| Hlavní stránka | TOP 50 | Weblinks | Ankety | Vyhledávání | Čtenáři |

  Hlavní menu
To nejlepší od ZP
Hlavní stránka
Vydané knihy
Ankety
Teorie relativity


Rozšířené vyhledávání

  Altaj - záhady RF

  Obsah:

Glosy
Janova Apokalypsa
Chaldejské eposy - Necronomicon
Chemtrails
Kdo je kdo?
Knihy Zdeňka Patricka
Michael de Nostradam
Mobing a elektron. teror <--
Podivné souvislosti-->
Teorie relativity Zdeňka Patricka
Slované, realita legendy a mýty:
Z českých dějin <--
Zvláštní jevy--> <--
Ostatní-->
Slovník zakázaných slov
Tichá válka - Mobing
U.F.O.
Volná energie

  Vyhledávání

Hledej
v Dýmajícím zrcadle!


Česká KanadaPenzion UbytováníChatyJindřichův Hradec ubytováníLevné ubytováníChata Česká KanadaJižní Čechy chataKunžakKomorníkZarybněnostStrmilovCyklistikaČeská Kanada Penzion

  Informace

Dýmající zrcadlo
Zdeněk Patrick
Copyright © 1994 - 2006
cs.atari.org
BeepEdge

  RSS novinky.cz
RSS Novinky.cz TOP 50

  RSS Beep Edge
RSS Beep Edge

  Web Dýmající zrcadlo:


Dýmající zrcadlo

  obsah


Blaník 1-->
Blaník3 -->
Sborník nezávislých Foglarovců č. 8 2019
Sborník nezávislých Foglarovců č. 7 - 2018

Sborník nezávislých Foglarovců / č. 8 - 2019

">Kdo je kdo?
Knihy Zdeňka Patricka
Michael de Nostradam
Mobing a elektron. teror <--
Podivné souvislosti-->
Teorie relativity Zdeňka Patricka
Slované, realita legendy a mýty:
Z českých dějin <--
Zvláštní jevy--> <--
Ostatní-->
Slovník zakázaných slov
Tichá válka - Mobing
U.F.O.
Volná energie


  Horká linka

... Den mluvících kamenů (3 knihy v 1) ...


Praha roku 964/ 965 - Jako vždy jen zadarmo!
Vydáno dne 30. 07. 2007 (9439 přečtení)

Fraga (Brágha)... je menší, než jsou města, a větší než jsou vesnice. V něm jest trh se vším zbožím k cestování i k usedlému životu. V jeho vyšší části je velká opevněná tvrz a v ní je pramen vody (pravděpodobně Svatováclavská studánka) tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje rovinaté části jejího údolí...

Al Hímjarí, arabský geograf dle poznámek Ibrahíma ibn Jakúba ¨



Když jsme zadarmo cestovali až do Afriky

© Zdeněk Patrick 1994/2006
Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Kolem roku 964/ 965 Praha

Z některých cíleně vysílaných informací, vygenerovaných povětšinu času pouze v nezaručené kvalitě, lze zaslechnout, že se někteří kolemjdoucí nikterak netají svými ambicemi být v Praze mnohem dříve než Češi.
Ano, proč ne.
Češi (czieh staroslovanský pastevec, pastýř) na samém počátku staroslověnského uspořádání nikdy jako kmen vlastně neexistovali. Češi se přeskupovali v kmen, respektive v slovansky národ samovolně, příležitostně a hlavně zvolna. Jako důsledek vnějších tlaků.
Ze slovjěnských pastevců srbocharvatského jádra, doudljěbských “jižanů” z Povolží, orátajů z rodu Lemuzů, Vršovců obřadních bojovníků boga Týra a žreců, Děčanů, Ljutoměřiců, obřadních dudáků Volyňanů, předlabských a polabských Srbů (z nichž pocházela i Sv. Ludmila a kněžna Drahomíra , matka Sv. Václava a Boleslava I. Státotvorce), Lučanů, jež byli vyžati na Turském poli do podoby Žatečanů, keltských Bojínů (Bójů), dácko keltských Valešanů, část Kotů (Kotýni, z nichž mohli a pravděpodobně i povstali Chodové), když zejména velkomoravské rody a kmeny stály u samého zrodu těchto divů. Mnohdy sjednocování pod vnějšími tlaky, většinou však přirozeným splynutím slovanských rodů a kmenů, jež se kdysi usadili v této zemi, aby se mnohdy smísily i s původním keltským obyvatelstvem (jakkoliv na tuto zcela přirozenou alternativu nesmíme prý ani pomyslet.).
Nicméně stalo se! Neboť naši předkové si brali ženy z kmene Gomera (Keltů).
Respektive si mnohé z nich kupovali, dle dobového spisu Ibrahíma ibn Jakúba, na trzích.
Aby je prý hlídali zuřivěji, než žárliví harémoví mohamedáni (Masudí).
Když naši starověrečtí i raněkřesťanští pradědové brali monogamii na lehkou váhu.

