Upozornění:

Santa Orosia es la patrona de Jaca y su diocésis. Se celebra su festividad el 25 de junio: El cuerpo de la Santa se venera en Jaca, y su cabeza en Yebra de Basa. La tradición dice que Orosia era una princesa de Bohemia

Svatá Orosie, patronka Jacy, oslavovaná 25. června: - Orosie, princezna (kně?na) z Čech, dcera českého kní?ete Mojslava...

St. Eurosia (or Orosia) is the patron saint of Jaca, a city in the province of Huesca of northeastern Spain, in the Pyrenees Mountains. She was born in Bayonne (Čechách) as a member of the nobility.

Svatá Orosia (Eurosia, patronka Jacy, městečka v provincii Huesca na severovýchodu ?panělska, v Pyrenejských horách. Narozena v Čechách urozeného původu...

Tento článek je motivován článkem v Moravia Magna, s tím rozdílem, ?e uva?uji v příběhu platné slovanské Provi - Právo a zavedené slovanské zvyky. Z tého? i jiného důvodu neuva?uji Svanto?iz� (tak jak činí na př. Moravia Magna, či Franti?ek Palacký) za nevěstu kní?ete Svatopluka, nýbr? za nikoho jiného, ne? pozděj?í sv. Ludmilu. Zárove� se netajím přesvědčením, ?e Gorivojova matka, Gostějvidova (krvavě nesmlouvavými křes?any mrzce transformovaný Hostivít.) man?elka, byla sestrou, či velmi blízkou příbuznou krále Velké Moravy Rostislava. Svatopluk pak byl bratrancem svého, či strýcova stále "na?haveného ?elízka" v ?áru české kotliny a ordálního pole v Pragitae (na Pankráci - poblí? Vy?ehradu) zejména, příbuzenskými vztahy jednoznačně určeného vazala kní?ete Gorivoje. Příběh o mladičké kně?ně Dobroslavě (i kdy? ve zkrácené verzi, zde... téměř(?) ucelený), jsem pou?il při specifikaci oddělených dějů starověreckých dějin Slávů, kterými se současné době zabývám.

Příběh Sv. Dobroslavy

Š Zdeněk Patrick 2010

...zvaná sv. Orosia.

Zanedbaná historie lidstva Š Zdeněk Patrick - 2010 Praha

Země Zlaté hvězdy Margity Š Zdeněk Patrick - 1998 Praha

Rok 872 n. l. Fuldské anály zaznamenaly zprávu o pěti českých vojvodech, které prý udatní Frankové zahnali na útěk, kamsi k povodí Vltavy. Mnoho Čechů prý zahynulo ve vodách Vltavy. Přičem? jsou známá i jména některých kní?at: Zuentoslao - Sventoslav, Vitislao - Vítězslav, Heriman - Horimír (pravděpodobně v?ak Horivej - Gorivej)?, Spytimír, Moyslao.

Dal?í mo?ný protagonista údajné české blamá?e, jeho? jméno "Goriwey" (Mo?ná Heriman) bylo dodatečně dopsáno, je v současnosti pokládán za kní?ete Bořivoje. Co? je i mo?né, pokud bychom uva?ovali o jménu v jeho starověrecké podobě. Kdy? naopak jméno Heri_man se zdá být čímkoli, jen nikoli zatraceně dobrým jménem pro starověrecky orientovaného Slávu.

Hoře_voj, či Hory_voj. Zda-li neznalý cizinec pod jménem Heriman neměl na mysli Goriveye, jeho? jméno později, kdosi znalěj?í problematiky, dodatečně dopsal. Je jen na dobré vůli čtenáře, jen? prozatím nezná mé pravé úmysly při práci s některými historickými daty, jak posoudí právě nabízenou variantu. Ka?dopádně se ocitáme v době, kdy je arcibiskup Metoděj stále vězněn ve sklepeních ?vábského klá?tera Ellwangen, co soukromý a spí?e tajný věze� pasovského biskupa Hermenerika, tak?e časový interval pro mo?ný křest kní?ete Bořivoje zdaleka je?tě nenade?el.

Z tého? lze usoudit, ?e "Heri" - "mu?" alias Goriwey, později známý jako Bořivoj, je jedna a tatá? osoba.

