Chronologie

© Zdeněk Patrick - 1994/2008 Praha

V minulých článcích jsem spojil nespojitelné: Obraz dávno zaniklého světa oživeného legendami, romantickou archeologií, údaji biblických textů, ale i posledními výdobytky vědeckých poznatků. Teorií o vývoji vesmíru, vzniku života na této planetě, s přiměřeně odpovídající datací, za níž je odpovědná velmi přesně nepřesná uhlíková metoda. Je-li tomu tak jak si myslím, tak bychom si mohli veškerou vědecky fundovanou dataci strčit za klobouk. Což může být i velmi pravděpodobný úkon, neboť tvrdé záření dopadající na naši planetu doznalo nejen v průběhu věků, ale i velmi krátkých časových intervalech, pro tento způsob poměřování, nepříjemně obrovských výkyvů.

Přičemž z neznámého důvodu, rovněž tvrdohlavě, uvažujeme čas poměřovaný budíkovou newtonovskou fyzikou, ačkoliv v Univerzu vše probíhá na základě relativistických jevů

A protože si idealistická pseudověda ani s tímto fenoménem hlavu nikterak neláme, spáchal jsem hybrid, jemuž jsem umožnil (zřejmě ve své nezměrné pýše a pouze pro tuto krátkou chvíli) setrvat v jisté úrovni poznávání. Vznikl spojením různých, obzvláště nesourodých názorových rovin. A proto může pouze naznačit možné anomálie ve vývoji lidského společenství, nikoli však vysvětlit. A to nemůže ani všespásná "uhlíková metoda".

Právě ta, jež uvažuje celkem pragmaticky o tvrdém záření, jako o neměnné konstantě.

Miliardy let neměnné konstantě.

Což je samo osobě sice velmi "prozíravé" a velmi poučné. Nic méně k ničemu.

Snad i proto, že veškeré naše poznání je, i pro romantickou archeologii, přímo závislé na zvůli vědeckého světa zveřejnit, či nezveřejnit poslední výsledky vědeckého výzkumu. A to i ty, jež se vymykají zažitým dogmatům, či přesahují rámec zájmů současné politické sie na této planetě.

Za onoho dne, onoho dávného dne,

za oné noci, oné vzdálené noci,

onoho roku, onoho dávného roku,

kdy se květy rozvily dle božského plánu,

kdy nebe se od Země vzdálilo

kdy od nebe se Země oddělila...

Strom Chuluppu

sumerský epos