Cíl: Odvrácené strana Měsíce, v oblast Delporte - Izsak, poblí? kráteru Ciolkovskij. Zřejmě dal?ím snímkováním bylo prý odhadnuto stáří lodi na 1, 5 miliardy let. Celkový dojem prý vyplývá, podle první verze: Zničená základna i nedaleké město. Dojem je prý navý?en dvěma dal?ími objekty, snad kosmickými plavidly té?e provenience (soudě prý podle kaliografie na povrchu strojů), které v dávných časech rovně? neunikly masivní pohromě.

Je-li mlčení vět?iny jen strach, celá staletí úspě?ně budovaný hrozbou mo?ného nařčení z "doteku zločinného my?lení", dnes nasílený masá?emi mediálních prostitutů, a? na samou hranici posvátné obavy z mo?né vaporizace Svatou Inkvizicí Velkého Bratra, pak ji? není ?ádné mlčící vět?iny...

Apollo 20 nebo Apollo 15?

Nezávislé dějiny země Zlaté hvězdy Margity v podivně závislé Evropě Š Zdeněk Patrick - Praha 2005

Apollo 20 (16. srpna roku 1976)

Druhá verze hovoří o dopadu kosmického objektu a následném roji úlomků, které prorazily na mnoha místech mateřskou loď. A tak prý byl, v ten samý čas, vytvořen i kráter Izsak. Od odhadu dopadu kosmického tělesa je pak odvozováno, jak stáří lodě, tak celé základny i "města".

Přičem? první původní snímek, který byl za krátký čas z youtube bez vysvětlení odstraněn, vypadal věrohodněji, ne? nástupnické podvrhy. Včetně překvapivého snímku tzv. Mony Lisy. Nicméně jsem objevil i části původní verze, skrze kterou sna?ím dohlédnout k mo?nému výsledku.

Nyní si dovolím opakovat svůj názor: Bylo by divné, takové indicie na Měsíci, vzhledem nejen k jeho souvzta?nosti k dějinám Země - nenalézat. A přiznám se, ?e i tuto indicii zkoumám, jak jsem ji? potvrdil, zejména z pohledu slovanských legend, mytologie a pohádek. Jakkoliv se nyní, brodím výčtem nesrovnalostí, vynasna?ím se na neurčitost Apolla 20 poukázat. Odvozeně, co úmyslný podvrh, jeho? smysl mi uniká, ale jen zdánlivě:

a) Je pro mne ?okujícím poznatkem, kolik nebezpečných idiotů ohro?uje lidstvo a zahrává si s výmysly a podvrhy, v tak nepříjemně citlivé oblasti, jakou je bezesporu bezpečnost Země a ochrana ?ivota na ni. Aby výsledný prů?vih, který tak hloupě spoluvytvářejí, byl ve v?ech oblastech lidského konání zlehčován a? za samou mez sousedící s idiotizmem. Tentokráte poslou?il názvem: "Ufologie". Navíc jsou i nadále připraveni v plné polní, v oceánu svých připravených l?í, utopit jakékoliv náznaky pravdy z této tak záva?né oblasti. Co? v?ak mů?e být naopak věrohodným příznakem Prů?vihu a právě probíhájícího počátku jejich konce.

b) Ji? jsem zmínil mocné dalekohledy, prozatím v?ak stále nepou?itelné při pozorování odvrácené strany Měsíce (pokud ji? na obě?né dráze kolem Měsíce dávno nejsou.). Ani? jsem, po celá desetiletí mohl koutkem oka spatřit mapu, či foto odvrácené strany. Co? pova?uji za velmi významný důkaz podivného jednání odpovědných hochů. Uvá?íme-li kolem Měsíce obíhající velitelské moduly, se stále pracujícími filmovými i video kamerami, musím si postesknout, ?e a? do roku 2009 byla k mání jen zoufale jediná a navíc matná fotografie z Rudého práva.

c) Velkým problémem, porovnám-li doposud pou?ívané technologie, které je?tě nedávno svoji středověkou vyspělostí udivovaly banksteristy při obléhání Stalingradu, je nepochybně samo přistání na odvrácené straně Měsíce. Ani? si dovolím uva?ovat ztrátu signálu a spojení se Zemí, ale i technické vybavení elektronickými přístroji z roku 1976. Přistání na odvrácené straně? Posuzuji-li úrove� skvělých "parních lokomotiv" typu Saturn, řítících se sto kilometrovou rychlostí na obě?nou dráhu. Odvozeně podobně i vizi měsíčního modulu a velitelské lodi, té?e domorodé provenience.

