Stále ještě nevíme, do jaké skupiny Anunnaki máme zařadit padlá "nebeská knížata" a do které jejich soudce. Jakkoliv se může zdát, že soudní dvůr nebeských bytostí pochází z entity Elohim (Jahwah), nemusí tomu tak být.

Když mé největší podezření padá na duchovní tvory, kteříž zdávna kontrolují dodržování řádu Stvořitele, pilně střežící všechna tajemství i jakékoliv porušení univerzálních základů Genese. Spirituální bytostí bytující o několik řádů výše, než bychom kdy tušili u průměrného domorodce, kteří jakékoli hrubé narušení Univerzálního řádu okamžitě, bez jakýchkoliv emocí, odměňují "červenou kartou" všem přítomným. Nikoli jen viníkům.

Přičemž se zdá, že jim kupodivu nevadí vzájemná záměna časových linií, ačkoliv prvotní operace směřující k záměně časových linií, směřují ve skutečnosti ke genetickým manipulacím, neboť jsou logickým důsledkem všech důsledkově navazujících průšvihů. Připočítáme-li kalkulaci s tragickou úrovní IQ světového managementu, jenž je v plánech mimozemských agresorů očividně započítán, pak si mimozemské bytosti nemusí stěžovat na omezování svých práv a svobodných rozhodnutí. Naopak?

... K němuž někteří v mrákotách chováni budou.....

MainUFO © Zdeněk Patrick - Praha 2009

S programově naučenou nevědomostí slyšící neslyší, vidoucí nevidí, jsou to právě oni, kteří budou přímo odpovědni za vývoj a určený směr velmi velkého Průšvihu. Přičemž mimozemští agresoři jsou, v tomto cvičném případě, prozatím jen lehce přihlížející.

Tedy v očích strážců univerzálních zákonů a tajemství vesmíru, zcela bez viny, při totálním zničení lidské pospolitosti i své planety.

Které si lidstvo zaviní samo.

A to právě mimozemským agresorům, od samého počátku jimi generovaného průšvihu "kráčí". Když vsadili svůj nízkoenergetický lov na pažravou sebestřednost a dominující egoizmus již zmiňované Sběře a strach pevně poutající logické odezvy ostatních.

Byla to dobře mířena trefa do černé duše lidstva.

V kapitole 12. je psáno, že se Enoch ukryl v těch dnech a žádný z lidských dětí nevěděl, kde. On sám říká, že pobýval u Strážců, jimiž byl později vyslán za těmi, co se prohřešili:

4. Strážci nazvali mne - Enochem písařem - a řekli mně: "Enochu, tys písař spravedlnosti, jdi oznámit těm strážcům nebes, kteří opustili vysoké nebe, svaté věčné místo, a znečistili se s ženami, a činili tak, jako děti země dělají. A vzali sobě ženy:"

6. A protože radují se svými dětmi, smrt svých milovaných každý z nich uvidí, a nad zničením svých dětí budou bědovat, a snažně své prosby vysílat k věčnosti, ale milosrdenství a mír k nim nedosáhnou."

A Enoch vyhledal na hoře Hermon jednoho z vůdců hříšníků Azalea, aby mu sdělil rozsudek, jenž byl nad nimi vynesen. Azael vida, že záležitost je velmi vážná a nesnese odkladu, svolal ostatní hříšné syny nebes, aby i k nim Enoch promluvil.

4. A oni všichni byli v obavách a strachu. Roztřesení veliké je postihlo. I zapřísahali mne, abych načrtl (prosebnou) petici, jež by umožnila nalézti pro ně odpuštění. Abych četl jejich petici v přítomnosti Pána nebes.

