Databáze jmen a pojmů

1994/2007 - Praha

Alexander Makedonský (336 - 323 př. n. l.)

Vládce Egypta (332), Babylonie a Persie (331), dobyvatel Indie (327 - 324). Umírá v Babylonii roku 323 př. n. l.

Antikýthéra (100 př. Kr.)

Přístroj z Antikýthéry - nalezen ve vraku lodi, jež se potopila někdy kolem roku 70 př. Kr. u ostrůvku Antikýthera - poblíž Kréty. Rozpadající se zkorodovaná bronz byla popsána písmem pocházejícím z roku 80 př. Kr. Přístroj sestávající se z rámu a soustavy dvaceti ozubených bronzových koleček o různém rozměru tvořil společně celek se základní bronzovou deskou (opatřenou dalšími ozubenými převody a znatelnou hřídelkou, vyčnívající nad povrchem bronzové destičky). Ozubená kola se zuby majícími přesně 60 stupňů - přesně do sebe zapadala - avšak nikoli do našich představ o řeckých , či snad babylonských výrobních technologiích, či úrovni a přesnosti starověkých nástrojů.

Technická úroveň, která zbytkově z korodované hrudky bronzu hovořila, sváděla mnohé k domněnce, že jde o starověký mechanický kalkulátor, chronometr, či kapesní orloj ukazující postavení planet (snad) našeho planetárního systému . Nález z roku 1901 byl řádně zdokumentován, nápisy přeloženy (profesor Derek de Solla Price, historik, fyzik z univerzity v Yale). Přesný měřící přístroj z dob Starého zákona?

Nic podobného nebylo prozatím nalezeno.

Apokalypsa Sv. Jana (Apokalipsa - Vize - Zjevení)

Autor neznámý. Spis pocházející pravděpodobně z období 80 - 96 n. l. Je připisován blíže neurčenému svatému Janu, jenž měl své vidění na řeckém ostrově Pátmos (není totožný s novozákonním evangelistou sv. Janem Apoštolem). Mnozí badatelé jsou naopak přesvědčeni, že pravým autorem je spíše blíže neurčený Cerinthus. Nic však není tak nejistého.

Spis obsahuje, mimo alegorických výjevů, vizi konce lidského společenství, tak jak jej známe dnes. Jednotlivé etapy jsou poměrně přesně popsány, až do období, kdy i mrtví povstanou k poslednímu soudu. Mnohé odkazy se váží i ke starozákonním prorokům a všeobecně panuje přesvědčeni, že Janova vize je jen přirozeným pokračováním vizí proroka Daniele a Ezachiela.

Bosh Hieronymus vlastním jménem Jeroen van Aken

Holanďan narozen asi roku 1450 zemřel roku 1516. žil v době renesance, kdy nastal na jistou dobu průlom dosud zakázaných a tabuizovaných témat. Období snažící se navázat na tradici antických mysterií.

Vážený občan města Hertogenbosch

Člen katolického Bratrstva Panny Marie Setkal se pravděpodobně i i Leonardem da Vincim, jehož práce důvěrně znal..

Bohatě ženat zabýval se malováním mystických obrazů. Podle celé řady replik se znalec Bohumil Wurm domnívá, že byl již za dobu svého života úspěšným malířem.

Dílo: Návrat marnotratného syna (Postava poutníka připomíná první kartu velké arkány tarotu nazývanou poutník, nebo blázen.)

Zahrada rozkoší (tryptych)

Peklo

Tunel ke světlu (podobný posmrtnému zážitku)

Pokušení svatého Antonína (první s poustevníků sv. Antonín žil na přelomu 3. a 4. století v egyptské poušti nedaleko Rudého moře). Dominantou obrazu Pokušení svatého Antonína je hořící trojrozměrná věž, z nichž vychází paprsek procházející otvorem do temné místnosti, kde již jen tušíme přenos převráceného obrazu na stěnu systémem camery obscury.

Na jeho obrazech lze spatřit létající lodě, cameru obskuru, podivné démony a síly zla z vnějšího prostoru, či jako součást celé přírody i podivná zvířata fantastického světa, jenž se zdá být kolem nás. Mnozí jeho dílo chapou jakou utajené poselství zasvěceného.

Čína (316 - 265 n. l.)

V hrobě čínského generála Cao Čau byl nalezen pancíř a přezky vyrobené z hliníku (85 % hliníku, 10 % mědi, 4 % hořčíku a 1 % ostatních prvků). Ačkoli se jedná o nerozšířenější prvek na této planetě je technologie výroby hliníku natolik složitá, že jeho průmyslová výroba započala někdy kolem třicátých let našeho století.

Mendělejev byl poctěn prvním vzácným odlitkem - hliníkovým pohárem. Hliník byl poprvé získán elektrolýzou v roce 1908.

Dee John (1525-1600) - Angličan

Jiní uvádějí rok narození 1527

V 18 letech zapisuje do svého deníku, že studuje 18 hodin denně. Doktor medicínských věd, člen královské rady anglické královny Alžběty I., jenž stál v pozadí cesty Drakeho za Montezumovými poklady, které španělští dobyvatelé přepravovali do Španělska.

Jeho přičiněním se tehdy Angličané patrně zmocnili dýmajícího zrcadla boha Tezcatlipocy, kouzelného krystalu jimž bylo možno nejen rozmlouvat s anděli a duchy, ale spatřit některé části budoucnosti.

Měl být v Anglii prý dokonce i několik měsíců vězněn za údajné čarodějnictví a alchymistické podvody. Což neodpovídá jeho pozdější oblibě u královny Alžběty.

Jednoho krásného dne je vyslán na soukromě špionážní výlet až na samý konec anglického světa, nad kterým ční jakési anglickými bohy zapomenuté město Praha.

V Praze předvádí císaři Rudolfovi II. zvláštní zázračné zrcadlo, v němž mohla Jeho císařská Milost spatřit své dvořany a nejen to. Mohla s nimi i na dálku hovořit.

Pražská legenda hovoří o zrcadle šedočerného zabarvení.

Za krátký čas působí, propůjčen císařem za tučný obolos, i u pana Viléma Voka z Růže, nebo chcete-li z Rožumberka.

Snad prodal cisaři Rudolfovi, za 600 zlatých, i tzv Vojnichův spis.

Rozmlouval prostřednictvím zázračného krystalu, či kouzelného zrcadla i s duchovními bytostmi, prostřednictvím takzvaného henochiánského jazyka.

Ve svých poznámkách tvrdí, že existují i jiné světy, které stráží drak na nějž si musí vstupující dát obzvláště pozor.

Drak se totiž jmenuje Choronzon (Choron_zon), což zní přesně jako Choronyj zon (choronaja zona) Chráněná zóna) v uších nenapravitelného Angličana. Slované chránící se z dávna svoji "hvězdnou" bránu?

Jak dalece postoupili pokusy s prostupem časem v Sovětském svazu a v současném Rusku se nebudu ani nahlas ptát.

Do kouzelného diamantu, či křišťálové koule nechal nahlížet Edwarda Kellye zatímco John Dee vše pečlivě zapisoval. Hovořívali s duchem, jenž vystupoval i mimo kouzelný obsidián v podobě, jež mu připomínala malou dívenku! Podle této bytosti dokonce pojmenoval prý svoji dceru - Madimi.

Delfy - asi 1 500 př. n. l

Původně středisko uctívání hadího kultu draka Pythóna se mění, z dosud nevysvětlených důvodů (kolem roku 1 500 - 1 200 př. n. l.), na uctívání Apollóna - boha světla a slunce. Mění se i název kultovního střediska. Z původního Pythó (uctívání bohyně Země Gayi a jejího syna - draka Pythóna) na Delfy.

Podle řecké mytologie byl Pythón zabit Apollónem a zahrabán kdesi poblíž původní svatyně.

Diodóros Sicilský (cca 80 - 29 př. n. l )

Z jeho čtyřiceti svazkového díla se, mimo zlomků, zachovalo pouze deset knih. Přesto je jeho historické dílo považováno za jedno z významných. Diodóros Sicilský rovněž hovoří o umělém jazyku, jenž byl olympskými bohy vytvořen k lidskému užitku. Připomeňme si, že Sanskrt - umělý jazyk bohů měl plnit tytéž funkce. V dobách, kdy "bohové" zakládají města v Egyptě a stávají se na dlouhé období (až do roku cca 4 900 př. n. l.), společně s bájnými hrdiny - vládci Egypta.