Pak uva?ovat jiné, ne? přistání velmi tvrdé, by nebylo moudré?

Spí?e zhola neře?itelné, ani? musím uva?ovat úrove� příslu?ných přenosových satelitů. Snahy poukázat na mo?nost spojení se Zemí skrze sovětský Lunochod 1 a 2. jsou nepraktické, nebo? z mnoha důvodů neuskutečnitelné.

d) Dovoluji si pochybovat i o mo?né posádce Apolla 20, která zásadním způsobem nespl�ovala kriteria v po?adované oddolnosti, nebo? návratová vize z odvrácené strany Měsíce se i dnes limitně blí?í nule (V souladu s tehdy pou?ívanou taktikou a technologiemi).

Ani tzv. Van Allanovy radiační pásy, které byly objevené dru?icemi Explorer I a Explorer III., nejsou a? tak snadno průchozí "Hvězdnou branou". Jedná se o velmi silně, částicemi Slunečního větru a kosmického záření (tzv korpuskulárního záření), koncentrovaně nabité radiační pásy, které jsou vytvořeny magnetickým pólem Země (Moje jednoduchá představa magnetického pole, odvozeně Van Allanových pásů, spočívá v jemných ?elezných pilinách a magnetu.), které vlastně chrání ?ivot na této planetě, Jejich vzdálenost od Země je, odvozeně od průběhu magnetického pole, ve vzdálenosti od 400 km do 30 000 km. Vnitřní pás velmi nabitý částicemi dosahuje do vzdálenosti cca 15 000 km.

Korpuskulární záření:

Jak je patrné z následujícího přehledu nic, co by bylo ?ivotu a? tak prospě?né. Odhad: Dal?í úspěch domorodě uskupených destruktivních sil, průletem Van Allanovými pásy, zaručen, Astronauté by se upekli do "zlatova" na hliníkové folii Apolla, během třech a? pěti minut. O přístrojovém vybavení raději pomlčme. Ani? si dělám iluze o tvrdém záření v ?irém kosmu směrem k Měsíci a ani? se odvá?ím uva?ovat přibli?ně tentý? energetický náboj vytvořený pro změnu, el. mag. polem Měsíce. A o tenoučké ochranné vrstvičce ozónu, si nechám rovně? snít. Za úvahu pak je?tě stojí: Převá?ná část měsíčního projektu Luna, Apollo, Surveyor a Ranger, se odehrávala na nulté rovnobě?ce (rovníku).

ZářenĂ­ α: proud části atomovĂ˝ch jader Helia

ZářenĂ­ β: nevlĂ­dnĂ˝ proud mraÄŤna elektronĹŻ a pozitronĹŻ. SoustĹ™edÄ›nĂ© elektromagnetickĂ© zářenĂ­ nevyjĂ­maje.

ZářenĂ­ γ: VĂ˝?e jmenovanĂ© zářenĂ­ i v?e pronikajĂ­cĂ­ nejtvrd?Ă­ známĂ© zářenĂ­, nebo? s nejkrat?Ă­ vlnovou dĂ©lkou, ale i dal?Ă­, jsou vesmÄ›s smrtĂ­cĂ­ (viz i následnĂ© veselĂ© produkty jadernĂ˝ch vĂ˝buchĹŻ, co nedĂ­lnĂ© součástĂ­ tzv. "korpuskulárnĂ­ho zářenĂ­".): UltrafialovĂ©, infraÄŤervenĂ©, ionizujĂ­cĂ­, tepelnĂ©, rentgenovĂ©, ale i dal?Ă­ kosmickĂ© produkty tĂ©ho?. Jakkoliv mo?nĂ˝ zdroj energie pro lety ?irĂ˝m vesmĂ­rem bez "přídavnĂ˝ch palivovĂ˝ch nádr?Ă­", je v morálnÄ› zanedbanĂ˝ch rukách, jak dnes zĹ™etelnÄ› patrno, neobyÄŤejnĂ˝m po?ehnánĂ­m Satana. DĹŻkladnĂ˝ biÄŤ na neposlu?nĂ© státy.