5. Protože od té doby nesměli mluvit (s Ním), ani vystavit své oči

Po té odešel Henoch do země Dan, na jihozápad od Hermonu, kde si pročítal prosebnou petici, až zaspal tvrdým spánkem. V časovém intervalu mezi tvrdým spánkem a opětným vyhledáním hříšníků jej provázelo vidění, jež obsahově patří mezi starověké sci-fi:

9. Větry mi propůjčily křídla k vidění a vyzvedly mne vzhůru. Nesly mne do nebe. Vstoupil jsem, až jsem se přiblížil zdi, která byla vystavena z křišťálových kamenů a obklopena ohnivými jazyky počala mi nahánět strach.

I sklonil jsem tvář dolů.

Kapitola 15

2. Jdi tam a vyřiď Strážcům nebes, kteříž tě poslali, abys tu za ně prosil: Měli byste vy prosit za lidi, a nikoli lidi za vás.

9. a na zemi bude je jejich obydlí. Zlo duchů pochází z jejich těl; protože se narodili z lidí a svatých strážců - tam je jejich počátek a neuspořádaný původ.

V kapitole 16 je opakován tvrdý rozsudek o zničení potomků padlých andělů a to již bez ustavení dalšího soudu: Přičemž zbabělé strážce nebes, kteří za sebe vyslali vyjednávat Enocha s prosebnou peticí, nečekal lepší osud. Nemají mít od té chvíle žádného pokoje a klidu. Navíc se můžeme v téže kapitole verši 3. dopátrat odkud vlastně hříšná knížata nebes přijuchala na přídi času: "Vy jste žili v sedmém nebi (duchovní bytostí poblíž nejvyššího řádu) a ač všechna tajemství vám nebyla ještě odhalena, znali jste mnohá z nich a v tvrdosti svého srdce jste je předali ženám a skrze ně pak mezi lidmi na Zemi způsobí mnoho zla???

Jak je z textu patrné, znalosti top univerzálních technologií, jsou nepochybně doménou jen bytostí nejvyššího řádu, o nichž je v Henochových apokryfech rovněž zmíněno: Cherubové tvořící kolem nejvyššího auditora soudní dvůr.

Enoch po svém návratu z nebes, nevěda si rady, jak s peticí naložit, odebral se zpět do Abelsjailu, jež se nalézá mezi Libanonem a Senseremm, opět vyhledal padlé strážce. Ty nalezl vystrašené a plačící. I vykládal jim svá vidění, jež jej provázela při vyzdvižení k nebesům, aby přednesl prosebnou petici padlých andělů Nejvyššímu z nich.

Nyní si dovolím parafrázovat sv. Petra, jenž o této části Anunnaki rovněž hovoří: "Neboť Bůh neodpustil andělům, kteříž zhřežili, ale strhna je do žaláře, řetězům mrákoty je oddal, aby k závěrečnému soudu chováni byli???

Závěrečná část dramatu, kterou chaldejské eposy a starozákonní texty popisují jako Potopu seslanou na hříšný svět, je časově nezařaditelná, jakkoliv pan Wolley je po svých archeologických vykopávkách přesvědčen, že se odehrála kolem roku 4 250 př. n. l.

Vzhledem k chaldejským legendám se zdá být mnohem přijatelnější datum 6 340 př. n. l., kdy byl souhrn katastrof doprovázen i potopě podobným efektem, když samý počátek průšvihu je popisován jako Uragan z nebes (Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smršť).

Každopádně lze z textů vyčíst, že vybraní jedinci o blížící se pohromě věděli s předstihem, Přičemž osud starozákonního Metuzaléma, stařičkého kmeta, je nanejvýš pozoruhodný, Jakkoliv se i na něj společně s Noe a jeho rodinou vztahovala výjimka, rozhodl se setrvat ve starém mizícím světě s ostatními. Při kataklyzmatu zahynul, jakkoliv o tomto faktu starozákonní texty mlčí.