Diogénes Laetský

Tvrdil, že Egyptští kněží zaznamenali celkem 832 zatmění Slunce a 373 zatmění Měsíce? Což to neznamená, že "egyptské" pozorování oblohy trvalo nejméně 12 000 let (někteří badatelé hovoří dokonce o roku 15 000 př. n. l.). V této souvislosti si opět připomeňme egyptského kněze Manethóna hovořícího o zaznamenané historii Egypta počínající rokem 30 627 let př. n. l., či Hérodotovo tvrzení o 11 000 letech kněžími zaznamenané egyptské historie.

Dýmějový mor.

Černá smrt vyhladila celkem 75 000 000 lidí - polovinu obyvatel tehdejší Evropy. Tato smrtelná nákaza je způsobena bakteriemi, jež jsou přenášeny blechami z nakažených krys. Několik hodin po nákaze vystoupí tělesná teplota oběti na 40 stupňů, objevuje se bolest svalů, mízní uzliny se zvětšují - naplňují se hnisem za nesnesitelných bolestí. Nevolnost a zvracení provázejí rozpad psychiky. Smrt se dostaví do několika dalších hodin. Oběť je zcela naplněna hnisem.

Ezachiel

Starozákonní prorok, jenž se kolem roku 592 př. n. l. (u řeky Chebar) setkal s mimozemskou entitou a zařízením, jehož popis je podobný tomu, co považujeme za velmi pokročilou létající techniku mimozemské entity - vystupující na této planetě ve jménu Hospodina. Mluvčí této entity má přesné informace o blízké i vzdálené budoucnosti nejen židovského národa. Problémem je jistá alegorie i slovník, jež prorok Ezechiel použil. Nicméně jeho poměrně přesný popis zařízení se zdá být v mnohém podobný jednomu z typů staroindické vimany.

Kolem roku 2000 se objevili tendence jeho vizi deklasovat podezřením, že trpěl katatonii. Duševní poruchou, jež má být jednou z forem tzv. schizofrenie. Nemoci, jež vlastně neexistuje, co do významu slova.

Nicméně zní dostatečně strašidelně.

Faust doktor

Georgius Johann Faust Sabellicus (*cca 1480 +1540)

Historický Faust (něm. faust =pěst) pochází z první poloviny 16 století (tedy doby 1500 - cca 1540) - potulný učenec.

Narodil se roku 1490 v Knitttlingu nedaleko Špýru v rodině rolnického nevolníka.

15. ledna 1509 úspěšně dokončil bakalářské studium na heidelberské univerzitě(?). Později, možná již jako doktor (což je otázka) odchází do Polského Krakova a věnuje se prý "studiu" černé magie..

Roku 1540 bylo jeho tělo nalezeno v jednom hostinci, jemuž Němci dnes říkají Würten_berg znetvořené: popálené, s vytrhanými kusy masa. Roztrhal jej Ďábel při praktikování černé magie. A Faust se za svého života nijak netajill, že praktikuje černou magii a že uzavřel smlouvu se samotným peklem, respektive s démonem Mefistofelem.

Fénix (foinix - egypt. Foinos - krvavě rudý. Totožný se slovanským ptákem Ohnivákem.)

Bájný pták rodící se z vlastního popele se sídlem v egyptském městě Heliopolis (městě On - kultovním centru nilské delty).

Filosof - řecky milující moudrost; v Byzanci též vědecký titul

František z Assisi (Svatý František z Assisi)

Narodil se roku 1182 v Assisi v Italské Umbrii, jako Giovani Francesco Bernandone jako syn bohatého kupce a obchodníka s vlnou.

Ve svých dvaceti letech chtěje se stát rytířem se nechal naverbovat do vojska. Vzápětí šel do války mezi Assisi a Perugií. Byl zajat a rok vězněn. Po propužtění se při návratu domů stavěl. v kostelíku San Damiano. A v okamžiku, kdy poklekl před křížem uslyšel promlouvat z kříže Krista.

To byl stimul, jenž z něho vytvořil kajícího se řeholníka, jenž hlásá do té doby nevídanou pokoru, skromnost a nejen lásku k lidem, ale ke všem božím tvorům, rostlinám a přírodě vůbec. Roku 1209 zakládá první františkánský řád Menších bratří.

1224 zjevení sv. Františka s Asisi

Dva roky před smrtí se při meditaci čtyřicetidením postu na hoře La Verna (Alvera) zjevil Františku s Asisi Anděl, v němž František rozpoznal Ježíše Krista, jenž se blížil ke klečícímu muži byl vlastně Seraf se šesti svítícími a ohnivými křídly. Tak jak se blížil budoucí světec rozeznal mezi křídly postavu ukřižovaného s rozepjatýma rukama. Tu Ježíši z rukou vylétlo několik ohivých šípů a v ten samý okamžik František z Asisi omdlel, když krátce před tím pocítil intenzivní pocit blaženosti kombinovaný s vlnou bolesti.

Po procitnutí objevil na svém těle hluboké, silně krvácející rány. Na dlaních, chodidlech i na boku.

Proud krve ze stigmat byl tak silný, že jakkoliv chtěl rány skrýt byly zjevné. Dokonce se v ranách na nohou i rukou zhmotnily černé, tvrdé pevné, jakoby ocelové hřeby s půlkulatými hlavicemi. Očití svědkové hovoří o kožnatých útvarech ve tvaru i na omak nerozeznatelné od železa. Vězely prý v ranách poměrně volně a dalo se jimi pohybovat a nešly vyndat. "Hřeby" oddolávaly i pokusům vyjmout je párem koní.

Rána v boku byla velmi hluboká na tři palce široká - stále krvácející.

Stigmata byla viditelná i po světcově smrti. Ale ani po jeho smrti nešly hřeby vytáhnout.

Ve své lásce k ostatním tvorům šel až tak dalece, že kázal o Bohu i ptákům. Je znám svojí benevolencí i ke vším i blechám, jež nechával bez pohromy sídlit ve svých vousech.

Sv. František z Assisi zemřel 3. října roku 1226 v kapličce Porticuncula, kde dnes stojí chám Santa Maria degli Angeli a byl svatořečen roku 1228. Roku 1230 byl uložen v bazilice svého rodného města

Garabanadal - Zjevení "panny Marie" (1961 - 1965) - http://www.garabandal.cz/zjeveni/zjeveni.html

Garabandal (San Sebastian de Garabandal, provincie Santander, pohoří Picos de Europa) je zapadlá horská vesnice v severním Španělsku. Místo, kde se 18. června 1961 večer zjevil, čtyřem dívkám (Maria Conchita Gonzalez - 12 let, Maria Dolores (Marí Loli) Mazon - 12 let, Jacinta Gonzalez a Maria Cruz Gonzalez 12 a 11. let), po hlasitém zvuku podobajícímu se zahřmění, zářící postava muže, označena dětmi za anděla.

V následujících dnech se zjevení opakovalo, s tím, že 1. července "anděl" dětem oznámil, že následujícího dne (2. července) spatří děti "Pannu Marii".

Tak se i stalo. Zjevení Panny Marie prý potvrdilo tradyční nauku římsko-katolické církve a sdělilo světu důležité poselství obsahující i varování. Pokud nepřijde náprava a všeobecné posílení víry v běžném životě, přijde trest

Roku 1986 byla ustanovená nová vyšetřovací komise, která, z pověření církve, události v Garabandalu důkladně zkoumá.

Obsah poselství Zjevení Panny Marie Karmelské: 8. říjen 1961 - Musíme přinášet velmi obětí, mnoho kajícných skutků a často navštěvovat Nejsvětější Svátost oltářní. Především však musíme vést mravný život. Kalich se již naplňuje, a jakmile se nezměníme, dopadne na nás velký trest

18. červen 1965 - Protože nebylo mé poselství vyhověno a nebylo dáno světu na vědomost, oznamuji vám, že toto je poslední. Předtím se kalich naplňoval, nyní již přetéká. Mnoho kardinálů, mnoho biskupů a mnoho kněží je na cestě k zatracení a berou sebou velmi mnoho duší. Nejsvětější Svátosti oltářní se připisuje stále méně důležitosti. Měli by jste svým úsilím od sebe odvrátit Boží hněv. Jakmile budete prosit o odpuštění s upřímným srdcem, On vám odpustí. Já, vaše matka, prostřednictvím sv. Michala vás prosím, aby jste polepšili své životy. Nyní dostáváte poslední varování. Velmi vás miluji a nepřeji si vaše zatracení. Modlete se k nám upřímně a my vám splníme vaše žádosti. Měli by jste se více obětovat. Rozjímejte o Ježíšově učení...

Proroctví z 18. června 1965 (dle vyprávění dětí).