Aby v?ak nebylo mýlky: Jako domorodý lokální patriot dr?ím v?echny palce my?lence, ?e bylo nalezeno nějaké mocné kouzlo, chránící lety Apollo, ale i ty ostatní dobývající "daleký" vesmír.

Jistá naděje se jeví, v dosud mnou nevyřčené domněnce, ?e lety Apollo byly směrovany skrze men?í koncentraci částic, je? by měla být logicky nad el. mag. poly Země. Nad oběma geomagnetickými póly? Tam, odkud na nás pulzují obří ozonové díry? Tedy hurá na obě?nou dráhu a snad více ne? tu?it, kde nám nechal Tesař dokořán otevřené okno i pro zpáteční let.

Apollo 20 - Mona Lisa:

Zpráva neurčitých podzemních zdrojů, infiltrovaných těmi, kteří nekamarádí ani sami se sebou:

Na odvrácené straně Měsíce, v oblasti Delporte - "Izsak D", ve směru kráter Ciolkovskij, Fermi, Delporte a Lukte, byl při snímkování měsíčního povrchu zaznamenán velitelským modulem výpravy Apolla 15 vyjímečný doutníkový objekt, jeho? následující upřesnění po vyhodnocení snímku zní: Vesmírná loď, její? délka dosahovala téměř 4 000 metrů, je? byla dílem, posuzována tuzemskými výrobními technologiemi, nám neznámé vyspělé entity.

Velitelská loď výpravy Apolla 15 (30. července 1971) setrvala je?tě dal?í dva dny, po ukončení mise, na obě?né dráze kolem Měsíce (pilot velitelského modulu Alfred Worden), tedy ve vzdálenosti od 17 do 100 km nad povrchem Měsíce. Přičem? mi jasně vyplývá, ?e se vzdálenost 17 km od povrchu Měsíce vá?e k místu přistání měsíčního modulu Falcon. Zřejmě v přiblí?ení se povrchu i nejkvalitněj?í fotky, nebo? s podrobnostmi ?irého okolí oblasti kráteru Archimedes (Viz výprava Apollo 15 v minulé kapitole.). Právě na této obě?né dráze byla, po ukončení měsíční mise, z velitelského modulu vypu?těna sonda, mající za úkol fotografovat a monitorovat radiaci i magnetické pole Měsíce. Nikdy více ji? nebylo o sondě hovořeno, ačkoliv bylo její uvedení na obě?nou dráhu Měsíce úspě?né. 4. srpna 1971 odstartoval velitelský modul směrem k Zemi.

Byl to Alfred Worden, který zaznamenal na odvrácené straně Měsíce "významný objekt"? Připome�me si v této souvislosti i Lunochod 1 - odběr vzorků Mare Imbrium, Moře De??ů) relativně nedaleko Zálivu Duh, Sinus Iridum.). Lunochod opustil sondu tři hodiny po přistání a vydal se na cestu dlouhou 10 540 metrů, aby odeslal na Zemi 20 000 snímků. Skončil svoji misi 4. října 1971.

Jednou z mo?ných variant mo?ného nálezu prastaré základny, "Města" a významného objektu mů?e být i shluk výzkumných sond a výprav Apollo. V tomto případě Moře de??ů, přesněji některý z kráterů poblí? Ba?iny Hniloby v podhůří Kavkazu (Apollo 15).

Jinou sovětsko americkou tlačenicí se vyznamenala západní čast "Moře Jasu" (Mare Serenitatis). S cílovou oblastí Apolla 17: pohoří Taurus, nedaleko kráteru Litrow, při samém okraji jihozápadní části Moře Jasu. Kdy? relativně nedaleký kráter Le Moonier (25.85° S, 30.45° V), mezi Mořem Jasu (Mare Serenitatis) a Býčími Horami (Taurus Mountains) byl cílem měkkého přistání Luna 21 (15. ledna 1973), ze které byl na 4 měsíce vypu?těn Lunochod 2. Nikterak časově nesouvisející s akcí Apollo 17.

