Pamatujte si tyto dny a pozornÄ› naslouchejte:
Kosovo = Srbsko

... "s nestoudnou drzostí uvedl (Václav z Libočan, Hanka) báje v umělý pořádek", a k dovr?ení v?eho doplnil jednotlivé události zaručeně přesnými letopočty. Přesto jsou tyto nejstar?í příběhy, a konec konců i jejich vymy?lené součásti, "báječné" v původním i přeneseném slova smyslu. Franti?ek Palacký

Mládí kně?ny Libu?e

Š Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Podle Nomen Omen kladu prozatím narození Libu?e do roku 476. n. l. jakkoliv se mohu mýlit: Přičem? prozatím cvičně neuva?uji za otce vojvodu Soroki (Straku, respektive Kroka), kdy? i matka je nejistá. Vynechávám i příslu?ná historická data (typu: Herulové tam, jiní zase zpět...)

Rovně? rod, ze kterého Libu?e pochází ponechávám prozatím bez pov?imnutí!

Pokud se stala zasvěcenou kně?kou (hadačkou) a slovutnou a uznávanou vizionářkou, jak lze usuzovat z jejího pozpátku čteného jména, a ona jí skutečně byla, pak je nutné uva?ovat o skutečnosti, ?e byla předána do výchovy příslu?né instituce ji? v ?esti letech.

Připus?me tedy, pro tento krátký okam?ik, ?e se tak stalo roku 482 n. l. Tehdy se poprve zúčastnila obřadu zasvěcení panny kultu Velké Matky Zemlji, jen? byl nasměrován k vě?tbě. Po třiceti letech panenské čistoty mohla kně?ka rezignovat na svoji funkci a věnovat zbytek ?ivota pozemským radovánkám.

Pokud zůstanu věren své dataci, pak se bájná Libu?e, zástupkyně Velké matky Zemlji a soudkyně lidu stává Českou kně?nou, ?enou Prvního mezi Slávy, obřadního orátaje (Oráče), garanta trojpolního hospodářství, Vojvody Přemysla a bájnou zakladatelkou českého panovnického rodu Přemyslovců.

Rok 450 n. l. nastup Ă©ry praotce Soroki (Kroka), jen? konÄŤĂ­ Ă©rou knjaginy Libu?e

Rok 478 n. l. mo?né narození Libu?e

Roku 484 n. l. se v ?esti letech stává zasvěcenou pannou kultu, jen? je směrován k vě?tbě.

Rok 490 n. l. konec Ă©ry vojvody Soroki (Kroka).

Rok 490 n. l. éra Libu?e soudkyně a zástupkyně Velké Matky Zemlji

Rok 500 n. l. Levý Hradec zaznamenáno staroslovanské osídlení

Kolem roku 500 n.l. V Libici první staroslovanské osídlení

Roku 514 n. l. končí Libu?ino 30 leté období povinné čistoty v zasvěcení.

Roku 518 n. l. se stává Českou kně?nou a ?enou Přemysla Oráče.

Pro osvě?ení paměti si připome�me, ?e v na?í odvozené dataci období vlády vojvody Soroki le?í v intervalu roků 450 - 490 n. l.

Kdy? naopak narození Libu?e, respektive čas prvních krůčků jejího zasvěcení le?í před datumem konce éry bájného vojvody Soroki (Kroka). Tedy před rokem 490 n. l. Přičem? interval mezi narozením Libu?e a jejím s�atkem s Přemyslem je opět 40 let.

Sledujeme-li pozorně zachované legendy o Libu?i a jejím doprovodu, dospějeme k závěru, ?e Vojvoda Soroki zřejmě vybral tři dévy (Tetu, Ka?i a nejmlad?í Libu?i), jako mo?né adeptky na zástupkyni Velké Matky Zemlji, krátce před svoji smrtí.

Mo?né je, ?e rozpoznal u Libu?e příslu?né schopnosti a star?í, dévy Tetu a Ka?i určil jako její průvodkyně a ochránkyně.

Byl si zárove� vědom, ?e nedospělá dívčina nemusí chápat souvislosti, zapisoval tedy své vědomosti, poznatky a vize dílem na březovou kůru, dílem na dubové desky.

Předpokládejme, pro tento krátký okam?ik, ?e spanilé tři dívky byly skutečně dcerami vojvody Soroki, tedy po otci pokrevně spřízněné s rodem praotce Čecha. Dále si připome�me fakt, ?e roduvěrný Sláv míval, v záchvatu upřímného zájmu o zachování rodu vícero ?en,

V této souvislosti si rovně? připome�me, ?e si če?tí Slávové brali za man?elky i ?eny kmene Gomera (Keltů, které staří Slované nazývali Kelči, či Keli. Kmen Bojů do této skupiny kupodivu nebyl zahrnut).

