Obsah:

13. března 1067 Čechy V Čechách velké mlhy příšery aneb ďábelské bytosti...,
23. prosinec 1105 Čechy v noci ukázal se na nebi straně západní mezi hvězdami tak světlý a jasný oheň.
1111 n. l. Rusko Dálný východ Ruska ohnivý sloup
6. ledna 1130 České království Dennice (Venuše) ráno vycházela divným způsobem...
8. října 1130 Praha a některé oblasti v Čechách podivné kulaté těleso,
Roku 1138 České království Praha úkaz jako v roce 1130,
24. července 1139 V Čechách byla nepohodlná mlha
1142 n. l. Praha. Ohnivý drak nad Prahou
Roku 1142. n. l. vyhořel klášter i kostel sv. Jiří na Hradčanech divná světla
14. května 1144 V čase letnic neslýchaná věc
Rok 1160 v Alsasku byla pozorována tři velká světla nad lesem Thann
Roku 1188 n. l byl mezi Gisors a Neuflesk-Saint Martin spatřen ohnivý kříž
Roku 1182 n. l. František z Assisi (Svatý František z Assisi)
18. června 1178 n. l. Anglie Cantenbury na Měsíci viděn velký oheň
1224 n. l. Zjevení sv. Františka s Asisi
Dne 13. června 1233 n. l. Bula Řehoře IX.

Databáze zvláštních jevů

© zcela neúplná a nepřesná - 1994 - 1998 Praha Rok 0

(nepříliš přesná databáze bude postupně doplněna o zdroje a rozšířena o další staletí)

13. března 1067 Čechy V Čechách velké mlhy příšery aneb ďábelské bytosti...,"

D. Adam z Veleslavína

Času jarního, okolo sv. Řehoře počaly v Čechách velké mlhy každého dne bývati, takže člověk před sebou ode čtyř kroků neviděl. Z těch pak pocházel neobyčejný a nesnesitelný smrad, který lidé těžce nesli. To trvalo třicet pět dnů. Pocházela také řeč, že se lidé s nějakými příšerami aneb ďábelskými obludami potkávati měli.
Zpět:

23. prosinec 1105 Čechy v noci ukázal se na nebi straně západní mezi hvězdami tak světlý a jasný oheň "

Adam z Veleslavína, cituje Ursberga a Grenzheima

Historický kalendář národa českého str. 1026
Zpět:

1111 n.l. Dálný východ Ruska "

Ohnivý sloup se vznesl na Dálném východě Ruska. Několik mil vysoko do nebes a blesky i jiné úkazy se vyskytovali kolem a hřmění veliké slyšeno bylo.
Zpět:

6. ledna 1130 České království "

Adam z Veleslavína

Historický kalendář národa českého str. 31

Denice (Venuže) ráno vycházela divným způsobem, tak jakoby tancovala jednak výš, jednak níž, čehož v Čechách nikde vídáno nebylo?
Zpět:

8. října 1130 Praha "

Ing. V. Patrovský

Záhady létajících talířů str. 16

8. října 1130 přeletělo Prahu a některé oblasti v Čechách podivné kulaté těleso.
Zpět:

roku 1138 Praha "

Ing. V. Patrovský

Záhady létajících talířů str. 17

Po osmi letech se opět objevil podobný úkaz, kulovité těleso, jako v roce 1130, tentokrát při západu slunce.
Zpět:

24. července 1139 V Čechách byla nepohodlná mlha "

R. Henning 1904

V Čechách byla nepohodlná mlha a okolo poledne na 24. července silně čpěla, jakoby peklem.
Zpět:

1142 n. l. Praha. Ohnivý drak nad Prahou "

Roku 1142 poletovalo nad předměstím Prahy zvláštní těleso, mající údajně podobu ohnivého draka.
Zpět:

Roku 1142. n. l. vyhořel klášter i kostel sv. Jiří " Když roku 1142 vyhořel klášter i kostel sv. Jiří na Hradě pražském (kde sv. Ludmila, dědička byla pohřbena) jeptišky s nářkem odešly a usadily se v kostele sv. Jana Křtitele na Aujezdě (dnešním Újezdě, pod Petřínem).

Po nedlúhém pak čase hlásní někteří i, mnozí rybáři a jiní chudí řemeslníci, kteříž v noci pracují, přicházejíce k nim jim oznamovali, kterak vídají časem nočním, ano z kláštera toho shořelého sv. Jiří vychází oheň a nese se až k nebi, a při ohni tom jakoby nějací duchové andělští se ukazovali.

