Nejen samí kluci, ale i holky byly mezi "z nebes spadlými archonty"

Srovnávací mytologie je součástí více vrstvené zpětné (reverzní) metody, zkoumající pravděpodobnost porovnáním s ostatními informacemi. Následující článek, je pouze nepatrným výběrem podstatně hlubší analýzy a v žádném případě si nečiní nárok na konečnou pravdu...

...Částečná zpětná studie Henochova apokryfu

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2012

Příliš nesrovnalostí kolem padlých Archontů (Archandělů), kteříž zde zdávna pobývali: Celý Enochův příběh se zdá být poslepovaný z několika časově odlišných částí. Trpí navíc zvláštními neduhy. V časovém zařazení nevykazují jednotlivé části vzájemné souvztažnosti, jakoby pocházely z jiného času i jiných zkušeností. Lze totiž velmi snadno zahlédnout dvojí a velmi rozdílné poměřování "Spravedlivých". Zatím, co Enoch, jeho otec Lamech i Metuzalém, ale i vydařený klon Noe a jeho synové, mají jisté výhody a dostává se jim rad, jak uniknout zkáze, tak ti, kteříž zde zdávna byli, muži na slovo vzatí, jsou pochytáni a bez řádného soudu i se svými ženami a dětmi odsouzeni k smrti "seslanou" Potopou světa. Zřejmě uměle vyvolanou planetární kolizí. Říkám-li uměle vyvolanou, pak mám na mysli "vyvolanou zbraněmi".

Kapitola 10.

1. Na to pravil Nejvyšší a veliký Svatý uchopiv se slova i vyslal Uriele k synu Lamechovu a pravil k němu:

2. Jdi k Noemovi a vyřiď mu, v jménu Mém: Skryj se! A zvěstuj mu nastávající konec. neboť celá Země zahyne a vodní záplava zachvátí celou Zemi a vše, co na ní jest - zahyne.

3. Pouč jej, aby unikl a potomstvo jeho, aby pro všechny rody světa zůstalo zachováno.

Zatím, co se míšenci Anuova lidu a lidských dcer stanou bez soudu odsouzenými na smrt, potomci vydařeného klonu Noe "mají zelenou". A nejen ti. V budoucnosti, nedaleko naší přítomnosti, zbyde-li pro nás skrze dostatek průšvihů a genocidních podmínek vůbec nějaká, je naplánován ještě jiný, tentokráte přísně autorizovaný sestup:

Kapitola 39

1. A v oněch dnech sestoupí vyvolené (vybrané) a svaté děti pocházející z vysokého nebe (nekonečných nebes), a jejich semeno (pokolení) se spojí s lidskými dětmi.

My již víme o dvojím metru, avšak stále "doufající" Asael netrpělivě vyhlíží vyslaného posla s prosebnou peticí. Ten vyděšen viděním se skrývá v zemi Dan u vod Danu (na jihozápad od Hermonu). Věc je na nejvýš závažná a hned, jak Henoch Asaele vyhledá, spěchají společně do Abelsjailu:

Kapitola 13.

9. Když jsem se probudil, vyhledal jsem je. Všichni seděli pohromadě plačící v Abelsjailu,

10. jenž je mezi Libanonem a Senserem, s obličeji zakrytými. I vyprávěl jsem jim obšírně všechna vidění, jež provázela můj spánek. A promluvil jsem slova spravedlnosti a pokárání nebeských strážců.

Mám-li takové pochyby o věrohodnosti Enochových apokryfů, které nejsou samonosným příběhem, ale spíše dílem inicializovaným kratičkou zmínkou ve Starém zákoně... Tedy mám-li takové pochyby - měl bych přispět pádnými důkazy, že Henochovy Apokryfy mohl sepsat na objednávku kdokoli, kdykoliv:

1. Pravdivou skutečností může být sestup mimozemské entity, která z pohledu sestupujících měla své opodstatnění i zákonitosti. A uvážíme-li celou záležitost objektivně, mohlo se tak stát kdykoliv a z jakýchkoliv příčin. Z nichž ani jednu nelze považovat za "hrdelní zločin".

Navíc vyhrožovat totálním zničením lidstva, co příkladným trestem, mne nutí rozpomenout se, že "nebeská knížata" vedena jakýmsi Semjásou, byla proti početnému okolitému světu početně zanedbatelným výsadkem. A navíc uskupeným v malém, přesně vymezeném okruhu: Baalbek, Ur_Šalim, Abelsjailu, a nebylo tedy třeba k smetení "viníků" žádných planetárních katastrof.