Nejdříve se na obloze objeví celosvětové varování. Bude to připadat jako střet dou hvězd, které nespadnou. Celé lidstvo se vyděsí, bez ohledu, kde se bude každý z nás nacházet. S pocity tisíckrát horšími, než jaké vybudí zemětřesení. Jako oheň, který nespaluje maso. Přestože bude vše trvat jenom malou chvíli, všem bude tento časový interval připadat nekonečně dlouhý. Všichni na této planetě poznají, že znamení přichází od Boha. Jakkoliv vše bude připomínat trest, má se stát očištěním podobající se odhalení našich hříchů. To co prožijeme ve svém srdci, bude horší než bolest. Nikoho z nás tento pocit nezabije a jestliže zemřeme, pak jen v důsledku našich emocí. Datum události nebylo oznámeno, pouze naznačeno, že se tak stane před oznámením zázraku (Přesné datum zázraku zná jedna z vizionářek jménem Conchita a bude oznámeno 8 dní předem).

Zázrak se objeví v Garabandalu dvanáct měsíců po varování (v mezi 7 a 17 dubnem, březnem, či květnem, ve čtvrtek, v půl deváté večer, ve svátek mučedníka pro Eucharistii (Jeho jméno je ve Španělsku neobvyklé.)), či jiný významný, slavný, či šťastný den, jež se zřídka Církev slaví

Zázrak spatří všichni přítomní a bude jej možno pozorovat i z okolních kopců. Všichni přítomní, trpcící jakoukoliv nemocí, budou při této příležitosti uzdraveni.

V Garabandalu zůstane trvalé znamení na tento zázrak, jenž ještě nikdo nikdy na Zemi nespatřil. Bude je možno vyfotografovat, filmovat i přenášet televizí. Nikoli na něj sáhnout. Bude prý jako dým.

Pokud nebude přání, jež Zjevení vyslovilo, vyhověno - přijde trest. Jestliže se tak stane, bude to mnohem horší, než cokoliv, co si lze představit. Nebude to mít ale nic společného s válkou, revolucí, či tvrdostí lidských srdcí

V únoru 1977 odpověděla Jacinta na dotaz, co bude součástí varování:

Varování bude něco, co bude vidět nejprve ve vzduchu - všude ve světě a vzápětí se to přenese do vnitra našich duší. Bude to trvat jen velmi krátce, ale pro svůj účinek budeme mít dojem, že to trvalo velmi dlouho.

Bude to pro dobro našich duší, abychom viděli naše svědomí a zlo, které jsme kdy vytvořili. Potom pocítíme velkou lásku k našemu nebeskému Otci a nebeské Matce a budeme žádat o odpuštění, za všechny urážky.

Podle toho, jak jsem to tehdy viděla, bylo víc ticha, než pocit prázdnoty. Vše v ten okamžik ztichlo. Tak jsem to viděla. 16. dubna 1983 (na dotaz) upřesňuje své pocity: "Varování pocítí všichni, i malé děti. Ano, proto nám jich bylo líto, protože to byl strašný zážitek". Když přijde Varování, vše se na malou chvíli zastaví, dokonce i letadla ve vzduchu.

Rozhovoru 19. října 1982 potvrdila Mari Loli své předchozí vyprávění o utrpení, které svými znaky připomínalo komunistické praktiky. "Vše bude vypadat tak, jakoby svět ovládli komunisté a bude velmi těžké praktikovat náboženství, pro kněze sloužit mše a pro lidi otevřít dveře kostelů. Víra v Boha se bude provádět skrytě. "

O stejném pocitu hovořila i Jacinta: Ano, pociťovala jsem to jako invazi, nebo něco, co se mi zdálo být invazi podobné. Něco velmi zlého, co se velmi podobalo komunismu. Nepamatuji si již, které země, nebo oblasti byli zasažené. Přesvatá Panna naléhala, abychom se modlili (aby vše bylo odvrácené). Tyto zlé události se stanou před varováním, neboť samotné Varování přijde, když bude situace nejhorší. A vše mi připadalo tak, jakoby Svatý Otec nemohl být v Římě. Byl též pronásledován a musel se skrývat, jako každý jiný.

Gobi (12 000 př. n. l.) Zásadní zdroj: Hartwig Hausdorf - Bílá pyramida

Přibližně do tohoto období kladou někteří vědci vznik 1800 metrů hluboké propasti, objevené v oblasti poblíž ruin pradávného města Charchoto (vnitřní Mongolsko).

Stěny prolákliny jsou nataveny do modravě skleněné glazury žárem kolem 15 000 C. Právě tato skutečnost koresponduje i s nálezy sovětsko-čínské expedice, jež nalezla na mnohých částech pouště vysokými teplotami natavený a zesklovatělý křemenný písek.

Mnozí badatelé kalkulují s pravěkými atomovými výbuchy, jež "jako jediné" jsou schopné vyvinout tak účinné teploty, aby byly vytvořeny přijatelné podmínky pro vznik zmíněných glazovaných ploch.

Nelze jinak, než připomenout místní legendu o blesku z nebes, jež onu přehlubokou díru do naší planety vypálil. Ačkoli nic podobného nemůžeme připustit, zdá se tato legenda pravděpodobnější než spekulace o atomovém výbuchu v uměle vyhloubené šachtě. Snad i proto, že stále vycházíme z předpokladu energeticky omezených možností laserového paprsku. Tak, či tak - smysl uniká, pokud nedáme za pravdu zastáncům teorií o omezených atomových válkách vedených v blízkém, či vzdáleném pravěku naší planety.

Badatel H. Hausdorf v této souvislosti tvrdí, že v okolí zmíněné uměle vypálené propasti, či spíše v samotné šachtě, jsou nalézaný zvláštní skleněné útvary, připomínající svým srpovitými tvary malé bumerangy. Tentýž pramen informací hovoří o obrazech raket a postav s podivnými hlavami, jež lze spatřit v okamžiku, kdy je skleněný bumerang roztočen vyhozením do vzduchu.

Inkvizice

Svaté inkvizice - církevní instituce zabývající se smutně proslulým nesmiřitelným bojem s nepřáteli církve, kacíři a luciferisty (cca 1150 - 1750), ale i procesy s čarodějnicemi (cca 1550 - 1750).

Imhotep

Patron egyptských písařů, egyptský princ, první rádce a ministr faraóna Džosera, jenž navrhoval stupňovitou pyramidu v Sakkaře, zabýval se léčitelstvím, astronomií a zastával úřad "nositele božských darů z nebes".

Otcem Imhotepa byl bůh Ptah - ochránce řemeslníků a umělců. Byl to on kdo vytvořil svět pouhým vyřknutím slova - posvátným názvem věcí. Od něho snad održel jeho syn Imhotep posvátnou magickou knihu.

Herodotos 485 - 425/430 př. Kr.

Narodil se roku 484 př. Kr. v Halikarnasu. Známý řecký historik, geograf a cestovatel, jemuž thébští (Veset) kněží tvrdili, že před 11 340 lety žili bohové mezi lidmi. Respektive, že se bohové neobjevili v lidské podobě již plných 11 340 let. Zároveň jej ubezpečili, že žádný člověk nepochází z bohů. Herodotos zemřel cca 430 př. n. l. v jihoitalských Thúriích.

Jeho hlavní dílo, tvoří devět dílů, Historie (řecky Historiai) se zabývá dějinami starých národů - Lýdů, Peršanů, Médů, Řeků, ale i Egypťanů, Arabů a Indů. Je všeobecně pokládáno za základní, či spíše zakladatelský čin historiografie.

Procestoval celé Středomoří i část Persie

Harmais - mýtický král Egypta, jenž je údajně pohřben pod Sfingou, nebo kdesi poblíž.

Hinduistická kosmologie tvrdí, shodně s Aztéky, či starými Řeky, že lidstvo prochází ve svém vývoji čtyřmi věky. Charakteristické rysy jednotlivých věků jsou zcela totožné. "Zlatý věk" (krtajuga - 1 728 000 let) je věkem dlouhověkosti, všeobecného štěstí a vzdělanosti. Měl trvat celých 1 728 000 let. třetí a druhá juga představují postupný úpadek, jenž je však stále ještě v božských normách.

Kali juga byla nastartována rokem 3 102 př. Kristem všeobecným rozvratem, přelidněním a krátkověkostí. Vzrůstem zla a zločinnosti do té míry, že se lidé začnou navzájem požírat. Po uplynutí vymezeného času 432 000 let vše ukončí vesmírné kataklyzma.

Hliník Al

Hliník, ač třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře (po kyslíku a křemíku) se vyskytuje v přírodě výhradně ve sloučeninách. Teprve roku 1825 se podařilo H. Ch Oerstedtovi získat chemickými pochody pouze nepatrné množství velmi znečistěného hliníku.