Ani? mohla bĂ˝t pokĹ™tÄ›na i jeho budoucĂ­ man?elka, o nĂ­? se domnĂ­vám (a ÄŤasem i dodám i vÄ›rohodnĂ© příznaky), ?e jejĂ­ starovÄ›reckĂ© jmĂ©no Svanto?iznь pĹ™edznamenalo kĹ™estnĂ­ jmĂ©no Ludmila. Byla to ona, kdo byl pravdÄ›podobnÄ› unesen s celĂ˝m svatebnĂ­m prĹŻvodem směřujĂ­cĂ­m na Moravu, kde se mÄ›lo, v souladu se slovanskĂ˝m Prove, v rodinÄ› matky knĂ­?ete Gorivoje, konat svatebnĂ­ veselĂ­.

Gorivojova účast na vojenské akci českých dru?in útočících na loupe?ivé hordy svatých otců z Franko-Germánie mohla být tedy motivována velmi osobním pocitem pohanění. Navíc s vidinou mo?nosti výměny nevěsty za zajaté významné franské osobnosti.

Nelze nyní jinak, ne? vzpomenout Franti?ka Palackého, jen? se o konfliktu rovně? zmi�uje. Navíc s podstatně přesněj?ími informacemi:

"Král Ludvík sbírá ta největ?í vojska , která ze v?ech svých dr?av ří?e sebrati mohl, je? několikrát proti Svatoplukovi neúspě?ně vyslal. Jedno vojsko, vedené opět římsko katolickým mnichem jménem Liutprecht, toho času arcibiskupem Mohučským, vpadlo i do Čech".

Snad dobrý důvod k potrestání Čechů za nedávnou účast ve válečném konfliktu na straně kní?ete Svatopluka.

Není v?ak jisté, zda jmenování če?tí vůdci a jejich vojenské dru?iny, byli skutečně pora?eni a zahnáni do Vltavy, kde, jak tvrzeno, měli ve velkém mno?ství bídně zahynout.

Je toti? mo?né francký kronikář nevědomky popisuje osvědčenou slovanskou taktiku občasného kontaktu a následného lákání nepřítele do hlubokého vnitrozemí. Tomu nasvědčuje i tvrzení kronikáře, ?e zatímco mnoho Čechů prý hynulo ve vodách Vltavy, ostatní se skryli v opevněných městech, které v?ak Němci nedobývali. Pouze krátce poplenili a vypálili okolí, a ji? bystře spěchají zpět do výchozích pozic.

K tomu mohu pouze dodat, ?e Slávové byli v?dy dobří plavci. Jednou z osvědčených bojových taktik bylo ukrytí se pod vodní hladinou, kde usazeni na samém dnu, s brčkem na dýchání, vytrvali potřebný čas. ji? zmíněné bojové taktice odpovídá i ukrytí se části bojovníků v opevnění, co? předznamenává dal?í mo?ný kontakt s nepřítelem. Ten, jak ji? řečeno, zcela opovrhne vymo?enosti zcela zdecimovat ji? "pora?eného" nepřítele a ji? juchá zpět odkud při?el. Snad i proto, ?e tu?í, ?e na hlavu pora?ený nepřítel vůbec není pora?en.

Není tedy pochyb, ?e slovanský velmo? Goriwey pře?il. Osud jiného českého velmo?e, jen? byl rovně? jmenován fuldskými anály, nebyl tak příznivý. Kní?e Moyslao - Mojslav pravděpodobně při konfliktu, či v důsledku svého zranění, zahynul. A právě jeho ?ivotní osud, či spí?e osudy jeho dcery nás velmi zajímají, nebo? mohou objasnit některé ze zaml?ených části na?ich dějin.

Nyní si v eseji připome�me příběh mladičké kně?ny Dobroslavy, její? ?ivotní osud je velmi úzce propojen nejen s děním v Čechách a Velké Moravě a skrze setkání s věrozvěstem Metodějem - i s dalekým ?panělskem.

Kně?na Dobroslava se narodila v roce 864 n. l. v rodině českého kní?ete Mojslava, přičem? jméno matky je sice neznámé, ale vzhledem k starověreckému zvyku Slávů, pro snadněj?í orientaci, první dcera vět?inou dostávala jméno po své matce. Z tého? lze usuzovat, ?e se její matka a mo?ná i sestra kní?ete Gorivoje (Bořivoje) jmenovala Dobroslava.