Místo, které známe jako Staré Město (Praha 1) a Hradčany bylo jedním z největších obchodních center tehdejšího slovanského světa, které Židé a Arabové svojí přítomností a zejména letitými zkušenostmi, povýšili na téměř srozumitelné a snad dokonce i smysluplné. Ostatní části dnešní Prahy, z hlediska tehdejších zlatovodů nepříliš zajímavou, tvořila soustava dávných hradišť, chránících nejen přístupové cesty, ale i vyvážený stav informačních uskupení starověreckých struktur (Budy, Vedy, Vráže a Děvíny), posvátné háje, obětiště, čantoryje, nebovidy a věštírny (z nichž ta nejslavnější ve Velkém Charvatsku (Čechách) byla Libušina věž na vršku Žigi (Židži), když jiná, právě ta bojská na zbraslavské Zá vjěští, dávno dosloužila.

Jednou z nejdůležitějších komodit židovských a arabských obchodníků byl (vedle zlata, stříbra, drahých kamenů, zbraní, koní (s příslušnou výstrojí) a exotických koření a ovoce), hlavně v dobách častých válek i nákup slovanských otroků. Prodat nebo koupit si svého Slovana bylo naopak považováno mezi velkoevropskými pohanokřesťany, Asiaty, Araby i Húny, respektive germánskými Franky a jejich popy, pokrytecky šířícími „dobrou protoněmeckou zprávu“ slibně zakrváceného Boha za dobrý vtip hodný k popukání.
Pokud se vám váš Slovan (Slávek, Sláva) polámal, či nedej “zlaté tele” dokonce snad i nadobro rozbil žádný problém.
Otrokářské karavany směřovaly totiž nejen do Prahy, ale všude tam, kde se dal “očekávat” slibně se vyvíjející válečný konflikt.
Arabský žid, diplomat a původně i zkušený pozorovatel a velkoobchodník s vyjmenovanými komoditami, Ibrahim ibn Jakúb (Ibrahim syn Jakuba), nejenže umožnil se svými obchodními přáteli bezplatné dálkové výlety mnoha slovanským chlapcům a dívkám (někdy až do vzdálené černé Afriky), ale navíc, budu-li generalizovat, pomohli rozšířit angličtinu o nejméně tři slova. Slave (otrok, kterými pohříchu byli povětšinou Slavs – Slované), slavish (otrocký) a slaver (otroctví, otrokář), když ty ostatní ani nechci jmenovat, neboť je zřejmé, že autorem je velmi zlý úmysl.
Nicméně páni kdysi čeští domorodci pamatujte, co vás ve světě ještě potká, pokud se “sofort” nepřerodíte v “důstojné” cizince obdivující “nur Ost_reich – Ungarn chaganát mit dem kaiserische bard”.
Slaver (slovanský) totiž znamená totéž co cintat, slintat, a být servilní.
Velký otrokářský boom?
Alespoň do dob, než obchody uvázly pro viditelný nedostatek zboží a dovozem černých otroků z Afriky nenasycený americký trh ležel ještě ve velmi vzdálené budoucnosti. To je však zcela jiný příběh. Jisté je to, že Ibrahim syn Jakuba zanechal cennou dobovou zprávu o městě obchodu nazývané Al Farandž (Faranga, nebo Al Fraga; Spis byl zachován v arabském zeměpise Al Bekrina).
Ibrahím ibn Jákub řečený též al Isráilí at Tartúší se narodil pravděpodobně roku 912 v Tortosii ve muslimském Španělsku. Jeho pozdější obchodní aktivity a kontakty s arabskými chalífy Abd ar Rahmanem, a al Hakemem II., či spíše jeho původ a vzdělanost, jej předurčili být slavným i ve střední Evropě, kde se proslavil nejen skvělými výroky o Praze, ale i jako zkušený diplomat, obchodník a hlavně pozorný pozorovatel.
Díky svým bohatým zkušenostem se kolem roku 950 stává, na příkaz kordóbského chalífa al Hakema II., respektive z pověření jeho židovského ministra Chasdaj ibn Šapruta, členem zvláštní diplomatické mise, směřující ke dvoru germánského Otona I. Právě toho, jenž si nechával říkat zcela prostě “císař Otón, ten Ohromný”.
Ten, co se neuměl ani podepsat.
Z Magdeburku zamířil Ibrahím ibn Jákub své špionážně obchodní kroky do zemí Polabských Srbů, a pak dále na východ. Do země Buima a města, jež nazývá al Fraga (al Phraga), a ještě dále do Polska a Bulharska. A tak kolem roku 965/966 i pro nás objevuje ve střední Evropě Čechy a v samotné pražské kotlině i slovanské město Prahu.
I když jsou originály jeho spisu “beznadějně” ztracené a zachovaly se pouze v útržcích a v odkazech jednotlivých arabských autorů, jsou pro nás i ve své fragmentární podobě velmi zajímavé.
Zatímco kolem tehdejší Prahy bylo, ještě za dob knížete Václava, území pokryté hustými lesy a přístupové cesty k brodům vedly skrze nepřístupné hvozdy neširokými průseky, v samotném okolí blízkém okolí směrem ku tehdejší Praze bylo mimo opevněných hradišť, též příslušné množství obětišť, posvátných hájů (zasvěcených povětšinou Perunovi, Velesovi, Svantovidovi, či milence Kostěje Nesmrtelného - krasavici Moraně, někdejší manželce Dažboga).