Čistý hliník byl poprvé získán elektrolýzou v roce 1908.

Přesto byl v hrobě čínského generála Cao Čau (316 - 265 n. l.) nalezen pancíř a přezky vyrobené z hliníku (85 % hliníku, 10 % mědi, 4 % hořčíku a 1 % ostatních prvků). Jak již bylo řečeno, ačkoli se jedná o nejrozšířenější prvek na této planetě, je technologie výroby hliníku natolik složitá, že jeho průmyslová výroba započala někdy kolem třicátých let našeho století. Průmyslová výroba však byla umožněna teprve o něco později a světový chemický kongres uctil svého nestora a vůdčího ducha D. I. Mendělejeva pohárem z nejvzácnějšího kovu - hliníku?

Homér (cca 800 př. n. l.) řecký básník a historik

Hopi (kmen severoamerických Indiánů)

Hopijská proroctví pocházejí ze starších dob a jsou z dávna tradována jejich kulturou. Oni sami se jeví jako mírumilovný lid dodržující veškerá boží ustanovení, v jejich případě zákony Velkého Ducha. Chtějí žít v souladu s přírodou. Mají spojení s jistou inteligencí, která jim dala několik znamení, po nichž by měly nastat velké změny. Z nichž jako nejzávažnější se jeví přechod do pátého světa, přičemž se nyní nacházíme na konci čtvrtého, když předchozí tři jsme již prožili.

Osm z devíti proroctví se již vyplnilo a deváté je pravděpodobně na pořadu dne. V té souvislosti se hovoří o obydlích na nebesích, která s rachotem spadnou z nebe. Právě tehdy ustanou veškeré ceremonie hopijského lidu. Bílý člověk bude nucen bojovat s těmi, kdož se jako první přiblížili k božskému světlu poznání, které však již zradili.

Nastane čas velkých dýmů a s úsvitem pátého světa se pak vrátí Pahana - skutečně pravý Bílý bratr, který jim kdysi zanechal popis znamení, jež nastanou krátce před jeho návratem.

Než nastanou tyto události, stane se hopijská zem útočištěm a ochranou před nepřízní osudu i pro jiný lid a takových oáz bude ve světě i více.

V dnešní době stále ještě předstupují hopijští náčelníci a šamani před velkou radu a předkládají zde své vlastní vize. Založené na výsledném úsudku, neboť z toho, co se již stalo, se dá odvodit i následující krok - co se má stát a nakonec i stane.

Hopiové uvažují i o možném vzájemném vypořádání s terorismem, jak státním, tak i soukromým a to tak, že odpovědní pracovníci mají být štváni jako zvěř. Vůdci pak sáhnou k represím a odstartují vzájemný hon za pravdou. Pokud se tak nestane, půjde vše podle božího plánu.

Mluví o "dnu očištění", kdy opravdoví Hopiové poletí na bezkřídlých lodích k jiným vzdáleným planetám, neboť v těch dnech může dojít i k celkovému ohrožení lidstva, nebo dokonce i k totální anihilaci. Hopiové dokonce hovoří o rozhodující bitvě mezi dobrem a zlem, ne nepodobné Armagedonu, po které budeme prý všichni mluvit pouze jedním jazykem. Pokud se tak nestane, dojde ke katastrofě, po níž bude muset vše začít "od samého počátku". Od nového páru, který se zachrání, tak jako kdysi i Adam a Eva.

Hopiové rovněž hovoří o blíže nespecifikovaných osvoboditelích, kteří mají přijít od západu a jejich vojska spadnou na zem jako déšť (podobně jako v Janově vizi nebeská armáda, jež popadá na zem jako listí.). Pro zlo nesmí být úkrytu.

Huitzilopochtliho socha

Zařízení, jež podobně jako židovská archa úmluvy, vydávalo příkazy a pokyny aztéckým předkům na 200 leté cestě do zaslíbené země. Také tato aparatura byla nočena na sochorech aztéckými atlety. A naopak, bájný strom, živící ty, kteří přežili dávnou indiánskou katastrofu, naopak připomíná známé tajné zařízení z knihy Zohar.

Přístroj na výrobu many.

Hurakan (Huracan)

Mayský bůh Hurakan, jenž smetl neposlušné lidstvo větrnou smrští z nebes, byl též znám jako trojedinné srdce nebes U Qux Cah. Měl hned tři podoby:

Raxa Caculha Zelený blesk

Chipi Caculha Malý blesk

Caculha Hurakan Jednonohý blesk

Caculha Hurakan lze též přeložit slovy "oheň vycházející z jedné nohy". Nyní si dovolím jisté asociace, jistěže nevědecké, nicméně nezanedbatelně pozoruhodné: Dne 16. července 1945 byla na poušti Alamogardo odpálena první atomová puma a lidstvo dvacátého století mělo možnost zaznamenat jednotlivé fáze výbuchu.

Čas 5 : 29 : 35 - atomová puma je na dálku odpálena. Výbuchem se spojují dvě podkritická množství uranu 234.

Raxa Caculha - Zelený blesk

Čas 5 : 29 : 40 - Od země vyšlehl zelený plamen a zahořel prudce proti nebesům. Následovala tří vteřinová prodleva

Chipi Caculha - Malý blesk

Čas 5 : 29 : 43 - Vytryskl druhý plamen, tentokráte mnohem kratší. Následuje ticho a tma.

Caculha Hurakan - Oheň vycházející z jedné nohy

Čas 5 : 29 : 45 - Ve zlomku vteřiny se vyhouplo do úžasné výše zelené slunce, které stoupá vzhůru k oblakům. Ohnivá koule o průměru větším než jeden kilometr mění postupně svojí barvu z nachové do oranžové. Nad pouští víří ohnivé peklo. Teplota je 3x větší než vnitru Slunce a 10 000 x vyšší než na jeho povrchu.

Deset tisíckrát jasnější než slunce. Neuvěřitelný komín připomínající hřib s plamennou kouli na svém vrcholu nasává neuvěřitelné množství vzduchu. Vzápětí následuje větrná smršť - uragán nepozemských rozměrů.

Jakkoli se zdá být podivné, a byly jsme k tomu pečlivě vychovávaní, hovořit o atomovém výbuchu z doby zvané "kamenná", podobnost, ale ostatní indicie, hovoří právě o této možnosti.

Byla snad, někdy v minulosti naší planety, surově použita proti bezbranným domorodcům? Jeden z "otců" jaderných zbraní, pan Openheimer, byl přesvědčen, že pravděpodobně ano.

Chazaři - slovansky mluvící národ kočovníků, kde židovská nomenklatura zcela potlačila původní etnikum. Slávové jim říkalo Avaři.

Interference světla

Oblak, jenž byl pro egyptské tmou a pro izraelské světlem. Pohybujícím se světlem. Cosi podobného spatřili mnozí z těch, kteří pozorují světelné jevy související s jinou venkovní entitou, jež je charakterizována zkratkou U.F.O.

Světlo "pootočené o devadesát stupňů", z jedné strany viditelné, z jiné strany neexistující. Ačkoli je to k nevíře, cosi podobného může být, za jistých okolností, i možné. Světlo - elektromagnetické příčné vlnění - jehož složky se "vlní" vzájemně různém úhlu, ale i jistém fázovém posuvu, může být za jistých okolností upraveno. Koherentní zdroje světla (lasery) umožňující interferenci světla - snížení, či zvýšení intenzity světla, ale i polarizace světla procházející polarizačními filtry umožňující kmitání světla pouze v jedné rovině, bude možná tím, o čem se překvapivě hovoří v prastarých textech.

Kniha Dzyan

Jednou, z celé plejády těch méně pravděpodobných legend pochází z "pera" mystické skupiny sdružené kolem paní Blavatské. Z tohoto sporného informačního pramene pochází i legenda o knize Dzyan, jež má být údajně deponována neznámou mimozemskou entitou v podzemních prostorách - kdesi pod himalájským masivem.

V podobě jemného vyzařování, které je prý citlivější lidský mozek schopen zachytit, neustále vysílá informace o dávných dobách, kdy na Zem sestupovali bohové z nebes. I když je však kniha Dzyan více než sporným artefaktem, nelze ji upřít, mimo jiné, i jistý stupeň podobnosti se starohinduistickými eposy, ale i poměrně známou knihou Tangur.

