Nedávno jsem kdesi četl poznámku, která by mne, v čase přemíry fabulací o ruských agentech, ve zcela vykradeném, systematicky genocidně vylidněném, průbě?ně skrze Multi kulti zotročovaném a zemskými ?kůdci vybydleném Česku, kde vlastenec musí být ji? jen sprostou nadávkou mediálního prostituta... Stále vá?ený čtenáři hovořím o poznámce, která by mě měla bezpečně vyřadit z oběhu: "Kam na to ten Patrick a Rusové vlastně chodí"?

Ano, ano... tě?cí tě?ko obrněnci a lehkonozí provokatéři, opět řádí a čile mlátí do svých oponentů. Jako za svých mladých let na Národní třídě? Podstatně surověji. S příslu?nou dekadencí své podlé názorové podstaty. Přesto v?e se pokusím o malé odlehčení: Tak, jako v bědných časech nasílených fa?istických ubohostí, opět je to mediální prostitut (či spí?e milenec svého milence), který opět a opět popoháněn svým mrzkým chtíčem, cítí potřebu stvrdit dogma svých chlebodárců: Obrana proti zločinu je zločinem rebelů a extrémistů. O čem vlastně hovořím?

Dnes ji? o ničem. Há?i za hlavu v?e, co tí?í druhé, pohodlně se usazuji, s ucpávkami do u?í na dosah, v?dy připraven na VV. Velké Vřískání.

A z té?e prekérní příčiny, se raději bez příjemně osvě?ujícího wotherboardingu přiznávám, kam ?e vlastně "na to" s těma Rusama chodím:

Tento příběh volně souvisí s článkem Třetí příchod Pěrunice.

Nezávislá historie podivné závislosti

Země Zlaté hvězdy MargityŠ Zdeněk Patrick - Praha 2011

Š All rights reserved.& smit.wz.cz Š Zdeněk Patrick Š autor: Zdeněk ?mitmajer /73 production - Praha 2011

Časově zařadit příběh bohatýra Svaté Rusi Dobryni Nikitiče, o něm? hovoří ruské byliny, je stále nad síly a mo?ností autora, který se bezhlavě vrhá do díla a hledá styčné body s jinými příběhy, aby je vystavil vzájemnému neformálnímu střetu a posoudil, jak dalece pracovala lidová slovesnost, nakolik fantazie, nakolik osobnost a doba zapisovatele národních skvostů.

Podle mého, nejuceleněj?ími vzpomínkami, mohu-li se tak vyjádřit, vládne ruský moloděc. Vzpomínky českých Slávů na dávné časy jsou z objektivních důvodů časných surových tlaků na odnárodnění, více ne? zastřené. A to a? natolik, ?e současné generaci vypráví staré a opět "překopané" příběhy zcela něco jiného, ne? měli původní tvůrci v úmyslu. Pokud hovořím o vzpomínkách na staré časy, mám na mysli zejména období prosperity Severije, její bolestný zánik i boj o pře?ití. České pohádky vlastně nejsou pohádkami. Ve smyslu slova, jak jej chceme, či musíme dnes vnímat. Skrývají naopak detailní realitu, se kterou se na?i předkové, kteří osud databáze důle?itých vzpomínek vsadili na zákrytné vypravování, potýkali.

Daleko nejpodrobněj?í vzpomínky, mohu-li posoudit zpětným rozborem (reverzním in?enýrstvím), na dávné období přesto mají starověrečtí če?tí Slované, kteří si svoji víru, zvyky a vzpomínky dochovali navzdory krvavé christianizace z okolních slovanských kmenů poměrně nejdéle. Paradoxně díky Velké Moravě a christianizační misi věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Pov?imněme si prosím faktu, ?e okolní národy, ač svůj původ budou v budoucnosti odvozovat od stejného otce Y_chromozomu Hs R1, ?ádné pohádky, mimo umělých slátanin, posbíraných od porobených slovanských a vikinských kmenů, vlastně nemají. Včetně drze přivlastněné mytologie. �ekněme si té?, co tvoří základ českého slova "pohádka". Základem je určitě slovní kmen "had" (odvozeně hádati).

Vyprávění z časů po hadech?

Budu-li pokračovat v této linii úvah, zbývá dodat, ?e pohádky vznikly po fiktivní porá?ce entity hadičů.

