Když Kostěj Nesmrtelný ukradl lidem oheň, nabírali lidé sluneční světlo do svých dlaní a odnášeli do svých chýší. Mráz však byl tak veliký, že mnozí se s rukama vztaženýma ke Slunci změnili v řady kamenů.

Bohyně zimy a smrti

Slovanské legendy, mýty zpoza konce Starého světa© Zdeněk Patrick - Praha 2005

Nebešťanka, bohyně zimy a smrti, prý modrooká a černovlasá krasavice Morana, sídlila podle slovanských (staroruských) bájí ve svém nebeském paláci visícím uprostřed Irije (Svarga - ohnivá nebesa). Bohyně však žila ve svém krásném paláci zcela osamocena, neboť i bohové se ji velmi obávali. Na pořádané hostiny a přátelská setkání přicházívali jen nemnozí. Povětšinou démoni a zlí skřítkové.

K prvnímu náhodnému setkání Dažboga s krasavicí Moranou se uskutečnilo nějaký čas po smrti první Dažbogovy manželky Máji Zlatogorky. Toulajíc se Irijí (Nebesy), přilákán příjemnou hudbou linoucí se z Moranina nebeského paláce, vstoupil. V hodovní síni jej přivítala sama Morana, sedící na vysokém trůnu. I přijal její pozvaní a posadil se mezi hosty, nicméně obávaje se o svůj život se ke konci hostiny, přes nabídky hostitelky, rychle odporoučel.

Uražená krasavice Morana rozvinula celou škálu svých kouzel a vyjímečných pohádkových vymožeností, aby se Dažbogovi odmítnutí sakra nevyplatilo. Nicméně i ona časem seznala, že je marnost všech marností vyzrát nad Perunem, jenž úzkostlivě střehl všechny nepromyšlené kroky svého syna Dažboga. Moraniny promyšlené tahy a úskočné ataky na Dažboga byly Perunem vždy včas eliminovány.

Jakkoliv je to k nevíře, jednoho krásného dne se Morana, královna zimy a smrti, stala nevěstou a Dažbogovou ženou. Navíc? Podle slovanských legend i matkou jeho dětí: Syna Bogumira, jenž se Slavunjou splodil dcery Drevu, Polevu a Skrévu, od nichž odvozují svůj původ kmeny Drevljanů, Polanů a Krivičů. Od Dažbogových a Moraniných synů Seva, Rusa a Slovena odvozují původ kmeny Seveřanů, Rusů a Slovénů. Sloven měl syna Venda, a ten se stal praotcem kmene Venedů (Velesova kniha).

Nicméně nic netrvá věčně? Nezměrná krása Morany přilákala i Kostěje Nesmrtelného, jenž ji celkem zdařile navedl k opužtění Dažboga. I stalo se prý v těch časech, že Kostěj Nesmrtelný skutečně krásnou Moranu, jejímu zákonnému muži Dažbogovi, odloudil a unesl do bezrozměrného podzemí, kde se oba milenci ukryli.

Mezi kostlivým chlapíkem a Moranou se okamžitě rozhořely neutěšitelné vážně a návrat k Dažbogovi již nepřipadal Moraně až tak rozumný. Z téhož důvodu udělala ona i Kostěj Nesmrtelný vše, aby Dažbog již nikdy nepřekážel jejich velké lásce. Tenkrát skrze kouzla, opojné nápoje i severní vítr Boreas, skrze nějž nastřelili zlí skřítkové, hnáni svoji paní Moranou, do božského Dažbogova oka střípek s rozbitého kouzelného zrcadla. Ten pokřivil odraz Dažbogova vnímání okolního světa, aby v souladu s přáním vetřelců, jimi vybuzenou neexistující virtuální realitu, vždy považoval za skutečnost. Zlé se stávalo dobrým, lež pravdou, dobro ničemností, nenávist láskou. A tak skrze nastrčenou virtuální realitu konečně prý zvítězila fiktivní láska a pravda nad lží a nenavistí, ačkoliv opak byl pravdou.

