu kop, či velekopu = 3600 - božskou minutu, odvozeně 1 stupeň ze 360 stupňů možných. Domnívám se, jsa však obyčejný zámečník, že dnešní počet dní v roce (365,25) nemusí být stejný, jako v časech před planetární katastrofou (360 dní). Aniž musí být poměřování jednotlivých věků (ér) Platonova (Svarogova) roku, v dnešní dochované posloupnosti znamení Zodiaku a navíc ve správném módu, do minulosti planety natolik pravdivé a spolehlivé.

Dovolím si nyní nepatrné odbočení: Poměřování času, či vzdáleností na okruhy a odvozeně ?dálné dálavy? Nikolaje Leva?ova se mi nezdá z tohoto pohledu být až tak marné, neboť geniální. Jakkoliv netuším, zda jen jeho patent. Ač to samé lze tvrdit o sedmimílových teniskách?

Pokud se nemýlím, pak oběžné dráhy planet byly, v důsledku surového útoku na Lachmu a Lachamu (Mars a Venuši), zcela proměněny. V čase Usireva, E_sety, Henochových ?strá?ců nebes? a pokračující kosmické války, která vstoupila svoji závěrečnou předpotopní episodou do paměti lidstva, jako Zánik Troje. A protože se stále pohybuji převá?ně ve slovanské mytologii, pak v této konstlaci uvažuji zánik reálného života ?Trojího světa javi? (Tro_ja_vi), co splynutí, či úmyslné zastření legendou o pozdějším(?) zániku ?Trojiž, nebo nepříliš vyvedeným trojsvětím staroindických eposů.

Pokud by se Herakles (Hera_kletos - Sláva Héry), co potomek bohů nulté generace, skutečně zúčastnil jednak výpravy argonautů ?za zlatým rounem, jednak války o Trojí světy Javi (Zemi, Mars a Venuši), pak se tak mohlo stát v časovém intervalu kolem roků 19 000 - 15600 př. n. l. Nikoli v roce 1500 př. n. l. A pravděpodobně to tak i bylo. Podle dochovaných příznaků žil v dobách, kdy probíhala i vítězná Rámajána s Asury a Daémony na Lance. Jméno Herakles pak bylo neseno skrze věky, co pojem nebývalé statečnosti. Přímou stezkou až do antické mytologie. Podobně jako Ráma, či Svantovít, ač čestný titul nesen jiným směrem.

To, co postihlo Zemi, mělo být pravděpodobně zapomenuto, neboť velice stresující. Aniž bychom měli zapomínat na další možné velice nepříznivé vlivy kosmu: Na tvrdé záření, které dopadalo na Zemi, co důsledek energetických sil, zapříčiněný prý... snad... výbuchem supernovy Vely (G263.9-3.3), ve vzdálenosti 45 světelných let od naší Sluneční soustavy), a v jehož důsledku vyvrcholil pravděpodobný masakr roku 14 471 př. n. l. - mayským dnem smrti, kdy na americkém kontinentě(?) zahynuli všichni dospělí. Aby společně s výbuchy dalších pěti supernov, v časovém intervalu 15000 - 11 000 let př. n. l., s příslušnými paralelně vedenými útoky na Lachmu a Lachamu vyvrcholila globální katastrofa v letech 10 463 až 9577 před n. l. pootočením planety, s ním? úzce souvisí legendy o ?světové potopě?, ?co trestuž pro několik málo sexuálně hara?ících ?kní?at nebes, věčně nepokojné a hříšné lidstvo, aniž se při pomstě a trestu zapomnělo na tzv. obry. Potomky ?Strážců nebes? (Anunaki). Tehdy byl paralelně ukončen život na Venuši i na Marsu a planety dramaticky změnily své oběžné dráhy i své vzdálenosti od Slunce.

Připomeňme si ještě jednou, že i mocní bohové z amazonského Akakoru, dříve než opustili amazonské indiány (cca před 12 453 lety.). Odvozeně roku 10 481 př. n. l., nabídli Indianům své bytelné podzemní úkryty v čase nadcházející planetární katastrofy (viz tzv. kronika Akakoru - E. v. D). Tedy 18 let před potopou, kterou jsem si dovolil vročit do období 10 463 př. l.

Do téhož období, předcházející planetárnímu kataklyzmatu, lze časovat nejen narození bájného potomka, či geneticky uspořádaného díla padlých kní?at nebes. Těch s bílými a dlouhými kadeřavými vlasy, připomínajícími bílou ovčí vlnu a svítícíma očima. A jim z očí vypadlého Noeho:

Henochova apokryfní kniha:

Kapitola 106.

1. A po několika dnech můj syn Metuzalém vybral ženu pro svého syna Lámecha, a ona otěhotněla a porodila mu syna.

2. A jeho tělo bylo bílé jak sníh a červené jako kvetoucí růže, a vlasy na jeho hlavě i jeho dlouhé kadeře byly bílé jako vlna, a jeho oči krásné. A když otevřel své oči, rozsvítil se celý dům...

