Může to být i ta horší varianta.

Přičemž tu nejhorší z variant vyslovili odpovědní svým mlčením.

Popisuje své setkání (1973) s neznámým objektem visícím nad Prahou, když při přiblížení jeho stroje, neznámý objekt odlétl směrem na sever nezvykle vysokou rychlostí.

Se zájmem jsme si s manželem přečetli tento, bohužel mnoho neříkající, a poněkud zavádějící článek, jež ani nezůstal mezi našimi archiváliemi... Naše vlastní pozorování před deseti lety (v roce 1973) bylo však potvrzeno později i dalšími nezávislými svědky a vzhledem k závažnosti pozorování jsme si nemohli namlouvat jakákoli jiná vysvětlení. Což jsme, vzhledem k jednoznačné realitě, ani nečinili, Zůstával však velký otazník - bez jakékoliv odpovědi.

Co se vlastně onoho krásného srpnového odpoledne roku 1973 událo. Léto bylo na sklonku, vanul příjemný vítr, bylo pozdní odpoledne. Nebe nad námi bylo bez mraků. Krásně modrá obloha.

V kočárku, který jsem tlačila, ležel náš šesti měsíční syn a bylo znát, že se cítí v prostorném kočárku nanejvýš spokojeně. Syn ležel na zádech a díval přímo nad nebe. Sluneční paprsky již slábnoucího slunce dopadaly do kočárku a nijak neoslňovaly dětské oči hledící k obloze. Pohlédla jsem tím směrem a spatřila na nebi dvě stíhačky.

Třpytily se jako stříbrné hvězdičky a za nimi se vlnily bělavé pruhy sraženého vzduchu.

Žádný zvuk nebyl slyšet. Stíhačky letěly ve velké výšce, měly velikost špendlíkové hlavičky. Sklonila jsem se nad kočárek k synovi a ukazovala mu letící hvězdičky, když tu náhle jsem spatřila cosi, že jsem překvapením zůstala mlčky stát. Zvedla jsem ruku k nebi, rozevřela palec co nejdále od ukazováčku a začala poměřovat na nebi to "cosi". Manžel, pohroužen do svých myšlenek, nevěnoval příliš pozornosti mému jednání. Upozornila jsem ho a on letmo pohlédl na oblohu. V té chvíli užasl, když spatřil to, co já. Na modré obloze, přímo nad námi, stál osvětlený objekt velikostí i tvaru veliké fazole. Viděla jsem v té chvíli snad celé spektrum barev. Nádherně zářící drahokam, který hrál všemi barvami, žlutá, bílá, červená, zelená, fialová i modrá barva. Drahokam visel a nebyl v pohybu.

K němu se pomaloučku a nehlučně sunuly dvě stíhačky. Když se přiblížily asi na vzdálenost "deseti centimetrů" - předmět odlétl obloukem, jako by ho někdo uchopil a prudkým pohybem ruky odhodil za koruny stromů lesa, který se po pravé straně vypínal. Zářící drahokam zmizel z oblohy, kdesi za stromy a nic po něm nezbylo. již nebyl vidět a dvě stíhačky se pomalu přibližovaly k místu, kde dříve nehybně visel. Dívali jsme se tedy na ně.

Pohybovaly se velmi pomalu a nehlučně ve své původní dráze. Minuly místo, kde před několika okamžiky ještě předmět "parkoval" a rovně bez odbočení pokračovaly v letu. Objekt jim odlétl doprava směrem k severu, ale posádky letadel asi nic neviděly, neboť neodbočily. Nebe bylo za chvíli opět prázdné, až na dva potrhané slábnoucí pruhy.

Nikde nebyla jiná osoba, která toto naše pozorování mohla s námi sdílet. Všude byl klid a ticho.

Ještě chvíli jsme postáli a pak pokračovali v cestě směrem k lesu, který byl cílem naší vycházky.

Začali jsme zvažovat, co jsme to vlastně spatřili, jakou rychlostí se to pohybovalo (manžel později odhadl rychlost předmětu v první polovině vteřiny na 80 000 km/ hod). Ozáření předmětu sluncem, které se blížilo k západu bylo nádherné. Připadal mi jako duha v chomáčku. Nyní jsem si vybavovala i další souvislosti.

Než se dal objekt do pohybu, zakouřilo se a jas záře pohasl. Objekt potemněl a zdálo se, že se i zmenšil.

Start pohybu byl jako když vystřelí. již na počátku stejně vysoká rychlost s jakou zmizel bez nějakého rozjezdu. Bylo to neuvěřitelné. Další dny jsme sledovali tisk, zprávy v televizi a rozhlase, vyptávali jsme se, ale žádné jiné konkrétní informace jsme nezískali. až po deseti letech ve zmíněném článku.

Manžel se dál věnoval pozorování těchto jevů, já jsem však již nikdy tak krásný létající objekt nespatřila, i když mnoho dalších ano. Ty však nehýřily tolika barvami, jako ten první.