Fraga (Brágha)... je men?í, ne? jsou města, a vět?í ne? jsou vesnice. V něm jest trh se v?ím zbo?ím k cestování i k usedlému ?ivotu. V jeho vy??í části je velká opevněná tvrz a v ní je pramen vody (pravděpodobně Svatováclavská studánka) tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje rovinaté části jejího údolí...

Kdy? jsme zadarmo cestovali a? do Afriky

Š Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Kolem roku 964/ 965 Praha

Z některých cíleně vysílaných informací, vygenerovaných povět?inu času pouze v nezaručené kvalitě, lze zaslechnout, ?e se někteří kolemjdoucí nikterak netají svými ambicemi být v Praze mnohem dříve ne? Če?i.

Ano, proÄŤ ne.

Če?i (czieh staroslovanský pastevec, pastýř) na samém počátku staroslověnského uspořádání nikdy jako kmen vlastně neexistovali. Če?i se přeskupovali v kmen, respektive v slovansky národ samovolně, příle?itostně a hlavně zvolna. Jako důsledek vněj?ích tlaků.

Ze slovjěnských pastevců srbocharvatského jádra, doudljěbských "ji?anů" z Povol?í, orátajů z rodu Lemuzů, Vr?ovců obřadních bojovníků boga Týra a ?reců, Děčanů, Ljutoměřiců, obřadních dudáků Voly�anů, předlabských a polabských Srbů (z nich? pocházela i sv. Ludmila a kně?na Drahomíra, matka Sv. Václava a Boleslava I. Státotvorce), Lučanů, je? byli vy?ati na Turském poli do podoby ?atečanů, keltských Bojínů (Bójů), dácko keltských Vale?anů, část Kotů (Kotýni, z nich? mohli a pravděpodobně i povstali Chodové), kdy? zejména velkomoravské rody a kmeny stály u samého zrodu těchto divů. Mnohdy sjednocování pod vněj?ími tlaky, vět?inou v?ak přirozeným splynutím slovanských rodů a kmenů, je? se kdysi usadili v této zemi, aby se mnohdy smísily i s původním keltským obyvatelstvem (jakkoliv na tuto zcela přirozenou alternativu nesmíme prý ani pomyslet.).

Nicméně stalo se! nebo? na?i předkové si brali ?eny z kmene Gomera (Keltů).

Respektive si mnohé z nich kupovali, dle dobového spisu Ibrahíma ibn Jakúba, na trzích.

Aby je prý hlídali zuřivěji, ne? ?árliví harémoví mohamedáni (Masudí).

Kdy? na?i starověrečtí i raněkřes?an?tí pradědové brali monogamii na lehkou váhu.

Místo, které známe jako Staré Město (Praha 1) a Hradčany bylo jedním z největ?ích obchodních center tehdej?ího slovanského světa, které ?idé a Arabové svojí přítomností a zejména letitými zku?enostmi, pový?ili na téměř srozumitelné a snad dokonce i smysluplné. Ostatní části dne?ní Prahy, z hlediska tehdej?ích zlatovodů nepříli? zajímavou, tvořila soustava dávných hradi??, chránících nejen přístupové cesty, ale i vyvá?ený stav informačních uskupení starověreckých struktur (Budy, Vedy, Vrá?e a Děvíny), posvátné háje, oběti?tě, čantoryje, nebovidy a vě?tírny (z nich? ta nejslavněj?í ve Velkém Charvatsku (Čechách) byla Libu?ina vě? na vr?ku ?igi (?id?i), kdy? jiná, právě ta bojská na zbraslavské Zá vjě?tí, dávno doslou?ila.

Jednou z nejdůle?itěj?ích komodit ?idovských a arabských obchodníků byl (vedle zlata, stříbra, drahých kamenů, zbraní, koní (s příslu?nou výstrojí) a exotických koření a ovoce), hlavně v dobách častých válek i nákup slovanských otroků. Prodat nebo koupit si svého Slovana bylo naopak pova?ováno mezi velkoevropskými pohanokřes?any, Asiaty, Araby i Húny, respektive germánskými Franky a jejich popy, pokrytecky ?ířícími "dobrou protoněmeckou zprávu" slibně zakrváceného Boha za dobrý vtip hodný k popukání.

Pokud se vám vá? Slovan (Slávek, Sláva) polámal, či nedej "zlaté tele" dokonce snad i nadobro rozbil ?ádný problém.

Otrokářské karavany směřovaly toti? nejen do Prahy, ale v?ude tam, kde se dal "očekávat" slibně se vyvíjející válečný konflikt.