Její otec Mojslav nepochybně ?il je?tě v roce 872 . n. l., nebo? se dostal, jako jeden z protagonistů útoku několika českých velmo?ů na franská vojska ustupující z Velké Moravy, i do Fuldských análů (viz Moyslao - Mojslav).

Právě v tomto období osmiletá kně?na Dobroslava zcela osiřela. Z tého? lze usoudit, ?e její mladičká matka mohla být rovně? nedávno (na podzim roku 971 n. l.) unesena, společně s kně?nou Svanto?izni a ostatními svatebčany (podle legendy o Svaté Dobroslavě - Orosii zemřela její matka o více ne? o rok dříve, ne? otec.). Přičem? její otec Mojslav, jmenovaný ve fuldských spisech, se zúčastnil, společně s ostatními, zřejmě únosem svatebčanů (v roce 971) stejně posti?enými, přepadení franských vojsk. Je rovně? nanejvý? pravděpodobné, ?e společným jmenovatelem účasti mladých českých kní?at, mohlo být i vzájemné příbuzenské pouto.

Čemu? nasvědčuje i fakt, o něm? se zmi�uje legenda "O svaté Orosii". Po smrti otce Mojslava se ujímá osmiletého sirotka Dobroslavy kní?e Bořivoj, jeho? jméno (Gorivej), bylo do fuldského spisu zapsáno dodatečně...

Tím příběh sv. Dobroslavy - Orosie zdaleka zdaleka je?tě nekončí a navíc pomů?e ozářit temná místa v neznalosti na?ich národních dějin.

Vzhledem k některým příznakům legendy o Svaté Orosii, mů?eme odvodit příbuzenský vztah mezi kní?etem Mojslavem a Gorivojem. Z tého? i příbuzenský vztah ke dvoru moravského krále Svatopluka, přesněji Svatoplukova strýce kní?ete a mocného panovníka nástupnické Velké Moravy (Jak je patrné, uva?uji za původní státní útvar spí?e Starou Moravu, s mocenským centrem v Nitře.).

Není pochyb, ?e se sirotka přednostně u Slovanů ujímá v?dy ujec, bratr matky (strýc, bratr otce, mohl při rodinném rozhodování, skrze slovanské Prove, jen "neklidně ?oupat nohama".). Z tého? pak lze odvodit, ?e matka mladičké Dobroslavy mohla být sestrou kní?ete Gorivoje. Tedy dcerou kní?ete Gostějvida. Mo?ná i dcerou Gorivojovy matky, její? příbuzenský vztah k Rostislavovu a Svatoplukově královskému dvoru právě zkoumáme.

Jinými slovy: Mladičká Dobroslava mohla být nejen českou kně?nou, ale vzhledem k uvedeným příznakům i v příbuzenském vztahu s panovnickým rodem Velké Moravy.

Shrneme-li získané poznatky: Otec Dobroslavy, český velmo? Mojslav nepochybně při konfliktu, či v důsledku utr?eného zranění, umírá zmíněného roku 872 n. l. Oiřelá osmiletá Dobroslava je, v souladu se slovanským Provi (Právem), svěřena pod ochranu svého nejbli??ího příbuzného z matčiny strany - kní?ecího ujce Gorivoje (Bořivoje). Její dal?í ?ivotní osudy, prolínající se časovou linií, kopírují některé zásadní dějinné události, je? se staly dominantami na?í národní historie. Je?tě tého? roku, za mimořádného přispění velkomoravského panovníka Svatopluka, je franskými raketýry navrácena mimo jiné i převá?ná část svatebčanů. Včetně nevěsty Svanto?izni, je? odchází společně s Gorivojem na Levý Hradec, kde se uskuteční s�atek ve starověreckém ritu. V dosud "pohanských" (starověreckých) Čechách politická nutnost.

Levý Hradec se stal domovem i mladičké osmileté Dobroslavy, je? se stala schovankou kní?ete Gorivoje a jeho ?estnáctileté man?elky Svanto?izni, je? do českého povědomí vstoupí jako kně?na Ludmila. Do ?ivotního setkání Dobroslavy s arcibisikupem Metodějem v?ak je?tě uběhne jistý čas. Prozatím je Metoděj stále vězněn protoněmeckými biskupy.

