Cíl: Odvrácené strana Měsíce, v oblast Delporte - Izsak, poblíž kráteru Ciolkovskij. Zřejmě dalším snímkováním bylo prý odhadnuto stáří lodi na 1, 5 miliardy let. Celkový dojem prý vyplývá, podle první verze: Zničená základna i nedaleké město. Dojem je prý navýšen dvěma dalšími objekty, snad kosmickými plavidly téže provenience (soudě prý podle kaliografie na povrchu strojů), které v dávných časech rovněž neunikly masivní pohromě.

Je-li mlčení většiny jen strach, celá staletí úspěšně budovaný hrozbou možného nařčení z "doteku zločinného myšlení", dnes nasílený masážemi mediálních prostitutů, až na samou hranici posvátné obavy z možné vaporizace Svatou Inkvizicí Velkého Bratra, pak již není žádné mlčící většiny...

Apollo 20 nebo Apollo 15?

Nezávislé dějiny země Zlaté hvězdy Margity v podivně závislé Evropě © Zdeněk Patrick - Praha 2005

Apollo 20 (16. srpna roku 1976)

Druhá verze hovoří o dopadu kosmického objektu a následném roji úlomků, které prorazily na mnoha místech mateřskou loď. A tak prý byl, v ten samý čas, vytvořen i kráter Izsak. Od odhadu dopadu kosmického tělesa je pak odvozováno, jak stáří lodě, tak celé základny i "města".

Přičemž první původní snímek, který byl za krátký čas z youtube bez vysvětlení odstraněn, vypadal věrohodněji, než nástupnické podvrhy. Včetně překvapivého snímku tzv. Mony Lisy. Nicméně jsem objevil i části původní verze, skrze kterou snažím dohlédnout k možnému výsledku.

Nyní si dovolím opakovat svůj názor: Bylo by divné, takové indicie na Měsíci, vzhledem nejen k jeho souvztažnosti k dějinám Země - nenalézat. A přiznám se, že i tuto indicii zkoumám, jak jsem již potvrdil, zejména z pohledu slovanských legend, mytologie a pohádek. Jakkoliv se nyní, brodím výčtem nesrovnalostí, vynasnaším se na neurčitost Apolla 20 poukázat. Odvozeně, co úmyslný podvrh, jehož smysl mi uniká, ale jen zdánlivě:

a) Je pro mne šokujícím poznatkem, kolik nebezpečných idiotů ohrožuje lidstvo a zahrává si s výmysly a podvrhy, v tak nepříjemně citlivé oblasti, jakou je bezesporu bezpečnost Země a ochrana života na ni. Aby výsledný průšvih, který tak hloupě spoluvytvářejí, byl ve všech oblastech lidského konání zlehčován až za samou mez sousedící s idiotizmem. Tentokráte posloužil názvem: "Ufologie". Navíc jsou i nadále připraveni v plné polní, v oceánu svých připravených lží, utopit jakékoliv náznaky pravdy z této tak závažné oblasti. Což však může být naopak věrohodným příznakem Průšvihu a právě probíhájícího počátku jejich konce.

b) Již jsem zmínil mocné dalekohledy, prozatím však stále nepoužitelné při pozorování odvrácené strany Měsíce (pokud již na oběžné dráze kolem Měsíce dávno nejsou.). Aniž jsem, po celá desetiletí mohl koutkem oka spatřit mapu, či foto odvrácené strany. Což považuji za velmi významný důkaz podivného jednání odpovědných hochů. Uvážíme-li kolem Měsíce obíhající velitelské moduly, se stále pracujícími filmovými i video kamerami, musím si postesknout, že až do roku 2009 byla k mání jen zoufale jediná a navíc matná fotografie z Rudého práva.

c) Velkým problémem, porovnám-li doposud používané technologie, které ještě nedávno svoji středověkou vyspělostí udivovaly banksteristy při obléhání Stalingradu, je nepochybně samo přistání na odvrácené straně Měsíce. Aniž si dovolím uvažovat ztrátu signálu a spojení se Zemí, ale i technické vybavení elektronickými přístroji z roku 1976. Přistání na odvrácené straně? Posuzuji-li úroveň skvělých "parních lokomotiv" typu Saturn, řítících se sto kilometrovou rychlostí na oběžnou dráhu. Odvozeně podobně i vizi měsíčního modulu a velitelské lodi, téže domorodé provenience.

Pak uvažovat jiné, než přistání velmi tvrdé, by nebylo moudré?

Spíše zhola neřešitelné, aniž musím uvažovat úroveň příslušných přenosových satelitů. Snahy poukázat na možnost spojení se Zemí skrze sovětský Lunochod 1 a 2. jsou nepraktické, neboť z mnoha důvodů neuskutečnitelné.

d) Dovoluji si pochybovat i o možné posádce Apolla 20, která zásadním způsobem nesplňovala kriteria v požadované oddolnosti, neboť návratová vize z odvrácené strany Měsíce se i dnes limitně blíží nule (V souladu s tehdy používanou taktikou a technologiemi).