Arabský ?id, diplomat a původně i zku?ený pozorovatel a velkoobchodník s vyjmenovanými komoditami, Ibrahim ibn Jakúb (Ibrahim syn Jakuba), nejen?e umo?nil se svými obchodními přáteli bezplatné dálkové výlety mnoha slovanským chlapcům a dívkám (někdy a? do vzdálené černé Afriky), ale navíc, budu-li generalizovat, pomohli roz?ířit angličtinu o nejméně tři slova. Slave (otrok, kterými pohříchu byli povět?inou Slavs - Slované), slavish (otrocký) a slaver (otroctví, otrokář), kdy? ty ostatní ani nechci jmenovat, nebo? je zřejmé, ?e autorem je velmi zlý úmysl.

Nicméně páni kdysi če?tí domorodci pamatujte, co vás ve světě je?tě potká, pokud se "sofort" nepřerodíte v "důstojné" cizince obdivující "nur Ost_reich - Ungarn chaganát mit dem kaiserische bard".

Slaver (slovanský) toti? znamená toté? co cintat, slintat, a být servilní.

Velký otrokářský boom?

Alespo� do dob, ne? obchody uvázly pro viditelný nedostatek zbo?í a dovozem černých otroků z Afriky nenasycený americký trh le?el je?tě ve velmi vzdálené budoucnosti. To je v?ak zcela jiný příběh. Jisté je to, ?e Ibrahim syn Jakuba zanechal cennou dobovou zprávu o městě obchodu nazývané Al Farand? (Faranga, nebo Al Fraga; Spis byl zachován v arabském zeměpise Al Bekrina).

Ibrahím ibn Jákub řečený té? al Isráilí at Tartúří se narodil pravděpodobně roku 912 v Tortosii ve muslimském ?panělsku. Jeho pozděj?í obchodní aktivity a kontakty s arabskými chalífy Abd ar Rahmanem, a al Hakemem II., či spí?e jeho původ a vzdělanost, jej předurčili být slavným i ve střední Evropě, kde se proslavil nejen skvělými výroky o Praze, ale i jako zku?ený diplomat, obchodník a hlavně pozorný pozorovatel.

Díky svým bohatým zku?enostem se kolem roku 950 stává, na příkaz kordóbského chalífa al Hakema II., respektive z pověření jeho ?idovského ministra Chasdaj ibn Chapruta, členem zvlá?tní diplomatické mise, směřující ke dvoru germánského Otona I. Právě toho, jen? si nechával říkat zcela prostě "císař Otón, ten Ohromný".

Ten, co se neuměl ani podepsat.

Z Magdeburku zamířil Ibrahím ibn Jákub své ?pioná?ně obchodní kroky do zemí Polabských Srbů, a pak dále na východ. Do země Buima a města, je? nazývá al Fraga (al Phraga), a je?tě dále do Polska a Bulharska. A tak kolem roku 965/966 i pro nás objevuje ve střední Evropě Čechy a v samotné pra?ské kotlině i slovanské město Prahu.

I kdy? jsou originály jeho spisu "beznadějně" ztracené a zachovaly se pouze v útr?cích a v odkazech jednotlivých arabských autorů, jsou pro nás i ve své fragmentární podobě velmi zajímavé.

Zatímco kolem tehdej?í Prahy bylo, je?tě za dob kní?ete Václava, území pokryté hustými lesy a přístupové cesty k brodům vedly skrze nepřístupné hvozdy ne?irokými průseky, v samotném okolí blízkém okolí směrem ku tehdej?í Praze bylo mimo opevněných hradi??, té? příslu?né mno?ství oběti??, posvátných hájů (zasvěcených povět?inou Perunovi, Velesovi, Svantovidovi, či milence Kostěje Nesmrtelného - krasavici Moraně, někdej?í man?elce Da?boga).

Země Slovanů se táhnou nepřetr?itě od Syrského moře a? na sever k obklopujícímu oceánu (Od Jadranu po Slovanské moře). Počet jejich králů dnes činí čtyři: Král Bulharů, Bújisláv král Frághy, Bújamy a Krakúa, Mi?ka král severu a Nákún, nejdále k západu.

Město al Fragha vystavěno jest z kamene a vápna a je největ?ím městem, co se obchodu týká.

Přicházejí sem z měst Kráka, Rusové i ostatní Slované se zbo?ím. A z krajin Turků muslimové, ?idé a Turci rovně? se zbo?ím a obchodními mincemi. Ti (v?ichni) vyvá?ejí od nich otroky, cín a různý tovar...