Země Slovanů se táhnou nepřetržitě od Syrského moře až na sever k obklopujícímu oceánu (Od Jadranu po Slovanské moře). Počet jejich králů dnes činí čtyři: král Bulharů, Bújisláv král Frághy, Bújamy a Krakúa, Miška král severu a Nákún, nejdále k západu.

Město al Fragha vystavěno jest z kamene a vápna a je největším městem, co se obchodu týká.
Přicházejí sem z měst Kráka, Rusové i ostatní Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové, Židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti (všichni) vyvážejí od nich otroky, cín a různý tovar...
Jejich země je nejlepší zemí na severu a nejzásobenější v potravinách. Prodává se tam za jeden kírát tolik pšenice, kolik vystačí jezdci na 40 dní, a dále za tento kírát deset slepic.
V městě al Fraga vyrábějí se sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích. Obyvatelé země Buimi jsou snědí a rýšavost je u nich vzácná… Kupují si své ženy na trzích a platí textilními šátky…”
Al Hímjarí, arabský geograf dle poznámek Ibrahíma ibn Jakúba

"Nechť je tvůj dům pro každého otevřen .

A nechť se v něm chudí cítí opravdu jako doma."
židovský učenec Josef ben Jóchanan z Jeruzaléma
2. století př. Kr.

Dávno již tedy není státním tajemstvím, že vedle zlata stříbra, jantaru, exotického koření a soli byli pražské trhy proslavené i prodejem otroků.