A nic nebrání zopakovat s�atek Gorivoje a Svanto?izně, tentokráte v křes?anském ritu ji? v roce 874 n. l. Relativně krátce po návratu moravského arcibiskupa Metoděje z Kocelova dvora, kam původně zamířil z německého ?aláře. Po krátkém pobytu u Kocelova dvora směřuje věrozvěst Metodě i do Svatoplukova Velehradu. Jedním dechem dodejme, ?e s geniálním plánem zasvětit a svěřit Velkou Moravu pod pape?ovu ochranu. Co? potě?í Svatoplukovy touhy směřující vý?e ne?, být jen vládcem mocné Moravy.

Ve Velen gorodu pak se pak za přímé asistence arcibiskupa Metoděje, pod patronací rodiny z matčiny strany, v rámci opakované svatby jejího syna Goriveje a mielské (nikoli mělnické) kně?ny Svanto?iznj, se uskutečnil nejen křest obou man?elů, snad i jejich synů, ale i mladičké Bořivojovy schovanky a Mojslavovy dcery Dobroslavy.

Z tého? prostého důvodu, ?e se v?e odehrálo na dvoře moravského panovníka, se ve stále starověrecky orientovaných Čechách nedochovala na tuto událost, ?ádná upomínka. Naopak v českém prostředí se dochovala prvotní vzpomínka na starověrecký svatební obřad a kně?nu, co "velkou bohů milovnici". Kdy? utajení opakovaného, tentokráte křes?anského s�atku, bylo politicky vynucenou okolností. Pozice kní?ete Gorivoje v Pragitae nebyla toti? stále na ?ádoucí úrovni a hlasy starověrců bylo nutno stále respektovat. Navíc, kdy? ve v?eobecném povědomí byla stále je?tě vzpomínka na Gorivojův podraz, uspořádaný na ordálním poli, kde si svoji vůli stát se českým kní?etem vymohl, krátce po neshodě při jednání z českými kní?aty, proti starověreckému Právu a v?em zvyklostem, zbraněmi.

Legenda o svaté Dobroslavě - Orosii potvrzuje teorii o jejím setkání s arcibiskupem Metodějem, za asistence ujce. Z tého? vzhledem k uvedeným okolnostem lze soudit, ?e kně?na Ludmila byla pokřtěna společně se svoji schovankou Dobroslavou (nyní ji? desetiletou).

Dívčina učinila na věrozvěsta Metoděje velký dojem, jak později seznáme, u?lechtilé krasavice z pomezí Čech a Moravy. A tuto, pro Dobroslavu osudovou vzpomínku, si věrozvěst Metoděj ponese a? do své třetí a zárove� poslední náv?těvy �íma.

Souběh událostí se nakupil kolem roku 880 n. l, kdy arcibiskup Metoděj vykoná svoji třetí a poslední cestu do �íma1. Tentokráte z vědomím a pověřením svého panovníka Svatopluka.

U příle?itosti setkání a rozhovorech pape?e s Metodějem vyslovil pape? Jan VIII. my?lenku o zprostředkování urozené nevěsty, slovanské krasavice, je? by se stala ?enou význačného ?panělského ?lechtice. Právě v čase Metodějova pobytu v �ímě byl Jan VIII. po?ádán ?panělským králem o zru?ení celibátu svého druhorozeného syna, jen? byl sice zaslíben stavu čistoty v celibátu svým královským otcem, sliben ústícím do kně?ského stavu, nicméně po smrti prvorozeného syna, jen? padl v boji s Maury, se měl stát pokračovatelem rodu. Zárove� byl Jan VIII. po?ádán pomoc při vyhledání vhodné nevěsty královského rodu, je? by se stala man?elkou druhorozenému synu ?panělského panovníka, Fortuny Jimenéze. Nech? prý rozhodne pape?, nikoli lidská podstata světského chtíče.

A Metoděj se tehdy rozpomněl na mladičkou Dobroslavu, kterou nedávno pokřtil a je? byla, co česká kně?na, příbuzensky spjata nejen s českým kní?etem Bořivojem a skrze jeho matku, svoji bábu Dobroslavu, s rodinou moravského panovníka Rostislava, pota?mo s jeho synovcem, nyní mocným vládcem Svatoplukem.