Ani tzv. Van Allanovy radiační pásy, které byly objevené družicemi Explorer I a Explorer III., nejsou až tak snadno průchozí "Hvězdnou branou". Jedná se o velmi silně, částicemi Slunečního větru a kosmického záření (tzv korpuskulárního záření), koncentrovaně nabité radiační pásy, které jsou vytvořeny magnetickým pólem Země (Moje jednoduchá představa magnetického pole, odvozeně Van Allanových pásů, spočívá v jemných železných pilinách a magnetu.), které vlastně chrání život na této planetě, Jejich vzdálenost od Země je, odvozeně od průběhu magnetického pole, ve vzdálenosti od 400 km do 30 000 km. Vnitřní pás velmi nabitý částicemi dosahuje do vzdálenosti cca 15 000 km.

Korpuskulární záření:

Jak je patrné z následujícího přehledu nic, co by bylo životu až tak prospěšné. Odhad: Další úspěch domorodě uskupených destruktivních sil, průletem Van Allanovými pásy, zaručen, Astronauté by se upekli do "zlatova" na hliníkové folii Apolla, během třech až pěti minut. O přístrojovém vybavení raději pomlčme. Aniž si dělám iluze o tvrdém záření v širém kosmu směrem k Měsíci a aniž se odváším uvažovat přibližně tentýž energetický náboj vytvořený pro změnu, el. mag. polem Měsíce. A o tenoučké ochranné vrstvičce ozónu, si nechám rovněž snít. Za úvahu pak ještě stojí: Převážná část měsíčního projektu Luna, Apollo, Surveyor a Ranger, se odehrávala na nulté rovnoběžce (rovníku).

Záření α: proud části atomových jader Helia

Záření β: nevlídný proud mračna elektronů a pozitronů. Soustředěné elektromagnetické záření nevyjímaje.

Záření γ: Výše jmenované záření i vše pronikající nejtvrdší známé záření, neboť s nejkratší vlnovou délkou, ale i další, jsou vesměs smrtící (viz i následné veselé produkty jaderných výbuchů, co nedílné součástí tzv. "korpuskulárního záření".): Ultrafialové, infračervené, ionizující, tepelné, rentgenové, ale i další kosmické produkty téhož. Jakkoliv možný zdroj energie pro lety širým vesmírem bez "přídavných palivových nádrší", je v morálně zanedbaných rukách, jak dnes zřetelně patrno, neobyčejným požehnáním Satana. Důkladný bič na neposlušné státy.

Aby však nebylo mýlky: Jako domorodý lokální patriot držím všechny palce myšlence, že bylo nalezeno nějaké mocné kouzlo, chránící lety Apollo, ale i ty ostatní dobývající "daleký" vesmír.

Jistá naděje se jeví, v dosud mnou nevyřčené domněnce, že lety Apollo byly směrovany skrze menší koncentraci částic, jež by měla být logicky nad el. mag. poly Země. Nad oběma geomagnetickými póly? Tam, odkud na nás pulzují obří ozonové díry? Tedy hurá na oběžnou dráhu a snad více než tušit, kde nám nechal Tesař dokořán otevřené okno i pro zpáteční let.

Apollo 20 - Mona Lisa:

Zpráva neurčitých podzemních zdrojů, infiltrovaných těmi, kteří nekamarádí ani sami se sebou:

Na odvrácené straně Měsíce, v oblasti Delporte - "Izsak D", ve směru kráter Ciolkovskij, Fermi, Delporte a Lukte, byl při snímkování měsíčního povrchu zaznamenán velitelským modulem výpravy Apolla 15 vyjímečný doutníkový objekt, jehož následující upřesnění po vyhodnocení snímku zní: Vesmírná loď, jejíž délka dosahovala téměř 4 000 metrů, jež byla dílem, posuzována tuzemskými výrobními technologiemi, nám neznámé vyspělé entity.

Velitelská loď výpravy Apolla 15 (30. července 1971) setrvala ještě další dva dny, po ukončení mise, na oběžné dráze kolem Měsíce (pilot velitelského modulu Alfred Worden), tedy ve vzdálenosti od 17 do 100 km nad povrchem Měsíce. Přičemž mi jasně vyplývá, že se vzdálenost 17 km od povrchu Měsíce váže k místu přistání měsíčního modulu Falcon. Zřejmě v přiblížení se povrchu i nejkvalitnější fotky, neboť s podrobnostmi širého okolí oblasti kráteru Archimedes (Viz výprava Apollo 15 v minulé kapitole.). Právě na této oběžné dráze byla, po ukončení měsíční mise, z velitelského modulu vypuštěna sonda, mající za úkol fotografovat a monitorovat radiaci i magnetické pole Měsíce. Nikdy více již nebylo o sondě hovořeno, ačkoliv bylo její uvedení na oběžnou dráhu Měsíce úspěšné. 4. srpna 1971 odstartoval velitelský modul směrem k Zemi.

