Svěřuji se Jedinému možnému duchovnímu vůdci českého národa

Autor: Administrator <>, Téma: Dýmající zrcadlo 1.díl, Vydáno dne: 10. 10. 2018

Michal David - studnice pramenité životní energie nadaný a pracovitý skladatel, textař a hudebmík, skvost rodiny Kludských, jehož dědečka jsem osobně poznal, co muže spravedlivého a v pravdě všestranného duchovního rozhledu. Pane Michale, radujeme se z každého Vašeho úspěchu. Přejeme dobré zdraví a lásku celé Vaší neobyčejné rodině.



Anonymní bestie však neodpouští jakékoliv činnosti svobodného ducha, jak také u jisté příležitosti potvrdil sám vážený pan prezident Ing. Milo? Zeman, proč nesmíme ani naznačovat, odvozeně i to o čem si můj ta?ka, stroní zámečník s panem Kludským face to face povídali. Zůstává jen neupřesněná vzpomínka, prý řekl jeden z kluků ?mitmajerovic, jehož pan Kludský obdaroval tehdy ?těnátkem a obohatil tak nejen jeho život o další rovinu poznání řádu světa, jemuž dosud chybí mravnost a invence odvozeně touha po vzdělání. Nyní však nahrazena plevy vše objímající záští a duchovní nedostatečností.

Vážený Pane Michale Davide, byl jste obdarován velkým talentem stejně jako i Vaše rodina a český národ Vás miluje. Podobná slova jsem řekl i panu Waldemaru Matužkovi na lodi proplouvající pod Vy?ehradskou skalou.

Oslovil mne zřejmě skrze společné přátele: Pana Ladislava Vodičku, spolužáky mého bratra Milana ?mitmajera, pány bratry ?tědré atd.

Po krátké pomlce pan Matužka řekl. "To je ale síla. Není divu, vždy? tam le?í nejušlechtilejší jádro našeho Národa."

Odpovědl jsem:

"Český národ vás miluje, neboť jste se rozdával vždy s úsměvem a přinášel radost a se vší pravděpodoností Vás tentýž vděčný i někdy i nevděčný národ ulo?í mezi ostaní velikány na Vy?ehradě".

až tak nespěchám odvětil pán Matužka a zatřepal svými náramky, aby posléze odjuchal do Spojených Států...

Leč stalo se.

***

Byl jsem volit v nevětrané základní škole na Planině. Ač hysterickou narkomankou katkou. j. původně zbaven svéprávnosti, prostřednictvým jiné dcery z belialů, přivázán k mrtvole mladého muže v nemocnici, ptám se byla to jen náhoda:

"Přiva?te ho níž až si zoufá. již nenapíše? žádnou tak podivnou knihu." (Nemusím, mám připraveno dalších 147 pokračování.). Do hry vstoupili i ohledávači mtvol i policejní fotograf.

Měsíc přivázán k nemocničnímu lů?ku, které dle dodané výkresové dokumentace svého času vyrobil můj ta?ka. Komu není z hůry dáno v apatyce nekoupí. Tehdy jsem usoudil, že po?lu knihu DMK pilotní I. jedinému možnému duchovnímu vůdci českého národa, jimž je Jeho exelence Primas český Dominik kardinál Duka, který zasvětil České země Bohu skrze pannu Marii a sv. Annu. Partronky našich rodů jihočeského i slovenského. Nech? sám posoudí zda jsem heretik, či chci-li obnovit SKRZE obecné povědomí o potřebě vzdělání pozvednout po?lapané národní sebevědomí, nikoli pohanství v mé rodné vlasti. Jakkoliv víem, že primitivná pomluva vždy nápreduje.

Pozorně jsem naslouchal projevu primase českého, pana Kardinála Dominika DUKy, v čase oslav sv. VÁCLAVA, jenž se neobyčejně bystře a a nanejvýš citlivě orientoval v těžkém textu. K témuž moudrému a vzne?enému muži vzná?ím prosbu. prosím o zpověď částečně obsahující i poselství z obdobíí PRA?SKÉHO POVSTÁNÍ, o němž si povídal můj otec a velevážený pan KLUDSKÝ. Prosím. Na moji první zpověd a sv. přijímaní v Michelském kostelíku nás v hodinách náboženství, připravovala paní učitelka Zrnová.