Slovanská děvčátka byla i tenkrát vítaným obchodním artiklem.
U slovanských mladíků bylo naopak možno zvýšit jejich prodejní cenu kastrací.
Mnozí mladící byli tedy neviditelnou rukou trhu, v zájmu navýšení cen a otrokářských příjmů, takto “odborně” v exotické variantě i upraveni. Což byl jedinečný proces měnící typicky nespolehlivost (neobřezanců) umocněnou neurozeností původu adepta, ve kvalifikační předpoklad oprávňující slovanské jedince působit v budoucnosti dokonce jako spolehliví eunuchové nejen v arabských službách, ale považte dokonce i v daleké matičce Rusi.
Otrokářství se Slovany nemělo tenkrát vadu a veskrze odpovídalo obchodním zájmům i zavedenému zvyku vítězů zbavit se zajatců. A otrokářští velkoobchodníci se kupodivu vždy pohybovali někde lehce poblíž vítězných vojsk.
I když předběžná jednání byla prozíravě vedena spolehlivými odborníky s oběma, na možném konfliktu, zainteresovanými stranami. Ochotnými proměnit, při příznivé konstelaci hvězd a se souhlasem příslušných regionálních bůžků, své oblíbené sado maso zajatecké show v obchodovatelné položky.
Otrokáři se zde vlastně světu představili, jako neobyčejně vlídní a pozorní samaritáni. Uvážímeli možnosti, že v rámci následných oslav slavného germánského, húnského, nebo naopak slovanského vítězství mohou být všichni zajatci příkladně zmasakrováni.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo tyto náročné bojové hry na výrobu otroků, vlastně financoval?
Je jasné, že převážná část slovanských zajatců byla a je z hlediska budoucích strategií “Es komt unsere Zeit” zcela zbytečná. A protože koncentrační tábory ležely ještě v přehluboké germánské budoucnosti a slovanská políčka byla naopak přehnojena raketýry Otonů Obrovských, právě pragmatický pohled obchodníků s otroky odstranil i tento náročný a organizačně komplikovaný problém “kam s nimi”.
Dnes je to naopak otázka natolik citlivá, že se z otrokářů stávají arabští kupci a spíše lékaři a ještě lépe diplomaté ve službách vzdělaných kalifů z Kordóby, kteří zřejmě trpěli nezměrnou zvědavostí odkudže to tak nezměrné bohatství, někdy v podobě i deseti tisíce otroků denně, vlastně proudí.
A tak se slovanskými, a později i černými otroky vlastně nikdo nikdy neobchodoval.
Přičemž majitelé bank a jejich vydělané zlato důmyslně splynuli s pozadím.
A protože protogermánští “piesmakers” (mírotvorci praktikující christianizační raketýring) již tenkrát rozhodli s konečnou platnosti o endlösung (konečném řešení slovanského problému), dal se očekávat nejen v oblasti prodeje otroků velký boom.
Vyvražďovací mechanismus tehdejších dob byl i tenkrát velmi prostý. Ty slovanské kmeny, které trvale odmítají dobrovolně vydat (v rámci mírových smluv a šíření vlídného křesťanského slova na germánský způsob) respektive darovat církvi (zastoupené čirou náhodou německy mluvícím etnikem) svá hospodářství, nebo dokonce odmítají platit každoroční výpalné v podobě účelově vyfábulovaných 120 volů a přichýlit se konečně pod ochranu raketýrů z budoucí Velkoněmecké říše, musí neodkladně zmizet z povrchu země.
Nejlépe za vydatné pomoci zbývajících slovanských kmenů. Příslušné církevní agentury, trvale hájící v rámci “krvavé christianizace” nezadatelná budoucí teutonská práva na vybraných územích nepřítele, pak úzce spolupracují s vybranými adepty na velké a svaté slovanské muže, o nichž bude jednou účelově vypravováno, že již tenkrát byli “velkými” Evropany.
Nelze tedy jinak, než potvrdit, že al Fraga, vystavěné z kamene a vápna (v podstatě pražský Hrad, sídlo Přemyslovců i knížete Václava nevyjímaje), vyhlášené centrum otrokářských trhů bující pod ochranou mnichů latinského ritu protoněmeckého jazyka, proti němuž prý neúspěšně údajně bojoval i český kníže Václav zvaný později svatý. Exotické karavany směřovali do míst, jejichž věhlas dobře zaběhnutých trhů, jež netrpí stagnací ani v mírových dobách, potvrdil i ibn Jakub zvaný alIsraili.