A z té?e příčiny, se v tomto okam?iku i nadále hodlám zabývat obdobím, které se stále vá?e tématem k Pěrunicovu třetímu návratu na Medju gard Zemi. Proniknutí jeho dru?iny do D4 dimenze. S cílem osvobodit unesené Vany, zlikvidovat sídla Draconů a Hadičů, jak na zemi, tak v dimenzi D4.

Příběh Dobry�a Nikitič a sa� mů?e (A naopak pro přirozené optimisty vůbec nemusí.) vá?eného čtenáře oslovit.

Přesto nabízím vá?enému čtenáři opět svobodný výběr cesty. A pokud vybere moji cestu, připomínám, ?e určité zákrytné významy českých a slovanských pohádek (po_hadech) mohou, ačkoliv i nemusí, ve vzpomínce osvě?it dávné radosti i strasti na?ich předků.

Proč v?ak tolik stydlivosti a zmatků při uchopení této alternativní informace? Je přeci na ka?dém z nás, zvolit alternativní pozici. Volným výběrem cesty, co je mu blízké a naopak nikoli. Pro vysvětlení mých pozic:

Krvavá christianizace římsko katolické obludy smrtící ranou zasáhla i na?e východní slovanské sousedy. Deset milionů Slovanů, mu?ů, ?en, starců a dětí bylo surově vyvra?děno při pronikání římsko katolického wermachtu i na Kyjevskou Rus. Zbývající děti převychovány k obrazu nesvatých Svatých otců. Dávné legendy přepracovány, tak jako v?ude v Evropě. Tak?e starověrecký bohatýr Slavík, se stal hvízdajícím netvorem jménem Slavík loupe?ník a naopak Ilja Muromec vzorovým hrdinou křes?anského věku, jakkoliv byl nepochybně současníkem Dobryni Nikitiče, jemu? bylo povoleno, díky svému věhlasu vítěze nad Draky a stády Hadičů, ve vzpomínce pře?ít i podivné období podvodů a falzifikací krvavé christianizace:

Z dalekého ?irého pole, z toho pole ?iroko rozlehlého nevalí se bouře lítá, ani bujné větry se to nepozdvihli, ale stádo divé zvěře, stádo hadí rozběhlo se po tom ?irém poli. Vpředu v?ech pádí líté zvíře Skymen. Kdy? doběhl netvor k bystré řece, na zadní tlapy se postavil a zařval hlasem zvířecím, zahvízdl hlasem slavičím a zasyčel hlasem hadím, a? se od křiku jeho zvířecího bystrá matka řeka rozvlnila, a od hvizdu slavičího temné lesy k syré zemi sklonily, a od jeho hadího zasyčení zelená tráva v ?irém poli povadla, nebo? ucítil psí nepřítel narození Dobry�ovo.

Narodil se na svaté, bohaté Rusi mladý Dobry�a, syn Nikitič. Rodná matička Dobry�u porodila, chovala ho a do plné dospělosti dochovala. ¨

Tak začíná bohatýrská legenda o Dobry�ovi Nikitiči a jeho činech v čase, kdy poblí? soročínských hor v hadích norách drak věznil zástupy Rusů a v ?irém kraji i na polích se pásla hejna jeho háďat.

Dobry�u matka varuje, by nevyjí?děl do kraje za?lapávat háďat a nekoupal se v řece Pučaji, která má tři prudké proudy: První proud jak ohe� ?hne, z druhého proudu jiskry sr?í, z třetího proudu dým sloupem se valí a plamenem pálí; nekoupej se proto v řece Pučaji!"

Dobry�a nesly?í rady své rodné matičky. Sedlá koně a jede k řece Pučaji u hor Soročinských, po?lapávaje cestou mno?ství haďat.

Právě, kdy? se koupe řece Pučaji, tu z daleké dálky, z ?irého pole od strany západní - to dé?? nepr?í, ani hrom to nebije, ba hrom nebije, nýbr? hřmot veliký se valí: nad mladého Dobry�u?ku přiletěla lítá sa�. To hadisko Gorynisko o třech hadích hlavách s dvanácti choboty. Přiletěla sa� proklatá nad Dobry�u?ku a mluvila takovými slovy:

"A, nyní padl Dobry�u?ka do mých rukou, do mých rukou a do mé vůle! Čeho se mi zachce, to s ním udělám:

Zachce-li se mi, potopím mladého Dobry�u?ku, zachce-li se mi, vezmu si Dobry�u?ku do chobotu a do zajetí ho odnesu, zachce-li se mi, ohněm Dobry�u?ku o?ehnu, zachce-li se mi, tak Dobry�u?ku sama se?eru."

