Roku 1004 na kní?ecí stolec opakovaně usedá, pod laskavou asistencí císaře Jindřicha, kní?e Jaromír. Jeho mlad?í bratr Oldřich se stává nejen pánem ?atecka, ale i kádrovou rezervou v plánech německého císaře Jindřicha na téma "vazalové na českém kní?ecím stolci". Z té?e alternativy vyplývalo i pravděpodobné Oldřichovo zabezpečení jednou německou man?elkou, její? nezajímavé jméno se nám nedochovalo.

OldĹ™ich a Bogьnja Pierucia

Š Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Hovořím o časech novokřes?anství, kdy i starověrectví českých Slávů bylo stále je?tě aktivní. A tak tomu prakticky bylo a? do 28. září 1092, kdy Břetislav II., krátce po svém uvedení na kní?ecí stolec, vydává na církevní nátlak nařízení, jim? jednou pro v?dy eliminuje, pod trestem utopení, upálení atd. starověrecké (pohanské) zvyky.

A nyní začíná známa legenda o Oldřichovi a Bo?eně, je? sice nepostrádá reálné jádro, nicméně je velmi pravděpodobné, ?e pasovským a řezenským arcibiskupstvím povolený kronikář Kosmas a jeho následovatelé, pozměnili zásadní data onoho příběhu.

Jak dobře tu?íme, Kosmova kronika tvrdí, ?e roku 1004, za vlády kní?ete Jaromíra, kní?e Oldřich při lovu v hlubokých lesích, nedaleko Peruce (městečko Peruc) u Loun, spatřil při lesní studánce spanilou "Bo?enu peroucí prádlo. I vyslal Oldřich pro mladíci s pletí bělej?í a lesklej?í ne? slonová kost", své posly, by krasavici promptně dopravili do Oldřichova regionálního, nicméně sídelního lo?e.

Tak se i stalo, bez ohledu, ?e Oldřich byl ji? ?enat a zmíněná pradlena, alespo� dle Kosmy, provdána za jakéhosi Křesinu (Palacký se domnívá, ?e Křesina mohl být jejím otcem. Václav Hájek z Libočan naopak tvrdí, ?e byla dcera Domarodova).

Ji? na počátku roku 1005 se z hří?né lásky Oldřicha a Bo? eny narodil syn Břetislav. Tentý?, jen? pro svůj údajně neurozený původ, marně hledal urozenou nevěstu. Připome�me si jen, ?e problém vyře?il český Achiles únosem Jitky.

A nyní si vyjmenujme záměrné nepřesnosti, jich? se Kosma dopustil, aby co vzorný katolík a Sluha bo?í, skryl před potomky daleko vět?í prohře?ek, ne? je bigamie:

V té době bylo starověrectví (rozuměj pohanství) mezi Slávy stále je?tě roz?ířeno, co? nebylo mo?no v kronice připustit.

Vlastnit více man?elek nebyl u starověreckých Slávů a? tak nepřekonatelný rozpor.

Pradlena peroucí v posvátné studánce, je naopak pro starověrectví mimořádně zcela ?okující přestupek.

Peruc ani městečko Peruc v době Oldřicha a Bo? eny neexistovala!

Václav Hájek z Libočan tvrdí, ?e se Bo? ena byla Domarodová (domácího rodu) a místo jmenovalo Opučná. Teprve na počest peroucí Bo?eny bylo přejmenováno na Peruc.

Ve skutečnosti tak bylo označováno místo starověreckého uctívání.

Místo setkání i původ Bo?eny se zdá být Kosmou účelově deformován v podobném ritu, jako mnoho jiných historických fakt.

Posoudíme-li v?ak výhody slovanského jazyka, je? mo?nou pravdu zakonzervoval díky své ohebnosti, mů?eme, po více ne? tisíci letech, vytu?ít, ?e "pradlena" Bo?ena u potoka právě "pierúcia" svojí "bielize�", se zalíbila Oldřichovi nikoli jako pradlena. Budoucí ?ena českého kní?ete Oldřicha nepochybně byla "Pjěrúcií" (Bogynja Pjěrúcia - kně?ka boha Perúcija), vysokou sluneční kně?kou, zasvěcenou v?em tajemstvím boha Pěrúcia (Pjěruna, Peruna).

poznámky pod čarou:

deva (sanskrt) - bohyně, bo?ena, bogynja, brzena, té? déva diva (později hanlivě i divous) Djevice - Djvice - Děvín sídlo vzne?ených duchů, děvy, diva.

bogьnja - zasvÄ›cená bohu, odvozenÄ› pak bohynÄ›, (bogьnja, bod?Ă­_nja), BogiĹ�a, BohynÄ›, Bo?ena, BohyĹ�ka, Bo?enka.

Po násilné christianizaci byly narozeným dětem při křtu starověrci dávány novorozencům ze vzdoru starověrecká jména, tituly kně?ek, či vlchevců (viz Bla?ena - Vilemína, Bo?ena, Danica, Denice, Danu?a atd...)