Motto:

Kdysi jsem četl nedosti?né my?lenky jakéhosi sociologa - myslitele z dob rozvinutého post puč hadrového věku o tom, ?e nebýt Jaromíra Erbena, jen? "přitáhl" ptáka Ohniváka z ruských pohádek, tak by se Če?i zřejmě chlubili jiným cizím peřím.

Tento názor hraničí téměř s dokonalostí.

Absolutly sehr schönes ideas!

SkuteÄŤnÄ›!

Zhola nic ji? tedy není nemo?né!

Nedá se tomu toti? nic vytknout!

Pak se ov?em milí bratři smiřte s faktem, ?e mýtický a nikdy neexistující praotec Čech byl dle tého? pramene ve skutečnosti jen... podlým zlodějem koní a vrahem. Z tého? kanálu pak nedávno vy?la geniální teze, ?e se Če?i, jakýmsi zlým nedopatřením proplakali ze solidního germánského plivance a? do 21. století.

ARCANUM Arcanorum

Motto:

A? jednou dočte? a? k těmto řádkům, pak věz, ?e jsi byl pro mne můj jediný Zářící Čintamáni. Naplněný velkým duchem a mocnou invencí, je? mne v?dy inspirovala.

táta

Nikoli tedy Doudljěbové, Charwaté, Slovjěnci, Srbové, Ljutici, Chotové (Kotýni), Bójové, Marwani, Djučané, ani západní Havolané, a ji? vůbec souhrn ve?keré starověrecké vedské vzdělanosti, s ve?kerou bohatostí v?eslovanských legend, pověstí i pohádek v?ech zúčastněných rodů a kmenů, je? stávaly i u kolébky smluvního počinu na?ich starověrných (údajně pohanských) předků! Českého národa.

Zkrátka zdá se, ?e někteří specialisté spoléhají na to, ?e jsme ji? zapomněli na své české, moravské, slovjěnské, slovenské, ruské, srbské, chorvatské a v tomto případě zejména doudljěbské, či keltské praprababičky, které nám vyprávěly svoji verzi.

Tak odli?nou od informační černé díry...

Kdy? kdysi předci dne?ních Slovanů, při?li zpoza hvězdy Arktura, které vládl Sirius, přinesli na nám důvěrně známá místa této překrásné planety, vedle mnoha vzpomínek na svoji někdej?í domovinu i vzpomínky na zázračné krystaly, z nich? některé noseny na čele, svými účinky násobily lidské vědomí, nebo naopak obsahovaly pohádkově nepřeberné mno?ství informací, hudby, či zasvětitelských obřadů.

Jiné bylo mo?no naopak pou?ít k získávání čisté sluneční energie, je? byla uctívána spolu se Sluncem. Někdej?í domov slovanských Bohů ze Siria byl pak celými generacemi zákrytně vzpomínán v pohádkách o Princezně se zlatou hvězdou na čele uchylující se před nebezpečím do jiné země.

Bogyní se zlatou hvězdou na čele, je?tě dlouho po éře účelově krvavé christianizace, byl na?imi slovanskými předky zákrytně míněn Sirius - Margita! Tatá? dominantní hvězda starého Egypta, je? byla domovem i bo?ského Usireva!

Sirius je nejjasněj?í hvězda v souhvězdí Velkého psa vzdálená 8,7 světelných roků (je 2,5x vět?í ne? na?e Slunce). Roku 1862 byl objeven průvodce Síria - Sírius B s pravděpodobnou dobou oběhu 52 let. Bílý trpaslík, malá hvězda viditelná pouze silnými dalekohledy. Jeden krychlový centimetr vá?í 40 tun.

Dogonové, kteří rovně? při?li na tuto planetu z oné oblasti, tvrdí, ?e Sirius byl trojhvězdou. Třetí hvězda v?ak nebyla doposud nalezena.

Tehdy prý rovně? sestoupil ze souhvězdí velké Medvědice, společně s jinými Svarogicy (Svarod?ici - samozrozenci) i jeden ze synů Perucia Svantovid. Jeho svaté světlo ozařovalo na?e předky, podobně jako skvost, či černý drahokam. Ten naopak, při určité konstelaci sil, naopak zářil, jako samo svaté světlo - Svantovid. On sám v?dy zazářil jako přenádherný fialový prstenec, jen? lze spatřit kolem černého Slunce (při jeho nejhlub?ím zatmění), nebo v zelenavém záblesku ranního svatého zásvitu - kdy první Svantovidovy paprsky prorá?í ochrannou klenbu nebes a osvěcují Zem.

