Flavius Belisarius (Slavius Bjělicar)

Velmi zásadní téma, od něho? dal ruce pryč i ve?kerý obrozenecký team, v čele s Franti?kem Palackým. Ač v na?ich očích neztratil nic na své statečnosti i lesku, zanechal mnohé nedodělky:

Mnohé původní prameny i dne?ní poznatky ji? hovoří na zcela jiné téma, ne? vy?adovala prostá obrana svébytnosti českého národa a mateřského jazyka:

Potýkáme se s neuvěřitelnými podvody tzv. historiků a kronikářů. Kdy? sami pilní a přisluhující vykladači mají prolhané i prosté knoflíky u svých stejně prolhaných ko?il...

...a ostatní národy Slávů

Víme vůbec odkud vítr fouká? Š Zdeněk Patrick - Praha 2010

Nezávislé dějiny, podivně závislé Evropy

Vandali, tak jako ostatně i dal?í pseudogermánské kmeny, nepochybně byli a? do morku svých kostí, Slovany. Odvozeně... vedle bratrských Celtoi, původními obyvateli na?eho kontinentu, jen? se v pradávných časech tě?il názvu Ligurie... v jiné části Raetie, či Velvetiie atd. A? mnohem později se objevila "Jevroopa" se symboly, nesrozumitelnými a usedlému slovanskému, či keltskému národu naprosto cizími.

"Slované, ač cizími při?elci pojmenování k nepoznání, sídlili zde ji? od pradávna a jak potvrzuje i informační pramen Mavro Orbin: "Obývali nekonečné kraje Sarmatije, co Venedi v oblasti Veltiku (Veletského a odvozeně Slovanského moře, rozumějme Baltiku) a a? do roku 1460 n. l. i ve Skandii (Skandinávii), Británii", ale i Francii. Po skandinávské pravlasti Slovanů byla ji i Sarmatie. Na východě při Azovském moři (Meotide palude). Na západě oddělena Vistulou (Vislou), na severu Sarmatským oceánem:

Sclavi, Skýti (Skoti), Slovéni, Slovinci, Venedi, Anti, Verli (Berli, Eruli), Alani (Masageti), Chiri, Skiri, Sirbi, Rusi (Raseni) Dáci,Bastarmi Svedi, Fini, Vizigóti, Ostrogoti, Geti, Gepidé, Fraky, Markovani, Prusi, Vandali, Kvádi, Poloni, Bosni, Boemi, Burgundi, Slezi i Bugari. To v?e jsou Veneti, či Geneti. Jiné slovanské rody sídlí při pobře?í Veletského moře (Veltik - Baltik): Pomořané, Uvilci, Rulané, Uvarvanové, Oboriti, Circipannové, Polabané, Uvagirijci, Lingejci, redutové, Uvilinci, Kizinové (Eruli, Heruli, či Elueldijci, Lebuzané, Stodořani, Bricani (Britanci a Breto�ci. Rozumějme Brata�ci) a mnozí dal?í, kteří vespolek byli národem Slovanů", říká vzdělaný benediktínský kněz Mavro Orbin.

Slovan?tí Vandalijci, opustiv?e Skandii po dosa?ení řeky Vistule (Visli) získávají název Vandalové. Podle jména svého krále Vandala.

Na jiném místě Mavro Orbin pí?e, s odvoláním na star?í, dnes objektivně (skrze programové, řekněme... panevropanské, ... zastra?ování a neustálé pálení slovanských písemností), neexistující prameny:

Venedi - pobalt?tí Slované, Anti, při hranicích slovanského světa, podunaj?tí Slované v Trácii, Istriji. Slované obývali kraje od Prokopije do Cezarije, v Makedonii, oblasti Veneciem, Korutan, Noriku, Istru, v Padově i �ímu.

Dr?ava českého krále Přemysla Otakara II. se pak táhla těmito slovanskými krajinami. Od Slovanského moře a? k Jadranskému.

Slované jsou nejstar?ími obyvateli svého kraje a z jejich středu vy?li ze Svoiska (?védska) do Staré Moravy (Slovenska) Vandalii, k nim? se později připojili přibalt?tí Slované. Uskupení, je? posléze společně dorazilo a? k Atlantickému oceánu, aby ovládlo celou Hispanii? (Kde zalo?ili i mnohá města: Vandaluzii).

"Jako jediný národ ovládli Slované i �ím", tvrdí Mavro Orbin...

Mavro Orbin následně porovnává vandalský jazyk:

Vandalsky .................... slovanská nářečí:

stal ...... stol ....... stuol ...... stĹŻl

klicz ....... kgliuc..... klĂ­ÄŤ...... KljuÄŤ

potokh...... potok...... potok

ptach...... Ptich...... pták...... ptíca

zumby...... zuby...... zuby......

volk...... vuk...... vlk

A Mavro Orbin pokračuje: "Alani jsou (Slované) nejblí?e středu mezi Poláky a Čechy.