Zároveň upokojuje své souvěrce, že vedle směnného obchodu – věc za věc, se naštěstí i v Čechách platí obchodními mincemi. Tedy i zlatem (Vždyť dnes tak chudičké Česko bylo historicky, po Egyptu, druhým největším nalezištěm zlata. Každá druhá zlatá cihla všeho světového zlata pochází z Čech, když ani množství stříbra nebylo nezanedbatelné).
Uspokojen konstatuje, že se zde vyrábí sedla, uzdy i štíty v dostatečném množství i kvalitě (místní válečný průmysl Boleslava I. pracuje na plné obrátky, což je příznivým příznakem blížících se válečných zisků právě někde poblíž území Buima). Rovněž ani jeho poznámku o obyvatelích země Buima (Čechy), nelze vzít na lehkou váhu.
Ano, Ibrahím ibn Jakub (znalec příčinnosti jevů), provádějící evidentně svá pozorování v úrovní ekonomické špionáže, suše jásá i nad faktem, že: „Obyvatelé země Buimi jsou snědí a rýšavost je u nich vzácná…”
Automaticky mezi řádky vyplývá, že: obyvatelé sousedních zemí jsou povětšinou ryšaví a nikoli snědí. A každá odlišnost vyvolává logicky konflikt.
Pro některé keltoslovanské patrioty je to jistě snědost velice překvapující. I když… Ještě můj dědeček z jižních Čech (někdejší Doudlebsko táhnoucí se daleko za Vitorazsko a Dunaj), ač snědý a modrooký, vlasy měl zcela havraní.
Dalšími z věrohodných příznaků možných hojných zisků v širokém zbožním spektru (když připraveným štěstí přeje) jsou mimo nevšední bohatost země, potravinového zabezpečení i skvělá naleziště kvalitního zlata, stříbra cínu i rozmanitých dřevin. To vše zaručuje (mezi řádky) logickou závist ústící v potřebu kohokoliv (kdo se cítí být povolán Bohem) okamžitě zasáhnout a přizpůsobit volovod, zlatovod, a penězovod zájmům s nevyzpytatelnými zvyky a ještě příšernějším “sexy” jazykem.
I když na druhou stranu se zdá být, tak jako ostatně i my, vyveden z míry nejen slovanským zvykem nakupovat si ženy, ale i tvrdostí místních valut. Čistě slovanským platidlem těch dob jsou totiž – šátečky z blíže neuvedených textilií.
My na rozdíl od velkomožného pana ibn Jákuba víme, že onou textilií bylo jemné plátno, pečlivě složené do obdélníku kolem kovového jádra.
Tím je, čistě i z nezávislého zdroje potvrzeno, že staroslovanským, respektive českým platidlem (mohu-li vůbec pro ono období tento titul použít) byly skutečně plátěné výrobky. Od slova plátno je pak odvozené i naše skvělé slůvko platit (potažmo též proplatit, vyplatit, splatit, možná uplatit, či nedej Bože dokonce zaplatit. Na rozdíl od anglického salary známého i u nás: Solit, vysolit, zasolit atd.).
Potvrzuje se navíc všechno to, co víme o tržních smlouvách našich předků, jejichž platnost byla stvrzena tak zvaným trhem. Roztržením příslušné textilie na znamení, že obchod byl uskutečněn. Od tohoto dnes i pro nás jaksi podivného zvyku “trhat” pochází české slovo trh – tržnice, zatrhnout, atd…
Kam se tedy hrabou slavní vynálezci papírových cetek, které jednou nahradí 24 karátové zlato zcela bezcenným a barevně mizerně vyvedeným cárem papírku, a ještě navíc zakáží platby v hotovosti.
Aby mohli snadněji šacovat naše kapsy v předem určených bankách.
Inspirovali se snad záměnou ryzího zlata za bezcenná platidla z pokreslených papírků, plátěnými cetkami, jimiž Slované platili mezi sebou?
Nepochybně!
Ibrahím ibn Jákub s přídomkem al Israili potvrzuje, že… …Země Bhumi je nejlepší ze zemí severu. Potravinami nejbohatší.
S cenami bezpečně dumpingovými. Obchodují zde vedle Turků, Rusů i židovští kupci (jejichž přítomnost garantuje dobré obchody v mírně přátelském prostředí sofistikovaného poradenství a možností dalších obchodních kontaktů na Rusko, Polsko a Bulharsko).