Ač jsou mnozí vědoucí přesvědčeni, ?e "čintámaní", jak černý skvost pojmenovali, nebyl jediný. Tití? se pak domnívají, ?e je to tentý?, o něm? hovoří i keltské legendy (připome�me si, ?e keltské kmeny Bojů a Kotýnů, či Kotů (předkové Chodů) sídlily právě v oblastech ?umavy (Gabrety) a kolem hory Tábor. Mnohdy je tento černý drahokam nazýván "Zářící" (Rayeta - sanskrt), jindy Gor Rayeta (sanksrt) - Zářící hora.

S tímto drahokamem se pak vá?e nejedna legenda (Lux en berk Viz Václav, český král a římský císař Karel IV. Lucemburk, jedinečný přemyslovský potomek), z nich? jedna obzvlá?tě lákala po celá tisíciletí mnohé barbarské náčelníky, přičem? Hitler a jeho kumpáni nemohli být výjimkou! nebo? prý majitelé černého krystalu mohli ovládat celé ří?e.

V průběhu katastrofických událostí se v?ak mnohé změnilo natolik, ?e nastal čas hledání. Čas, kdy se ani jeden významný slovanský rod neobe?el bez mocného kouzelníka a léčitele.

V těch dobách, kdy na?i kelt?tí a slovan?tí předci ji? společně obývali tuto krajinu nazývanou později té? Velké Chorvatsko (České země), sídlil na Boubíně i jeden z nejmocněj?ích čarodějů, čittů (myslitelů) a vra?ů (léčitelů, viz vrač) v?ech dob, jeho? jméno bylo, z pouhé nevědomosti pozměněno z Čitto Vra?e na "?ito" (kouzelník, Čittovra?, Kitovraz), na?imi keltskými předky nazývaný té? kouzelník Mvldvin - Vltavský, či chcete.li - Merlin, byl černý drahokam ukryt kdesi v podzemních svatyních pohoří Gabrety (?umavy), či kdesi v povodí řeky Vltavy (Ultzavy). Snad v podzemních prostorách jihočeské hory Tábor.

Byl to tentý? kousek světa, kde husité hledali útoči?tě v dobách, kdy očekávali konec časů a příchod biblické ?elmy.

I stalo se, ?e jednoho dne byl kouzelník ?ito, respektive Čitto vrač (Kitovraz) nucen okolnostmi opustil svůj lid, a nejzářivěj?ího kamene, z něho? vycházel Svento sviet, světlo Zářícího, se zmocnil náčelník horských barbarů.

Nelze říci, kdy se tak stalo, a tak nezbývá ne? dát za vděk pohádkovému bon_motu:

Bylo nebylo, ?il byl ... snad v dobách, kdy na nebesích Gabrety (?umavy) mezi sebou bojovali démonové djasové a a kladní dévové (později zaměněni iluminátorskými pseudo christianizátory za čerty a anděle).

Démoni přilétali vzduchem pokryti orlími pery a hory se bortily pod účinky jejich zbraní a roztavená skála se rozstřikovala ?iroko daleko.

Jakkoliv mohl náčelník horských barbarů, skrze Rayatě, dr?et moc a vládu na velkou ří?í, nebyl ve skutečnosti ani moudrý Rajan, ani král králů, ani knjaz knjazev (panovník panovníků - vládce s mečem). Ze svého lupu, s ním? si povět?inu času ani nevěděl rady, se v?ak příli? dlouho nepotě?il! Zakrátko moudrý kouzelník a léčitel Čittovra? získal zářící drahokam zpět, aby jej ukryl tentokrát na bezpečněj?ím a nejtajněj?ím místě, je? se pak na celé věky stalo neznámým. Jedna z pohádkových verzí sice hovoří o daleké babylonské ří?í, kam nav?dy odlétl na svém ?arkánu (strslv. draku), jiná moderněj?í a velmi slibně vypadající verze (pana Ivo Wiesnera) hovoří pak o Javoru, či dokonce o Vy?ehradu!