V?eobecně uva?ují kronikáři za rodi?tě Libu?e (Tetky a Ka?i) Sorokiho sídlo na Zbečně u Křivoklátu, je? le?í na březích přirozeného komunikačního systému M?e (Berounky), jen? propojoval rodové sídlo vlchevce Soroki s levobře?ní pra?skou kotlinou.

A skrze Ni?bor (Ni? - Ni?any, bor ?boj), Bojov a bojské Stradonice, Běleč, nyněj?í Karl?tejn a Beroun, Tetín, Srbsko (V Českém krasu viz Koněpruské jeskyně), Černo?ice - (někdej?í keltský Cernun Lug) i se staroslovanským osídlením nad dne?ním Prokopským ka�onem.

Rovně? směrem na jih, starými obchodními cestami, k blízkému sousedství s někdej?ím keltským Rokytanskem (Rokycanskem), kde pře?ívali z části Slávy asimilovaní někdej?í kelt?tí Rakotové (latenské osídlení), je? byli po pozdně laténské migraci bojských kmenů z části vytlačeni dále na jih.

Do středního Podunaji - Rakotska (Rakouska), z části podrobeno bojské ?lechtě sídlící na opevněných hradi?tích ve Stradonicich a pra?ském Povltaví.

To, ?e če?tí Slávové respektovali nejen keltská bo?i?tě, pekla (pohřebi?tě), posvátné háje, ale i keltskou topografii, včetně názvů lokalit, či opu?těných hradi?? - peherků, svědčí o mnohém. Rozhodně mů?eme, je?tě po více ne? 2 000 letech, poměrně přesně určit nejen původní keltská osídlení, ale navíc i jména jednotlivých kmenů.

Vojvoda Soroki (Krok), rodový a později i kmenový vlchevec a vě? tec, mohl mít, nejen v zájmu zachování rodu, ale i v rámci bohatýrských dru?ebních styků, vedle slovanských man?elek i man?elů z kmene Bojů, Rakotů, či Kotýnů usídlených na Táborsku (kdy? například přítomnost Ka?i poblí? soutoku Vltavy a zlatonosné Otavy poblí? Zvíkova a keltského osídlení u Nevězic mnohé napovídá).

Nejmlad?í dcera Libu?e tedy skutečně mohla, do svých ?esti let, trávit svůj dětský věk na rodném Zbečně u Křivoklátu. Zatím, co její star?í sestry Teta a Ka?a (uva?uji-li o rodných sestrách) byli ji? zasvěcenými kně?kami, se ji? vzdělávali na Budči.

Kde pobývala malá Libu?e od svých ?esti let, kdy se stala zasvěcena dévou, do svých čtrnácti let nám mohou přiblí?it ty nejstar?í legendy. Nejdříve v?ak vysvětlení mé úvahy čtrnácti let.

V tomto čase (490 n. l.) končí vláda vojvody Soroki (Kroka). Pravděpodobně jeho smrtí a mladičká Libu?e má zaujmout jeho místo soudkyně a hadačky.

Jakkoliv je to vzhledem k bigamii českých Slovanů podivné, kult matky (matriarchát) byl v té době stále silnou součástí rodového i kmenového práva, a tak se mů?e i Libu?e stát soudkyní a prorokyní. Ov?em nikoli jako vojů vůdce, ale jen jako zástupkyně, respektive knjagina (kneine) Velké Matky Zamlji. Tou se v?ak mohla stát pouze v dospělém věku.

V souladu s tradicemi a rodovým právem, če?tí Slávové pova?ovali dívku za dospělou, úměrně velikosti prsou. Přerod dívky v ?enu lze tedy uva?ovat individuálně od 14 do 16 let.

V době konce vlády vojvody Soroki mohlo být nejmlad?í zasvěcené dévě Libu?i cca právě kolem čtrnácti let. S mo?ností zasvěcení dévy na zástupkyni Matky Zemlji, se sídlem na Budči (?). Pokud se blí?íme pravdě, měli by legendy o kně?ně Libu?i odrá?et činnosti dévy, kně?ny a je?tě později České kně?ny a zakladatelky českého panovnického rodu Přemyslovců. A ony to skutečně odrá?ejí.