Jejich země je nejlep?í zemí na severu a nejzásobeněj?í v potravinách. Prodává se tam za jeden kírát tolik p?enice, kolik vystačí jezdci na 40 dní, a dále za tento kírát deset slepic.

V městě al Fraga vyrábějí se sedla, uzdy a tlusté ?títy, kterých se u?ívá v těchto zemích. Obyvatelé země Buimi jsou snědí a ry?avost je u nich vzácná? Kupují si své ?eny na trzích a platí textilními ?átky???

Al Hímjarí, arabský geograf dle poznámek Ibrahíma ibn Jakúba

"Nech? je tvůj dům pro ka?dého otevřen.

A nech? se v něm chudí cítí opravdu jako doma."

?idovský učenec Josef ben Jóchanan z Jeruzaléma

2. stoletĂ­ pĹ™. Kr.

Dávno ji? tedy není státním tajemstvím, ?e vedle zlata stříbra, jantaru, exotického koření a soli byli pra?ské trhy proslavené i prodejem otroků.

Slovanská děvčátka byla i tenkrát vítaným obchodním artiklem.

U slovanských mladíků bylo naopak mo?no zvý?it jejich prodejní cenu kastrací.

Mnozí mladíci byli tedy neviditelnou rukou trhu, v zájmu navý?ení cen a otrokářských příjmů, takto "odborně" v exotické variantě i upraveni. Co? byl jedinečný proces měnící typicky nespolehlivost (neobřezanců) umocněnou neurozeností původu adepta, ve kvalifikační předpoklad opráv�ující slovanské jedince působit v budoucnosti dokonce jako spolehliví eunuchové nejen v arabských slu?bách, ale pova?te dokonce i v daleké matičce Rusi.

Otrokářství se Slovany nemělo tenkrát vadu a veskrze odpovídalo obchodním zájmům i zavedenému zvyku vítězů zbavit se zajatců. A otrokář?tí velkoobchodníci se kupodivu v?dy pohybovali někde lehce poblí? vítězných vojsk.

I kdy? předbě?ná jednání byla prozíravě vedena spolehlivými odborníky s oběma, na mo?ném konfliktu, zainteresovanými stranami. Ochotnými proměnit, při příznivé konstelaci hvězd a se souhlasem příslu?ných regionálních bů?ků, své oblíbené sado maso zajatecké show v obchodovatelné polo?ky.

Otrokáři se zde vlastně světu představili, jako neobyčejně vlídní a pozorní samaritáni. Uvá?íme-li mo?nosti, ?e v rámci následných oslav slavného germánského, húnského, nebo naopak slovanského vítězství mohou být v?ichni zajatci příkladně zmasakrováni.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo tyto náročné bojové hry na výrobu otroků, vlastně financoval?

Je jasné, ?e převá?ná část slovanských zajatců byla a je z hlediska budoucích strategií "Es komt unsere Zeit" zcela zbytečná. A proto?e koncentrační tábory le?ely je?tě v přehluboké germánské budoucnosti a slovanská políčka byla naopak přehnojena raketýry Otonů Obrovských, právě pragmatický pohled obchodníků s otroky odstranil i tento náročný a organizačně komplikovaný problém "kam s nimi".

Dnes je to naopak otázka natolik citlivá, ?e se z otrokářů stávají arab?tí kupci a spí?e lékaři a je?tě lépe diplomaté ve slu?bách vzdělaných kalifů z Kordóby, kteří zřejmě trpěli nezměrnou zvědavostí odkud?e to tak nezměrné bohatství, někdy v podobě i deseti tisíce otroků denně, vlastně proudí.

A tak se slovanskými, a později i černými otroky vlastně nikdo nikdy neobchodoval.

Přičem? majitelé bank a jejich vydělané zlato důmyslně splynuli s pozadím.

A proto?e protogermán?tí "piesmakers" (mírotvorci praktikující christianizační raketýring) ji? tenkrát rozhodli s konečnou platnosti o endlösung (konečném ře?ení slovanského problému), dal se očekávat nejen v oblasti prodeje otroků velký boom.

Vyvra?ďovací mechanismus tehdej?ích dob byl i tenkrát velmi prostý. Ty slovanské kmeny, které trvale odmítají dobrovolně vydat (v rámci mírových smluv a ?íření vlídného křes?anského slova na germánský způsob) respektive darovat církvi (zastoupené čirou náhodou německy mluvícím etnikem) svá hospodářství, nebo dokonce odmítají platit ka?doroční výpalné v podobě účelově vyfabulovaných 120 volů a přichýlit se konečně pod ochranu raketýrů z budoucí Velkoněmecké ří?e, musí neodkladně zmizet z povrchu země.