Byl to Alfred Worden, který zaznamenal na odvrácené straně Měsíce "významný objekt"? Připomeňme si v této souvislosti i Lunochod 1 - odběr vzorků Mare Imbrium, Moře Dešťů) relativně nedaleko Zálivu Duh, Sinus Iridum.). Lunochod opustil sondu tři hodiny po přistání a vydal se na cestu dlouhou 10 540 metrů, aby odeslal na Zemi 20 000 snímků. Skončil svoji misi 4. října 1971.

Jednou z možných variant možného nálezu prastaré základny, "Města" a významného objektu může být i shluk výzkumných sond a výprav Apollo. V tomto případě Moře dešťů, přesněji některý z kráterů poblíž Bažiny Hniloby v podhůří Kavkazu (Apollo 15).

Jinou sovětsko americkou tlačenicí se vyznamenala západní čast "Moře Jasu" (Mare Serenitatis). S cílovou oblastí Apolla 17: pohoří Taurus, nedaleko kráteru Litrow, při samém okraji jihozápadní části Moře Jasu. Když relativně nedaleký kráter Le Moonier (25.85° S, 30.45° V), mezi Mořem Jasu (Mare Serenitatis) a Býčími Horami (Taurus Mountains) byl cílem měkkého přistání Luna 21 (15. ledna 1973), ze které byl na 4 měsíce vypuštěn Lunochod 2. Nikterak časově nesouvisející s akcí Apollo 17.

Každopádně prý k významnému objektu, krátce po společném projektu Sojuz Apollo - Apollo Sojuz vyrazila společná sovětsko - americká výprava "Apollo 20".

Ta měla odstartovat 16. srpna 1976 ze základny amerického vojenského letectva - Vandenberg v Kalifornii. (Řídící středisko se údajně hlásilo volacími znaky: Vanderberg 20). Cílem mise měla být již jmenovaná oblast na odvrácené měsíční straně. Velitel mise: dr. William Rutledge - bývalý vědecký pracovník "Bellových Laboratoří", velitelský modul na okružní dráze: Dr. Leona Snyderová - pracovník "Bellových Laboratoří", velitel měsíčního modulu: Alexej Leonov - sovětský kosmonaut.

Jak jsem již poznamenal k posádce: Setrvám na svém původním názoru, že vzhledem k neobyčejné náročnosti možného úkolu, bych tak nesourodou sestavu považoval za mezinárodní "klub sebevrahů".

Hlavním cílem měl být výzkum mateřské lodi, trojúhelníkového objektu jižně od lodi a ruiny měsíční základny, či "města" která se nalézala jihozápadně od mateřské lodi. Pokud byl vypuštěn do západní části kráterů "SL-12", a využito služeb Luny 21, odvozeně radiového spojení skrze Lunochod 2, pak tu ovšem není řeč o Apollu 20, ale o Apollu 17, aniž je i taková konstelace obecně přijatelná. Jakkoliv může být trumfem v rukávu mise Apolla 15, budu i nadále hovořit o projektu, jako o výpravě na odvrácenou stranu Měsíce.

Ruiny města a přilehlého zničeného "hnízdiště", kterým vedla směrem k lodi široká "silnice", připomínaly spíše válečné rumiště plné blíže nedefinovatelného odpadu. Jen jediná stavba (tzv. "katedrála") se zdála být neporušena. Byly nalezeny kousky kovu, které připomínaly zlato. Podobně jako části mateřské lodi, pokryté kaligrafií (krásné písmo, krásné obrázky). Svojí délkou 4 km naznačuje vyjímečný náhled na její konstruktéry. Stáří mateřské lodi, zaniklé základny - města, ale i dvou dalších objektů, je odvozeno od meteoritického bombardování patrného i v širém okolí a které je přičítáno dopadu velkého kosmického objektu před 1,5 miliardami let. Ten také vytvořil příslušný kráter. Mnohé snímky prý byly získány z el. měsíčního vozidla. (info: Jaroslav Chvátal Matrix_2001.cz)