Spoléhám-li na dobový popis saně nazvané hadisko Gorynisko, nedělají mi starosti její tři hadí hlavy, jako spí?e dvanáct chobotů, kterými pravděpodobně své oběti uchopí a odná?í do zajetí. Navíc je zajímavé i tvrzení saně, ?e Dobry�a upadl do její vůle. Máme-li toto tvrzení pokládat nosné, odvozeně ji? dříve popsané schopností o to nebezpečněj?ích dračích hadičů:

Vnutit lidské bytosti liché představy?

Tu hadisko Gorynisko proklaté začalo na Dobry�u?ku jiskry sypati a páliti ho na bílém těle. A mladý Dobry�u?ka neměl ničeho nic, co by vzal do bílých ruček, neměl, čím by se sani zprotivil.

I naplnil na břehu povalující se kovovou helmici hlínou a pln hněvu hodil na běsnící sa�. Ta padla k zemi a ji? na ní Dobry�a klečí a chce ji utrhnout její hlavy. A ji? sa� prosí o milost: "Ty mladičký Dobry�u?ko Nikitiči! Neubíjej mne, saně líté, pus? mě, abych mohla poletovat po ?irém světě. Uděláme spolu velikou smlouvu:

Ty ji? nikdy nezajede daleko ?irým polem, a? k těm horám Soročínským, ani? bude ?lapat mladých háďátek. Nebude? propou?tět na svobodu ruských zajatců, ani? koupat v řece Pučaji. A já ji? nikdy nevzlétnu na Svatou Rus, kosit ruských lidí, abych hromadila ruských zajatců."

Slovo dalo slovo a jakmile Dobry�a uvolnil své sevření, sá� se vznesla k oblakům a letěla nad Kyjev, kde uchvátila kní?ecí neteř, mladičkou Zabavu Pu?atičnu a hurá do své hluboké hadí nory.

Tehdy Vladimír, červené slunéčko, kní?e stolnokyjevský sezval čaroděje, kouzelníky, i dávné rytíře a po tři dny je hostil a s nimi hovořil:

"Aj, vy moji kní?ata a bojaři, silní ru?tí bohatýři, v?ichni černokně?níci a čarodějové! Je-li v na?em městě Kyjevě takových lidí, kteří by zajeli do ?irého pole, k těm slavným horám soročínským a k těm slavným norám hadím, je-li takových lidí, kteří by mohli sestoupiti do hluboké nory hadí a kteří mohou vysvobodit mou milovanou neteřku, překrásnou Zabavu?ku Pu?atičnu?"

Z té?e řeči vyplývá několik rozporů. Ani? má být čtenáři jasné, kdo ?e má být tím Vladimírem, červené Slunéčko. Cílem christianizačního převyprávění, nás má jako první reminiscence uchopit za pačesy, nejen řecká přilbice, ale kní?e Vladimír, jen? jako první Kyjevský kní?e přijal křes?anství. Tému? v?ak odporuje titul "Červené slunéčko", jen? přinále?el pouze synu Titánky Léty - Jarovi, a jeho inkarnacím (pravděpodobně příchodům v čase). Jaro (Jura, Jaruna, Jaryla, Jaryk) bájný vládce na?ich preslovanských předků, který v čase uměle vyvolané planetární katastrofy vyvedl svůj lid z hroutící se Severije. ?e Dobry�a (viz mo?né české zvukomalebné podoby i významy: dobrý, bry�, bra�, obránce) mů?e být dal?ím zákrytným významem pro Perunice, o jeho? misi bude zakrátko řeč. Jistá shoda obsahu mů?e nepřímo stvrdit a upřesnit dal?í detaily starověkého trileru. Navíc bylina o Dobry�ovi Nikitiči upřes�uje jednu z oblastí, kde se nacházel jeden z hado dračích koncentračních táborů. V hadích norách, hluboko pod povrchem rostlého terénu, do kterých ústila hluboká díra. Kdesi v Soročínských horách. Jasně, ?e bohatýři a kouzelníci připomněli kní?eti Dobry�ovo slavné vítězství nad saní i jejich vzájemnou dohodu.

A bylo rozhodnuto:

Dobry�a osvobodí kniene Zabavu.