Kdysi dávno se z hlubin vesmíru vynořili neznámí vetřelci. Ohromení domorodci přijali vznešené bytosti z hvězd za neomezené vládce, ale i vzácné učitele. Ti založili dva městské státy, mezi nimiž po čase vznikly neshody. Byly zřejmě zásadní a nepřekonatelné. A tak se vládce jedno z měst vznesl, společně se svými druhy, v obrovské lodi a jednou obeplul Zemi. Tehdy, když se vesmírná loď přiblížila k nepřátelskému městu, dal vládce příkaz a z lodi bylo vysláno velké zářící kopí nesené paprskem světla. Kopí neslo zbraň, jež vybuchla poblíž nepřátelského města. Obrovská ohnivá koule vylétla až ke hvězdám. Všichni ve městě byli popáleni a ti, co pohlédli na zářící kopí a obrovskou kouli, navždy oslepli. Vše bylo otráveno. Otráven byl prach i vzduch. Otráveny byly i studnice, ale i řeky protékající městem. Všichni ve městě zemřeli. Zemřeli i ti, co později vstoupili do města. Po celý dlouhý čas se lidé se onomu místu zdaleka vyhýbali. Město se rozpadalo v prach a časem upadlo v zapomnění.

Když vládce uviděl, co zbraň způsobila, nastoupil se všemi svými věrnými do svých lodí a vznesli se do nebe, aby se již nikdy nevrátili. V knize Tangur pak jen zůstala vzpomínka na pány s oslnivou tváří, kteří kdysi navštívili Zemi. Pak z nejasných důvodů vzali lidem všechny vědomosti, vše po sobě zničili a vrátili se zpět do své země z kovu. Kdy se tak stalo zůstane pro nás navždy tajemstvím.

Kristova hlava

Autorem slibně scestné kalkulace je jakýsi antropolog Keith Laidler (dílo Hlava Bož í). Spojil několik verzí a uložil hlavu Krista pod "Učedníkův sloup" ve skotském chrámu. A nikterak se netají názorem - je-li k mání Jeho hlava, není pochyb, že lze úspěšně eliminovat vše, co Jej opravňuje k "mesiášství" a zpochybňuje vše, co je naopak křesťanskému patriotovi svaté - tedy vše, na čem je postaveno jeho víra v pravdu.

Není známo, zda hledači mají náhradní hlavu již nyní ve svých zásobách, či postačí jako důkaz dostatečně instalované pochyby a neochota církve se v této uměle připravené blamáži angažovat.

Dle Laidlera byla Kristova hlava (prý dle prastarých tradic) z těla odejmuta krátce po sejmutí z kříše a dlouhá léta chována (kupodivu) v Jeruzalémském chrámě. až do doby, kdy se ji zmocnili templáři. Hlava pak byla tajně a nezákonně uctívána v nejmenovaném francouzském chrámu, odkud byla, po velké razii proti templářům, odvezena do Skotska a uložena v Rosslynské kapli.

Není bez zajímavosti, že do celé akce okamžitému vyhledání "Kristovi hlavy", ale i ostatních tajemství kaple, se angažovali mnozí věhlasní badatelé, zřejmě s dostatečně bujným sponzorským zázemím.

Jmenujme některé - geolog univerzity v Cambridge Jack Miller, expert důlní školy v Coloradu Frank Nevest, profesor Pricetonské univerzity Jamese CharlesWorth.

Magan - jižní pobřeží Perského zálivu

V roce 3 200 př. n. l. vzkvétala na jižním pobřeží dnešního Perského zálivu, vedle Sumerské říši i říše Magan. Cicilizační centrum, jež se Sumerem, Egyptem, Indii, řadila k pěti nejvyspělejším centrům tehdejšího světa na východní straně Atlantického oceánu. Říše obchodující s mědí zmizela náhle a zcela beze stopkolem roku 2 100- 2 000.

Mahabháráta

Oficiálně povolený vznik Mhabháráty je stanoven rokem 1 400 př. n. l Podle jiných pramenů vznikl epos krátce po bitvě na kuružetrské planině - po roce 3 138 př. n. l. Měl pů-vodně pouze 8 800 veršů. Jejich počet se postupně zvyšoval, až se (kolem roku 1 400 př. n. l.) rozšířil do dnešní podoby. Všeobecně se má zato, že autorem je Kršna později nazvaný Vjása.

Již v roce 3 030 př. n. l. - 108 let po bitvě měl Epos prý již 100 000 veršů. Podle této tradice proběhl střet mezi Panduovci a Kuruovci v roce 3 138 př. n. l. Jiné datum naopak vychází odvozením z datumu smrti Kršny, jenž měl zemřít 36 let po oné bitvě. A protože zemřel právě tehdy, kdy začal železný věk (kali juga) - jeho smrt je určena poměrně přesně na 15. února roku 3 102 př. n. l.

Není však pochyb, že vědecké kapacity považují všechna datování - za absurdní. Jak také jinak.

Malachiášův apokryf

Roku 1595 publikoval benediktýn Bernhard Wion knihu, kde je uvedeno proroctví sv. Malachiáše, irského arcibiskupa a blízkého přítele sv. Bernharda z Clairvaux, který měl kontakt s Templáři.

Sv. Malachiáš zemřel 2. listopadu 1148. Jeho proroctví obsahuje seznam všech papežů počínaje sv. Petrem.

Od 166. papeže dále jsou u jednotlivých papežů přidány latinské poznámky. Jako 265. papež je uveden Jan Pavel II. s latinskou poznámkou De labore solis - Pracující slunce, nebo také sluneční zatmění (Karol Vojtyla se narodil 18. května 1920 - v den slunečního zatmění).

Následující slogan je posledním a zní Gloria olivae - Sláva olivy, nebo sláva olivového stromu. Pak již následuje text: Petrus Romanus, qui pascet oves in multus tribulationibus: Quibis transactis civitas septicollis diruetur, Iudex tremedus iudicabit populum suum. Finis. (Petrus Romanus papež, kterého oslavuje mnoho oveček jeho stáda.. Později bude město sedmi kopců zničeno a strašný soudce bude soudit lid. Konec).

Jedna zpráva říká, že tyto poslední věty, byly údajně dopsány v devatenáctém století. Optimisté tvrdí, že se nemusí nutně jednat o konečný počet papežů.

Pesimisté zastávají naopak svůj standardně pesimistický názor. K nim patřil i Michael de Nostradam, který ve svých Centuriích rovněž uváděl, jako posledního papeže, Petra Římana.

Pak prý přijde třetí uměle vyvolaná potopa krve.

Centurie V/56

Až na věčnost odejde velmi stařičký papež,

bude zvolen Říman dobrého věku,

tehdy budou říkat, že stolec zaprodává (oslabuje),

a dlouhý čas (si jej) podrší při palčivé dřině.

Bude to tentýž, jenž v těžkých válečných dobách bude nucen opustit Vatikán, jenž bude dobyvateli pobořen a zapálen. Poslední papež před třetí vyvolanou potopou krve.

Mandragora - česky Pokřín Bylina jíž se připisují lečebně čarovné účinky. Její kořen ve tvaru postvičky "mužíčka" vzniká dle legend ze semena oběšence. používala se k léčení žlučníku, respektive její zaltožluté plody jsou biblickými jablíčky lásky a kořeny sloužili jako afrodsiakum. Její šťávy sloužili v Egyptě jako nárkoza, mnohdy i k léčení ženské neplodnosti. Obsažené alkoloidy potlačují růst rakovinných nádorů. K získání kořene Mandragory, je nutno získat jistý typ psíka, jehož tak prudce udeříme kyjem do hlavy, že ve smrtelném zápasu vytrhne kořen ze země.

Kořen smí hledat a sbírat pouze nahá dvojice chlapec a dívka. Musí tančit a milovat se.

Manethó Sebennytský (asi 300 př. n. l.)

Tento egyptský kněz z dob Ptolemaia II. napsal, krátce po smrti Alexandra Velikého, spis hovořící o legendárních časech starého Egypta v neuvěřitelném časovém intervalu. Spis byl napsán řecky a jmenuje se "Egyptské pamětihodnosti". Fragmenty, jež se dochovali jsou pokládány za nespolehlivé

Mejdan - Et Meydan

Istabulské cvičiště a závodiště, kde byly konány velkolepé sedmitýdenní slavnosti na počest narození provorozného syna Mohameda tehdejšího tureckého sultána Murada III.

Slavnosti byly tak super, že se vešly do dějin jako Mejdan mejdanů.

Mojšíš měl prý původně zapsat Pentateuch v písmu zasvěcenců - v hieroglyfech - jejíchž znalost časem vymizela a tak mnohé texty byly údajně později nejen špatně pochopeny, ale i nesprávně zapsány.

