Její o nic horší pán manžel, jenž kdysi, za časů několika "kůlu v plotě" pracoval ve funkci "tlačenka angažovaného tatíka" na ministerstvu financí a později u jakéhosi stavebního podniku jako moudrý kádrovák a agent pro zvláštní účely, si svého času objednal celkem čtyři sedlářské nýty do našich pneumatik.

Tichošlápek, jenž se po pučhadrovém puči se na křídlech prebend strany vznesl až na post úspěšného unikatele a a snad i váženého hoteliéra.

Nemohu se však zbavit nutkavého dojmu, že za časů našich pracovitých tatíků bych mu nedal vyčistit ani boty.

Avšak teprve čas mi sakra ukáže, jak hluboce jsem se mýlil.

Prozatím vím jen to, že jejich agresivní mobing, mne nechává netečným. Stejně tak jako fakt, že naše stěny mají velké uši.

V bláhové nevědomosti jsem však předpokládal mikrofonek z rudého koutku socialisticko budovatelské éry.

Nebylo tomu tak!

Pokud bych však objektivně komukoliv vyprávěl, nutně bych připadal i sám sobě velmi nevěrohodně. Přinejmenším jako šílenec z velkofilmu "Mlčení jehňátek".

A já tuším, že právě o to jim vlastně kráčí.

Jediný důvod proč částečně poodhaluji systém agresivního mobingu je potřeba pomoci se orientovat obětem téhož, či podobného zlého skutku.

Přicházím domů, usedám opodál a civím na PC, jež se automaticky vypíná.

V místnosti je tma, jen pouliční lampa slabě protíná spad chemitrails.

Malý červený terčík se pohybuje po zdi, přes závěs u balkonových dveří. Kopíruje průhyb závěsů. Což upoutá moji pozornost. Rudý terčík je velký 10 mm a podle kopírování průhybu usuzuji, že zdroj onoho jevu musí být kdesi venku.

S tímto poznatkem však nekoresponduje fakt, že část své dráhy vykonal na vnitřní straně bytu. Přibližně v úrovni, kde mívám hlavu.

To ovšem ještě netuším, že pohybující se rudý terčík uvidím ve svém bytě ještě několikrát. A nejen ve svém bytě.

V té chvíli mne nic nenapadá a tak jsa ve dvě hodiny ráno od přírody líný a jdu spát.

Ráno se probouzím a na levé ruce, jež mi při spánku trčí z postele, mám vypálené znamení v podobě trojky.

Není to poprvé, kdy tento fakt zaznamenávám.

Sofistikovaná mikrovlná zbraň a mentální úroveň milého pána, o němž jsem hovořil, jsou pro mne v nepřekonatelném rozporu.

Jsa od přírody netečný, házím vše za hlavu a spěchám nakoupit do supermarketu kupodivu pouze s německy označením zbožím.

A co zákony tohoto státu. Bleskne mi v různých souvislostech hlavou.

Nic!

Stojím, jsa přirozený ČechoSlovák čtoucí pouze francouzsky, hovořící pouze česky, slovensky, rusky a English only, v rozpacích.

Němčina není přeci, ani náhodou, světovým jazykem.

Jakkoliv by ráda?

Náhle mne zabolí levé oko. Vidím v protějším zrcadle dva mladíky, s generátorky laserových parsků, jak mi pěkně probírají sítnici.

Má netečnost je u konce. Přiskočím, byť stařeckým krokem, k zvláště vydařenému mladíkovi a zcela bez skrupulí a přiznávám, že velmi neurvale se zmocňuji laserové agregátku. Oba mladící se dávají na rychlý ústup.

Ano, je to vydařený exemplář. Podobný těm, v mé náhodné učitelské sbírce. Kdysi je prodávali pod obchodním označením "světelné ukazovátko pro učitele". Nicméně jsem je vídával na protější straně. Nikdy u učitelů.

Zelený a šedý zákal buď pochválen.

Odcházím ze "supermárketu" a

Blik, blick, Venku mi nablikal do mých téměř slepeckých očních důlků, z metrové vzdálenosti, několikanásobný flash neznámého muže.

Jsem na několik vteřin zcela oslepen.

Stále však nevidím spojitosti, jsa od své přirozenosti naivně přihlouplý.

Téhož večera, respektive časného rána, se opakuje nejen stereotypní bušení do zdi, vytí psa a klapání kopyt vzácné ženy již zmíněného pána, (běhající dozajista snad i po stropě), kombinované tří vteřinovými prodlevami mezi třískáním dveří, ale i blouděním červeného laserového terčíku po zácloně balkonových dveří.

Je pátek a my odjíždíme do jižních Čech.

Tam mne čeká další překvapení.

Moje manželka se mne ptá, zda máme něco, co červeně svítí?

"Nikoli", odpovídám.

"Viděla jsem červené kolečko pobíhající po stěně v kuchyni. A pak také v obývací místnosti."

Zpozorněl jsem, neboť má žena zhola nic netuší. Mnohé si nechávám pro sebe.

"Jak velké to bylo kolečko?" Ptám se.

"Asi jeden centimetr", zní odpověď.

Zakrátko již poměřuji úhly, abych odhadl odkudpak asi světélko přiharašilo.

Začínám tušit, že se jedná o sofistikovaný laserový systém sloužící k odposlechu.

Nicméně, muselo by se jednat o velmi silný signál.

Nejbližší možný zdroj, někdejší STBák, je od nás vzdálen asi 80 metrů. Opilec, jemuž svěřit sofistikovanou zbraň by bylo velmi neprozřetelné.

A hlavně, proč by to vůbec dělal?

Tento zásadní problém se v brzké době vyjasnil, krátce po překvapivém zjištění, že je moje rodina monitorována mikrovlnným bezpečnostním systémem.

Kým?

Soukromými osobami?

To je téma na další článek, jež bude následovat.

Sci-fi?

Nikoli, pouze reálné příznaky sofistikovaného mobingu, jenž nesleduje nic jiného, než důslednou dezintegraci napadaného, jenž by, nikým neinformován, podlehl.

Zdravím tímto právní stát plný právníků, nepodplatitelných politiků a statečně dýchavičného ombudsmana.

Večerníček pro "nejlepšího přítele"
Večerníček pro "nejlepšího přítele"
Tichá válka (The Silent War)
Elektronický terorizmus (Electronic Harassment)
Electronic Harassment
Mobing - monitorování vyhlédnuté oběti
Mobing - monitorování oběti pokračuje

Celá tisková zpráva | Komentáře: 0 | Přidat komentář |