Tím (jeptišky?) napomenuty, šly společně na to místo a tu truchlivě procházejíce, oltáře svatých navštěvovaly, velkým pláčem tělo sv. Ludmily, dědičky hledajíce...?

Dědičky staré víry dědů!

Jak dalece však souvisí tento příběh s ohnivým drakem poletujícím téhož roku nad předměstích Prahy. Platí i zde Nomen Omenš Ohnivý drak létající roku 1142 v Praze poráží drakobijce sv Jiří?
Zpět:

14. května 1144 V čase letnic neslýchaná věc "

Letopisy Hradištsko-Opatovické. Ed. J. Emler, Prameny dějin českých, FRB II,2, Praha 1875, str. 398:

"L.p. 1144 dne 14. května, totiž v samý den letnic strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty, kterýž sám jakož i mnoho jiných velmožů a nesčíselné množství lidu ji viděli. Nebo kolem poledne, když bylo velmi jasno, viděn jest od jmenovaných osob černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír. A když měl přijíti k dotčenému místu, bylo mu viděti jíti naproti s vrcholu nebes znamení, na způsob třistranu velmi se skvoucího podiv-ně špičatěné, které přemohši nevýslovnou obludu vrazilo ji až do vnitřku země. Po nějaké pak přestávce asi hodinu trvající viděti bylo jiný sloup temnější nešli tma a prudším ještě vírem na tentýž způsob od země se zdvihati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na způsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže, a to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo. A když někteří z rytířů zmužile blíže přistoupili, chtíce to pozorovati, s pokrytýma očima odešli; nemohli zírati na tuto obludu, když se jim písek a drobné kamínky kolem obličeje točily a vytrhané chrasti povrchu oči jejich obtížnosti činilo."
Zpět:

14. Maii 1144. Annales Gradicenses et Opatovicenses. FRB II,2, 1875, p. 398:

"1144 Anno 1144, II Iddus Maii, videlicet in ipsa die pentecostes, nimis horribile et nostre etati inauditum apparuit monstrum iuxta castra ducis Ottonis, intuente et aliis quam pluribus proceri-bus necnon et innumerabili populi multitudine. Nam circa meridiem magna serenitate existente visa est a prefatis personis atra columna ascendere a terra usque ad sumitatem nubium, in cuius circuitu rotabatur impetus turbinis. Cumque niteretur ad prenoctatum locum pervenire, visum est a celi fasti-gio triangulum signum nimii candoris et miri acuminis sibi obviam venire, quod preculso infando monstro trasid id usque ad ima terre. Facto autem intervallo quasi unius hore iterum visa est alia co-lumna tenebris densior et impetu turbinis validior eodem modo se a terra elavare, contra quam denuo eterum signum in modum splendidissime zone, in cuius medietate signum sancte crucis videbatur ap-parens, mira celeritate eam pertusit et usque ad superficiem terre pressit. Cumque ex militibus quidam audacter causa contemplandi accessissent, obvolutis obtulibus discesserunt, non enim valebant mate-riem tanti monstri intueri, sabulo et minutis lapillis circa faciem eorum rotantibus et evulsis fruticibus aciem oculorum eorum prepedientibus."
Zpět:

Rok 1160 v Alsasku byla pozorována tři velká světla nad lesem Thann "

Ing. V. Patrovský

Záhady létajících talířů str. 17

Roku 1160 byla pozorována tři velká světla nad lesem Thann v Alsasku.
Zpět:

Roku 1188 n. l.byl mezi Gisors a Neuflesk-Saint Martin spatřen ohnivý kříž"
Zpět:

Roku 1182 n. l. František z Assisi (Svatý František z Assisi)"

Narodil se roku 1182 v Assisi v Italské Umbrii, jako Giovani Francesco Bernandone jako syn bohatého kupce a obchodníka s vlnou.

Ve svých dvaceti letech chtěje se stát rytířem se nechal naverbovat do vojska. Vzápětí šel do války mezi Assisi a Perugií. Byl zajat a rok vězněn. Po propužtění se při návratu domů stavěl. v kostelíku San Damiano. A v okamžiku, kdy poklekl před křížem uslyšel promlouvat z kříže Krista.