Připomíná však sakumprásk bohy, či daémony s rů?ově bílou pletí, bílými vlasy, kadeřavé, jak ovčí vlna a černýma svítícíma očima, žijící v podzemních prostorách a podzemních městech propojených stovkami kilometrů dlouhými, širokými a prostornými tunely, které byly před dávnými časy vybudovány po celém tehdejším světě, tedy i v Malé Asii, odvozeně možná... říkám možná... i v dne?ním Göbekli Tepe, či ?určitě i v Nemrud Dag. Tam prý tyto bytosti žili v míru, leč přísně skryti a odděleni od ostatního lidu neobyčejně malého království Kommagéné, ač z některých jejich sídel vedly dlouhé tunely a chodby nejen do Arsamei, či na Nemrud Dag (Na boží horu).

Vybudované rozlehlé podzemní mnohopatrové prostory, o ních? právě hovořeno, se prý nacházejí spíše v Kapadociji (Kapadokie). A podle některých tvrzení (neviděl jsem, nebyl jsem tam) dosahují podzemní města až do hloubky 85 metrů, ale i podle fotek připomínají spíše protiatomové kryty, či spíše kryty proti tvrdému kosmickému záření. Jak říkají někteří (včetně Ericha von Dänikena), zatímco druzí (a s nimi ti, kterým ani náhodou nevadí vykonstruovaná a umělohmotně vybájená historie Evropy a světa, naopak tvrdí, že někdejší obyvatelé města Göreme v Kappadokii, si celé domy, kostely a kláštery vyhloubili ve skalách (lavinové hornině) úkryty před nájezdníky. Hovoříme-li vůbec o stejných podzemních prostorách? Stále se nalézáme na větším území, než které zdávna známe jako Anatoliji (oblast výskytu prvních ocelí a tkalcovských stavů v čase cca 6000 př. n. l.).

Anatolija - Vana_dolija, čili Dolní Venetija, když území Vytinija (Týnci a Bytínci /Vytínci, byli spíše slovanští Makedonci a Drákové - Trákové), kteří pravděpodobně opanovali tyto kraje i na sever od Vanadolije, co původní (autochtonní) obyvatelé oblastí, které dnes známe jako Turecko.

Byli snad mocní bělovlasí bohové, bytující v okolí hory Nemrud oním rodovým tajemstvím vzpomínaným synem, Midridata Kalinikose, Antiochem I. (98 - 38 př. n. l.)? Prý jinak bezvýznamným panovníkem maličkého a přesto bohatého království Kommágény (Stoliční město Samosata, nedaleko města Urfy, na jihovýchodě Turecka, při hranicích se Syrií, dnes zatopeno vodami vybudované přehrady.). Tití? mocní a vědoucí, o kterých hovoří nejen Henochovy apokryfy? Strážci s bílými vlasy zkadeřenými, jako ovčí vlna, s očima černýma a svítícíma, jakoby sluneční svit osvítil jejich okolí a ků?í tak bílou, že jako jasmín, či kalina? A navíc hvězdná souhvězdí vyobrazená v podobě zvířat zodiaku na kamenné desce v Nemrud Dagu mají mít tuté? polohu, jako na noční obloze před cca 25 900 lety... Ve věku souhvězdí Býka, kdy byl zrozen i budoucí pán Nebes a Země Enki, jehož stín draka jednoho dne spočine v Eridu. V posvátném městě bývalých bohů ze semene Anu. Tentý?, jenž mohl vystupovat v Enochově Apokryfu, co Nejvyšší Spravedlivý, trestající již tehdy, na počátku své své fašistické vlády, tzv. padlé Strážce nebes za zcela přirozené ?sexuální haražení?. Jeho zrození je časováno do období, kdy hvězda Alfa Draconis - Thuban, mohla být, čistě teoreticky Severkou. Odvozeně v roce 26 000 př. n. l.

Avšak pouze jen tehdy, pokud bychom neuvažovali planetární kataklyzma a související pootočení zemské osy.

Počítáno k 7. červenci roku 62 př. n. l.? Tedy k době, se kterou je tajemství králů Kommágény vlastně spojeno? Spojeno s příchodem a nástupem mocných Daémonů, nicméně nepočetné 900 členné entity, reprezentující u domorodců svojí pletí bílou jako kalina, své méně výstavní pány? Nebo o?ivlé čiré vzpomínky na božské hrdiny Apolyona/Jaru, Herakla, Usireva a Esetuž žijící po planetární katastrofě odděleně od lidí. Ve svých podzemních městech. Mocných bohů, od kterých ještě král Midridat Kalinikos čerpal vědomosti, technologie a po?íval jejich ochrany?

Jinými slovy: ještě za časů krále Mitridata, žili poslední z posledních podivného uskupení mocných bytostí, které přežily planetární katastrofu a celosvětovou potopu, kdesi v podzemních prostorách hory Numrid Dagi (vysoké 1500 m), na jejím? upraveném vrcholku byla ve skále vytesána velká pohřební místnost, sloužící jednak, co pohřebi?tě bělovlasých bohů(?) a obou králů (Otce a syna), jejíž vrcholek byl upraven v podobě velkého kužele, pomocí nanosených kamenů. Celá oblast byla vlastně posvátnou svatyní, kterou obklopovaly obří sochy bohů i domorodých vládců, dosahujících až 15 metrů. Jsou zde k nalezení i velké kamenné desky, na níž se Midridat Kalinikos zdraví s Apolyonem / Jarou a Antioch I. s Heraklem. V pravém slova smyslu otec a syn dávají světu najevo, že oni znají tajemství svých božských přátel, dávných protagonistů války o Trojí svět Javi. I navzdory tomu, že dnes le?í uražené obří hlavy jejich obrazů (soch) na ?rostlém? terénu a vzbuzují jen údiv. Nikoli však vědění.

