Doktrína o závěrečné kapitole na?í naučené slepoty a hluchoty

Ĺ  dmk - 2007 Praha

Janova Apokalypsa (závěrečná část "Nového zákona") je, co se obsahu týče, stejně vyjimečná, jako pochmurná.

Jakkoliv je součástí křes?anské Bible, její text uvádí i okrajově zasvěceného čtenáře v ú?as.

Hned z několika důvodů, přičem? některé z nich lze pojmenovat poměrně jasně:

Nepřesně přesně specifikovaná Entita, pro ní? je čas relativním vektorem, vyhodnocuje minulost, relativní současnost i vzdálenou budoucnost.

V hodnocení budoucnosti, jakkoliv příli? nezabíhá do technických detailů, jmenuje dominantní příznaky, je? budou pro daný časový interval charakteristické.

Do určitého vývojového stupně v?eobecné devastace má lidstvo stále je?tě mo?nost v?eobecné nápravy.

Mezi jednotlivými etapami stup�ujícího prů?vihu (jeho? křivka shodou okolností naprosto přesně kopíruje např. fyzikálně mechanické opotřebení součástí, či řezných nástrojů), jsou jisté časové prodlevy s mo?ností nápravy. Křivka prů?vihu dlouhodobě narůstá relativně velmi mírně.

A? do bodu, za ním? ji? není návratu.

V?eobecná devastace za tímto bodem je nevratná

I kdybychom se prĂ˝ "postavili na hlavu".

Následný lavinovitý nárůst kumulujících se prů?vihů se, ve velmi krátkém čase, mění v závěrečné strmé vystup�ování nově vygenerovaných souvzta?ností končící nekontrolovatelným zánikem namáhaného systému. V případě Janovy apokalyptické vize, v?eho, co si lidstvo v průběhu časů přivlastnilo, či na čem si kdy zakládalo.

Stejným způsobem by v?ak probíhala i invaze velmi nepřátelské a zuřivě běsnící mimozemské entity.

Su?e konstatuji, ?e celkový dojem by vyzníval tak, ?e jen my sami jsme strůjci svého nemilého údělu.

Jakkoliv jsme nehnuli ani prstíkem, neřku-li brvou.

Co? v?ak neodporuje mo?nosti globálního spiknutí za přímé asistence sil z temných nebes. Kdy? osvědčené "ismy" by radostně, zejména pragmaticky. vypomáhali. Pod vidinou zjevně podezřelé vyvolenosti a odměny pře?ití. Co? opět nikterak neodporuje textu Janovy Apokalypsy, který (jak ji? řečeno) s takovou asistencí i počítá.

Jakkoliv hlavní protagonista Nového zákona má přesné informace, jedinou schůdnou alternativou se jeví, vzhledem k přesně definovanému dramatickému závěru, pouze postkatastrofická záchrana těch, jejich? duch tou?í po splynutí se zákony Univerza.

Zní to sice velmi nadneseně, zejména pro ty, kteří věří, ?e relativita času, neviditelnost, či duchovní svět jsou prostinké lidové pověry hodné zavr?ení, nicméně ani pragmatický materialismus není lékem.

Naopak. Společně s potlačováním práv a svobod, celá desetiletí připravovanou kamerizací a zločinnou čipizací, je? společně s celosvětově přikázanou bezhotovostní platbou hrozivě napl�ují dominantní část Janovy Apokalypsy, tajnými i netajnými koncentráčními tábory, zákony povolujícími nasílené výslechy (tedy surové mučení), respektive na?í naučenou nevědomostí, jsou jedinečnými ukazateli směru, kam se skutečně řítíme.

Ten, jen? inspiroval Jana & his Team, se podle věrohodných příznaků nejen pohyboval časem, ale ovliv�oval dění na celé na?í planetě.

Zcela určitě nezanedbal ani roz?íření biblických textů do celého světa.

Co? na samém počátku byl nadlidský a zdánlivě neře?itelný úkol.

Ale povedlo se!

A tak na konci časů kupodivu nebude nikoho, kdo by mohl po pravdě říci: "Nevěděl jsem, neviděl jsem, nesly?el jsem?"

To samo o sobě, mů?e být velmi podezřelé!

Přinejmen?ím s příznačným a přesným popisem událostí, které církevní otcové i nadále hodlají vnímat jen v alegorickém pojetí.

Proti minulým generacím má ta současná, zcela jedinečnou, nicméně nezáviděníhodnou výhodu. Zdá se toti?, ?e urychleně mizející realita dne?ních dní, kdy skutečné děje jsou zamlčovány a nahrazovány prosazováním zvráceností a multimediální fikcí, překročila svůj "Rubikon".

Jakkoliv se zdá, ?e se spí?e jedná o apokalyptickou hru s cílem zjistit, který Mesiá? je ten pravý.

Pokud v?ak porovnáte reálné děje s biblickými texty, pak pouze notorický ignorant by se mohl domnívat, ?e uměle vyvolaná "reality show" relativně nedávno nepřekročila v?echny povolené limity.

Je?tě jedna pozoruhodnost se objevila mezi námi. Jakkoliv globalizovaně zaváděný systém věcí, sám střihnutý neopohanstvím a pragmatickým satanismem, zdánlivě rozpolceně prosazuje evropskou jednotu, mnohdy i pod církevními prapory a oprá?enými doktrínami kří?ových výprav (viz nedávné provokativní vystoupení současného pape?e Ratzingera v �ezně), systémovou prevencí i účelovým slovníkem Svatého oficia z dob "honů na čarodějnice", mediálně masíruje zbytek světa doktrínami o nebezpečných sektách, které nezákonně ?íří teze Janovy Apokalypsy.

Nejásám v?ak ani nad sektami, ale ani nad účelově servilními úředníky!