Navíc mám výhrady i k "Nejvyššímu Spravedlivému", jehož odsudek mi připomíná řádění fašistické mažinerie K. H. Franka, která po popravě zastupujícího říšského protektora (ochránce) Reynharda Heidricha československými výsadkáři, jednala jak na smyslech pominutá. Zdá se mi, že Nejvyšší Spravedlivý nemá potřebu Adolfa Hitlera, ukájet se filmy, vyrobenými čistě pro jeho osobní potřebu, při popravách českých dětí, umírajících mnohdy před očima svých rodičů. Zde vidím faleš autorů apokryfního spisu, kteří spojily nespojitelné.

Rovněž tak "sexuální chtíč", vlastně přirozené haražení všech tvorů na této plodné životadárné planetě, co corpus delicti (předmět doličný) v důkazovém řízení při bleskurychle vedeném procesu hrdelního zločinu? Není-li právě dnes, v pohnutých dobách podivné dehonestace všeho přirozeného a lidského, přirozené sexuální harašení bažanta v očích zločinců zločinem? Tak jako je zločinem přirozená obrana proti zločinu?

2. Příběh logicky nezapadá do žádné, byť stále možné biblické potopy, neboť autoři bible náhle nejsou silní ani v dějepravě, ale ani v počtech. Ačkoliv máme hned několik planetárních pohrom, vrcholících zatopením velkých oblastí (na př. 20 350 př. n. l., 10 463 př. n. l. a 5 600 př. n. l.), ani jedné z nich se nezúčastnil, ani jeden z jmenovaných protagonistů Henochova apokryfu. A na víc se zdá, že nejen jména padlých andělů, ale i slavných protagonistů z Henochova apokryfu jsou vycucaná z téhož palce.

3. A přesto se musíme smířit s příznakem, že část spisu, zabývající se astronomii, letem skrze Univerzum snad až k samé hranice poznatelného, má na tu dobu, kdy Země byla v některých plánovacích odděleních již povinně placatá, velmi silný vzdělávací náboj. Předávaný bezprostředním pozorovatelem, kterým mohl být kdokoliv.

A jak říkám, tedy vlastně i Henoch.

4. Jak jsem na začátku potvrdil, mým snažením je získat představu o pravé podobě těch, kteří svévolně opustili útvar, či bojovou posádku "na vysokém a svatém nebi" s tak odporným úmyslem, že se pruderním starcům, naslouchajícím u táborových ohňů vyprávěním o těchto andělských orgiích, nelíčeným odporem a zlostí nadzvedávala žluč.

5. Pokud kdy sestoupila z vysokých a svatých nebes várka bytostí, pak bychom měli alespoň tušit kdy a kde. A legendy a eposy hovoří, že tomu mohlo být jednak za času mnou již popisovaných, když časování těchto událostí převalila temnota Enochiády, neboť čirý úmysl, jednak v časech před dragonskou válečnou mašinerií z Orionu a Siria prchajících bytostí (viz Usirev, Eseta, ..... Ištara - Inanna, Orjana), ale i časnější výsadek božští předkové a inspirativní duchové Slovanů sestupující na Zemi (Midgard) ze směru Velké i Malé Medvědice, či zpoza Arktura. Jinou alternací téhož, avšak mnohem, mnohem později byly dítky sumerského boha Anu (Anunaki, Anakové atd...) ve směru z Plejád. "Mimo princezny se zlatou hvězdou na čele" prchající ze Siria a nalézající asyl na Zemi a nakonec i v české pohádce, máme o vzhledu těchto inspirativních duchů praslovanů poměrně přesné představy.

Zda-li správné a pravdivé ukáže čas. Vodní nágové (Vanové) jsou naopak skupinou, která přicházela, tak jako lid Anu ze směru Plejád, ale i Siria a Orionu, aby nalezla asyl, jak na Zemi, tak na Venuši (Lachamu). Venuše, pravděpodobně plná oceánů, obíhala v těch divných časech kolem Slunce po zcela jiné trajektorii, tak jako ostatně i Mars (Lachmu). Jak je na první pohled patrné, nehovořím o Rase, jejíž systém byl vybudován v Severiji (Hyperboreji) a která ovládala tehdejší euroasijský kontinent a která v čase napadení poskytla Vodním Vanům, bytostem, které ovládly nejen Sumer, ale skrze astronomii Tiahunanaco u jezera Ticicaca, ale i Arattu I. na pozdější Kyjevské Rusi... poskytla asyl. O Rase ze souhvězdí Malé i Velké Medvědice pohovořím v jiných kapitolách.