Ka?dopádně prý k významnému objektu, krátce po společném projektu Sojuz Apollo - Apollo Sojuz vyrazila společná sovětsko - americká výprava "Apollo 20".

Ta měla odstartovat 16. srpna 1976 ze základny amerického vojenského letectva - Vandenberg v Kalifornii. (�ídící středisko se údajně hlásilo volacími znaky: Vanderberg 20). Cílem mise měla být ji? jmenovaná oblast na odvrácené měsíční straně. Velitel mise: dr. William Rutledge - bývalý vědecký pracovník "Bellových Laboratoří", velitelský modul na okru?ní dráze: Dr. Leona Snyderová - pracovník "Bellových Laboratoří", velitel měsíčního modulu: Alexej Leonov - sovětský kosmonaut.

Jak jsem ji? poznamenal k posádce: Setrvám na svém původním názoru, ?e vzhledem k neobyčejné náročnosti mo?ného úkolu, bych tak nesourodou sestavu pova?oval za mezinárodní "klub sebevrahů".

Hlavním cílem měl být výzkum mateřské lodi, trojúhelníkového objektu ji?ně od lodi a ruiny měsíční základny, či "města" která se nalézala jihozápadně od mateřské lodi. Pokud byl vypu?těn do západní části kráterů "SL-12", a vyu?ito slu?eb Luny 21, odvozeně radiového spojení skrze Lunochod 2, pak tu ov?em není řeč o Apollu 20, ale o Apollu 17, ani? je i taková konstelace obecně přijatelná. Jakkoliv mů?e být trumfem v rukávu mise Apolla 15, budu i nadále hovořit o projektu, jako o výpravě na odvrácenou stranu Měsíce.

Ruiny města a přilehlého zničeného "hnízdi?tě", kterým vedla směrem k lodi ?iroká "silnice", připomínaly spí?e válečné rumi?tě plné blí?e nedefinovatelného odpadu. Jen jediná stavba (tzv. "katedrála") se zdála být neporu?ena. Byly nalezeny kousky kovu, které připomínaly zlato. Podobně jako části mateřské lodi, pokryté kaligrafií (krásné písmo, krásné obrázky). Svojí délkou 4 km naznačuje vyjímečný náhled na její konstruktéry. Stáří mateřské lodi, zaniklé základny - města, ale i dvou dal?ích objektů, je odvozeno od meteoritického bombardování patrného i v ?irém okolí a které je přičítáno dopadu velkého kosmického objektu před 1,5 miliardami let. Ten také vytvořil příslu?ný kráter. Mnohé snímky prý byly získány z el. měsíčního vozidla. (info: Jaroslav Chvátal Matrix_2001.cz)

Při prohlídce lodi byla nalezena dvě humanoidní těla, z nich? jedno, ?ena se v?emi příznaky, ve velmi zachovalém stavu, jakoby na hraně ?ivota a smrti. Jednodu?e napojené na soustavu trubic, s kosticovými krytkami očí a kostěného výstupku nad čele, těsně nad kořenem nosu. Lehká kosticová konstrukce byla zakotvena v ústech, přesněji horních a dolních rtech. Čelenkou na čele ?eny, se zlatým "límcem", která byla jinak neoblečená. Pod velmi ?ikmými a nezvykle vzhůru do stran prota?enými zavřenými víčky, bylo mo?no tu?it neobyčejně velké oči "bazedovky". Nos tupý, ústa ?iroká s masitými rty. Mírně na?loutlá a? oran?ová poko?ka i typ připomínaly mí?enku Čí�ana, peruánského Indiána s negroidními ústy. Vlasy tmavé. Popis je poplatný prvotnímu video snímku (YouTube) nazvaného "Mona Lisa". Vlasy původně černé a podobně, jako u babylonských vládců, bohatě spletené v uzlících.