Jiní romantičtí badatelé jsou přesvědčeni o tom, že Mojšíš, společně se svým tchánem Jetrem, byl schopen vyrobit střelný prach a ten pak společně použili nejen k eliminaci faraonovy válečné vozby (...i odjal kola vozů jejich, aby je těžce táhli...), ale i k destrukci dvě stě padesáti nespokojenců, vedených Chorem.

MK - ULTRA - subprojekt 7 - CIA

Odpovědným pracovníkem CIA za efektivitu projektu MK - ULTRA - John Gittinger - vedoucí psycholog, Sidney Gottlieb, vedoucí projektu MK - Ultra, John Walter White - federální úřad Spojených států pro narkotika a později - od roku 1953 vedoucí projektu MK - ULTRA.

Projekt zabývající se vývoje psychedelické zbraně (využívané státně orientovaným terorismem, jenž byl až do roku 1989 uměle udržován při životě i ve své komunistické mutaci). Jedním z výdobytků bylo i tzv. "sérum pravdy", umožňující "brainwoshing" - praní mozků, LSD a drogy.

Nelidské zbraně v nemilosrdných rukách

Cílem bylo ovlivnění psychiky jednotlivce a následné naprogramování doporučeného chování, včetně možného naprogramování "šíleného" atentátníka. .

Klasickou látkou bylo LSD - psychotropní látka, kterou lze podávat jako bezbarvou kapalinu - bez chuti a zápachu - vyzkoušená na tisících nic netušících obětech. V malé dávce způsobuje časovou a prostorovou dezorientaci, kombinovanou s halucinacemi. Doba účinnosti cca dva dny. V kombinaci s elektrickými šoky následují typické příznaky "brainwoshing".

Při větší dávce nastává dezintegrace osobnosti. Pak trvalý a spíše prohlubující se schizoidní stav - končící smrtí.

Testy se, v rámci urychlení výzkumu, prováděly i na příslušnících americké armády, některých "vybraných" a nic netušících členech výzkumných týmů, nepotřebných agentech a špionech, náhodných návštěvnících bordelů. LSD urychleně následně "obohatilo" i stávající drogový trh s dostatečně vděčnými klienty, vyděděnci bohatých otců - děti květinového věku - hipies. Narkomany, efektivně přispívající k rychlé dezintegraci společnosti.

Jak mnoho lidí zahynulo, či živořilo s trvalými následky po použití - nebylo nikdy zkoumáno. Mírně optimistický odhad zní, že se jedná pouze o několik desítek tisíc obětí.

Výsledky výzkumu byly prý více než příznivé. LSD bude v té době patřit k běžné výbavě každého průměrně vycvičeného agenta, jenž se svou obětí nemá slitování.

Frank Olson - biochemik z vývojového týmu pracujícím na biologických zbraních ve Fort Detricku (tamtéž, kde byl vyvinut, rámci vývoje biologických zbraní, i antrax rozesílaný v těchto dnech některým americkým institucím) zahynul několik dní po požití nápoje, jenž byl jeho kolegy zkužebně obohacen o malou dávku LSD a podáván na společenském večírku. Následovala prohlubující se dezitegrace osobnosti. Frank Olson byl za několik dní, nalezen mrtev, snad vyhozen z okna hotelového apartmánu agentem CIA.

V době, kdy ani Moskva nezahálela a sovětskými psychiatrickými léčebnami se rovněž proháněli pacienti s trvale zavedenými elektrodami v mozku.

Mluvčí CFR požadovali ještě agresivnější zintenzivnění pokusů s ovlivňováním lidského myšlení. Stávající šéf projektu MK - ULTRA, nemilosrdný zločinec Sidney Gottlieb, vybírá v Kanadě Alanův ústav, aby pomocí kombinace LSD a dalších halucinogenních látek, v kombinaci s neuvěřitelnou četností intenzivních elektrických šoků, vymazal lidskou paměť natolik dokonale, že oběť se do konce svého života nepamatovala nic ze svého předchozího života - ani své jméno.

"Během šesti měsíců mne změnili v nemyslící zvíře. Musila jsem se znovu učit chodit, mluvit, používat WC", říká Linda Mc Donaldová, která použila, po svém přepracování, služeb ústavu a Sidneye Gottlieba a Dr. Camerona (Zvláště nemilosrdný agent CIA pracující jako psychiatr).

Z jiného případu je patrné, jaké další cíle CIA projektem MK - ULTRA sledovala.

...V okamžiku, kdy mi vymazali paměť a přeměnili mne v nic nemyslící zvíře, jsem byl "ošetřovateli" nucen poslouchat do nekonečna opakující se větu z magnetofonového pásku. Stále jedno a totéž, po mnoho dní: "Zabil si svoji matku, zabil si svoji matku..."

Pokud uvažujeme o likvidaci pacientů opakujícími (z pohledu skutečné léčby neúčelnými) a surově cílenými elektrickými šoky, pak podobné pokusy se konaly v letech 1970 - 1985 i v mírumilovném Československu na "dobrovolných" pacientech bohnické léčebny. Pouze donekonečna opakované věty zněly méně dramaticky: "Nemáš ruce, ztratil si nohy, nemůžeš se hýbat. Jsi Hitler."

V době, kdy část informací o MK - ULTRA prosákla na veřejnost a vláda pod tlakem důkazů byla nucena přiznat jisté selhání, byly promptně pověřeni vyšetřováním celé nemilé záležitosti - zaměstnanci CIA. Celá záležitost vyšuměla do ztracena - udělením důtek - zřejmě za vyzrazení.

Norsko

Od roku 1944 až do roku 1994 financovali bankovní domy, prostřednictvím amerických úřadů, testy prováděné na norských občanech. Podle Frederika Mellbye, jenž se rovněž podílel na tomto výzkumu, byl jejich projekt vlastně totožný z "výzkumy" německých vědců v koncentračních táborech Osvětimi a Ravensbrücku.

V rámci projektu bylo 4 000 duševně nemocných podrobeno sterilizaci ozařováním rentgenovými paprsky. Na těchto osobách se dále, bez jejich vědomí, zjišťoval účinek radioaktivního záření.

Psychiatři, lékaři, vládní činitelé věděli velmi přesně, oč se jedná. (norský deník Dagblader)

Švédsko

V poválečném období bylo nuceně podrobeno účelové operaci mozku 4 500 duševně nemocných. Od roku 1936 do roku 1976 bylo nuceně sterilizováno 60 000 žen z těchto důvodů:

výrazné cikánské rysy, či jiná nežádoucí rasová úchylka

psychopatie, či jiné duševní nemoci

příznaky méněcenosti

špatný zrak

sociální úchylka

tulácký život

Francie

V roce 1977 vyšlo najevo, že vláda financovala nucenou sterilizaci 15 000 žen, neboť se lékaři "domnívali", že se nehodí pro mateřství.

Nomen Omen Jméno s nápovědou. Jméno obsahuje předzvěst, či určitou typickou skutečnost týkající se nositele jména. V dřívějších dobách se pracovala s touto institucí velmi pozorně. Dnes je trestuhodně zneužívána represivními službami systému patřící do struktury ISO.

Nefilim - obří potomci padlých andělů - strážců nebes

Právě tehdy, kdy byli pochytáni poslední vzbouření strážci nebes a vrženi do mrákotných pout, Noe, ale i celá jeho rodina, úspěšně ukončila poslední přípravy na blížící se potopu, za všeobecného veselí méně informovaných hříšníků. Právě tehdy byly otevřeny všechny studnice propasti veliké a průduchové nebeští otevříni jsou, všechno živé, co nenalezlo milosti, zahynulo.

Celkem prý zahynulo 4 600 000 obrů.

Nepřežil ani jediný hříšník a snad ani jediný Nefilim.

Zahynuli všichni poživační - spadlí z nebes - smutní hrdinové prastarých legend.

Zastánci vodního prstence, kroužícího v předpotopních dobách kolem Země, považují pád tohoto nesmírného množství vod za pravou příčinu oné katastrofy. Vzápětí prý údajně následovala radikální změna klimatu.

Objevil se i nový, dosud neznámý jev - duha, jako vizuální efekt, jehož pravou podstatou nemůže být nic jiného, než lom světla doprovázející dosud neznámý způsob závlahy - deště.

Je to zřejmě právě to období, kdy se i ve staré Indii mění naše Země z Vrtalóky (otáčející se planety) ve Varšalóku (deštivou planetu - varšati/ pršeti) .

Po čtyři generace - od Enocha, otce Metuzaléma, děda Lámecha, praděda Noe - měli prý lidé informace o nadcházejícím údělu. Toho dne, kdy potopa konečně smetla všechno živé, zahynul jak Metuzalém, tak i jeho syn Lámech - otec Noeho. Snad příliš stáří, než aby pomýšleli na svoji záchranu a vstoupili s Noe do nového neznámého světa.

