Pamatuji se, jak sna?iví učitelé vyprávěli o českých legendách s patřičně rakousko-uhersko protektorátním despektem. A přesto pro mne jednoho dne nastal neobyčejně sváteční den, kdy jsem mohl vidět v bazilice Sv. Jiří ostatky těch českých kní?at a kně?en, o kterých mi bylo ve ?kole tak sugestivně vypravováno, ?e nikdy neexistovali.

Tého? krásného dne jsem měl čest stanout u lebky Přemysla Otakara II., o něm? má česká babička vyprávěla, ?e mu byla mečem rozseknuta lebka.

Ostatky českého krále byly po prve vystavovány (na Pra?ském hradě) asi 20 let po smrti moji babičky, je? se narodila za dávných dob, kdy rakousko-uherský chaganát ani zdaleka nepomý?lel předávat vládu nějakému českému lidu.

Slované - 1.část

(Vendové, Antové, Veneti, Slávové, Slované a pravděpodobně i Médové a Skytové)

Š Zdeněk Patrick - 1994/2006 Praha

Š Země Zlaté hvězdy Margity

ZákladnĂ­mi ?ivly, neuva?ujeme-li sluneÄŤnĂ­ kult a starovÄ›reckĂ© vnĂ­mánĂ­ (ÄŤeskĂ˝ch SlávĹŻ) hvÄ›zdy Sirius, byly pro (ÄŤeskĂ©) Slávy jedineÄŤnĂ˝mi pĹ™edstaviteli univerzálnĂ­ch sil: zemÄ›, voda, vzduch, oheĹ� (Zemlja, voda, strig, ogoĹ�) - Matь Kь, Máti zemlja (Ma - velká Ti - dávajĂ­cĂ­ ?ivot) pĹ™i oslavách Máti Zemlji pekli SlávovĂ© peÄŤivo ve tvaru zemÄ›, rozdÄ›lenĂ© kří?em na ÄŤtyĹ™i vĂ˝seÄŤe. ?emle je legraÄŤnĂ­, nicmĂ©nÄ› jedineÄŤnĂ˝ a podezĹ™ele opomĂ­jenĂ˝ dĹŻkaz o tom, ?e staří SlávovĂ© nespornÄ› vÄ›dÄ›li, nejmĂ©nÄ› 1000 let pĹ™ed Kolumbem, ?e je zemÄ› kulatá.

Vyněmčená Semmelbaba (germánské kmeny neznajíce pluh, neuměli péci chléb ani jakékoliv jiné pečivo, přebírali tyto vědomosti od Slovanů, včetně názvu chléb, pluh, či ?emle) tedy není nic jiného, ne? slovanský jablkový závin, jeho? název přesně zní "Zemlji baba" Země kouzlo (Kouzla Země, zbytkově zemlbába). A kdo jedl jablkový závin nesporně ví, ?e je to velké kouzlo.

Vrátíme-li se je?tě jednou k rozboru spojení slov Ma Ti Zemlja, pak přesný význam "Velká darovatelka ?ivota" Země je velmi blízká chaldejskému (sumerskému) ekvivalentu.

Ki (sumer.) - zemÄ›

Ma (sumer.) - Velká, odvozeně té? mateřský prs. Porovnej slovanské slůvko "máma"

Ti - Sumerská bohyně darující ?ivot (té? ?ebro, odvozeně pak později převzatá legenda z neznalosti (?) vyprávějící o stvoření Evy z Adamova (adamah - země) ?ebra..

Ki - Země, Zemlja. Pov?imněme si nyní slova ma?, matka. Velká (mateřský prs) dávající ?ivot Zemlja. Velká mati (mateřský prs) Země, dávající ?ivot.

Kult vody se naopak projevoval uctíváním lesních studánek, prameny potoků, říček i řek, včetně magických soutoků, kde vznikal ?ivot, orgaistickými seancemi. Kdy? kdesi poblí? poskakovaly rusalky, vodníci a keltská jezerní paní.

Vzduch byl doménou Striboga (jen? dmiechal vítr. Sídlil tedy na Dmiechli. Viz pra?ská čtvr? Michle) a jeho ?eny Velké Holeny (Ma Holeny, Mahuleny atd), sídlící na Holi, či Hom?i. Viz michelská Homole nedaleko Krčského lesa v Praze).

Jedinečným fenoménem v?ech Slávů byl společný jazyk. Později nazvaný Lingua slavica (Jazyk slovanský - Slované hovořili stejným, či velmi podobným jazykem, přičem? církevní staroslovjěn?tina, liturgický jazyk z dob ranného křes?anství, plnila později roli podobnou sanskrtu).

Pokud chceme zjistit pravdu o své minulosti, pak část je ukryta v podobě velké ?perkovnice. V na?em mateřském jazyku, ale i ve sloven?tině, chorvat?tině, srb?tině, slovin?tině, pol?tině, ru?tině, či staroru?tině).

Přičem? jistá česká specifika v názvech lokalit, vrchů a řek, lze přičíst na vrub keltských, pota?mo bojských praprababiček. Včetně některých přejatých slov (viz keltský peherk a český pahorek, později, v dobách násilné germanizace, promptně vyněmčených na berg, či burg).

Devátá kapka krve, kolující některým z nás v mysli, pak mnohé české pohádky a legendy z dob keltských praprababiček i snadněji rozpoznává souvislosti?

Pokračování pří?tě