Jedna z nejzáva?něj?ích legend, je? odrá?ejí odjezd Libu?e, nyní kně?ny (tedy zástupkyně Velké Matky Zemlji), do Budče se vá?e se Svojkovicemi na Rokycansku (Rokytasnko - viz kelt?tí Rakotové), respektive ke keltskému opidiu na Oseku. Je na čase si opět uvědomit, ?e keltské slůvko "uska" (us) - zářící, se v příběhu kně?ny Libu?e, pota?mo v české historii vyskytuje podezřele velmi frekventovaně (viz Uzkobrg - O?kobrk, Brg Uzka - Bruska, grd Ouska atd, tedy Zářící vrch.).

Rovně? nebude na ?kodu ozřejmit si mo?ný vztah českých Slávů k původnímu keltskému obyvatelstvu.

Jakkoliv byla bojská moc ta tam, če?tí Slávové přijímali zbytky Bojského kmene (tzv. pozdně laténské obyvatelstvo) kupodivu téměř jako ostatní Slovany.

České slovo vojín (původně svobodný), bajec, voje, boj - má svůj počátek u Bojů (viz baen)

Za Kelty (Kelči), respektive Keli (kapust�áky) byli pova?ování Rakotové, Rákosníci) a Kotýni (Koty, snad předci Chodů), tedy původní laténské obyvatelstvo.

Nyní si dovolím pou?ít části zajímavého a skvěle popsaného výzkumu pana Franti?ka Pane?e, jen? se velmi detailně zabýval keltským osídlením kolem Oseku a jen? se domnívá, ?e Libu?e, byla dána vojvodou Sorokim (Krokem) do výchovy keltských druidů na Oseku.

Spojuje legendu ze Svojkovic na Rokycansku, le?ícími severovýchodně od Mýta (o něm? bude je?tě řeč) s touto hypotézou.

Je? nemusí být marnou!

..."Ve Svojkovicích, ladné vsi pod ?ďárem vypravují zase jinou pověst," pí?e J. Konigsmark. Na ?ďáře prý stával mocný hrad, sroubený z dubových klád. Vě?tící kně?na Libu?e byla paní na něm. Rozjí?děla se z tohoto sídla dolů mezi lid, který radostně vítával milovanou vládkyni nad Čechami. Jednou byli rozradostněni rokycan?tí obyvatelé náv?těvou jasné kně?ny Libu?e. S dětinskou láskou ji přivítali kudy kráčela, tudy ji provázeli.

Rokycanské ?eny se uradily, ?e mocnou vládkyni uctí dobrým obědem. Kně?na se nezdráhala, kdy? nejpředněj?í z rokycanských ?en prosila, aby s nimi po?ila, co dávala jejich spí?e. A kně?na Libu?e projevila vděčnost za poho?tění měrou opravdu kní?ecí. Kdy? se ubírala z Rokycanska, oznámila mu?ům z rady, ?e jim na věčné časy dává vrch i hrad ?ďár za odměnu...

Lehce si představíte, jaké plesání se roz?ířilo mezi Rokycanskými. Velebili kně?nu po dlouhou dobu. V kamenné ohradě (prastarých valech) na ?ďáru se za válek skrývali ustra?ení lidé z okolí. Měli alespo� dost jistoty, ?e je nepřítel dne vypátrá a oni ?e zachrání holý ?ivot."

Zpracoval: Franti?ek Pane?

Zajímavá legenda, zaměníme-li slovní spojení rokycanské ?eny, za "rokytanské ?eny". Podle této prastaré legendy ?ila kně?na Libu?e na mocném hradě, sroubeném z dubových klád. Jen? byl vystavěn na ?ďáru. A jak Franti?ek Pane? svým výzkumem zjistil opatřený ochrannými kamennými valy z dob latenského osídlení (podobné lze nalézt na nejrozsáhlej?ím keltském osídlení u Nevězecic. Laténského i pozdně laténského typu. Popelnicová i méně četná mohylová pohřebi?tě).

Zapamatujme si slůvka "vě?tící kně?na Libu?e". V tom čase mohlo být vě?tící kně?ně kolem ?esti a? 14 let. Stále v?ak není zasvěcená knjagina (kniene), zastupující Matku Zemlji.

O vládkyni nad celými Čechami v?ak lze hovořit a? po slavnostním odchodu z Rokytanska, kdy svůj pevný sroubený hrad i ?ďár rokytanským darovala.

Odjí?děla toti? nav?dy.

Kam?

Do Budče? Na Chrasten (pozděj?í Vy?ehrad), či do Psár?

Ale o tom i jiném pří?tě...