"Uvnitř bylo mnoho známek biologie, staré pozůstatky vegetace v sekci "motoru", zvlá?tní trojúhelníkové kameny, které vypou?těly "slzy" ?luté kapaliny, je? má nějaké zvlá?tní léčebné vlastnosti, a samozřejmě známky extrasolárních stvoření. Nalezli jsme zbytky malých těl (10 cm) ?ijících v síti skleněných trubic po celé lodi... av?ak největ?ím objevem byla dvě těla, jedno nedotčené...

... Jednalo se o humanoida, ?enského pohlaví, vysokého 1,65 metru. Pohlavně diferenciovaná, s vlasy, ?esti prsty (domníváme se, ?e se jejich matematika zakládá na tuctu). Funkce: pilot, pilotní zařízení fixováno na prsty a oči, ?ádné o?acení, museli jsme odříznout dva kabely připojené k nosu, ?ádné nozdry. Leonov odpojil oční zařízení. Zatvrdliny krve nebo bio tekutiny vytryskly z úst, nosu, očí a některých částí těla a zamrzly. Některé části těla byly v neobvykle dobrém stavu, (vlasy) a ků?e byly chráněny tenkou průhlednou ochrannou vrstvou. Jak jsme sdělili velení mise, její stav se zdál být "ani mrtvá ani ?ivá"... (Co? je velmi podivné tvrzení směřující spí?e ne? k pravdě - nekonečnému seriálu s podílem nečekaného mno?ství autorů.): ..."Barva ků?e byla modro?edá, pastelově modrá. Na ků?i byly některé zvlá?tní detaily nad očima a čelem, páska okolo hlavy, bez nápisu. "Kokpit" byl plný kaligrafie a vytvořen dlouhými sedmi-?estiúhelníkovými trubicemi"...

Snímek "Mona Lisa" jsem shlédl v četných variantách, přičem? ten odkazující se na sovětského astronauta Lenova, je očividně sakumprásk podvr?en! Na snímku, kde je zástupkyně Mona Lisy zbavena nánosů nečistot a kostěné konstrukce, má vlasy sice černé, ale splihlé a rovné, jak indianská prababička.). Se v?ím v?udy natočen na Zemi! Jakkoliv výhled "z okna" chce dokumentovat něco jiného. Ani? ten, co si pohazuje s kamerou, je "v obraze" o profesionalitě poradce - fyzika a re?iséra snímku.

Jiným překvapujícím poznatkem je verbální manipulace nejen s barvou ků?e (Modro?edá, a? pastelově modrá, ?ádné nozdry, ?est prstů).

Ponechám-li stranou zmíněné rozpory, nemohu se zbavit dojmu, ?e i odhad stáří odvozený od vzniku kráterů, lhostejno, jak je budeme nyní nazývat, není a? tak průchozí. Dovolím si poukázat na kráter Tycho, vlastně brázdy táhnoucí se na v?echny strany do vzdálenosti a? tisíc kilometrů (údajně vytvořené vyvrhnutou roztavenou horninou při dopadu kosmického tělesa před 105 miliony lety). Stále bě?í v přímce, lhostejno zda prochází údolími, či vysokým horstvem. Takového výsledku docílíme jedině odstřelováním z dostatečně vzdáleného objektu.

Přesto porovnejme, co se odehrálo na Zemi před více ne? 1,5 miliardou let (rozumějme 1 500 000 000 let), nebo? v té době, podle ji? nepříli? ??astného odhadu, byla napadena měsíční základna - město, mateřská loď i marně prchající trojúhelníkové objekty:

PokraÄŤovat?

Obrázek Měsíce:

http://beepedge.wz.cz/ Fotka Měsíce byla pořízena roku 12. srpna 2011, v ji?ních Čechách.

Zoner Photo Studio 12: lehce upraveno změnou osvitu a kontrastu.

Obrázek Měsíce:

http://beepedge.wz.cz/ Fotka Měsíce byla pořízena roku 29. září 2005 ve 22 : 19 hod., v ji?ních Čechách.

Zoner Photo Studio 12: změna velikosti, lehce upraveno úrovní "shift", změnou osvitu a kontrastu.