Ji? junák Dobry�a sedlá svého bohatýrského koně. A zaplakala jeho matička rodná:

"Já jsem Dobry�u?ku porodila a byl bez poskvrny! Jak vejde do děr hadích, jak vejde k těm hadům lítým, hadi zahubí jeho bílé tělo a vypijí jeho červenou krev!"

Nelze, ne? potvrdit, ?e vyzbrojený Dobry�a, po roz?lapání mno?ství hadích mláďat saně Goriniska, ??astně dorazil a? k hadím norám, uzavřeným "zámky měděnými a závorami ?eleznými". Nic v?ak nemohlo zastavit bohatýra Dobry�u a ji? sestupuje do hlubokých hadích nor. Tam v nesmírném mno?ství zajatců, mezi mno?stvím i zajatců ruských, vidí mno?ství bohatýrů, bojarů i kní?at. Samotnou Zabavu Pu?atičnu v?ak nalézá ve spárech hadiska Goryniska. Následují vzájemné výčitky o neplnění slibu:

Proč roz?lapává? má mladá háďatka? Proč přichází? k horám Soročinským? Proč ?ádá? o propu?tění mých zajatců?

Odpověděl Dobry�a, syn Nikitič: "Ach, ej, ty sani proklatá! A kdy? jsi ty letěla od řeky Pučaje; proč pak jsi letěla přes hrad Kyjev? A proč jsi se k syré zemi spustila? A proč jsi nám unesla Zabavu?ku Pu?atičnu? Vydej mi nyní kní?ecí neteř bez boje a krveprolití!"

Zkrátím vyprávění a prozradím, ?e shoda zhola nemo?ná. Následný Dobry�ův boj se saní trval celé tři dny a tři noci. Vítězství se klonilo tu na jednu, tu na druhou stranu. a? tu náhle sa� padá k zemi a krev se z ní v proudech valí. Je to lidská krev, kterou zmeje vysávají z lidí, nebo? potřebují k léčení svých psychosomatických potí?í a genetickým pokusům?

Zábava Pu?atična osvobozena a konečně zpět v Kyjevě.

A osvobozených ruských zajatců bylo prý takové mno?ství, ?e kdy? vycházeli z hadích nor, byl takový veliký hluk, ?e daleko ?iroko byl sly?en.

Tak mnoho jich bylo, říká legenda.

"A my Dobry�ovi za to slávu pějeme".

Poznámky pod čarou:

O tom, jak se i v českých národních pohádkách lehce ztrácely mladé princezny:

Česká národní pohádka (Princ Bajaja, zapsaná paní Bo?enou Němcovou, tématicky spojuje bílého koně (brůnu, prusého komoně) se zlatými podkovami, skrze Svantovíta i Pěrunicova erbovního tvora s protagonistou příběhu, jen? musí tajit své jméno. Z koníka se nakonec vyklube nanejvý? vědoucí duchovní bytost, je? se stává nejen poradcem, ale i významným zbrojním dodavatelem. Zázračný meč, brnění a erbovní Pěrunicův komo�. V?e, jak ji? to ve slovanských pohádkách bývá, pilně směřuje k osvobození princezen z dračích spárů a úspě?né likvidaci několika hlavého draka, jen? terorizoval království.

V podobném duchu se nese jiná česká národní pohádka té?e vzácné autorky: O neohro?eném silákovi Mike?ovi, synu kováře Matěje (Poznámka: Matěj, co? značí: "Dar Bo?í, té? Bohdan - významem odpovídající Da?_bogovi, Pěrunicovu synu.). Také neohro?ený Mike?, syn kováře Matěje usilovně pracuje na osvobození tři princezen z dračích spárů. Není pochyb, ?e hluboká studnice bez vody, kam se spou?tí, je zcela jiným světem. Obývaným jednak draky strá?ci, které neohro?ený Mike? oslepuje zaklínadlem hořící svíce, aby poté zamířil do nádherného zámku, či podzemní dračí pevnosti, kde sídlí vůdčí drak s unesenými pannami. Od nejkrásněj?í z nich, začarované v malého o?klivého mu?íka, se dovídá, jak bezpečně draka eliminovat. Mike?, syn kováře Matěje/Da?boga skutečně postupuje podle princeznina manuálu a záhy nato drak bídně hyne mořských hlubinách.

Není-li toto zbytkový a zákrytný starověrecký příběh, přeposlaný potomkům skrze věky a nakonec skrze krvavou christianizaci ukrytý českými starověrci do lidových pohádek a skrze lidovou slovesnost, díky Bo? eně Němcové a? do třetího tisíciletí?