Upozornění:

Vítězná bitva Říše Ráma, jejíž základy položili božští Nágové z hvězd. Výstavbou sedmi z nejstarších měst Starého světa, když byli nuceni uchýlit se na Zem, aby i na Indickém subkontinentě vybudovali svá posvátná shromáždiště.

Druhý Sangan již začal bez příslušných bohů z nebes, kteří se uchýlili do úkrytů jednoho z měst, které vystavěli a nazvali Dekkan (dnes Nag pur), když i počátky Mohendžodara (Pahorek mrtvých - původní jméno se nedochovalo), Harapa a KotžDidži (dnes v Pákistánu) jsou jim rovněž připsány na vrub, aby se později usadili v bezpečnější podzemních říši, či šelfových moří. Dále neúčastni na vývoji lidského společenství.

...Vítězná bitva Říše Rama

Severije © Zdeněk Patrick - Praha 2011

Ráma - přistupuji na názor, že se jedná o jméno hrdiny, jež se v průběhu věků stane dědičným titulem, vítězného vojevůdce a vládce (odvozeně podobně Caesear - Císař atd.).

Ráma - jméno slavného vítěze Rámajány (Epos o vítězné bitvě říše Ráma, která proběhla roku 15 000 až 16 000 př. n. l. Časování určeno zjižtěnými příznaky, které úzce souvisely s nálezem mostu z hatí a kamenů, kdysi vystaveného mezi Indii a Lankou (Ceylonem). Nalezeného snímkováním z raketoplánu Shuttle, jenž relativně nedávno monitoroval tuto oblast.

Prastarý most, vystavěný v úžině mezi Lankou a Indii, dosahuje délky cca 30 km a nalézá se dnes hluboko pod mořskou hladinou. Vědci se domnívají, že je částečně vystavěn z prahů (hatí). Jeho výstavba je odhadnuta na období let 15 000 až 16 000 př. n. l. (viz začátek konce Atlantidy 15 600 př. n. l. způsobený, dle slovanských legend (Velesova kniha) válkou s prastarou mimozemskou entitou Kostějů pocházející z dávno zašlého vesmírů bohů nulté generace. Počátek válečných střetů říše Ráma lze spojit s rokem 18 000 př. n. l. a zánik 1 000 let po potopení tří z posledních ostrovů Atlanské aliance.

Představme si nyní část odpůrců Rama říše:

Rávana- vládce vzdušných běsů se sídelním městem na Lance (Srí Lanka). Pravděpodobný spojenec agresivní Atlantské aliance. Daémon (Vědoucí) schopný měnit svoji podobu od prostého mnicha až po svojí pravou podobu desetihlavé zrůdy s dvaceti rukama. Podle eposu Rámajána byl konflikt vyprovokován útokem vzdužných běsů na Rámu a jeho bratra Lakšmanu, kteří si dovolili odmítnout lásku běsice Šúrpanakhi, rodné sestry vládce oblasti Khara, ale i rodné sestry samotného vládce běsů Rávany. Se sídlem na Lance.

Povšimněme si: že i s takto mizerně vykonstruovanými prvky (odmítnutí lásky k běsici) se dá dodnes manipulovat s mezinárodním právem při vyprovokování válečného konfliktu.

Šurpanákha: Jméno běsice Šurpa nakha připomíná, že její jméno je tvořeno ze slov Sarp, či Šurpu (sanskrt) - had, Šurpu - drak, nakha - nága - had. Se vší pravděpodobnosti dračí entita genetickými prvky entity hadí. Pravděpodobně klon v podobě podřízených Rakšasů. Lačných lidského masa a krve.

Hadí krasavice by dozajista sama sebe vykreslila poněkud smířlivěji a ve prospěch svého nádherného zjevu, nicméně... již jsme si dokonale navykli, že dějiny píší pečlivě vybraní kronikáři vítězů: Smiřme se tedy, že dochovaný popis neobyčejné dračí krásy bude poplaten spíše vítězné propagandě protagonistů Rámajany: Svítící plamenné oči, špinavé tesáky v široce zející smrduté hubě, dozajista lačnící po odměně: V podobě teplé lidské krve a již neupotřebitelného lidského masa.

Cosi, co připomíná o několik tisíciletí pozdější příběh: Jaguáry z nebes mayských kodexů, kteří pohltili zbytek lidstva po jedné z planetárních katastrof:

Uměle vyvolaném Urganu z nebes (Mayský kodex Teleriano Remensis a Riosú).

