Z his_tora_ických záznamů víme, ?e �ímané pře?li, po neúspě?ném ta?ení proti Lygům, kteří naopak odmítali pomoci císaři Domitianovi proti Dákům (roku 90 n. l.), z Carnunta na druhý břeh Istru (Dunaje), aby si jednou pro v?dy zabezpečili přechod přes Dunaj.

Dunaj (Dunava, Ister, slu?ně vodnatý, prudký i dostatečně ?iroký tok) překonali �ímané pomocí pontonového mostu posazeného na soustavě svázaných lodic.

Osadili se pak nad soutokem Dunaje a Moravy, kde se dnes nachází Devín a krátce poté i v prostoru dne?ní Bratislavy. Kde zřejmě...

(Καρνοιις)

Země Zlaté hvězdy MargityŠ Zdeněk Patrick - Praha 2008

Kde zřejmě vybudovali i lodní přístav umo?�ující snadněj?í zásobování legií i obchod s "barbary". Aby naopak z protěj?ího Karnunta pak směřovaly kupecké karavany, nyní ji? vyhýbajíce se Devínu, po levém břehu řeky Moravy, skrze Bečvu a Odru dále na sever k Baltu, jen? byl bohatý na jantar.

Jinou odbočkou směrem proti proudu řeky Dyje, k Svratce, Svitavě a? k Loučné při Labi, kde se kupecká cesta rozbočovala: Na sever do Kladska a po Labi na západ.

Kdy? mezi obchodními cestami směřujícími od Podunají bylo i jisté mno?ství spojovacích stezek: kolem Jihlavky a Doubravy, podle Lu?nice, v?erubským průsmykem.

Podle Claudia Ptolaemia (r. 161 - 178) vedla obchodní cesta z Karnunta na Moravu skrze Eburodunon, Felikii (v povodí Dyje na Mu?ovské hoře) , Meliodunon. Odtud buď na východ na Eburon, či na sever do Čech do Strevintha (Strevinča) a Casurgis. Odtud dále na sever Budorgis, na západ redintuinon (snad Dobřichová u Kolína) a Nomisterion.

Jiná obchodní stezka podle toku Vltavy vedla do Furgisatis (snad Budějovice), Koridorgis (Tábor) k ?umavskému brodu Brodentia (pravděpodobně Brod na lesy). Odtud za hory Setuakoton směrem do Marobudu(v Boiowarii - Bojov Ariji, sídla vlevo od řeky Moravy proti toku Dunaje.).

Pokud by byl uva?ován Marobudon na území dne?ní Bratislavy, jak se domnívají sloven?tí, aneb staromorav?tí vlastenci, pak je Ptolemaiovo tvrzení zmateční.

Nebo naopak! Co? je nejpravděpodobněj?í...

Nicméně se i rozpome�me, ?e Carnuntum bylo zárove� Tiberiovou základnou v boji proti Marobudovi...

Slovanská pospolitost, je mnohými viděna jen skrze Samo děr?aví, či Mojmírovskou Velkou Moravu, nebo jen skrze nevlídnou vizi vlastního neslovanského prospěchu. Nelze jinak, ne? potvrdit skutečnost, ?e starověrečtí Slávové, zvaní na počátku v?eho evropského dění Vanové, ale i Ný?ané, staří Sloveni, Slávkové, Slavníci, Slované, Wenedi, Wendové, Vandali, Vandelikové, Antové, mo?ná? Kdo ví i Médové, či určitě Skýtové, ale také Hyperborejci.Nebo, jak vlastně chcete, ze svého nejniterněj?ího pohledu, své předky správněji(?) nazývat, ani náhodou nevysublimovali do Evropy z ničeho? nic:

Skrze objednané nábo?enské bajky a zfal?ované "his_tora_ické" dokumenty solnohradského arcibiskupství, či pasovské, řezenské, nebo srbské marky.

Od samého počátku se jedná o jedno z největ?ích kmenových uskupení velkého slovanského národa, mající nejen jednotný jazyk, zvyky, ale i jednotné Provi - Právo. ?ijící v té, pro nás zajímavé době, podél Dunaje, v Zámuří, Staré Moravě, Stýrských opevněních, Korutanech, na území od Sedmihradska, Bílého Chorvatska a? po Arij bojskou Boiowarii, od Srbské Moravy a? poVislu, od Borus sjela, přes Verlu, České země, dne?ní Moravu, a? po Kyjevskou Rus. Tedy na území, které byzantský císař Konstantin Porfyrogonet mohl bez uzardění nazvat Moravou Velkou. Přičem? nejstar?í částí tohoto státního útvaru starých Slovenů lze pova?ovat území Slovenska a dolní Panonnie (Blatenské jezero, Budy (Buda&Pe??, Vy?egrad atd...).

Kdy? za nejstar?í slovanské předky, bytující v nejraněj?ích dobách v Polsku, v Čechách i v Polabí, lze s úspěchem pova?ovat Ný?any (Nýsy), Arij Boje, Legimianty (Troj_Lémos, Lémos, Lemuzi, Lape?i, Lomači a pod.). Dnes ji? ve zcela vybledlé vzpomínce a v topografických názvech v?ude, kde Slované ?ili.