Tehdy si Metoděj nepochybně vzpomněl na mladičkou Drahoslavu a potvrdil pape?i, ?e takovou vhodnou krásnou a urozenou dívku zná. Mezi pape?em neznalým slovanského jazyka a Metodějem v rozhovoru o významu jména Dobroslava, Metoděj pou?il pou?il rozkladem jména Dobroslava a jeho zpětným překladem do řečtiny, či latiny jméno Orosia (Eu řecky "dobrý, ros" - ?ivotadárná rosa, dé??. Té? pou?ívaná modifikace jména Orosii skutečně zní Eurosia.

Je zcela jisté, ?e i v souladu se slovanskými zvyklostmi, ale i v zájmu rychlého ře?ení doprovázeli na zpáteční cestě úspě?né mise arcibiskupa Metoděje i vyslanci ?panělského krále, přičem? známe i jména některých z nich: Don Cornelius a jeho bratr biskup Acisclo.

Je vyslán rychlý posel, jen? má seznámit v?echny zainteresované strany (Bořivoje, Svatopluka i kně?nu Drahoslavu, dlící v tom čase na Levém Hradci). Očividně nevznikl ?ádný problém, tak?e lze odvodit, ?e v čase Metodějova návratu z úspě?né mise, pobývá na Velehradě, s vědomím samotného Svatopluka (jen? se právě nacházel mimo Velehrad, kdesi na severu své ří?e), ale i Dobroslavy.

Spokojeni byli zřejmě i vyslanci ?panělského krále. Jakkoliv z pohledu Dobroslavy vynucený s�atek, jsou konány urychlené přípravy. ?paněl?tí vyslanci spěchají, nebo? přechod přes Pyrenejské pohoří by byl později obtí?ný.

A tak krátce po návratu Metoděje z �íma plní Arcibiskup Moravský a Pannonský svůj slib daný pape?ovi a zakrátko je, v měsíci srpnu roku 880 n. l. Bořivojova neteř Dobroslava s Metodějovým po?ehnáním a bohatými dary od kní?ete Svatopluka, na cestě do ?paněl. Přičem? je nepochybně doprovázena na slovanském území s typicky slovanským svatebním veselím a průvodem. Vyrazili zřejmě směrem na Pasov a Basilej. Dobroslavě je právě 16. let.

V měsíci říjnu dorazil doprovod k řece Aragón, relativně nedaleko neobydleného města Jacy (na ji?ní straně Pyrenejí). Odtud s východem Slunce vyrazili v vodám řek Gállego a Basa. To ji? byl doprovod s kně?nou Dobroslavou blízko cíle. Do Yebry byl vyslán posel (don Domingo), se zprávou aragonskému králi, ?e jeho man?elka Orosie (podle církevního dogmatu legendy byla svatba uskutečněna na Velenhradě v tzv. "zastoupení".). Ten byl zajat a zabit Maury vedených konvertitou Aben Lupou. Tehdy začala zvonit Dobroslavě hrana, marně čekali a? do pozdního odpoledne na jakoukoliv zprávu od krále. Byv?e varováni místními obyvateli uchýlili se na noc v?ichni na jeden z pahorků blízké hory a vyčkávali příchodu posla. A ji? se blí?í Maurové lačni prý kořisti. I začal vůdce Maurů přemlouvat Orosii, aby sestoupila k němu a stala se jeho ?enou. Návrh se nesetkal s porozuměním a tak Maurové zaútočili. Při prvním útoku byli zabiti v?ichni z ozbrojeného doprovodu. Orosia a zbytek osobního doprovodu se uchýlila na vý?e polo?ené planinu.

Při druhém útoku Aben Lupo osobně napadl vůdce kně?nina doprovodu dona Cornelia. Dobroslava, stojící vedle vztáhla ruku k jeho ochraně a tak rána směřující na Cornelie u?ala kně?ně Dobroslavě ruku v zápěstí. Zuřící Aben Lupo pak rozsekal Cornelia na kusy a svým Maurům pak usekat Dobroslavě druhou ruku i nohy. Byla prý pálena pochodněmi i roztaveným olovem polévána. Po zemi vláčena za vlasy, aby konečně jeden ze zloduchů ukončil ?ivot této mladičké dívčiny z pomezí Čech a Velké Moravy, useknutím hlavy. Mladičká kně?na byla posléze pohřbena v místech, kde byla Maury surově mučena a zabita. Romantická legenda je pak o princezně a věčné lásce Fortunia, jen? se prý do konce svého ?ivota neo?enil, aby neustal v boji proti Maurům a? do dne, kdy osvobodil celé ?panělsko.