Veruli (Beruli, Eruli, Herulové,Verli, Vrli) se soustředili na řece Havole.

Slovan?tí Skyri a Hiri z Podunají, jsou známí jako Daci, Bugari a Normani (slovan?tí Vikingové nositelé Y chromozomu R1a).

Goti jsou od nejstar?ích časů známí co slovan?tí krajané (Svevi - Sourodníci).

Slované se dostávají a? do Skotska a Britanie.

Putující Vandaliji si osvojují kolem roku 428 n. l. i strachy plačící �ím.

Prvním vandalijským králem �íma se stává Gejza (Gejza Rek 428 - 477 n. l.)."

Ji? o několik roků později, cca 439 n. l., slovan?tí Vandalové obsadili Kartágo, kde vybudovali ří?i s mocným loďstvem, se kterým postupně, ostatně co Slované dobrými mořeplavci, ovládli celé Středomoří. Tedy i �ím. Co? nepochybně neprospívá původním Donátorským plánům. Zákrytně římskému snu o nikdy neexistující Velké Germánii.

Téměř v tomté? čase: Kdy? se slovan?tí Ostro Gadi, po porá?ce od Roxalanů, pravděpodobně připojili s některými dal?ími kmeny z pobře?í Veltiku (Baltiku) k migrujícím Vandalům, ji? jsou jim v patách síly uvolněné z uraločudských močálů - Hunové.

434 - 453 n. l Húnský Atila zvaný Bič bo?í (lat. Flagellum Dei) �ecký letopisec Jordanes tvrdí, ?e ?erední potomci čarodějnic a zlých duchů se vyřítily na tehdej?í známý svět. Nemilosrdní obyvatelé ba?in z ří?e Zla. Ničemní a vychrtlí lačnící po krvi a kořisti. V?e začalo ji? před rokem 375 n. l. a skončilo a? Attilovou porá?kou roku 451 a posléze i jeho smrtí v roce 453 n. l..

A právě v tomté? čase, kdy praotec Čech je ji? mnohá desetiletí důkladně na slovanský způsob zpopelněn i oplakán nepočetným podřipským výsadkem a v ohro?ení si ji? če?tí Vanové zvolili za vojvodu Sorokiho (Copoki, prý bájného Kroka), Attilovi Húnové (podle Mavro Orbina posíleni o slovanské Roxolany a Moskvany), zřejmě velmi motivováni předchozími římskými vyjednávači, později i popostrkáváni byzantskými zájmy:

Pomoci �ímu, s vizí odměny v podobě ??avnatých pastvin a rovného podílu na volném rabování slovanských území. Nicméně se pro Huny politická situace v římské ří?i poněkud pozměnila: Jak ji? vý?e řečeno: Prchající Ostro Gadi společně s Vandaliji se vynořili v Kartágu a vzápětí i nedaleko �íma. Po úspě?ném "italském" antré si rozdělili, jak u? to tak ve vysoké politice bývá, sami mezi sebou sféry vlivu.

Pro Huny se tedy zmatky kolem římské ří?e jeví jako slibné. Z tého? pak vyvodí Attila právo na nejkrvavěj?í masakr v?ech dob. Do té chvíle cvičí jeho válečnici a lukostřelci svůj bojový um na místním obyvatelstvu. Střílí si z nich, jak při honech na zajíce. Po porá?ce Attily Slaviem Aeitiem skrze válečné lsti a nečekané spojence, je konečně Donátory projektu "Velká Germánie" rozhodnuto: Nejdříve je nutné zavra?dit Attilu, co? se stane roku 453 n. l.

V?eho do času: Roku 500 n. l. (V čase, kdy se soudkyně v?í země, kně?na Libu?e, poohlí?í po svém Přemyslu Oráčovi, aby se svým s�atkem stala nejen pramátí panovnického rodu Přemyslovců, ale i legendární Českou kně?nou a spoluzakladatelkou smluvního národa Čechů.), se kdesi (v Bulharsku) narodí slavný vojevůdce Slavius Bjelocar.

A z hlediska věků netrvá a? tak dlouho a ji? římskou nestabilitu a sílu vandalského království v Kartágu i v �ímě, vlastně v celé Itálii, nelibě nese byzantský císař Justinian I., jeho? statečný vojevůdce, bývalý velitel císařských bodyguardů, Slávius Bjelicar brzy zjedná, v čase konců �ímské ří?e, nápravu.