Nehledejme staré Slovény, v souladu se sjednocujícími výklady, které pragmaticky se svými cíly určila jedinečná moc svaté církve římsko katolické, nebo lhostejno která z odno?í: V jednoduchém souladu s potřebami světských vládců �íma a později Velké Frankonie, nestydatě a "za pochodu na východ" tesajíc, k věrnému obrazu svému, nesmrtelnou doktrínu "O pozdním příchodu Slávů". V domnění, ?e se tak stanou právoplatnými dědici Evropy a �ímské ří?e.

Celé generace starověreckých Slávů tak zmizeli z tohoto světa jako otroci a nepotřební pohané. A s nimi i jejich "pamě?". A právě tomuto záměru, jak se domnívám, stála před postupující Hraniční linii �ímské ří?e ("Lines Romanus") směrem na východ: I vojenská moc Drakie a Dakie (Bulhaři, společně s hordami námezdných a kočovných válečníků), které byl his_tora_iky přiřknut uceleněj?í a spí?e, co nejméně přesný název: "Východní hunské kmenové svazy", Zárove� i započítán rozdělující faktor slovanské pospolitosti. Silou, kterou zakalkulovali do svých plánů i tvůrci ří?e �ímské a později, po jejím pádu, i skrze franko-nemeth vládce.

Jakkoliv jsem si vědom své profesní nedostatečnosti a rozsáhlosti tématu, dovolím si postupně přiblí?it děje a spojitosti, které nám měly být utajeny. Kdy? v mnohém (nikoli ve v?em), dávám za pravdu skalním Slovénům na Slovensku, či naopak moravským historikům.

Přičem? v určení, kde se nalézalo centrum někdej?í slovanské ří?e, vycházím z pragmatickdého poznatku: V?dy tam, kde byl vytvářen vněj?í tlak. V?dy poblí? a přesto v dostatečně vzdálené a dobře chráněné oblasti. Jinými slovy, centrum Samova děr?aví, předpokládám na Slovensku. Av?ak nikoli v oblasti Bratislavy, a u? vůbec ne na Děvínu.

Tam, poblí? slovanského hradi?tě nazývaného letopisci Brezalaus pruz - Breslav gorod (Breslavův hrad, vyněmčeno přes Preslav na Pre?_purk), předpokládám středisko povstání proti Avarům. Kdy? Nitransko, i jako nedílná součást kyjevských vlivů, naopak spl�uje podmínku "dostatečně chráněného zázemí".

A naopak:

Breslavův hrad, prastaré slovanské hrazené opevnění, na samé výspě bezprostředního kontaktu, při obchodní stezce nedaleko soutoku Moravy a Dunaje (jakkoliv se můj pozděj?í výklad Samo děr?aví vztahuje k rozvolněněj?ím poměrům nejen směrem do Čech a dále na západ), konstelace Děvína a Breslavova hradu velmi nahrává my?lence na Svatopluka. Ale ta vzápětí padá. nebo? v čase Svatopluka, není ji? Staré Moravy, ani ?ádných starověreckých spojitostí.

Jsem navĂ­c pĹ™esvÄ›dÄŤen, ?e hlavnĂ­ bitva povstánĂ­ SlávĹŻ (ÄŤi chcete-li SlovĂ©nĹŻ) a mĂ­?encĹŻ (prĂ˝ mstĂ­cĂ­ch svĂ© zneucetÄ›nĂ© slovanskĂ© matky), probÄ›hla v logickĂ©m smÄ›ru kdesi mezi Bratislavou a Mi?kolcem. KlĂ­ÄŤem k tĂ©to hádance mĹŻ?e bĂ˝t Carnuntum (Καρνοιις). NÄ›kdej?Ă­ ÄŤeltoi/keltská osada, na jejĂ­m? mĂ­stÄ› zalo?ili pozdÄ›ji Ĺ�Ă­manĂ© legionářskĂ˝ tábor. Claudius Ptolemaius, římskĂ˝ zemÄ›pisec říká, ?e legionářskĂ˝ tábor le?Ă­ v provincii Noricum (Co? je podivnĂ© tvrzenĂ­, nebo? ani zdaleka neodpovĂ­dá pravdÄ›.) nedaleko Windebony (ĂşzemĂ­ slovanskĂ˝ch WendĹŻ, vlastnÄ› v Zámuří, Zamoraviansku). Dnes lze nalĂ©zt ruiny Carnunta v DolnĂ­m Rakousku v katastru mezi obcemi Petronell - Carnuntum a StarĂ˝ hrad (znÄ›mÄŤeno na Alten Burg). Neuva?ovat Carnuntum, co nedĂ­lnou součástĂ­ Samova dÄ›r?avĂ­ rovnÄ›? nelze. Slovo Carnuntum je prĂ˝ podle pesimistickĂ˝ch optimistĹŻ odvozeno od vĂ˝razĹŻ Kar nebo Karn ("kámen", "hromada kamenĂ­", co? se mi zdá, jako holĂ˝ a ÄŤistÄ› účelovĂ˝ nesmysl.).