Tamté? lze nalézt i kamennou desku s již zmíněnou hvězdnou konstelaci skrze vyobrazení příslušných zvířat zodiaku. Jiným pro mne fascinujícím nalezi?těm (v dne?ním Turecku) je bezpochyby Göbekli Tepe. Nedaleko tureckého města Urfy byly náhodně objeveny kamenné (pískovcové(?)) kvádry ve tvaru ?T? zvící 50 tun. Typicky lehké nosné mostní konstrukce s otvory na stykové ploše k přesnému lícovanému ulo?ení, které známe z moderních technologií ?zdění na sucho?. Jejich konstrukce, mohu-li z fotografií posoudit, je překvapivě moderní a v archeologických objevech nemá dosud obdoby, aniž odpovídající konkurenci. Spirály, kterými se ?mostní konstrukce hrouží do větších hlubin, jsou o průměru od 6 do cca 10 metrů. Největší z ?nosníků? dosahuje výšky až deset metrů. Ostatní kolem 6 metrů. Jak odborníci na archeologické vykopávky usuzují, jedná se zároveň o nejstarší známou stavbu, jejíž počátky jsou archeology odhadovány na více než 12 000 let. Přičemž podle nálezů střepů a pazourků byla tato oblast opět zabydlena kolem roku..... Přičemž lze uvažovat i o podstatnějším stáří staveb. Soudě podle vytesaného znamení Lva, starší, či stejně stará, jako egyptská sfinga, jejíž výstavba mohla být započata právě v této nebeské éře. To, co vlastně spojuje Numrid Dagi a Göbekli Tepe, jsou jednostejné reliefy zvířat zodiaku. A navíc se domnívám, po shlédnutí videa a fotek, že tři kruhové objekty, vykopané zpod několika metrové vrstvy nánosu, společně s kamennými bloky, uspořádanými ve spirále směřující dolů, jsou nosné ?mostní? pilíře, postavené v čase před planetární katastrofou, co pohodlné vstupy do podzemních prostor. Při vykopávkách byly v již zmíněném nánose nalezeny kosti, suž, střepy nádob, pazourky v podobě, jakoby je semlela obří drtička, či míchačka. Podobně jako tropickou faunu objevenou při vykopávkách na severoamerickém kontinentu. Snad obří zátopová vlna, která v mohutném víru vod proudících do podzemních prostor dílo zkázy dokonala. Němečtí archeologové pracující na vykopávkách odhadují stáří objevu v Göbekli Tepe na nejméně 12 000 let. Což plně odpovídá planetární katastrofě z roku 10 463 př. n. l. Jakkoliv čas osídlení jimi vložený, odpovídá období konce Antlánie, kolem roku 9500 př. n. l. Přesněji 9577 před n. l.

Dříve než panu IT nabídnu odkaz na stránky pana Timothy Stephana, který se parádně ?vypořádal? s problém zobrazených zvířat, jednu polemickou poznámku: Týká se v Göbekli Tepe nalezeného petroglyfu, na kterém je podle autora téma z Norsk legend. Nehádám se, já naopak říkám proč ne... Na obrázku je velmi zjednodušenou formou znázorněn ?hromový pták? - orel (symbol Pěruna), Strom života (symbolicky: Orlem a hadem střešená cesta Mléčnou drahou) Had na levé straně, představuje Hadiče Velese, jenž byl Pěrunem pověřen střešením cesty skrze Mléčnou dráhu.

Slíbené odkazy: nejzajímavějším je nepochybně studie Timothy Stephany (anglicky): Parádně se totiž s problém zobrazených zvířat vypořádal na svých stránkách Timothy:

Pro pana IT

http://www.timothystephany.com/gobekli.html "

Text je živý, může být ještě doplněn a opraven. Rozhodně doplněn o další odkazy. A jakmile zjistím, jak neporužit autorská práva - bude doplněn i o obrázky. prozatím prosím vážené čtenáře, aby vyhledal obrázky na googlu pod:

Nemrud Dag

Göbekli Tepe

Poznámky pod čarou: ?edesátkové míry: Viz rozdělení kruhu na stupně, minuty a vteřiny, počítání na páry (2), půl tucty( 6), tucty (12) čertův tucet (13), veletucet (144 nebo-li tucet tuctů) mandele (15), soroki (40), půlkopy /30), kopy (60), velekopa (3600, nebo-li kopa kop ), kterými lze lehce a bezezbytku vypočítávat i elipsovité, i jinak zapeklité oběhy planet.)

Celá tisková zpráva | Komentáře: 17 | Přidat komentář |