Proti ří?i Vandalijců s centrem v Kartágu, krátce po zabezpečení východních hranic Byzancie se sasanskou ří?í, vysílá byzantský císař Justinian I. svého nejlep?ího vojevůdce, jen? je rovně? slovanského původu: Belicara (Velizarja),

Vandalskou ří?i slovanského původu dobyl tedy pro byzantského císaře, východořímský, či je?tě lépe byzantský vojevůdce, rovně? slovanského původu - Velizarja, či Belicar. Kartágo se tak stalo za císaře Justiniána I. součástí byzantské ří?e. Vojevůdce Belicar vzápětí pro svého císaře Justiniana I. dobývá Siciliem Napuli, aby posléze porazil posledního vandalského krále �íma ?elimíra (Gelimíra 530 - 564 n. l.) a získal tak pro byzantskou ří?i i samotný �ím.

Přičem? dal?í osudy Vandaliu, co svébytného kmene slovanského původu, jsou velmi nejisté.

A co pí?í někteří hysteričtí vědci na Wikipedii? Protiřečící si: Belisar zaútočí na Ostrogótské království v Italii roku 535 n. l. Jeho bojovníci přistanou na Sicilii a obsadí ostrov, co základnu proti Itáli, aby vzápětí obsadili, v roce 536 n. l. Naples a �ím.

Následující rok opevní �ím a ji? vojska Slavia Bjelocara pochodují na Milán (Mediolanum) a do "ostrogótského" centra Raveny, je? je roku 540 n. l. obsazena ve jménu císaře Slávia Justiniana I. Zárove� je zajat gotský král Witiges!!! Pamatujte vá?ení čtenáři: "Král germánského kmene Góttů Witiges!"

Av?ak ji? v roce 544 n. l. se musí Slavius Belicar do Itálie, kde se značně změnila situace, vrátit. nebo? ji? v roce 541 n. l. si slovan?tí Ostro Gadi zvolili do svého čela jakéhosi Totilu s cílem zvrátit nadvládu Byzance. Jakkoliv tyto informace pochází z poplatného brku pangermánskými monstry profilovaného kronikáře Jordanese, ten se netají, ?e jména tzv. "gotských" králů (rozumějme slovanských vojvodů) jsou jaksi pozměněna:

Totila je prý jen válečné jméno, které si dal jakýsi mu? jménem Baduila (Vadulja, či Vadujla). Kolik si asi přidal Jordanes a kolik autor na Wikipedii, jen? mlčením pře?el přes Vandaly v Kartágu, kdy? jiný autor na Wikipedii naopak lstivě zamlčel Ostro_Gady a jejich krále "Witigese" a nyní pozor:

Zajal krále Witigese - Vítijeze, nebo? i v tomto případě je jasný systém: účel světí prostředky. Výsledně pro slovanské měkké souhlásky d? = j bylo i v če?tině vymy?leno "g". A odkud vlastně vítr fouká? Brzičko se objeví němečtí kně?í krvavého římsko latinského ritu, kteří jako jediní v Evropě budou číst "s" jako "z". A jak generace jdou a vymírají hleď ze slovanských jmen jsou rázem jména protagonistů téměř pragermánská! Se v?emi oprávněnými právy na cokoliv si jen vzpomenou?).

Rezumé je, vá?ení čtenáři, velmi jednoduché Byli jsme obelsteni vlastní naučenou nevědomostí: Slavius Bjělocar zajal nikoli, jak nám Idioty neustále do hlavy vtloukáno: "Krále germánských Góttů", ale vojvodu někdej?ího slovanského kmene Gadů Witigese - Vítijeze! (Vítijaze - Vítěze)

Výsledně je nutné odhalit skutečně pravé příčiny nasíleného utajování, ?e germánské, pragermánské kmeny a z tého? podvodu vyplývající doktríny a ideje, jsou doslova dosud neslýchaným, a? k vzteky zalknutí nevyslovitelným, podvodem. Z tého? poznání je nutné posuzovat ve?keré, tedy i současné události, které nás tak udivují svoji brutalitou, aroganci a nemravnou autoritou asociality nemravných a nesličných.

Nezbývá mi tedy nic jiného, ne? hodit za hlavu ve?kerou Wikipedii, kam si pí?í borci, co se jim jen zamane a časem se poohlédnout po jiném nezprůměrovaném zdroji.

Nepochybně jim bude i pan Sale? Moravičanský a jeho historické studie, ing. Petr Kovář (jen? rozlu?til slovanské písmo na disku z Faistu), či pan Jiří Horák, jen? rozlu?til tzv. "etruské písmo" skrze slovanské nářečí.

Poznámky pod čarou:

Latinsky Flavius Belizar - Flavius znaÄŤĂ­ v?dy, i v tomto případÄ›: slovanskĂ˝ "Sláva" Slavius Velicar, ÄŤi BÄ›licar. Slavius Belicar, mo?ná Velicar, ÄŤi BÄ›lizar (BÄ›lizarja), Ĺ™ecky: Belisarios Βελισαριος. NeobyÄŤejnÄ› ĂşspÄ›?nĂ˝ slovanskĂ˝ vojevĹŻdce ve slu?bách římsko byzantinskĂ˝ch cĂ­sařů Justina a jeho syna Justiniana I..