Nejlépe za vydatné pomoci zbývajících slovanských kmenů. Příslu?né církevní agentury, trvale hájící v rámci "krvavé christianizace" nezadatelná budoucí teutonská práva na vybraných územích nepřítele, pak úzce spolupracují s vybranými adepty na velké a svaté slovanské mu?e, o nich? bude jednou účelově vypravováno, ?e ji? tenkrát byli "velkými" Evropany.

Nelze tedy jinak, ne? potvrdit, ?e al Fraga, vystavěné z kamene a vápna (v podstatě pra?ský Hrad, sídlo Přemyslovců i kní?ete Václava nevyjímaje), vyhlá?ené centrum otrokářských trhů bující pod ochranou mnichů latinského ritu protoněmeckého jazyka, proti němu? prý neúspě?ně údajně bojoval i český kní?e Václav zvaný později svatý. Exotické karavany směřovali do míst, jejich? věhlas dobře zaběhnutých trhů, je? netrpí stagnací ani v mírových dobách, potvrdil i ibn Jakub zvaný alIsraili.

Zárove� uspokojuje své souvěrce, ?e vedle směnného obchodu - věc za věc, se na?těstí i v Čechách platí obchodními mincemi. Tedy i zlatem (V?dy? dnes tak chudičké Česko bylo historicky, po Egyptu, druhým největ?ím nalezi?těm zlata. Ka?dá druhá zlatá cihla v?eho světového zlata pochází z Čech, kdy? ani mno?ství stříbra nebylo nezanedbatelné).

Uspokojen konstatuje, ?e se zde vyrábí sedla, uzdy i ?títy v dostatečném mno?ství i kvalitě (místní válečný průmysl Boleslava I. pracuje na plné obrátky, co? je příznivým příznakem blí?ících se válečných zisků právě někde poblí? území Buima). Rovně? ani jeho poznámku o obyvatelích země Buima (Čechy), nelze vzít na lehkou váhu.

Ano, Ibrahím ibn Jakub (znalec příčinnosti jevů), provádějící evidentně svá pozorování v úrovní ekonomické ?pioná?e, su?e jásá i nad faktem, ?e: "Obyvatelé země Buimi jsou snědí a ry?avost je u nich vzácná?"

Automaticky mezi řádky vyplývá, ?e: Obyvatelé sousedních zemí jsou povět?inou ry?aví a nikoli snědí. A ka?dá odli?nost vyvolává logicky konflikt.

Pro některé keltoslovanské patrioty je to jistě snědost velice překvapující. I kdy?? Je?tě můj dědeček z ji?ních Čech (někdej?í Doudlebsko táhnoucí se daleko za Vitorazsko a Dunaj), ač snědý a modrooký, vlasy měl zcela havraní.

Dal?ími z věrohodných příznaků mo?ných hojných zisků v ?irokém zbo?ním spektru (kdy? připraveným ?těstí přeje) jsou mimo nev?ední bohatost země, potravinového zabezpečení i skvělá nalezi?tě kvalitního zlata, stříbra cínu i rozmanitých dřevin. To v?e zaručuje (mezi řádky) logickou závist ústící v potřebu kohokoliv (kdo se cítí být povolán Bohem) okam?itě zasáhnout a přizpůsobit volovod, zlatovod, a penězovod zájmům s nevyzpytatelnými zvyky a je?tě pří?erněj?ím "sexy" jazykem.

I kdy? na druhou stranu se zdá být, tak jako ostatně i my, vyveden z míry nejen slovanským zvykem nakupovat si ?eny, ale i tvrdostí místních valut. Čistě slovanským platidlem těch dob jsou toti? - ?átečky z blí?e neuvedených textilií.

My na rozdíl od velkomo?ného pana ibn Jákuba víme, ?e onou textilií bylo jemné plátno, pečlivě slo?ené do obdélníku kolem kovového jádra.

Tím je, čistě i z nezávislého zdroje potvrzeno, ?e staroslovanským, respektive českým platidlem (mohu-li vůbec pro ono období tento titul pou?ít) byly skutečně plátěné výrobky. Od slova plátno je pak odvozené i na?e skvělé slůvko platit (pota?mo té? proplatit, vyplatit, splatit, mo?ná uplatit, či nedej Bo?e dokonce zaplatit. Na rozdíl od anglického salary známého i u nás: Solit, vysolit, zasolit atd.).