Anuovi děti, zasvětitelé lidstva, byly rovněž tvůrci pyramid a Slunečních chrámů v celém pásmu života planety, zabezpečujících energetické potřeby. Jejich vzhled není sice jistý, ale část z nich, soudě dle archeologických nálezů, hovoří o jisté podobě z lidskými dětmi, nicméně... tělesná stavba, tvar hlavy, velké a na souži přimhouřené oči, úzké rty, široká ramena, soudíme-li podle dochovaných nalezených sošek mužů a žen (v El Obejdu), jasně hovořila o odlišnosti DNK. Tato obojživelná entita zcela ovládla nejen šelfová moře, ale i oblasti v Mezopotámi, Asyrii, či na druhém konci světa v Jižní Americe a později snad i na Yucatanském poloostrově.

Každopádně sestupující knížata nebes, neboť vědoucí a ovládající mnohou techniku i technologie, se stála zasvětitely tehdejšího lidstva, jež ještě běhalo nevědomé a nahé po lučinách a živilo se travou, kořínky a sběračstvím. Z téhož důvodu ani příliš početné, neboť ženy při sbírání plodin naběhaly za den tolik, že se jim narušil přirozený ženský běh a oni nemohly počít děti. Se znalostí pěstování zušlechtěných plodin, zůstávaly ženy doma a lidstvo nabíralo do mohutnosti.

S přebytkem volných pracovních sil.

Přeskočíme-li v čase několik tisíc let, pak zjistíme, že lidstvo pod ochranou těchto bytostí, nabývá rozhledu i vzdělání. Stává se samostatným, tedy schopným bojovat i se složitými zbraněmi. Ponecháni na pospas okolí, aby získali na odolnosti i bojovém umění. Muži se naučili se zpracovávat kovy, vyrábět zbraně i okrasné předměty. ženy mající více času se naučili umění zvelebovat své okolí, umění milovat i krášlit se. Anuův věk byl pokládán za věk zlatý. Rozvinulo se cílevědomé zemědělství, výroba kovů, stavitelství, architektura, matematika, astronomie, písemnictví i schopnost řídit zásobování. Stále hovořím zejména předpotopní Babylonii, vlastně celé Mezopotámii a Asyrii.

Další možnou entitou, která tentokráte jako předvoj Dragonů sestoupila na Zemi, aby skrze pátou kolonu "obchodníků, poradců a pozorovatelů" vyprovokovala ničivý střet mezi Antlánií a krátce po zániku Severije, s nově tvořící se Rama říší, byl spojenecký agregát hadičů a jejich vazalů. Tento střet je částečně popsán v kapitole "Třetí sestup Perunův".

Hadič Asurové (šedivci), chodící hadi, zakrátko opanovali oblasti nedávno ještě pod správou Anuových dětí, které byly následně naháněny a zabíjeny spojeneckým agregátem "chodících hadů" a entitou Alalu (krvelačných bytostí se psí tváří), jejichž Nejvyšší vládce, nový pán nebes a Země, pán chaldejských čarodějů - drak Enki, měl v očích nevědomých domorodců získat přirozenou kontinuitu vladaře nebes i Země vyhlášením za mladšího Anuova bratra. A právě o tomto sehraném divadle v podobě "potrestání" padlých andělů ze svatých nebes pojednávají Enochovy apokryfy. S tím rozdílem, že příběh byl autory vsazen, nikoli do reálného času, nýbrž času vybájeného tak, aby odpovídal představám i biblických příběhů, které prý sepsal Mojšíš. Aniž i to není nemožné. Jen ten čas biblické potopy, vykopané panem Woleyem, neodpovídá realitě. Jsou Elohim chodící hadi? Zdá se, že první příznaky uctívání tomu i nasvědčují.

Chodící had se objevuje i co Adamův poradce i jako svůdce Evy. Ale i v podobě Archontů (Archandělů) vyžadujících sexuální služby od Eviny dcery Norey.