Poznámka pod čarou:

plátno = platiti (zaplatiti, podplatiti, odplatiti atd…)
trhati = trh, tržnice, tržní, zatrhnout odvozeně též s konečnou platností ukončit …
slave = otrok
slaver = ucintaný
Pragitae = pražané potažmo Češi

Karát (Kt)– starší jednotka ryzosti zlata (odvozeně pak diamantů, respektive drahokamů a perel) původně odvozená od téměř jednotné hmotnosti semen „svatojánského chleba“ (Ceratonia Siliqua).

Jeden karát 1/24, jedno semeno z celkového počtu 24, určoval ryzost zlata (1000 g/kg má ryzost 24 Kt – 100 procent zlata).
Dnes je rozměr jednoho karátu roven 1/5 gramu tzv. metrického karátu (mk)
(Pokud jsem kdy psal o 28 karátovém zlatě pak zajisté se zlým úmyslem, nebo nevědomosti, či nepozornosti.)
převzato: encyklopedie.seznam.cz

Jen pro ilustraci obratu otrokářských korporací poslouží přehled o římských tržnicích. Tam se pohyboval denní prodej otroků kolem deseti tisíc. Stabilní denní obrat byl zabezpečen trvalým přísunem otroků i z pražského Slovanska.

Židovští otrokáři ovládli, skrze vyspělou logistiku, veškerý evropský trh s otroky a jejich karavany čile putovaly nejen jižní uherskou cestou, či směrem na západ, ale i na východ. I když zejména ve směru do Chorasamu byli Židé naopak nuceni úzce spolupracovat s Arabskými otrokářskými svazy. Konečnými odběrateli slovanských otroků pak byli, mimo dobře zavedených odběratelů ve španělských chalífatech, převážně arabští zákazníci.
Nejvíce jsou otrokáři ceněni mladí slovanští kastráti a mlaďounké slovanské dívenky. Méně pak již muži pro práci i k boji. I když pro svoji statečnost velice žádáni. Slovanští otroci byli ukováni v okovech a odváděni do širého světa podobně jako dobytek. Většinou po dvojících. Svá ocelová poutíčka měly tenkráte i malé děti.
Do “Čech” je naopak “za odměnu” importováno hedvábí z “Číny”, jantarové “perly”, zbraně, zbroj a koně.
Zvláště pak za knížete Boleslava, jenž prosperující otrokářský trh pragmaticky použil zcela ve svůj prospěch.
Respektive prospěch myšlenky, jež byla mnohem nosnější, než loupeživí rytíři němého jazyka mohli vůbec kdy vytušit.
Čistě účelově se pak český král a římský císař Karel IV., blahé paměti, přísně podivoval na drzostí, kdože si dovolil použít slovo Slovan pro označení otroka. On vzdělaný muž jistě věděl odkud vítr foukal! Pouze tak dal najevo svůj majestát těm, i oněm, že i on pochází po své matce Elišce Přemyslovně z téhož slovanského kmene.
Přeslavného rodu přeplněného svatými i zasvěcenými.

V té době (násilné christianizace) bylo naopak zapotřebí, k uživení jednoho mnicha latinského ritu německého jazyka, až 30 zemědělců.

Kolik pak se jich do této krásné země asi nahrnulo, v rámci rozbujelého příhraničního styku, aby nám později zakazovali hovořit naší mateřštinou!

Ibrahím ibn Jakúb al Israáilí at Tartúší, budiž pochválen za tyto vyčerpávající informace, zná i jména panovníků: Bújisláv král Frághy, Bújamy a Krakúa, Miška král severu a Nákún, nejdále k západu.

Ano, rozumíme dobře. Boleslav I. král Prahy, Čech a Krakovska (syn české kněžny lužickosrbského původu Drahomíry a bratr svatého Václava), Měšek I. polský kníže král severu a nejdále k západu (Drážďany, Berlín, Rujana) kníže slovanských (polabských) Obodoritů Nakon.

Nelze neopomenout fakt, že zanedlouho vystoupí proti prodeji “křesťanských” otroků na velkém pražském tržišti, i velký malý Evropan Adalbert Slavníkovec. Jakkoliv byl do té doby latinské církvi osud slovanských otroků spíše lhostejný, neboť i protoněmecké čistky mezi západními Slovany byly tak příjemně ziskové.
Co však způsobí takový zásadní obrat?
Milosrdenství a láska k bližnímu?
Řádně proškolen u našich protoněmeckých přátel, již brzy vyskočí zbožný Adalbert, jako čertík z magické krabičky. Vždy neustále rozhněván a velmi roztrpčen nad nenapravitelnou českou hříšností.
Stane se tak krátce po šokové terapii “lstivého” kníže Boleslav I. (“toho Ukrutného a Lstivého”), jenž si hříšně (rozuměj zcela bez protoněmeckého vědomí), “tajně” bohatl. Mimo jiné i z daní nově uvalených na překvapené, nicméně velmi prosperující velkoobchodníky s otroky.
Všimněte si prosím, že již nepoužívám xenofobní slůvko “otrokáři” a nikterak nehodlám zastírat svoji nevoli i nad pokleslostí Čechů, kteří na těchto nemravných obchodech s lidskými bytostmi, měli svůj podíl viny i zisk.
Skutečný moment překvapení pro Otony Převeliké, však přišel záhy. Krátce po té, co Boleslav I., v historický krátké době (14 let zákrytných půtek s germánskými vládci), naopak zákeřně rozšířil svůj vliv až ke Kyjevské Rusi, a ještě dále. Ovládl bohatá východní tržiště a v souladu s původní keltskou tradicí i příslušné obchodní cesty, nakonec vybudoval mocné a vysoce mobilní, skvěle vyzbrojené profesionální vojsko.
V tomtéž okamžiku se tento vidoucí mocný sjednotitel a vládce, celkem pragmaticky (podle jiných prý lstivě) “konečně poddal” protoněmeckému chaganátu.
Na milost a nemilost.
Jednalo se spíše o dobrý vtip, či vychytralý kalkul, jenž mu však nebyl našimi úhlavními přáteli nikdy odpuštěn.
Katolický kronikář Kosmas dokonce pracuje s historickými fakty tak nekonečně volně, až lze s úspěchem potvrdit jistý stupeň očividné nevraživosti vůči Boleslavu I.
Nechává dokonce, bez jakýchkoliv skrupulí (mimo jiné), zakladatele české státnosti knížete Boleslava I. umřít mnohem mnohem dříve, než smrt skutečně zaklepala na jeho rytířské čelo.
A zamíchal i s historickou databázi tak “dokonale”, že kníže Boleslav I. zemřel hned několikrát.
Aby jeho potomci nevycházeli z údivu.
Prý nad jeho krutou prohnaností.
Ano, již jsou připraveni protentokrátní genetičtí inženýři zkoumat kostry přemyslovců, aby v rámci nasíleného drancování domorodcům řekli krutou pravdolež: Že přemyslovský rod není vlastně domorodého původu?