Při prohlídce lodi byla nalezena dvě humanoidní těla, z nichž jedno, žena se všemi příznaky, ve velmi zachovalém stavu, jakoby na hraně života a smrti. Jednoduše napojené na soustavu trubic, s kosticovými krytkami očí a kostěného výstupku nad čele, těsně nad kořenem nosu. Lehká kosticová konstrukce byla zakotvena v ústech, přesněji horních a dolních rtech. Čelenkou na čele ženy, se zlatým "límcem", která byla jinak neoblečená. Pod velmi šikmými a nezvykle vzhůru do stran protaženými zavřenými víčky, bylo možno tušit neobyčejně velké oči "bazedovky". Nos tupý, ústa široká s masitými rty. Mírně nažloutlá až oranžová pokožka i typ připomínaly míšenku Číňana, peruánského Indiána s negroidními ústy. Vlasy tmavé. Popis je poplatný prvotnímu video snímku (YouTube) nazvaného "Mona Lisa". Vlasy původně černé a podobně, jako u babylonských vládců, bohatě spletené v uzlících.

"Uvnitř bylo mnoho známek biologie, staré pozůstatky vegetace v sekci "motoru", zvláštní trojúhelníkové kameny, které vypoužtěly "slzy" žluté kapaliny, jež má nějaké zvláštní léčebné vlastnosti, a samozřejmě známky extrasolárních stvoření. Nalezli jsme zbytky malých těl (10 cm) žijících v síti skleněných trubic po celé lodi... avšak největším objevem byla dvě těla, jedno nedotčené...

... Jednalo se o humanoida, ženského pohlaví, vysokého 1,65 metru. Pohlavně diferenciovaná, s vlasy, šesti prsty (domníváme se, že se jejich matematika zakládá na tuctu). Funkce: pilot, pilotní zařízení fixováno na prsty a oči, žádné ošacení, museli jsme odříznout dva kabely připojené k nosu, žádné nozdry. Leonov odpojil oční zařízení. Zatvrdliny krve nebo bio tekutiny vytryskly z úst, nosu, očí a některých částí těla a zamrzly. Některé části těla byly v neobvykle dobrém stavu, (vlasy) a kůže byly chráněny tenkou průhlednou ochrannou vrstvou. Jak jsme sdělili velení mise, její stav se zdál být "ani mrtvá ani živá"... (Což je velmi podivné tvrzení směřující spíše než k pravdě - nekonečnému seriálu s podílem nečekaného množství autorů.): ..."Barva kůže byla modrošedá, pastelově modrá. Na kůži byly některé zvláštní detaily nad očima a čelem, páska okolo hlavy, bez nápisu. "Kokpit" byl plný kaligrafie a vytvořen dlouhými sedmi-šestiúhelníkovými trubicemi"...

Snímek "Mona Lisa" jsem shlédl v četných variantách, přičemž ten odkazující se na sovětského astronauta Lenova, je očividně sakumprásk podvržen! Na snímku, kde je zástupkyně Mona Lisy zbavena nánosů nečistot a kostěné konstrukce, má vlasy sice černé, ale splihlé a rovné, jak indianská prababička.). Se vším všudy natočen na Zemi! Jakkoliv výhled "z okna" chce dokumentovat něco jiného. Aniž ten, co si pohazuje s kamerou, je "v obraze" o profesionalitě poradce - fyzika a režiséra snímku.

Jiným překvapujícím poznatkem je verbální manipulace nejen s barvou kůže (Modrošedá, až pastelově modrá, žádné nozdry, šest prstů).

Ponechám-li stranou zmíněné rozpory, nemohu se zbavit dojmu, že i odhad stáří odvozený od vzniku kráterů, lhostejno, jak je budeme nyní nazývat, není až tak průchozí. Dovolím si poukázat na kráter Tycho, vlastně brázdy táhnoucí se na všechny strany do vzdálenosti až tisíc kilometrů (údajně vytvořené vyvrhnutou roztavenou horninou při dopadu kosmického tělesa před 105 miliony lety). Stále běží v přímce, lhostejno zda prochází údolími, či vysokým horstvem. Takového výsledku docílíme jedině odstřelováním z dostatečně vzdáleného objektu.

Přesto porovnejme, co se odehrálo na Zemi před více než 1,5 miliardou let (rozumějme 1 500 000 000 let), neboť v té době, podle již nepříliš šťastného odhadu, byla napadena měsíční základna - město, mateřská loď i marně prchající trojúhelníkové objekty:

Pokračovat?

Obrázek Měsíce:

http://beepedge.wz.cz/ Fotka Měsíce byla pořízena roku 12. srpna 2011, v jižních Čechách.

Zoner Photo Studio 12: lehce upraveno změnou osvitu a kontrastu.

Obrázek Měsíce:

http://beepedge.wz.cz/ Fotka Měsíce byla pořízena roku 29. září 2005 ve 22 : 19 hod., v jižních Čechách.

Zoner Photo Studio 12: změna velikosti, lehce upraveno úrovní "shift", změnou osvitu a kontrastu.