Komorní "A" - část I.

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Země zlaté hvězdy Margity 1. díl, Vydáno dne: 13. 07. 2020

Navyšující se nevzdělatelnost, hyperborejský elixír mládí, plasmatická holografie a ten, který stáhl Mars z kůže...



VYBĚLTE SVÁ ROUCHA V KRVI BERÁNKOVĚ

©Zdeněk Patrick, Praha 2016

Jakkoliv zní výzva Janovy vize jakoby mimo realitu, odmyslíme-li si rovinu metafory a religiozní alegorie, pak se nutně nacházíme při světelném skládání barev lidskému oku viditelného rozsahu vlnových délek cca 379 - 769 nm. Ve světelném spektru bílé roucho skutečně vybělíme barvou červenou. Ještě lépe: Složíme-li vlnovou délku modré, bílé a červené.

Nehodlám se přít, zda se metafora čistého roucha týká, či nikoli, duchovní aury a protonance / noosfery. Jen poznamenávám: Ač žijeme ve hmotném průmětu tvrdé 3D reality, součástí našeho bytí jsou i ty oblasti Universa, které jsme si zvykli nazývat dimenzemi. A pokud náš duchovní průvodce z nudy tluče špačky, stále na nás velice aktivně působí celé další spektrum kmitočtů / frekvencí (v rozličných vlnových délkách), které bychom určitě neměli brát na lehkou váhu.
Lhostejno, zda je jen tušíme, či nihilisticky odmítáme.

Stalo se na chatě, v časech, kdy včely i ostatní hmyz, včetně žížal i zpěvného ptactva beznadějně a "nevysvětlitelně", možná cíleně mizí z pater života naší rodné Země, ač nás strážilo příslušně velké hejno strašidelných sršáňů, přísně řízených příkazovými signály sršání matky. Tenkrát obklopeni i několika málo divými a velmi hladovými vosami, chroustajícími umělou hmotu s otiskem kdysi líně spočívajícího salámu. Zatímco včely, povětšinou sedící jedna vedle druhé na obroučce téměř plného sudu, překvapovaly ráznými skoky do dešťové vody, aby se chladily plavbou "na znak".

Domníváme se, že se topí, vkládáme do vody prkénko: A nic. Ledva vylezla jedna, hups... a juž se druhá skokem střemhlav vrhá do sudu s vodou, zatím co její družky poposedávají o kousek dál do kruhu, aby mezi sebou uvolnili té předchozí malé teplé místečko. Neobyčejný pohled, který jsme do té chvíle nikdy před tím neviděli.
Nemajíce sud, nebo nemajíce spíše čas?
Suše konstatuji, že v čase dovolených odpočívaly i mobily. Jakkoliv se při pulsech úplného pokrytí, samovolně zapínaly, aby komusi pilně hlásily naše přesně nepřesné GPS. A tu volá Vlastík z dalekého, ale velmi dalekého Vlastíkova. Jdeme na kopec za "lepším signálem" a tu náhle...
Z nedalekého pole vylétla hrůzostrašně bzučící směsice žihadelného i jiného hmyzu a hurá na nás. Přesněji do našich vlasů v místech, kde tušíme amygdalu a tam si, nikoli žihadly, nýbrž hustým bzučením na něco stěžují.
Jasný, leč marný úprk.
Nesourodé hmyzí hejno však prchá s námi. Vypínáme mobil a z nejzazších míst pozorujeme rozdurděné a žalující hmyzí společenství mizící v oblilí: Vlnové délky i frekvence elektromagnetického a radiometrického vyzařování, chemtrails splodinami snížený sluneční osvit, změna polarity přízemní ionizace, vysušování mikrovlnným pozadím, darebácké stmívání planety, pyl geneticky mutovaných plodin, geo_inženýring surově zasahující nejen do všech pater životného prostředí Země, tedy i do včelami viditelného spektra, odvozeně vlnových délek i ostatního hmyzu a vlastně je tak oslepují.
Zanedbám-li biogenetickou chemii, pobíhající slepé srnky, přízemní ozón. mikrovlnnými ataky navyšující množství zákalů i rozdrásaných světločivných organických buněk na sítnici nejen lidského oka, které od své přirozenosti vnímá níže vypočítanou vlnovou délku.
Myslím si, že včely a vosy obtížně rozeznavají lákavé barvy světelného spektra květin. Mají totiž své viditelné spektrum světla posunuto směrem ke kratším vlnovým délkám (ultrafialového záření), zatímco hadi, ještěrky a ostatní plazi naopak vnímají i v oblasti infračerveného záření.
Připomínám si zároveň, že radiometrické a elektromagnetické šíření vlnových délek, tedy i tlf signálu, ale i sníšením slunečního osvitu, zastavením přirozené cirkulace, opačnou přízemní ionizací, svým širším rozsahem, zasahují jak do infračervené, tak ultrafialové oblasti fotometriky a činí obtížnou i prostorovou orientaci. Rozumějme: Vnímání hmyzu rozprostraněnosti délek a šířek, odvozeně i ostatní flory i fauny. Včely hladují, zvyšuje se jejich neklid i agresevita, jejich organizmus je méně oddolný.
Světločivné buňky a překývající se receptory (modrý, zelený a červený; RGB), při nikoli znečistěném vzduchu, jsou schopné v mozku skládáním vytvořit celé viditelné světelné spektrum barev:

Červená 740 - 625 nm; 405 - 480 THz
Oranžová 635 - 590 nm; 480 - 510 THz
Žlutá 590 - 560 nm; 508 - 535 THz
Zelená 560 - 520 nm; 540 - 610 THz
Azurová 520 - 500 nm; 580 - 600 THz
Modrá 500 - 430 nm; 599 - 697 THz
Fialová 430 - 380 nm; 700 - 790 THz

Díky třem částečně překrývajícím se receptorům v lidském oku (Modrý, zelený a červený; RGB; viz elektronické zobrazování v pixlech), jsme schopni, při optimálním osvětlení, rozeznat celé duhové spektrum rozkladu denního světla i jeho nuance při míchání odrazu světelného spektra od přirozených povrchů.

Splýváním obou konců viditelného barevného spektra, modré a červené, získáváme dojem nespektrální purpurové barvy. Viz narozen v purpuru, purpurový plášť... Narozen ke vznešenosti, z vyšší moci pověřen požehnáním a přihotoven k velkému dílu. Neboť schopen okamžitě vnímat a připraven řešit zadání uceleně.

Žlutá, o vlnové délce λ = 525 nm, při překrývání "zelenými" a "červenými" světločivnývnými organickými buňkami na sítnici, receptory RGB, v našem mozaikovém obrazu pravého tympanonu severní strany baziliky sv. Petra a Pavla, zastupuje odlesk zlaté koruny i příslušné spojující frekvence vize Karla IV.

Stále marně pátráme, nyní již nikoli po autoru, nýbrž po jeho inspiraci, stojící při návrhu fresek na Slavíně a zejména na tympanonech severo západního portálu neogotického chrámu P + P na Vyšehradě.

Snad poradí archiv Národního muzea, kde byly spisy někdejšího Svatoboru deponovány, neboť zahynul na finanční úbytě s nástupem radostného poválečného budování, jsa zcela bez prostředků.

Roku 1998 zahájil Svatobor rozsáhlou rekonstrukci Slavína, v němž byla letitými nepříznivými vlivy zvlášť citelně poškozena krypta. Náročná rekonstrukce skončila roku 2002 a Svatobor, jakož i Hlavní město Praha, jako nový oprávněný vlastník, na ni vynaložily prý náležité finanční prostředky.
Klub Za starou Prahu
http://www.slavin.cz/?page=svatobor

Možnost objednání knihy: Den mluvících kamenů (tři knihy v jedné), s přiloženými obsahy a s dalším listováním knihou, naleznete zde.