První zmínka o Carnuntu se objevuje roku 6. n. l. Za vlády císaře Augusta roku, kdy se stal pro Tiberia základnou při ta?ení proti Marobudovi. To si prosím zapamatujme, hlavně zastánci fabulace, ?e se Marobudum nalézá v Brdech, či v Bratislavě.

Do roku 68 n. l. zde tábořila X. legie Gemina (od roku 89 nazvaná Gemina Pida Fidelis). Později zde sídlila XV. Legie Apollinaris. V tomté? čase se Carnuntum stalo součástí pohraničních pevností systému "Lines Romanus", táhnoucích se podél břehů Isteru (Dunaje), kam patřila i římská pevnost v jihomoravském Mu?ově. Důkazem pohybu slovanských kmenů je i fakt, ?e koncem 1. století posilují �ímané středodunajské hranice a své opěrné body pak přesunují dále k severu.

U Mu?ova (ji?ní Moravě) byla vybudován římský tábor (Spí?e pozorovací vě? e) předsunuté linie X. legie z Vindobony, původně sídlící v Carnuntum. A dnes ji? víme, ?e římské legie dr?ely svého času předsunuté vojenské pozice snad a? v Olomouci. Pravděpodobné přípravy na zřízení dal?í římské provincie na území ji?ní Moravy se v?ak ji? nikdy nerealizovaly.

Není tajemstvím, ?e se Carnuntum nacházelo na kupecké stezce, jí? se říkalo Jantarová. A proto?e se ruiny tohoto prastarého místa lehce dotýkají i historie "Velké" Moravy pozastavme u názvu Karnunto.

Jak ji? řečeno: Jistí borci by se velmi rádi domnívali, ?e název vznikl ze slova "kar" - kámen. Moje první fabulace naopak sly?í v názvu slůvko "Cernun" - jméno jednoho z keltských bo?stev.

Má druhá fabulace je pĹ™esvÄ›dÄŤena, ?e jmĂ©no tomuto mĂ­stu dali ÄŤeltoi / KeltovĂ© kmene Carnuto (lat.) - KarnutovĂ©. Pro tuto variantu se zdá bĂ˝t ov?em smrtĂ­cĂ­ fakt, ?e to byl ÄŤeltoi / keltskĂ˝ kmen ?ijĂ­cĂ­ v povodĂ­ Ligeru (na Ĺ™ece LoiĹ™e - vyslov Loára.). Loira pramenĂ­ ve FrancouzskĂ©m stĹ™edohoří (Massif central), na ji?nĂ­m ĂşpatĂ­ hory Mont Gerbier de Jonc. V nadmoĹ™skĂ© vĂ˝?ce 1 408 m. DĂ©lka Ĺ™eky je 1 020 km. Plocha jejĂ­ho povodĂ­ měří asi 117 000 km², tj. vĂ­ce ne? pÄ›tinu rozlohy Francie. VlĂ©vá se do AtlantickĂ©ho oceánu v departementu Loire-Atlantique.).

Tak?e se zdá, ?e má původní indicie s čeltoi /keltskými Karnuty, co by nositeli slavného jména vstupní brány do Velké Moravy "Carnunto" nepřipadá v úvahu.

I kdy??

Mezi řekami Seinou a Loirou (Liger) svého času ?ili čeltoi / kelt?tí Senonové (Senoni) a Carnuti (Carnutes), jim? nále?elo Cenabum (Orleans). Nyní se rozpome�me na francké anály, které kupce Sama, označují za poddaného francké ří?i, nebo? pocházel z kraje Senon.

Odvozeně kupeckými cestami přicházejí ze senonského kraje obchodníci z kmene Carnutů. Jinými slovy, jestli?e kupec Samo existoval, byl čeltoi / keltem z rodu Carnuto z kraje Senonů. A jestli?e měl stihnout povstání Slovanů a mí?enců (mstících pohanu svých slovanských matek), pak by se nalézal v Carnuntum nejpozději v roce 602 n. l., Zvlá?tě, kdy? po smrti kagana Bajana nastává postupný úpadek tzv. "avarské ří?e", jen? uspí?il ji? zmíněné protiavarské povstání, k němu? dochází ji? roku r. 607 n. l.

Pokud navíc Samo pro?el Carnuntum, a nemám o tom nejmen?ích pochyb, je pravděpodobné, ?e zavítal, jako kupec a? k samému soutoku Dunaje a Moravy. A nejen tam. Kupeckými cestami se mohl vydat Jantarovou stezkou do jiných částí současné Moravy, je? rovně? aspiruje na sídlo zvané Velehrad.

A proto?e jsme jinak dobře informování o v?ech zbytečných detailech, víme, ?e se mu ?ivot mezi Slávy zalíbil natolik, ?e pořídili, na způsob Slovénů, i příslu?ný počet ?en (mezi roky 602 a? 607 n. l.?)...

Vysledně byl nově vzniklými okolnostmi přinucen se někde trvaleji usadit.

Kde?