To byl stimul, jenž z něho vytvořil kajícího se řeholníka, jenž hlásá do té doby nevýdanou pokoru, skromnost a nejen lásku k lidem, ale ke všem božím tvorům, rostlinám a přírodě vůbec. Roku 1209 zakládá první františkánský řád Menších bratří.
Zpět:

18. června 1178 n. l. Anglie Cantenbury na Měsíci viděn velký oheň"

Mnich Cantenburského kláštera Gervas zaznamenává, podle svědectví několika hodnověr-ných svědků pod přísahou, podivný jev viděný zmíněnými muži na noční obloze, respektive na tenkém srpku Měsíce. Místo pozorování existuje dodnes - Cantenburská katedrála.

Dne 18. června 1178, (prý v neděli před svátkem Jana Křitele) krátce po západu Sluncem, když se srpek Měsíce vyhoupl nízko nad obzorem se na nejvyšším rohu Měsíce, jehož oba hroty směřovaly k východu, jakoby roztrhl a z jícnu takto vzniklé měsíční propasti vylétávaly do širokého okolí Měsíčního srpku, společně ohnivýmými plameny i žhavé uhlíky. "Měsíc se chvěl úzkostí a svíjel jako zraněný had" po několik minut, aby posléze plameny pohasly a Měsíční srpek potemněl, nad očekávání více než, kdy jindy.

Zdá se, že středověcí svědci sledovali výbuch někde kolem oblasti kráteru Giordano Bru-no (průměr cca 19 km, 360 severní délky a 1030 východní délky).

Problémem je, že 18. června 1178, krátce po západu Slunce nemohl být prý Měsíc v popisované fázové konstelaci vůbec spatřen. V popisované fázi měl být až o týden později.

Přechodné světelné jevy (Lunar Transient Phenomena LTP) na Měsíčním povrchu byly pozorovány nejčastěji v těchto oblastech: Aristarchus, Alphonsus, Plato, Gassendi, Limneus, Messier A-B-7, a oblast Crisium. Od teleskopických červených září až po očima viditelné světelné záblesky.
Zpět:

1224 n. l. Zjevení sv. Františka s Asisi"

Dva roky před smrtí se při meditaci na hoře La Verna zjevil Františku s Assisi Anděl, v němž Franti?ek rozpoznal Ježíše Krista, jenž se blížil ke klečícímu muži. Tu mu z rukou vylétlo několik ohnivých šípů a v ten samý okamžik František z Asisi omdlel, když krátce před tím pocítil intenzivní pocit blaženosti kombinovaný s vlnou bolesti.

Po procitnutí objevil na svém těle hluboké, silně krvácející rány. Na dlaních, chodidlech i na boku. Proud krve ze stigmat byl tak silný, že jakkoliv chtěl rány skrýt byly zjevné. Dokonce se v ranách na nohou i rukou zhmotnily ocelové hřeby. Očití svědkové hovoří o kožnatých útvarech ve tvaru i na omak nerozeznatelné od železa. Vězely prý v ranách poměrně volně a dalo se jimi pohybovat a nešly vyndat. Oddolaly i pokusu vyjmout je párem koní.

Stigmata byla viditelná i po světcově smrti. Ale ani po jeho smrti nešly hřeby vytáhnout.

Ve své lásce k ostatním tvorům šel až tak dalece, že kázal o Bohu i ptákům. Je znám svojí benevolencí i ke vším i blechám, jež nechával bez pohromy sídlit ve svých vousech.

Sv. František z Assisi zemřel 3. října roku 1226 v kapličce Porticuncula, kde dnes stojí chám Santa Maria degli Angeli a byl svatořečen roku 1228. Roku 1230 byl uložen v bazilice svého rodného města

1226 umírá sv. František s Asisi
Zpět:

Dne 13. června 1233 n. l. Bula Řehoře IX. "

V papežské Bule Řehoře IX. vydané tohto roku se hovoří o bytosti, jež se zjevuje jako šedý muž, s výraznýma a velkýma očima, hubený až vychrtlý, tělo prakticky bezmasé a chladné pokožky.

V mnohých případech jeho horní polovina září a to tak intenzivně, že osvítí celou okolní prostoru. Ona bytost, nazývaná "průvodce" posléze mizí a stává se neviditelnou.

Zcela evidentně se jedná o démonskou, či ďábelskou bytost, která může měnit dle libosti těla, mizet, překonávat obrovské vzdálenosti nezávisle na čase, číst myšlenky lidí a přemisťovat jejich těla na libovolné místo.

Mimo jiné byla tato bytost v průběhu času obviněna, že plodí s pozemskými ženami lidem nepodobné nestvůry.
Zpět: