Narazil jsem nedávno na web, kde náčelník místního kmene velmi krutých Keltů, v souladu s tézemi Adolfa Hitlera a jeho sudet soudruhů, ale i pana Rompucha (viz projev předsedy rady ministrů nejvy??ího sovětu EU z 1. 1. 2011) o nutnosti neexistence státních a národních útvarů, deklamuje svoje povídánky o neoKeltech, kteří konečně:

"Rozdrtí Česko, rozpustí Moravu a se?erou Slezsko". Ani? ubo?ák vlastně vůbec tu?í, co to obná?í a jakým dialektem jeho stateční Bojové z kmene Celtoi vlastně dodnes hovoří.

Zajímavěj?í a bli??í pravdě, ve světle dosavadních poznatků, je tvrzení Pluskala Moravičanského: V jeho případě a pro lep?í názornost, budeme pou?ívat někdej?ího řeckého přepisu Celtoi - Celtové, je? má být odvozeno...

...odvozeno od slovanského slova Čeledoi, Čeledoj - "Čeledové", tedy "Čeleď", toté?, co "oti", kdy? pozděj?í morav?tí "lopatové" (lop_oti - lopotové) a jejich rodová čeleď, zcela poplatná, co nomenklatura starověreckému moravskému kní?eti, odvozeně kterémukoliv vojvodovi Vanů a Celtoi, zvolenému v čase nebezpečenství, mohou být té?e úrovně jako skotský (skýtský) rodinný clan.

Franti?ek Pluskal - MoraviÄŤanskĂ˝ z MoraviÄŤan

Lékař, archeolog, přírodovědec, historik a spisovatel

* 29. 01. 1811 MoraviÄŤany, okr. ?umperk

+ 29. 03. 1900 Brumov, okr. ZlĂ­n.

a jejich rodnĂ˝ jazyk...

Víme vůbec odkud vítr fouká? Š Zdeněk Patrick - Praha 2011

Nezávislé dějiny českého, moravského a slovenského národa v podivně závislé Evropě...

Dříve ne? si začneme vyprávět o rodném jazyku, či nářečí, kterým hovořili Bojové i ostatní Celtoi (nositelé bratrského Y-chromozómu haplo skupiny R1b) a zejména pak če?tí Arij Bojové, bylo by zdravé popovídat si o jednom z umělých jazyků, který dopomohl jednomu z největ?ích podvodů v?ech dob existence lidstva. V účelově jednostranném scholastickém výkladu světových dějin a naučené nevědomosti směrem ke v?emu slovanskému. Skrze neupřímná dogmata zasluhující si spí?e pohrdání, ne? nezaslou?enou posvátnou úctu.

Tím jazykem, který obhospodařil zatemnění informací dob dávno minulých, byla nepochybně latina. Vznikla, co umělý jazyk pro styk s právě tehdy budovaným multi kulti. Jako informační kanál filtrující řecké zku?enosti z nedávné i dávné historie lidstva i nabitých vědomostí.

Velmi zjednodu?enÄ›:

Během několika málo staletí se z kulaté Země se stala povinná zeměplacka, a kdo nesouhlasil byl okam?itě pompézně upálen.

"Latina" se, ve své nejprimitivněj?í podobě, poprvé objevila v okolí �íma, někdy v 7. století před na?ím letopočtem.

Do okolního světa se začala ?ířit společně s římskou expanzí a není pochyb, ?e skrze latinu vlastně vznikla i oficiální francouz?tina (skrze průnik languedoc - nářečí v Prováns), ital?tina, ?paněl?tina portugal?tina, rumun?tina a později zčásti i základy neumělé němčiny, přičem? velmi slibně později asistovala na někdej?ích slovanských územích, jako úřední jazyk. Při zákazu a pod trestem smrti pou?ívat svůj jazyk mateřský. Poslou?ila podobně i na Staré Moravě. Při potlačování slovanského jazyka i přidru?ených dialektů. Zejména v čase, před usilovnou výrobou "moderní" maďar?tiny, na které odborníci horečně pracovali a která se ujala v U_horsku zejména po roce 1848 n. l. Kdy? je?tě kolem roku 1621 byl lid, obývající tuto oblast pova?ován za převá?ně slovanský. Hovořící slovanskými dialekty. Jakkoliv s kutáním zlata, mincovnictvím přibyl jidi? a němčina.

Latina byla nespornou kolébkou i tzv. románských jazyků a tzv. románského a latinského etnika. Do časů výroby umělohmotné latiny, tedy do sedmého století př. n. l. nikdy neexistujícího. Vznik francouz?tiny, ale i sama římská okupace Bratánie (Anglie), tak jako i později pronikání římsko katolické církve, silně ovlivnil "anglický" jazyk pou?ívaný v Bratanii, jakkoliv s významy slov přibli?ně, nebo i zcela odli?nými. Ani? hovoříme o zcela specifické výslovnosti.

Zkrátka? Celkem vydařené umělé spletení jazyků skrze zhola umělo hmotnou latinu. je? se po pádu �ímské ří?e a nástupnictví Svaté ří?e římské německého národa zázračně proměnila v latinu spisovnou, která byla v jisté obměně pou?ívána ji? jen církví, někdej?ími vzdělanci, či evropskými panovníky.

Ponechme prozatím zcela stranou důvody, je? vedly neznámé iniciátory k vytvoření nového jazyka, kterým nikdo před tím, v celé předchozí historii lidstva nikdy nehovořil, abychom se do budoucnosti mohli věrohodně tvářit, jako ?e v?dy existovalo jakési, nikdy před tím neexistující románské, latinské, či německé etnikum.

Při pečlivěj?ím zkoumání se v?ak zjeví překvapivý obraz, jen? nabízí zcela jiný a uceleněj?í pohled na jednoznačný smysl soustavného a stále nasíleněj?ího fal?ovaní dějin. V?dy v neprospěch autochtonního a zejména slovanského obyvatelstva, neobyčejně jednotného a jedinečného jazyka. Které skrze fal?ování a překrucování informací muselo a bohu?el stále je povinno, v Evropě vysublimovat a? v 6. století. Kdy?? A nyní cituji jednu z mnoha zásadních bezzásadovostí:

Vymy?lených neobyčejnou drzostí:

"Germánské zvony prý bily zoufale na poplach?. Nikdy neexistující svět slabomyslné virtuální reality, díky latině a l?ím, se konečně stál za na?ich dnů realitou hem?ící se stovkami nikdy neexistujících pragermánských a kelto - germánských kmenů.

Jen si je?tě připome�me málo mediálně frekventovanou skutečnost, ?e se latina stala hovorovou řečí a? o mnoho století později po svém vzniku. Vět?inou, co povinný úřední jazyk pro styk římských okupantů s obyvatelstvem. Později, jak sílila moc římsko katolických kně?í jako povinný jazyk liturgický (vedle hebrej?tiny a povolené řečtiny). A je?tě později, co jazyk franckých vládců při styku s okolním světem. S nepříčetnou nenávistí németh kléru římsko katolické církve k prokletému slovanskému jazyku. Jen? se nakonec stal předním liturgickým jazykem prvním ze tří - čtyř.. Díky skvělé taktice a vytrvalosti věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Dnes je latina zcela mrtvým a nepou?itelným jazykem, který v jisté podobě pře?ívá, pou?íván kně?ími římsko katolické církve, s jistou setrvačností i v odborných termínech některých oborů, např. ve zdravotnictví, částečně v právní oblasti a hlavně? Znalosti středověké latiny nesmí chybět i při zkoumání historických záznamů a někdy i starodávných legend.

V tomté? mrtvém jazyku byly ve dvanáctém století na?eho století sepsány i prastaré irské a waleské legendy kmenů Celtoi. ?ířené do té doby jen lidovou slovesností, nebo? kmeny Celtoi prý neměli písmo. Jako ostatní barbaři, nezávislí na římském protektorství, byli prý vzorně negramotní.

Co? naopak neodpovídá zprávám od Gaye Julia Césara, nebo? ten si při svém "galském" ta?ení naopak pov?iml, ?e Celtoi v Galii pou?ívají písmo podobné řeckému. Buď Celtoi a Celtoi, nejsou v?ichni Celtoi, nebo známá "tolerance" římsko katolického kléru k prastarému písemnictví jiných národů, spočívající zejména v oblíbeném pálení mo?ných důkazů o skutečné minulosti lidstva, nebyla náhodná. Aby přepisem původních legend bylo, vět?inou jen pro potřeby církve, tu cosi vynecháno, tam přidáno, či pozměněno.

Nepočítaje jinak, ne? s dobrou vůlí, ale z přirozeného neumění zapsat latinou a v latince cokoliv správně (např. jakékoliv slovanské slovo, topografický titul, či jen jména protagonistů příběhů.).

Neře?itelný problém.

A tak, jakkoliv �ímané (před nimi �ekové) nová jména pro obsazené oblasti nevymý?leli, nýbr? vět?inou neuměle přepisovali latinkou, nepříli? zdatným latiníkem provedený zápis byl mnohdy tak zoufale nedokonalý, ?e si s jeho ?ifrováním nedělali hlavu ani jejich franko nemeth pokračovatelé. Jak, kdy.

Tak?e jediné dochované mýty a legendy z oblasti Celtoi pocházejí z Irska, Anglie a částečně i Walesu. A to jen díky skutečnosti, ?e ve čtvrtém století n. l. vznikla křes?anská církev kmene Celtoi a pokud mne pamě? nezradila, byl to patron Irska Svatý Patrick, který zuřivě zničil ve?keré záznamy o dávné minulosti lidu Irska. Zbyla pouze katolickou církví ve 12. století přepracovaná kniha nájezdů. Sepsaná dle zbytků klá?terních záznamů pocházejících ze 6. století n. l.

Jedná se zejména o:

Lebor Gabala Erenn - (Spis o dobývání Irska, té? kniha Invazí).

Táin Bó Cuailnage (Válka dobytku v Cooley, či chcete-li "Nájezd dobytka na Cooley")

Roku 899 n. l.

�ímská církev dochází na na konci 9. století k naprosto jasnému závěru, ?e evropské keltské křes?anství je velmi nebezpečně motivačně silné a s okam?itou platností jej vyobcuje mimo povolený církevní rámec. A zahladí ve?keré vzpomínky. A tak dějiny i v na?ich zemích začínají tam, kde končí vymazaná vzpomínka na starověrecké a Celtoi předky.

Je to vlastnÄ› Ĺ™ecky historik a cestovatel Herodotos z Halikarnasu (484 - 420 pĹ™ed na?Ă­m letopoÄŤtem), kterĂ˝ poprvĂ© zaznamenává ve svĂ˝ch zápisech lid zvanĂ˝ "Celtoi". Ϛ ε λ τ ο ι - Ϛ ε λ ε τ ο ι.

PĂ­smeno Ϛ je jedno ze starĂ˝ch Ĺ™eckĂ˝ch pĂ­smen, je? se nazĂ˝vá Stigma, jakkoliv je podobnĂ© Ĺ™eckĂ©mu "S" - Σ σ, je funkce "ς" zcela odli?ná. Jinak bychom museli Celtoi, ÄŤĂ­st jako "Seltoi".

"Ϛ" je vlastnÄ› ligaturou - spojenĂ­m dvou pĂ­smen "C" a "T". ProÄŤ by to Ĺ�ekovĂ© dÄ›lali, kdyby chtÄ›li psát Κ ε λ τ ο ι - A pĹ™esto? Nepsali!

ProÄŤ?

Z prostĂ©ho dĹŻvodu? Ĺ�eckĂ˝ historik a cestovatel Herodotos z Halikarnasu a Ĺ�ekovĂ© vesmÄ›s, zapisovali cizĂ­ jmĂ©na, co nejvÄ›rnÄ›ji. NepochybnÄ› se skuteÄŤnÄ› jedná o pĹ™epis slovanskĂ©ho "ÄŚ" - ÄŚeldoi. Чэлъдь - ÄŚeleÄŹ.

ProÄŤ ale nenapsali mĂ­sto "τ" pĂ­smeno "δ", tedy "d"? PoslechnÄ›me si, jak ÄŤteme slovo ÄŤeleÄŹ my: ÄŤeleÄŹ? V prvnĂ­m pádu jednotnĂ©ho ÄŤĂ­sla ÄŹ jako ?!

A nyní si pro úplnost připome�me, jak se jinak říká Českému národu: Čeleď Sv. Václava. Lid svatého Václava? Odvozeně tedy slovo čeleď v pravém smyslu hovoří o lidu a člověku.

A nynĂ­ koneÄŤnÄ› pĹ™icházĂ­ ÄŤas umÄ›lohmotnĂ© latiny, která nemá pĂ­smeno "C", je? by se ÄŤetlo jinak ne? jak "K". A proto pĹ™epis Ĺ™eckĂ©ho Ϛ ε λ τ ο ι obohatĂ­ o dal?Ă­ slovo Galoid, ÄŤi Galatae. A ji? zde máme římskĂ© Gally, prĂ˝ odvozenĂ© od "keltskĂ©ho" symbolu - kohouta.

Bohu?el i pro tuto teorii připomínám: Kohout je erbovní tvor slovanského Peruna a zárove� symbolem prvního svatého světla (Svantovíta), je? v podobě prvního slunečního paprsku, se dotkne Země při svítání ka?dého 28. září. V těch místech pak obřadní ?reci vykonají krvavou obě?. Obětním tvorem je? červenoperý kohout.

A jednou i dobrovolná obě?:

Kní?e Václav. Jen? se stal pro křes?any Svatým, pro starověrce druhým vtělením Svatého světla - Svantovíta. Aby byl nav?dy umístěn ve Chrámu Svatého Víta, pro starověrce ve svatyní Svantovíta...

Kdy? se řekne Morava......
Jak Němci lehce o své germánství při?li...
Archeologický výzkum - globalizovaná historie EU?
Zkoumání dračí linie, aneb german (d?ermen) = řemeny ujařmen, pod jhem...
Archeologický výzkum - globalizovaná historie EU?
Celtoi - Keltové...
Vysněná a nikdy neexistující Velká Germánie...
Raetie...
Saturace projektu...
Legenda o SjegoVjesu a Bjelovjesu
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 1část/3
Proč Slo_Vani museli vysublimovat z ničeho? nic... 2. část/3
Jak skrze Babu Jagu dojĂ­ti a? do Picardie?