Dva roky po své smrti byly její ostatky přeneseny do kostela v městě Jaca. Byla prohlá?ena za svatou a patronkou rosy, ?ivotadárného de?tě, blesků i krupobití.

Tak jak ?el čas, její jméno v Čechách i Moravě upadlo v zapomenutí. V zapomenutí upadla i svatá Orosie, byv?í vymazána ze seznamu svatých skrze pomluvy přirozených nepřátel. Snad z prostého nepochopení slovanských zvyklostí hovoříce o neurozeném původu Drahoslavy. Jakkoliv sama kně?nou a dcerou sestry vládce Pragitae a okolních slovanských údělů a skrze svoji matku i strýce v příbuzenském vztahu s jedním z nejmocněj?ích středoevropských vládců a králů Velké Moravy, s jeho? svolením mohl, ve státním zájmu, vyslat Arcibiskup Metoděj do daleké ciziny mladičkou kně?nu Drahoslavu, co nevěstu zaragonskému králi. Se v?í určitostí byla mladičká kně?na vyslána z Velké Moravy, nebo? v Čechách není známa ?ádná upomínka. Snad i proto, ?e v té době převládalo na západ od Velenhradu stále je?tě tuhé starověrectví.

Poznámky pod čarou:

Prameny:

https://www.moraviamagna.cz/texty/t_oros1.htm

(dle materiálu Moravia Magna Jiří Kachlík (2005).)

https://es.wikipedia.org/wiki/Orosia

SANTA OROSIA, PATRONA DE LOS ENDEMONIADOS Ĺ  Elena Gusano Galindo

Historie sv. Dobroslavy, zvané Eurosia, také Orosia, královny, panny a mučednice, patronky Jacy.

Juan Francisco Aznárez López

arcikněz a děkan katedrály v Jace, ?panělsko

roku 1981

Legenda o pustevenike sv. Ivanu

Aragonie - královský rod Chiménezů (Jiménezů)

Don Fortunio Ximenes (Chimenes, Fortún Jiménez), král Aragónu a Navary, Fortunio Garcésem, druhorozený syn krále aragonského a navarského Fortunia Ximenese, princ aragonský, bratr krále Garcíi Chimenézem, strýc Garcii Inigueze. Fortunio Chimenéz byl ten, jeho? pape? Pavel VIII. sprostil slibu čistoty a jemu? byla zaslíbena jako nevěsta česká kně?na Dobroslava.

Pape? Jan VIII., prý velký vyznavač sv. Orosie, zemřel dva roky poté, co byly vyzvednuty a přeneseny její ostatky. Zemřel v prosinci 882 n. l.. Jeho dopis sv. Metoději týkající se i sv. Orosie byl nepochybně plný smutku, jen? oba mu?e dozajista spojoval.

Abd Allá Muhammad Aben Lope (arabsky: Ibn Lubb). Z visigotské rodiny Banu Kasi, je? později konvertovala na islám. Jeho otec byl synem Muzy (Muza) II., pána Zaragozy, Tudely a Huescy (Huesca), král tzv. "Frontera Superior" ("Horní hranice"). Nezávislý na Córdobě. V?ichni nále?eli do rodiny Banu Kasi, je? byla původem visigótská a vyznáním původně křes?anská, ale přijala islám. Abd Allá Muhammad Aben Lope zemřel roku 898 n. l. při obléhání Zaragozy.

Svatořečení vykonával biskup příslu?né diecéze. Spolupráce ostatních, sousedících biskupů, nebo hlasování v synodě metropolitního arcibiskupa působilo tak, ?e se kult světce roz?ířil na celou arcidiecézi, která v na?em případě zahrnovala diecézi Aquitánskou (Aquitania) a rovně? ?panělsko Tarragonské.

Při svatořečení se rovně? přihlí?elo k míněním lidu, vox populi (viz svatořečení Sv. Václava přijaté i starověrci na turském poli.). Svatořečení se uskutečnilo během bohoslu?by, kdy určená osoba provedla tzv. Elevatio ossium, pozvednutí ostatky Svaté, aby si je v?ichni přítomní, duchovní i ostatní lid, mohli prohlédnout.