Proto?e nemohou jinak?

glosy Š Zdeněk Patrick 2008 Praha

?iji pravděpodobně v jiném, stále k stávající realitě opačně polarizovaném světě. A to ji? pěkných pár desetiletí. Nezavině. Prakticky od mé adolescence. Jako mo?ný třídní nepřítel jistého, hravě ze země vydupaného, třídního nepřítele.

Na jedné straně budování pozlacených zítřků končící prý slavným ?ach matem od bohatýra Havla, kdy? my?lenku "Havel na hrad" prý objevil jako první, zcela prý samovolně pan Kocáb (Jakkoliv mne kdysi uchvátil, pro komunisty radostně zdrcujícími hudebními produkcemi).

Přidám-li davové děkování humanitárnímu bombardéru a oslavný film jak občan Havel k prezidentství při?el, pak musím přiznat, ?e jsem se svými názory, jako v?dy, zcela vedle a mimo programovou mísu.

Sečtu-li navíc vymo?enosti, ke kterým jsme se dopracovali skrze programové l?i výtečníků výzkumného prognostického ústavu a jejich sofistikovaně připravovaných černých koní, al Kajdu a mediálními prostituty propagované přírůstky zoologických zahrad, pak přiznávám, ?e je můj antagonistický přístup k stávající realitě katastrofálně zcela prost kladných pocitů.

Pokud ne?iji v divné paralelní dimenzi, kde zůstala pravda pravdou a le? l?í.

Tato prostá úvaha vychází pro mne z jednoduchého faktu:

Psal se rok 1980 a já jsem pracoval v jednom nepříli? významném, nicméně kádrově skvěle obsazeném podniku. Bylo to 9 let před slavnou Velkou Sametovou Revolucí.

Tehdy měli komunisté jako v?dy velmi veledůle?itou schůzi, z ní? se tentokrát vraceli s ?irokými soudru?skými úsměvy, aby dali hlasitě najevo, ?e americkými imperialisty brzy skoncují. Důvodem rychlého konce zahnívajícího kapitalismu byl prý nestydatý po?adavek imperialistů okam?itě ukončit budování a předat moc opozici.

Tehdy jsem z úst soudruhů poprvé usly?el jméno Havel, jen? se má stát v nově ustavené společností prezidentem Československé republiky, je? má být rozdělena, tak jak se ostatně i stalo.

Rovně? zpěvačka paní Marta Kubi?ová se má vrátit na pódia v časech, kdy bude ustavena spotřební společnost s armádou nezaměstnaných.

Právě armáda uměle nezaměstnaných velmi a viditelně soudruhy pobavila.

Soudruzi byli tenkrát velmi optimističtí, nebo? se na té?e schůzi dověděli, ?e spřátelení generálové mírových raket dalekého dosahu mají novou účinnou zbra�, je? odstraní ochrannou ozonovou vrstvu nad Bílým domem a Wall Stratem a tvrdé záření zahlu?í nic netu?ící kapitalisty (Ozonová díra se mediálně objevila a? v roce 1986).

Později, krátce po 17. listopadu 1989, jsem zcela nenáhodně a hlavně nevy?ádaně viděl zdávna připravené seznamy pracovníků, vět?inou bez stranické příslu?nosti, je? mají být v nejbli??ích dnech vyhozeni z práce. Seznamy zpracované odborníky podnikové KSČ ve spolupráci s místní odborovou organizací. Podle ní? pak komunisté, nyní v rouchu občanů vedoucí podnikové OF systematicky vyhazovali mé kamarády na dla?bu. Společně s těmi, kteří toho o místní komunistické organizaci a jejich praktikách věděli příli? a odcházeli téměř za mlada do zaslou?ených, nicméně předčasných důchodů.

Kdy? zapomenu na mediální zprávu v příloze Práva o rozdělování Československé měny na českou a slovenskou, je? byla, na popud nejvy??ího vedení Komunistické strany, prováděná příslu?nými odborníky ČSNB v Bavorii Bank (NSR) a to ji? v roce 1986, pak mé největ?í překvapení mne čekalo právě 17. listopadu 1989. A v?ichni mí přátelé nyní vědí, o čem je řeč v souvislosti s mým kádrovým profilem: Toho dne mi bylo oznámeno, ?e jsem se stal, ach můj Bo?e, ze dne na den, nomenklaturním pracovníkem.

Na podkladě ji? zmíněného seznamu politicky nespolehlivých nestranických pracovníků, o ně? se chtěla komunistická strana očistit na spolehlivé kádry bohatý podnik, ale zejména proto, ?e jsem byl od 17. listopadu 1989 perspektivní nomenklaturní pracovník, jsem dostal od ?éfů OF, kteří dostatečně rychle odhodili své rudé kní?ky, padáka.

Nestě?uji si, ani? jsem jsem ?el do kolen. Nicméně krásná vzpomínka zůstala.

A tak dodnes ře?ím, kdo je vlastně občan Havel. Tentý? je? říká, ?e jím řečená Sametová revoluce nebyl podvod.

Jsem rovně? opačného názoru, ne? mediální prostituti, je? hlasitě volají, ?e nás komunistická strana opět ohro?uje.

Palácový převrat před 19 roky transformoval mo?né a nemo?né tak, ?e nás zmínění bardi nikdy neopustili.

Ani nikdy nechtěli. Jen pracují a ovládají dav podle jiných pravidel, skrze zcela jiné kádry. A s nimi v?ichni ti, co v?dy musí s někým spolupracovat a udávat. Tak jak v nedávné minulosti.

I kdy?, kdo vĂ­?

Mo?ná jsem jen dobře nerozuměl občanu Havlovi, jen? nechtěl instalovat v na?í zemi kapitalizmus, ani nehodlal vstoupit do Nato, ani náhodou nechtěl být prezidentem a kdy? tak, jen do prvních svobodných voleb. A proto?e mu moc nezachutnala, zůstal jím po mnoho volebních období. I přes prokazatelný volební podvod.

A tak pořád dokola?

Jak jsem ji? potvrdil, ?iji pravděpodobně v jiném, stále k stávající realitě opačně polarizovaném světě. Plný máto?ných stínů mektajících o humanitárním bombardování a slavné Sametové revoluci. A to ji? pěkných pár desetiletí?

Je?tě mne napadá dostatečně ?ílená my?lenka, ?e materialističtí marx leninisti řídili běh budování Zlatých zítřku skrze proroctví mocného čaroděje, jen? viděl skrze svá mocná kouzla do temné budoucnosti, v ní? občan Havel nezi?tně a do úplného roztrhání těla prezidentoval a prezidentoval a prezidentoval. A zase prezidentoval.

Nebo sprostÄ› l?ou. Proto?e nemohou ji? jinak!

Mo?ná nel?ou... Jen nám, na samém počátku podvodu, nemohli říci celou pravdu o tygru na kterém se vezli.

Aby je tygr nese?ral...

A hlavně pozor na pietní svíčková místa. Vhodná 75 % rebelům k ?íření popla?né zprávy, ?e Ne radaru!