Související články:
Svatobor – starověrecké pohřebiště “Na Hrobce”... (14.09.2012)
Santorini - Strongil (cca 1 600 př. n. l.) (14.07.2012)
Arkaim - bájná Arjanem Vaedžo? (10.07.2012)
Trojský kůň pohledem EU studie Y_DNA (06.07.2012)
Severije - Arkaim - Sintašta - Airjanem Vaedžo. (01.07.2012)
"Plivat na podlahu a hovořit bretonštinou zakázáno". (23.06.2012)
A v oněch dnech sestoupí vyvolené (vybrané) a svaté děti pocházející z vysokého nebe (09.06.2012)
Henochova kniha - 2. část - zpětný rozbor nejslavnějších kapitol... (28.05.2012)
Polobájný vládce Drákije - Orfeus (21.04.2012)
Merkatorovy mapy Severije (Hyperboreje) (11.04.2012)
FAUNA a FLORA SEVERIJE (30.03.2012)
SPAR_TRACUS ? (12.03.2012)
Kdo je pánem Měsíce "na křivo" (04.03.2012)
Karel IV. (24.02.2012)
Janičáři (19.02.2012)
Carnuntum (14.02.2012)
Morová ráno obecné vzdělanosti, (11.02.2012)
Bock 2 (06.02.2012)
Sága rodu Bock...I. (01.02.2012)
Aratta - 22 000 př. n. l. (07.01.2012)
Výběr nejčtenějších článků v roce 2011 (28.12.2011)
Vymazání minulosti, když nejsnáze v přítomnosti, ve prospěch dějů budoucích? (22.12.2011)
Kněžna Ludmila, rituální obětí dne 28. září 921 (12.12.2011)
Arij Bojové... (02.12.2011)
Krok a Libusse německé provenience (21.11.2011)
Zařízení včasného varování a... (06.11.2011)
Frankové? Ach... (31.10.2011)
Pozvánka (30.10.2011)
Zlatý věk lidstva (26.10.2011)
Dobryňa Nikitič a litá saň (19.09.2011)
Čas utkaný z jemného svitu tří lun (01.09.2011)
Chorvaski a Jaromín, syn Segimiera (05.05.2011)
Jak Němci lehce o své germánství přišli... (24.03.2011)
Dubrawka of Bohemie... (11.03.2011)
Tutenchamon vlastní Y-chromozom R1b (Celtické)? (01.03.2011)
Vandalové, Mavro Orbin a... (25.02.2011)
Ledová královna Morana (23.02.2011)
O původu Gadů (Hadů)... (05.02.2011)
Raetie... (02.01.2011)
Bít, či nebít, toť otázka... (29.12.2010)
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničehož nic... 2. část/3 (29.11.2010)
Drahokam všech drahokamů (02.11.2010)
Zlatá hvězda Margita... (18.10.2010)
Ja jesum byl... (17.09.2010)
A co Svatopluk? (11.09.2010)
Co zjevnější... (30.08.2010)
Boleslav I - Státotvorce (12.08.2010)
Svanto gorici... (31.07.2010)
Zkoumání dračí linie... (27.07.2010)
Slovan a římský císař Konstantin I. Veliký (13.07.2010)
Jak Panonie ke jménu přišla... (13.07.2010)
"Šíření lásky k bližnímu svému" skrze barbary... dokončení (05.07.2010)
Několik slov o šíření lásky k bližnímu svému (05.07.2010)
Hyperborea - Severije (24.06.2010)
Antonín Horák může mít pravdu... (11.04.2010)
Sv. Václav - světec a… panovník? (28.03.2010)
Svatá Dobroslava... (22.03.2010)
Starověrecké starožitnosti Slávů... (18.08.2009)
Souhvězdí Orion a... (04.08.2009)
Církevní falzifikace... (11.07.2009)
Nehorázná provokace (17.06.2009)
Vzpamatujte se, dokud je čas…. (08.09.2008)
Energie pro přežití 1. část (fotovoltaika) (27.08.2008)