Potvrzuje se navíc v?echno to, co víme o tr?ních smlouvách na?ich předků, jejich? platnost byla stvrzena tak zvaným trhem. Roztr?ením příslu?né textilie na znamení, ?e obchod byl uskutečněn. Od tohoto dnes i pro nás jaksi podivného zvyku "trhat" pochází české slovo trh - tr?nice, zatrhnout, atd.

Kam se tedy hrabou slavní vynálezci papírových cetek, které jednou nahradí 24 karátové zlato zcela bezcenným a barevně mizerně vyvedeným cárem papírku, a je?tě navíc zaká?í platby v hotovosti.

Aby mohli snadněji ?acovat na?e kapsy v předem určených bankách.

Inspirovali se snad záměnou ryzího zlata za bezcenná platidla z pokreslených papírků, plátěnými cetkami, jimi? Slované platili mezi sebou?

NepochybnÄ›!

Ibrahím ibn Jákub s přídomkem al Israili potvrzuje, ?e? "Země Bhumi je nejlep?í ze zemí severu. Potravinami nejbohat?í."

S cenami bezpečně dumpingovými. Obchodují zde vedle Turků, Rusů i ?idov?tí kupci (jejich? přítomnost garantuje dobré obchody v mírně přátelském prostředí sofistikovaného poradenství a mo?ností dal?ích obchodních kontaktů na Rusko, Polsko a Bulharsko).

Poznámka pod čarou:

plátno = platiti (zaplatiti, podplatiti, odplatiti atd.)

trhati = trh, tr?nice, tr?ní, zatrhnout odvozeně té? s konečnou platností ukončit?

slave = otrok

slaver = ucintanĂ˝

Pragitae = Pra?ané pota?mo Če?i

Karát (Kt)- star?í jednotka ryzosti zlata (odvozeně pak diamantů, respektive drahokamů a perel) původně odvozená od téměř jednotné hmotnosti semen "svatojánského chleba" (Ceratonia Siliqua).

Jeden karát 1/24, jedno semeno z celkového počtu 24, určoval ryzost zlata (1 000 g/kg má ryzost 24 Kt - 100 procent zlata).

Dnes je rozměr jednoho karátu roven 1/5 gramu tzv. metrického karátu (mk)

(Pokud jsem kdy psal o 28 karátovém zlatě pak zajisté se zlým úmyslem, nebo nevědomosti, či nepozornosti.)

převzato: encyklopedie.seznam.cz

Jen pro ilustraci obratu otrokářských korporací poslou?í přehled o římských tr?nicích. Tam se pohyboval denní prodej otroků kolem deseti tisíc. Stabilní denní obrat byl zabezpečen trvalým přísunem otroků i z pra?ského Slovanska.

?idov?tí otrokáři ovládli, skrze vyspělou logistiku, ve?kerý evropský trh s otroky a jejich karavany čile putovaly nejen ji?ní uherskou cestou, či směrem na západ, ale i na východ. I kdy? zejména ve směru do Chorasamu byli ?idé naopak nuceni úzce spolupracovat s Arabskými otrokářskými svazy. Konečnými odběrateli slovanských otroků pak byli, mimo dobře zavedených odběratelů ve ?panělských chalífatech, převá?ně arab?tí zákazníci.

Nejvíce jsou otrokáři ceněni mladí slovan?tí kastráti a mlaďounké slovanské dívenky. Méně pak ji? mu?i pro práci i k boji. I kdy? pro svoji statečnost velice ?ádáni. Slovan?tí otroci byli ukováni v okovech a odváděni do ?irého světa podobně jako dobytek. Vět?inou po dvojicích. Svá ocelová poutíčka měly tenkráte i malé děti.

Do "Čech" je naopak "za odměnu" importováno hedvábí z "Číny", jantarové "perly", zbraně, zbroj a koně.

Zvlá?tě pak za kní?ete Boleslava, jen? prosperující otrokářský trh pragmaticky pou?il zcela ve svůj prospěch.

Respektive prospěch my?lenky, je? byla mnohem nosněj?í, ne? loupe?iví rytíři němého jazyka mohli vůbec kdy vytu?it.