Je rovněž psáno, že Noe, patrně významný a povedený klon entity Elohim, jako jediný ze spravedlivých se svojí rodinou přežil, je nanejvýš pravděpodobné, že tomu tak nebylo. Anakové, obři a potomci Anunaků, či král Bazan Og, jsou toho důkazem. A pokud bychom bezuzdné vraždění v následující historii lidstva dešifrovali, mohli bychom možná vystopovat několik různých lidských skupin, jež byly a jejich potomci stále ještě jsou započítáni mezi ztracené a neperspektivní.

Odsouzeni k zániku. Na podkladě informací z centrálních genových databází? Odděleni již na počátku svého zrození i na podkladě dat právě budovaných centrálních informačních systémů a čipového hospodářství? Z jiné části Henochova apokryfního spisu vyplývá, že Noe, syn Lamechův byl vyjimečné konstituce, zjevně lišící se od zavedeného lidského typu a to tak, že vystrašený Lámech prchl ke svému otci Metuzalémovi a ten se okamžitě odebral vyhledat svého otce Enocha, jenž pobýval v pevnosti na "konci země", mezi strážci nebes.

Co, tak Lamecha vystrašilo, byla Noeho podoba se strážci nebes:

Kapitola 106.

2. A jeho tělo bylo bílé jak sníh a červené jako kvetoucí růže, a vlasy na jeho hlavě i jeho dlouhé kadeře byly bílé jako vlna, a jeho oči krásné. A když otevřel své oči, rozsvítil se celý dům jako slunce, a celý dům.

Je-li dovoleno odvozeně posoudit vzhled jisté části Anunnaki, pak popis Noeho, tak podobný andělům z časů setkání Abrama v chaldejském Uru, hovoří o bílé rase, s bílými vlasy a očima svítícíma jako samo Slunce. Téměř severský typ?

Přibližnou představu o fyzis těchto bytostí můžeme odvodit z následujícího textu, jenž je v souladu se starozákonním Enochovým příběhem:

"I bylo Enochovi všech dni třista šedesát a pět let. A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín, neboť vzal jej Bůh??

Kapitola 82. Část, jež nalezneme pouze ve slovanském překladu apokryfní Henochovy knihy.

Enochu, patři na písmo nebeských desek, čti, co je na nich napsáno, a pamatuj si vše jednotlivě. Hleděl jsem na všechno na nebeských deskách a četl vše, co na nich napsáno, zapamatoval jsem si vše a četl knihu.

Toto je úplná nauka o pravdě sepsaná Enochem, kteráž si zaslouží od všech chvály a je soudkyní celé země...

Když jsem dosáhl třista šedesáti pěti let, byl jsem jednoho dne sám doma. Tu se mi zjevili dva velcí mužové, které jsem na zemi nikdy nespatřil. Jejich tvář zářila jako slunce, jejich oči byly jako zářivé pochodně. Z jejich úst šlehal oheň, jejich oděv a jejich zpěv byly nádherné, jejich paže byly jako zlatá křídla. Stáli u záhlaví mého lože a volali mne jménem. Procitl jsem ze spánku a vstal z lože. Pak jsem se před nimi poklonil, v obličeji bledý hrůzou. Tu ke mně oba promluvili: Buď dobré mysli, Enochu, nestrachuj se!

Věčný pán nás posílá k tobě, máš dnes s námi jít do nebe. Dej svým synům a své čeledi příkazy, co mají činiti ve tvém domě. žádný však až tě nehledá, dokud Pán tě opět k nim nepřivede.

I o takové entitě vyšších postav bývá marnotratně hovořeno v souvislosti Gizeh inteligence (pobývající v podzemních prostorách egyptské Gizy.

A tak se mapa podzemních a podmořských pevností možných mimozemských uskupení slibně rozšiřuje. Když jiná legenda je vyprávěna z oblasti Erythrejského moře. To je však již jiný příběh. Jakkoliv úzce může souviset s udivujícím vývojem současné epochy.

Anunnaki...1. část
Anunnaki - padlí strážci nebes...2. část
Kloni, kteříž zdávna byli ... 3. část
Anunnaki - poslední soud... 4. část