A je to… (10.07.2008)
Modlitba za Českou zemi (05.07.2008)
Bajka (15.06.2008)
Anthropoid (27.05.2008)
Tvé cesty a osudy národe český... (24.05.2008)
Techno Warior s ohnivým mečem.....dokončení (16.05.2008)
Hrdina nebo... (14.05.2008)
Boží bojovníci a zemští škůdci (12.05.2008)
Techno Warior s ohnivým mečem.....1. část (08.05.2008)
Vládkyně nad celými Čechami II. (28.01.2008)
Mládí kněžny Libuše (24.01.2008)
Nomen Omen 3. část (31.12.2007)
Nomen Omen 2 (06.12.2007)
Nomen Omen (22.11.2007)
Svantovid (05.11.2007)
Živá a mrtvá voda (01.11.2007)
Archeologický výzkum - globalizovaná historie EU? (30.10.2007)
Nusle - Nov sjelo? (22.10.2007)
Globalizovaná historie EU? (18.10.2007)
Karel, ten Veliký (17.09.2007)
Velengorod (Velehrad) na Šíravě? (11.09.2007)
Libušina Cassurgis - Praha Matka měst (19.08.2007)
Česká kněžna Libuše (15.08.2007)
Vugasti bor (09.08.2007)
O pálení ohňů a klanění se duchům (03.08.2007)
Diskrétně Vás obsloužíme (23.07.2007)
Opat Prokop (09.05.2007)
Oldřich a Bogьnja Pierucia (26.03.2007)
Paměť národa (18.03.2007)
Slávové - 3.část (28.01.2007)
Slávové - 2. část (25.01.2007)
Slované - 1. část (22.01.2007)
Země Antů (09.01.2007)
Socha Svobody, nebo symbol egyptské bohyně Eset? (09.11.2006)
Starověrecký původ symbolů české státnosti (15.10.2006)
SANSKRT BHAŠA NAGARA (07.10.2006)
Sirius - hvězda všech Slávů (01.10.2006)
Slovanské pyramidy (24.09.2006)
Koleda, Koloděj (24.09.2006)
Řezno a o tom, jak pan Ratzinger bez uzardění falšuje dějiny (18.09.2006)
Arcanum - nejtajnější z nejtajněších (11.08.2006)
Kalendář (08.08.2006)
Kněz Pavel (28.05.2006)
Kněžna Drahomíra (20.05.2006)
Dědici Svatého světla (13.04.2006)
PRAGA MYSTICA (09.04.2006)
Keltové v Čechách! (07.04.2006)
Jak se Češi "proplakávali" dějinami (06.02.2006)
Celá tisková zpráva | Komentáře: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek

  Knižní novinky






DMK
DMKEL

  Závislý výzkum agentury Step by step
Chcete zrušit změny času?

Ano (493 hl.)
 
Ne (265 hl.)
 
Možná (240 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 998

  Novinky
10.01.2018: Čtení článků Zdeňka Patricka

04.11.2017: Den mluvících kamenů

Nezapomenutelná kniha se širokým a hlubokým obsahem sdělení, ke které se budete stále vracet. Téměř 500 stran celobarevného tisku A5 na křídovém papíře.

Poštou na dobírku stojí 500 Kč + poštovné a balné a objednat si ji můžete zde.

Dojde asi do 3 dnů.

20.03.2008: Pamatujte tyto dny a pozorně naslouchejte
17.02.2008: Průběžně doplňovaná databáze jevů nad ČR

  Teorie relativity
Originální teorie relativity Zdeňka Patricka

Teorie relativity aneb, co Eistein posmrtně ještě nevynalezne... Více


  Statistika

- 18.5.2019 - 4 324 674
- 18.5.2019 - 3 320 973
12.8 - 878675
18.5.2019 125025

Netio4

Tento web byl vytvořen pomocí redakčního systému phpRS
Layout: Beach - verze 1.1.0