Čistě účelově se pak český král a římský císař Karel IV., blahé paměti, přísně podivoval na drzostí, kdo?e si dovolil pou?ít slovo Slovan pro označení otroka. On vzdělaný mu? jistě věděl odkud vítr foukal! Pouze tak dal najevo svůj majestát těm, i oněm, ?e i on pochází po své matce Eli?ce Přemyslovně z tého? slovanského kmene.

Přeslavného rodu přeplněného svatými i zasvěcenými.

V té době (násilné christianizace) bylo naopak zapotřebí, k u?ivení jednoho mnicha latinského ritu německého jazyka, a? 30 zemědělců.

Kolik pak se jich do této krásné země asi nahrnulo, v rámci rozbujelého příhraničního styku, aby nám později zakazovali hovořit na?í mateř?tinou!

Ibrahím ibn Jakúb al Israáilí at Tartúří, budi? pochválen za tyto vyčerpávající informace, zná i jména panovníků: Bújisláv král Frághy, Bújamy a Krakúa, Mi?ka král severu a Nákún, nejdále k západu.

Ano, rozumíme dobře. Boleslav I. král Prahy, Čech a Krakovska (syn české kně?ny lu?ickosrbského původu Drahomíry a bratr svatého Václava), Mě?ek I. polský kní?e král severu a nejdále k západu (Drá?ďany, Berlín, Rujana) kní?e slovanských (polabských) Obodoritů Nakon.

Nelze neopomenout fakt, ?e zanedlouho vystoupí proti prodeji "křes?anských" otroků na velkém pra?ském tr?i?ti, i velký malý Evropan Adalbert Slavníkovec. Jakkoliv byl do té doby latinské církvi osud slovanských otroků spí?e lhostejný, nebo? i protoněmecké čistky mezi západními Slovany byly tak příjemně ziskové.

Co v?ak způsobí takový zásadní obrat?

Milosrdenství a láska k bli?nímu?

�ádně pro?kolen u na?ich protoněmeckých přátel, ji? brzy vyskočí zbo?ný Adalbert, jako čertík z magické krabičky. V?dy neustále rozhněván a velmi roztrpčen nad nenapravitelnou českou hří?ností.

Stane se tak krátce po ?okové terapii "lstivého" kní?e Boleslav I. ("toho Ukrutného a Lstivého"), jen? si hří?ně (rozuměj zcela bez protoněmeckého vědomí), "tajně" bohatl. Mimo jiné i z daní nově uvalených na překvapené, nicméně velmi prosperující velkoobchodníky s otroky.

V?imněte si prosím, ?e ji? nepou?ívám xenofobní slůvko "otrokáři" a nikterak nehodlám zastírat svoji nevoli i nad pokleslostí Čechů, kteří na těchto nemravných obchodech s lidskými bytostmi, měli svůj podíl viny i zisk.

Skutečný moment překvapení pro Otony Převeliké, v?ak při?el záhy. Krátce po té, co Boleslav I., v historický krátké době (14 let zákrytných půtek s germánskými vládci), naopak zákeřně roz?ířil svůj vliv a? ke Kyjevské Rusi, a je?tě dále. Ovládl bohatá východní tr?i?tě a v souladu s původní keltskou tradicí i příslu?né obchodní cesty, nakonec vybudoval mocné a vysoce mobilní, skvěle vyzbrojené profesionální vojsko.

V tomté? okam?iku se tento vidoucí mocný sjednotitel a vládce, celkem pragmaticky (podle jiných prý lstivě) "konečně poddal" protoněmeckému chaganátu.

Na milost a nemilost.

Jednalo se spí?e o dobrý vtip, či vychytralý kalkul, jen? mu v?ak nebyl na?imi úhlavními přáteli nikdy odpu?těn.

Katolický kronikář Kosmas dokonce pracuje s historickými fakty tak nekonečně volně, a? lze s úspěchem potvrdit jistý stupe� očividné nevra?ivosti vůči Boleslavu I.

Nechává dokonce, bez jakýchkoliv skrupulí (mimo jiné), zakladatele české státnosti kní?ete Boleslava I. umřít mnohem mnohem dříve, ne? smrt skutečně zaklepala na jeho rytířské čelo.

A zamíchal i s historickou databázi tak "dokonale", ?e kní?e Boleslav I. zemřel hned několikrát.

Aby jeho potomci nevycházeli z údivu.

PrĂ˝ nad jeho krutou prohnanostĂ­.

Ano, ji? jsou připraveni protentokrátní genetičtí in?enýři zkoumat kostry přemyslovců, aby v rámci nasíleného drancování domorodcům řekli krutou pravdole?:

?e přemyslovský rod není vlastně domorodého původu?