On (řecké pojmenování - Heliopolis)

Dávno zaniklé egyptské město zasvěcené slunečnímu kultu, jež bylo situováno na pravém břehu Nilu, na sever od pyramid). Město On mohlo být právě tím místem, kde byli, v nejposvátnějším centru dávné egyptské učenosti - v chrámu Slunce, tajně zasvěceni Platón, Solón, Pythagor, Thálet, či Hérodot.

Informační centrum dávno zaniklé civilizace, z jejíž učenosti Egypťané stále ještě čerpali?

Té o níž hovoří nejen Solón, nebo jeho blízký příbuzný Platón.

Anglický mystik Paul Brunton je navíc dokonce přesvědčen, že i Mojšíš - podle biblických textů nalezenec vychovávaný na faraonově dvoře (pravděpodobně faraona Ramesse II. - vládl v letech 1 301 - 1 234 př. n. l.) - byl jedním ze zasvěcenců kultu boha Usira. Právě toho, jenž přišel na tuto planetu ze Siria.

Tentýž autor hovoří o spisech kněze Manéthóna v němž lze údajně nalézt pravé jméno protagonisty Pentateuchu - Mojšíše / MS - egypt. syn). Jeho pravé jméno mělo znít - Osarsiph.

Význam Helipolis zaniká nástupem Ptolemájovců, když většina spisů byla odvezena do Alexandrijské knihovny, kde většina podlehla požáru.

Oraculum, oracul - Záhadný výrok, věž tba a ve starořeckém bájesloví místo, kde se provádí věž tby.

Platon 427 - 347 př. Kr.

Řecký filozof, zakladatel filozofické školy - Akademie. Zpra-coval na třicet filozofických traktárů a ve spisu

Ústava popsal ideální stát.

Plinius Starší (23 - 79 n. l.) Římský občan, spisovatel, historik, zeměpisec a autor Naturalis historia

Sahara (asi 4 000 př. n. l )

Dochází k urychlení změn na dosud úrodné Sahaře. Vegetace začíná ustupovat, až postupně mizí pod nánosy písku, řeky i jezera postupně vysychají.

V roce 1982 byla americkými astronauty tato koryta objevena. široká koryta řek, jež směřovaly opačným směrem než jakým dnes teče Nil. Tekly na jih a na západ. Vědci nyní pátrají po ohromné nádrži, či moři, do kterého se řeky kdysi vlévaly.

Sakkára - staroegyptské město - označení odvozené od slova "šakal".

Saurid - mýtický egyptský král z doby před potopou.

Abu Said al Balhí tvrdí v arabských pověstech, že nápis na pyramidách obsahoval dataci, kdy byla zahájena stavba pyramid: "Stalo se tak tehdy, když se souhvězdí Padajícího supa nalézalo ve znamení Raka." Od těch dob, až do časů biblických proroků (557 - 700 před Kristem) uběhlo dvakrát 36 000 let.

Silvestr II. - francouzský prelát Gerbert - čaroděj na Petrově stolci.

Pocházel z Aurillacu (provincie Auverge). Vzdělán ve vědních oborech, jež byly tenkrát považovány za vrchol vědění. Matematika, aritmetika, gramatika, rétorika, dialektika, astronomie a hudba.

Zlý jazykové hovoří i o tom, že praktikoval černou magii, se kterou přišel do styku v Aquatanii (Španělsku), kde strávil tři roky na arabských školách u Saracénů, kam utekl ze svého "rodného" kláštera.

Jedna z mnohých disciplín se jmenovala augurství - věštění z letu a zpěvu ptáků. Jiná se naopak jmenovala nekromancie - rozprávění s duchy.

Gilberta prý pak démoni poslouchali dnem i nocí tak, jako nikoho jiného.

Někteří kardinálové jej považovali dokonce za samotného Ďábla, a ti méně odvážní tvrdili, že každý den s ďáblem komunikuje.

V jeho majetku byla i kovová, či bronzové hlava, jež svému majiteli odpovídala na otázky v binárním systému ano - ne. Prý šlo o tentýž mechanismus, jenž vlastnil i fráter Roger Bacon.

Byl to právě Silvestr II., jenž (v noci z 31. prosince 999 na 1. ledna roku 1 000 n. l.) sloužil v bazilice sv. Petra v Římě mši za záchranu lidstva, plného dojmů z očekávání nastávajícího soudného dne.

Tábor

Na mnoha místech naší planety byly objeveny mohutná sklepení, vytesaná ve skalách, schopná účinně chránit velké množství okolního obyvatelstva, zejména před katastrofami přicházejícími z nebes. Včetně mohutného atomového výbuchu. Mezi neznámější patří systém umělých jeskyní v Turecku, ve Střední a Jižní Americe, či v Rusku (známé Oděsské katakomby).

Nikdo není schopen určit kdo, proč a jak tyto mohutná podzemní sklepení vytesal.

O to méně je známá skutečnost, že cosi podobného se nalézá i v jižních Čechách.

Jen několik zasvěcenců a jistý počet majitelů táborských domků ví, že celá hora Tábor je protkána do skal vytesaným labyrintem chodem a "sálů". Sklepení mnohých táborských domů ústí (pokud nebyly průchody prozřetelně zazděny) do dnes již zatopeného labyrintu chodeb (připomínám, že není řeč o husity vybudované podzemní chodbě, dnes na táborsku prezentované jako "táborské podzemí".).

Nelze, než vzpomenout na husitskou legendu, že ti, co se ukryjí na hoře Tábor, přežijí i nadcházející období, jimž je nepochybně "konec světa", či přinejmenším Armagedon. Jeden z důvodů proč se stala hora Tábor strategickým centrem husitského odporu, nejen proti mnohým křižáckým výpravám tehdejší Evropy, jež si i tenkrát kladla za čest vyhubit celý kacířský národ, kdesi na německé výspě budoucích zájmů.

Podobně jsou vyjmenovány další tři česká města, která mají tatáž privilegia.

Jedinými původními autory, kteří mohli předat tuto prastarou legendu Čechům (v tomto případě Doudlebům) mohly být pouze Keltové. Tedy původní obyvatelé našeho území, kteří pravděpodobně s nově příchozími slovanskými kmeny splynuli v jeden národ. Nicméně, ani oni nezanechali informaci, kdo vlastně podzemní úkryty na hoře Tábor a možná i na dalších třech místech v Čechách - vybudoval. Zůstala pouze informace o krytech schopných odolat i takové pohromě, jakou bezesporu má být Armagedon, či konec světa. Zdá se, že informace děděné z pokolení na pokolení pak opět mizí pod nánosem produktů "Informační exploze".

Snad více prozradí legendy o nebeských bitvách temných a kladných vesmírných entit kdysi dávno na šumavské nebi v dobách někdy před 18 miliony lety.

Tezcatlipoca (Tečkatlipoka) - Kouřící, či Dýmající zrcadlo

A ještě jednu podivnou věc jsem spatřil v královském paláci. Nad nepříliš hlubokou studnou spočívá velké zrcadlo. Vejde-li někdo do studně, slyší vše, co se u nás na Zemi hovoří, a podívá-li se do zrcadla, spatří všechna města a všechny národy, jako by stál před nimi.

Lukianos - Pravdivé příběhy

Tezcatlipoca byl mocným zlým božstvem, jenž je znám též jako létající jednonohý had. Dle legend zakládá slavné město Teotihuacan (Yukatánský poloostrov - Mexiko). Město jež pravděpodobně v překladu znamená "Bůh s jednou nohou" - Teo ti hu acan. Amerikanisté jej překládají po svém - Město, kde se člověk mění v boha. Což je samo o sobě velmi podivné, neboť nic takového jméno města neobsahuje. Rozhodně je možno v tomto prastarém městě zaznamenat vliv tzv. olmécké kultury, jíž je oficiálně povoleno objevit se na této planetě až od roku 2 000 př. n. l.

Samotný Tezcatlipoca dostal své jméno podle zázračné aparatury připomínající obsidiánové zrcadlo - šedé až černě zbarvené sopečné sklo.

Kouzelné dýmající zrcadlo umožňovalo svému majiteli nejen sledovat vzdálené kraje, vzdálené nepřátele, ale i děje dávno minulé. Nejpodivnější na Dýmajícím zrcadle byla možnost sledovat i děje ležící v blízké i vzdálené budoucnosti, či minulosti.

Toto zařízení se pravděpodobně dochovalo v aztéckém městě Tenochtitlan až do dob Montezumových. V době konquisty se ho, s mnoha jinými památkami na božské předky Indiánů, zmocnili Španělé a později, prostřednictvím Francise Drakeho, i Angličané.