Narodil okolo roku 500 n. l. v oblasti Sapareve Banje, na jihozápadě dne?ního Bulharska, v oblasti národa Tračků (Tráků, či té? Dáků). Svojí karieru začal jako mladík v tělesné strá?i císaře Justina I., u něho? si vymohl jinou výzbroj osobní gardy. Tentokráte vyzbrojené typicky slovanskou zbrojí: Lehkým kopím, lukem a dvojsečným mečem.

Po JustinovÄ› smrti roku 527 n. l. postavil byzantskĂ˝ cĂ­saĹ™ Justinian I. latinsky Flavius PĂ©trus Sabbatius, Ĺ™ecky Φλάβιος Πέτρος Σαββάτιος Ἰουστινιανός. ÄŚesky: Slávios Petros Sabbátios IonstinianĂłs 483 - 14. prosince 565 n. l.) Belicara (Velicara) do ÄŤela svĂ˝ch byzantinskĂ˝ch vojsk pĹ™i konfliktu s vĂ˝chodnĂ­ Sasanskou (perskou) ří?Ă­.

V listopadu roku 530 n. l. slavně zvítězil nad Sasanskými vojsky v bitvě u Dare v severozápadní Mezopotámii, aby ji? roku 531 n. l. zavr?il své úspě?né ta?ení nedaleko Eufratu v bitvě u Kalini (Kalinika, Callinicum). V roce 532 n. l. je sjednán tzv. Věčný mír a sasanská ří?e je nucena platit válečné reparace.

Mavro Orbin:

(Mavro Orbini, Mauro Orbin 1563 - 1611), spisovatel, ideolog a historik republiky Ragusa. Narozen v DubrovnĂ­ku, centru republiky Ragusa, le?Ă­cĂ­ v ĂşzkĂ©m pruhu pĹ™i pobĹ™e?Ă­ JaderskĂ©ho moĹ™e. Jeho rodina pocházela z Kotoru (Bosa Kotorská). историја Словена,Vstoupil do mni?skĂ©ho stavu řádu BenediktĂ­nĹŻ dĂ­lo римокатоличка теологија) a nÄ›jakĂ˝ ÄŤas pĹ™ebĂ˝val v monastĂ˝ru na ostrovÄ› Mljet, pobÄ›hu Ston a pak v monastĂ˝ru BaÄŤka.

Po návratu do Dubrovníku, zde setrval a? do své smrti. Zabýval se slovanskou historii a mytologolgii. Jeho dílo "Království Slovanů", mů?e být, tím, co by nás mělo zajímat. Pokud je Mavro Orbini autentická osoba (o čem? není pochyb), pak jeho dílo přinese nové poznatky do rozvíjení uměle za?modrchaného klubka o původu Slovanů. P

ro upřesnění uvádím, ?e Republika Ragusa (republika Dubrovník Dubrovačka Republika 1358 - 1808), úzký pruh přímořské oblasti s centrem Dubrovníku v Dalmácií, je? je dnes součástí Chorvatska. Etnikum jiho slovanské, je? bylo do roku 1472 nuceno pou?ívat úřední řeč "latinu".

O pĹŻvodu GadĹŻ (HadĹŻ)...
Mavro Orbin?
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 1část/3
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 2. část/3
Raetie...
Jak skrze Babu Jagu dojĂ­ti a? do Picardie?
Saturace projektu...
Legenda o SjegoVjesu a Bjelovjesu
Nagyně nulté generace...
Poslední (zjevná) válka inspirovaná Daémony (Vědoucími)?
Jak hluboko jsem klesla...

Celtoi - Keltové...
Jak Němci lehce o své germánství při?li...
O pĹŻvodu GadĹŻ (HadĹŻ)?
Vandalové, Mavro Orbin a... Práv čtete
Archeologický výzkum - globalizovaná historie EU?
Zkoumání dračí linie, aneb german (d?ermen) = řemeny ujařmen, pod jhem...
Archeologický výzkum - globalizovaná historie EU?
Vysněná a nikdy neexistující Velká Germánie...
Raetie... Právě čtete
Saturace projektu...
Legenda o SjegoVjesu a Bjelovjesu
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 1část/3
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 2. část/3
Jak skrze Babu Jagu dojĂ­ti a? do Picardie?

Zdroj:

http://www.scribd.com/doc/6004188/Mavro-OrbinKraljevstvo-Slovena

Původní zprůměrované zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Belisarius

http://sr.wikipedia.org/sr-el/Мавро_Орбин