Byli to chodící hadi a dragoni, kteří praktikovali i ty nejsurovější ze surových forem genetického inženýrství a otroctví.

Říci naopak přesné datum, kdy nepříliš početné Anuovi děti, v několika vlnách a z několika směrů, sestoupily na Zemi, je riskantní fabulací, nicméně... již jsem řekl v kapitole o založení Babylonu I. (Vavel).

A kde vlastně poprvé sestoupily?

U jezera Titicaca?

Mohl to být rovněž nejen Egypt, ale i při řece Eufratu, v pohoří Antilibanonu, na hoře Syrion (Syrius), kterou autochtonní obyvatelé země Martu - Amurů (Amorejci) na rozdíl od Asyřanů (Sydoňanů) nazývali Senír a za dnů Jareda, jak vyplývá z biblických textů Mojžišových knih - Hermon. A je nyní na váženém čtenáři, zda se rozhodne odvození jména Syrion od souhvězdí Sirius, či od babylonského dráčka Syruže. Potvůrku s téměř lidskou tváří a hadodračím tělem. Pokud se rozhodne pro druhou variantu, pak slova Syrie, Asyrie, či oslovení vznešeného lorda Sir - Had, nebo naopak řecké slovo Ofis - had, oficer (hadič - voják s vyšší šarží), Office - Hadov / důležitý úřad, odvozeně oficiál - důležitý úředník, ale slůvko oficiální, tedy hadově závazné se dodnes zcela cíleně a vědomě nesou ve znamení hadič dragonských okupantů.

Nyní si dovolím upozornit na odvození názvu hory Syrion podle první varianty. Semjása je zajat, pověšen na stromě hlavou dolů a jeho duše vypuzena, aby se vrátila domů mezi hvězdy Orionu. Neobyčejně barbarský zvyk, pověsit hlavou dolu, pohřbít za živa hlavou dolů, jednoznačně vykazuje známky nikoli božské, nýbrž nízké duchovní nouze.

V souvislosti s odesíláním duše ke hvězdám připomínám, že synové bohů, egyptští vládci (viz Usirev), odesílali k Siriu svoji duži skrze energetický vysílač - pyramidu. ženy vládkyně (viz Eseta) směřovaly naopak k Orionu. Podobně jako duše nebohého Semjasy.

A na poznámku jedné ze čtenářek (paní Sophie), že je podezřelé, aby mezi sestupujícími anděly byli jen samí "kluci" vybírám sošku jedné z Anuových dcer: Madonu s dítětem. Přičemž připomínám příběh askalonské Derkéty a její dcery Semiramis (Holubice, zákrytný význam označující bytosti z Plejád.), možného klonu Vanů obohaceného o lidský Y_DNK neznámé Hs,

Takto použité genetické inženýrství možná umožnilo jistě nepatrnému počtu vodních Vanů nejen přežít, ale i na jistý časový úsek opanovat, v jiné podobě, ztracená území.

Tak jak to vlastně mohlo být s Anuovými (Enlil) dětmi a jejich smluveným sestupem na horu Syrion?

Vycházím-li ze srovnávací mytologie, pak z pohledu Chaldejců se zdá být interval vlády Enlila (Ea) zlatým věkem Kronovy Antlánie. A uvažuji-li Leto (Лѣто) 40 015 (38 005 př. n. l.), co třetí příchod slovanského Pěruna, pak Enlilova vláda potrvá nejméně do období, kdy na nebesích zavládne souhvězdí Býka (Taurus), což je v modu 2 160 let interval 30 400 - 28 240 př. n. l., nebo interval 4 480 - 2 320 př. n. l. V tomto čase, za vlády souhvězdí Býka, byl zrozen i budoucí pán Nebes a Země Enki, jehož stín draka jednoho dne spočine v Eridu. V posvátném městě bývalých bohů ze semene Anu. Tentýž, jenž mohl vystupovat v Enochově Apokryfu, co Nejvyšší Spravedlivý a trestající padlé Strážce nebes z počátku své vlády. Jeho zrození je časováno do období, kdy hvězda Alfa Draconis - Thuban, mohla být, čistě teoreticky Severkou. Odvozeně v roce 26 000 př. n. l.

Avšak pouze tehdy, pokud bychom neuvažovali planetární kataklyzma a související pootočení zemské osy.