Z Anglie doputovalo kouzelné Tezcatlipocovo zrcadlo v batožině Johna Dee, až do Českého království, respektive rudolfínské Prahy. Později, za příslušnou úplatu, i na panství pana Voka z Rožmberka. Tam se stopa ztrácí, aby se objevila o mnoho staletí později opět v jižních Čechách - v podobě nevelkého kouzelného zemního zrcadla šedo-černého zabarvení.

Dochované legendy z Čech hovoří o čarodějnických seancích, jež předváděl John Dee nejen císařskému dvoru. Císař mohl prostřednictvím kouzelného zrcadla vidět a hovořit se svými nepřítomnými dvořany.

Seance se pořádají i v domě slavného vědce Tadeáše z Hájku - na Betlémském náměstí. A právě tam se John Dee setkává i s Petrem Vokem z Rožmberka. Ten zcela jistě nedal šanci ani císaři ani Johnu Dee. Ten je později nucen opustit Čechy, aniž již kdy své kouzelné tretky zahlédne, byť koutkem oka.

Dobové zvěsti z prachaticka (z počátku 20. století) tvrdí, že zemní zrcadlo bylo, co do obsluhy poměrně komplikované zařízení. Jeho poslední známý majitel tvrdil, že pouze zasvěcenec byl schopen uvést čarovné zrcadlo v činnost a spatřit děje minulé i budoucí.

Podobné zařízení, s podstatně omezenějšími funkcemi, byl i Chaj Abach - mluvící kámen.

Jednalo se rovněž o zařízení podobnému obsidiánu, s tím rozdílem, že udílelo pouze příkazy a pokyny, případně odpovídalo na dotazy.

Typhon

Větrná smršť z nebes. Tisícihlavý drak, jenž ohrožoval, dle řeckých a čínských legend - Zemi.

Tak se jmenoval, podle Plinia staršího (Historia naturalis), i jeden z bájných egyptských vládců. Podle něho byla prý nazvána ohnivá koule valící se egyptským a etiopským nebem, nikterak se nepodobající se hvězdě.

Uriášův list - biblický výráz a v přeneseném smyslu slova "list, který odevzdává zrazený". Uriáš služebník židovského krále Davida odevzdává list vojevůdci vojsk, ve kterém král David žádá, aby byl Uriáš postaven do první linie proti nejzdatnějšímu nepříteli. neboť jeho návrat je nežádoucí. David si chce přivlastnit jeho krásnou ženu.

Vádžro Ra - Hadí zbraň

Osobní zbraň nejvyššího hinduistického božstva Indry měla podezřele podobné, až identické účinky, jako obdobné zařízení nejvyššího slovanského boha Peruna, či řeckého Dia, nebo naopak germánského Thora.

Ačkoliv jsem pln pokory k vědeckému označení "hromový klín", dovolím si ze své hlubokosti upozornit na fakt, že výsledným efektem nebylo jen hřmění hromu, ale svazek paprsků lehce připomínající blesky. A tak Vádžo Ra boha Indry, tvrdohlavě představovaný jako zbraň typu "hromový klín" (od klínu není totiž daleko k velmi rozumnému a vědecky lehce zařaditelnému kamenomlatu), není nic jiného než "hadí zbraň". Hadí zbraň jež vysílá hadům podobný svazek paprsků. Nikoli nepodobných, i co do účinků, hadům vycházejích z biblické schránky úmluvy, či dokonce nebeských výšin. Prosím nezaměňovat s fatálními příznaky "obyčejného" blesku.

Podle jiných pramenů se tato zbraň nazývala Dordže a podobala dvojitému žezlu, s držadlem uprostřed.

Voynichův rukopis

Vojnich M.Wilfred (+1930)

Newyorský antikvář *Wilfred M Vojnych (Vojnyč) zakoupil roku 1912 záhadný spis neznámého autora, obsahující neznámé písmo, jež nebylo nikdy rozluštěno, ač se o to pokoušel i známý pokořitel "Purpurového kódu" japonské armády Dr. W. F. Friedmann (1891 1969).

Objevil se poprvé snad ve 13. století v Anglii, když se jej zmocnil vévoda z Northumberlandu, při vypalování klášterů. Cestami osudu (v podobě Johna Dee nebo jeho společníka Edwarda Talbota alias Keleye) se mohl dostat až do Prahy, na dvůr českého krále a císaře Rudolfa II. (snad jako alchymistický spis "Smaragdová deska hermetického boha Trismegista". Autorem, či majitelem rukopisu mohl být i Francis Bacon (1214 - 1294).

Anglický matematik a astrolog Dr. John Dee roku 1585 prodal podivný rukopis císaři Rudolfu II. za neuvěřitelných 600 zlatých, Dee v domnění, že se jedná o dílo Rogera Bacona vědce, filozofa a alchymisty.

Rozluštěním se po smrti Císaře Rudolfa II. (sám sebe) pověřil tehdejší rektor Karlovy univerzity v Praze Marcus Marci z Kronlandu.

V roce 1666 se Marcus Marci spojil dopisem ve kterém prosil svého učitele jezuitekého kněze o pomoc při lužtění záhadného rukopisu. Tím odborník na šifry byl Anthanasiem Kirchnerem.

Z Prahy putoval rukopis do Frascaty, k mnichovi Athanasiovi Kircherovi (*1601, znalec orientálních jazyků, starožitností, matematik, studoval akustiku, optiku, magnetismus, astronomii. Snad i objevitel laterny magiky. Pokoužel se rovněž o rekonstrukci archy Noemovy, babylonské věž e i zahrad Semiramidiných), jehož rovněž císař Rudolf pověřil rozluštěním záhadného spisu

Pak spis zmizel v římských a vatikánských knihovnách jezuitského řádu a s ním, jak se později ukázalo - i několik stránek. To vše se zjistilo, když se znenadání rukopis vynořil v soukromé knihovně Patruse Beckxe 22. generála Tovaryšstva Ježíšova.

W. M. Vojnych jej konečně v roce 1912 objevil v jezuitské koleji ve vile Mondragore (Mandragora) ve Frascati. Ale i to je zřejmě zavádějící tvrzení! Vojnych do nejdelší smrti neprozradil původního majitele odkoho rukopis odkoupil. Tajemství prý prozradila až jeho vdova. Rukopis prý prodali Vojnychovi jezuité z italské Frascati.

Což je samo o sobě velmi podivné!

Neboť již v roce 1920 se dočasně objevil u jakéhosi Davida Kühna.

V současné podobě má 232 bohatě ilustrovaných pergamenových stránek.

Byl svého času jedním z nejsledovanějších cílů vědeckého a armádního bádání ve Spojených státech a jak se zdá, byly tyto specializované týmy na podivné kódy stejně tak krátcí, jako mnoho jednotlivců před krátké. Rovněž současné počítače, i prý ty nejmodernější - neuspěli.

Britská ufoložka Georgia Bruniová tvrdí, že "Voynichův rukopis obsahuje obrazy mlhoviny v Andromedě. Jsem o tom přesvědčena celý život, co se touto záhadou zabývám," dodává.

Mimozemšťané prý měli údajně přistát ve středověké Evropě, kde předali zakódované zprávy o své existenci a domovině - katolickým mnichům.

Zastánci této hypotézy tvrdí, že mnohé klášterní rukopisy, dnes pečlivě ukrývané, jsou tak dalším důkazem, že katolická církev ví o vlivu mimozemšťanů mnohem více, než připouští. Současné přiznání Vatikánu, že pátrá po mimozemském životě, prý tuto tezi jen potvrzuje.

Poznámky pod čarou:

Jan Marcus Marci lékař a fyzik, narozen: 13. června 1595 v Lanškrouně. Zemřel: 10. dubna 1667 v Praze

Někdejší absolvent gymnázia v Litomyšli, univerzity v Olomouci a v Praze. V roce 1625 získal v Praze doktorát medicíny. Současně získal místo mimořádného profesora na lékařské fakultě. V roce 1626 byl jmenován fyzikem a protomedikem (lékařem) království českého a roku 1630 řádným profesorem na univerzitě. V roce 1658 byl jmenován osobním lékařem císaře Leopolda I.

V roce 1662 rektorem univerzity. Souběžně s profesurou vykonával rovněž úspěšnou lékařskou praxi.

Za své objevy o lomu světla a fyzikálním rázu pružných těles, jimiž se proslavil, byl jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně. Jinou oblastí jeho zájmu byla kvadratura kruhu:

De proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motu (Praha 1648),

Labyrinthus, in quo via ad circuli quadraturam pluribus modis exhibetur (Praha 1654).