Posledním závěrečným atakem krasavice Morany, bylo omámení Dažboga medovinou nasílenou kouzelnými lektvary, aby jej nakonec svými mocnými kouzly přikovala řetězy ve vysokých skalách Alatyru (nejvyšší hory Zlatého slunečního ostrova, dnes beznadějně propadlého v hlubinách Ledového oceánu, co zbytkový podmořský Lomonosův hřbet).

Tenkrát Kostěj Nesmrtelný ukradl lidem oheň i nabírali lidé sluneční světlo do svých dlaní a odnášeli do svých chýší. Mráz však byl tak veliký, že mnozí se s rukama vztaženýma ke Slunci změnili v řady kamenů.

Koledova kniha (Bělorusové)

Přikovaného Dažboga v zcela zuboženém stavu náhodně nalezla slovanská Eva, Jeva, Dživa, živa (Jivat (sánskrt) čti Dživat - život, život) dávající, dcera Svarogova, když v podobě holubice (původem z Plejád?) obhlíží krásy Země. A jak už to ve slovanských pohádkách bývá, v okamžení se do Dažboga zamilovala. I proměnila se do své božské podstaty a odnesla si jej do svého paláce v Iryrii, kde jej léčila a léčila.

Celý milostný příběh Dažboga a krásné Morany má další pointu. Jakkoliv nelze Kostěje Nesmrtelného zabít, Dažbog se rozhodl, že tak učiní.

Nejdříve Hot Line systémem požádal bohyni osudu Mokoš o radu. Pak již hledá zlaté vejce, zlaté kachny, jež je ukryta v rychlonohém zajíci, zajíc v truhle a ta ukryta kořenech dubu na dalekém ostrově (Viz pohádka Boženy Němcové "neohrožený Mikeš", který nakonec podobným postupem eliminuje podzemního dračího vládce č. 1.). Podle jedné verze mu pomáhá Velký had (Nij - vládce podsvětí a otec Dažbogovi první ženy, Máji Nijovny - Zlatogorky) nalézt a dostat se na ostrov. Truhla ukrytá pod dubem nalezena, zajíc roztrhán vlkem, kachna ulovena sokolem, aby zlaté vejce konečně vypadlo. A již se nese nebohé zlaté vejce v Dažbogově torně do paláce, ve kterém nic netušící Morana přebývá se svým milencem Kostějem Nesmrtelným. Medovinou i úskoky se snaží Morana Kostěje zachránit. V podobě bílé holubice přiletí i živa, aby zabránila zhrzenému Dažbogovi zlaté vejce, v němž je ukryta Kostějova smrt i duch, zničit.

Marně!

Zakrátko je zlaté vejce je beznadějně vniveč a již se ozývá nejvyšší, z nejvyšších bohu, Rod: Skrze rozbité vejce jsi vypustil Zlo na Zemi, zničil jsi smrt, a tam kde není smrt, není ani život. Vzniklý nesoulad přivodí konec přirozeného přírodního řádu.

I seslal tenkrát nejmocnější a nejstarší z bohů Rod, otec Kostějů Nesmrtelných, nebeský oheň, aby na zemi zničil vše živé. A bohové vyděšeně shlíželi z Irije na ohnivé peklo a katastrofy, které nejmocnější z mocných bohů na Zemi rozpoutal.

Tím, že Dažbog pojal bohyni živu za manželku, navrátil postupně světu ztracený přírodní řád a obnovil se život na Zemi. Objevili se i noví lidé.

Z manželství Dažboga a živy vzešel syn Kisek a Arija. Kisek se oddělil od svého bratra a založil kmen Litevců a Lotyšů.

Z Arija1 pocházejí synové Kij, Čech a Choriva, od nichž odvozují svůj původ Kyjevští Polané, Češi, Srbové, Chorvaté.

A protože zlodějný Kostěj Nesmrtelný je mrtev, nechť žije obávaná bohyně, královna smrti a zimy, krásná Morana. Přebývající jednak ve svém irijské paláci, jednak v bezrozměrném podzemí Navy (Nija).

Jakkoliv čas starověreckých časů dávno pominul, setrvala krásná Morana na svém bydlu patrně až do dnešních dní, aby přicházela ke Slávům zejména v zimních časech.

Očividně se její krása Slávům nikdy až tak příliš nezamlouvala a jakmile se naskytla první příležitost a objevily první příznaky jara - sněženky, již ji šupem vláčeli, či vynášeli, krasavice, nekrasavice:

Pálili a házeli do vodnatých bystřin, aby si odplula, co nejrychleji a co nejdále.

Legenda jinými slovy vypráví o původním střetu části božských nágů vedených Dažbogem, jenž po boku svého otce Peruna, právě odrážejícího se svou Zarjou útoky dračího semene při obraně ostrovů Severie, zaútočil přímo na zdroj nesmrtelné síly Kostějů. Ta byla zákrytně skryta pod mnoha kamuflážemi, ač její základní tvářnost spočívala v podobě Zlatého vejce deponovaného na jednom z ostrovů uprostřed Severije. Zničení Zlatého vejce, ústřední životní síly Kostějů vybudí skryté síly a z kosmu (z Měsíce?) je seslán nebeský oheň, jenž může zničit život na této planetě. Na zemi je rozpoutáno ohnivé peklo a vše živé hyne.

Potrvá dlouhý čas, než se vrátí přírodní rovnováha, obnoví se život se na Zemi a objeví se i noví lidé.

Poznámky pod čarou:

Morana, Mořena - Slovanská starověrecká bohyně českých Vanů ( bogynja smrti, bogynja čti též bogžynja), někdejší manželka Dažboga unesena Kostějem Nesmrtelným do podzemí.

Marana (sanskrt) - Morana, smrt (viz pražskou Na Moráni - zde býval její model, odvozeně modla)

marayati (sanskrt) - mořiti, zabít, viz mříti, umořiti,

umorán (starč.) - unaven (pocitově blízko "návь", nьjь), u_morán viz Morana (k smrti u_nave_n tak, že se nachází nejen poblíž Morany, odvozeně smrti, ale již i v samé blízkosti návy.).

Dažbog - viz nuselský Bohdalec - Bog_da, též Dadž_da Dagda (Dagdův kotel z irských legend?)

Nij - někdejší božský vládce slovanského podsvětí a otec Zlatogorky, první manželky Dažboga, Nija - Náva.

Kostěj Nesmrtelný - vyzáblý kostroun, též entita Kosčejů stvořená na počátků časů, kdy náš vesmír ještě neexistoval bohem všech bohů Rodem. Kostěj Nesmrtelný je legendární postava východoslovanských kmenů. Snad i tentýž, který způsobil v dávných dobách v původní vlasti Slávů (Vanů) smrtelný mráz. V Severiji, na jednom ostrovů nazvaném Alatýr, Bílý kamen spočívajícímu dnes na dně oceánu.

Skrývající nevypočitatelné síly všehomíra. Severní země plná zlatých chrámů s přístroji pracujícími v souladu a skrze sluneční záři.

Kostěje Nesmrtelného, lze v našich rodných krajích úspěšně zaměnit za již nesouvisejícího Kostrouna. Jeho význam však u nás (na rozdíl od východních Slovanů), v průběhu věků, poklesl téměř na nulu. V lepším případě by zastal funkcí pohádkového Smrťáka.

O to významnější podíl úcty připadal mezi lužickými, mielčanskými, českými, moravskými a slovenskými Slávy na Moranu, jeho družku a milenku, někdejší manželku Daž_boga.

Dobové vyobrazení Kostěje připomíná bytost blízkou dračí entitě, s níž mohli staří Slované propojit démonizaci nebezpečí a smrti.

Starověké starožitnosti Slávů?. ve formátu pdf (zabezpečeno heslem) cca 260 Kb