Kharovi Běsi vedeni zhrzenou Šurpanakhou - vzlétli jako cáry mračen hnané větrnou smrští, aby zaútočili na Ramovo sídlo. Tisíce strašných oštěpů a ohnivých šípů zničilo v krátkém okamžení první bojovou letku Běsů. Jen Šurpanakha unikla pod ochranu Khary. Ten nesmírně rozzuřen okamžitě vyslal proti Rámovi a Lakšmanovi dalších 14 000 běsů Rakšasů. Celá krajina se ponořila do temnoty, když letky zhoubných a mocných Rakšasů pokryly celou oblohu a země se bolestně zachvěla ve svých základech. V čele Rakšasů stanul sám zuřivý Khara. Děsný jekot ohavných Běsů, s očima podlitýma, ze smrdutých tlam šlehající plameny budil hrůzu.

Ale i toto mohutné vojsko Běsů Rakšasů bylo zničeno Rámovými a Lakšmanovými plamennými šípy a strašnými ošěpy. Při leteckém útoku byl zabit i démon Khara.

I tentokráte běsice Šurpanakha zachránila svoji dračí kůži a prchla ke svému bratru, vládci Lanky, kde strašný vládce Běsů Rávana měl své opevněné sídlo. Nepříznivými zprávami o síle Rámových a Lakšmanových plamenných šípů, rozezlen přelétává král démonů Rávana v zázračném voze moře, aby se poradil s poustevníkem Maričou. Na jeho, Šurupakhinu i radu svých rádců, použije lsti a unese na Lanku Rámovu manželku Sítu. Kde sliby a triky se snaží získat ji za ženu, aby Rámu co nejvíce rozhodil a ponížil. Ta však, chráněna dávnou osudovou klatbou, omezující někdejší nezkrotné násilnosti Rávany k ženám, spolehlivě oddolá. Mezitím se Ráma spojuje s vládcem opičího lidu Sugrívou. Ten vyšle svého rádce Hanumana na výzvědný let monitorující Rávanovo sídlo Lanku. Za rachotu a hor třesení, jedním skokem dlouhým 100 mil, silou skrytou v pohybu ocasu, vznesl se Hanuman do širého prostoru, aby přistál nedaleko výstavného Rávanova sídla. Plného paláců z bílého kamene, obklopené pevnými hradbami. Mise je úspěšná, rozvědčík Hanuman, nikým nepozorován, získává potřebné informace při svém tajném setkání se Sítou. Krátce poté se Hanuman vrací zpět na kontinent a předává Rámovi veškeré informace.

Bylo rozhodnuto. Velké spojenecké vojsko krátce poté stanulo na březích moře. Hned naproti ostrovu Lanka. Výzvědné démonské letouny ihned předávají informace o pohybu protivníka, jenž měl být, dle připraveného válečného plánu, zahlušen nenadálým výpadem. K takovému činu však nenalezl Rávana odvahu.

A tehdy byla, jako jediná možná varianta útoku na Rávanu, započata stavba legendárního mostu mezi Indii a Lankou. Z kamenů, skalisek, kmenů, pařezů i mazlavého jílu. Zkrátka most z hatí. A již se přes vystavěný most na Rávanovo sídlelní město krále Běsů žene vojsko medvědů a opic. V krutém boji Rávanův syn Indragit (Indradšit) i ostatní běsové používali kouzel neviditelnosti, s jejichž pomocí se, ve válečné vřavě, nikým nezpozorováni, přiblíží až k Rámovu i jeho bratru Lakšmanovi a zabíjí je.

A tenkrát se Hanuman vydal až k pohoří Himálaje pro čtvero kvítí. Čarovné čtvero kvítí s rozličnými účinky. Vdechnutí prvního kvítku spojuje odseknuté údy. Vůně druhého zaceluje rány (podobně jako mrtvá voda). Vdechnutí vůně třetího kvítku ožví tělo (jako živá voda) a čtvrtý kvítek zpevní tělo tak, že se stane nezranitelným.

Hanumanova mise byla i tentokrát veskrze úspěšná a oživení válečníci se opět vrhnou do vítězného boje, na jehož konci jsou v hořícím městě běsové společně se svým králem, strašným Rávanou, zcela rozdrceni.

Vítězný Ráma se vrací se svoji manželkou Sítou, doprovázen svým vojskem do rodného Košalska, aby se stal vládcem říše svých otců...