Perpericon a Tatula: Místa, dávných, nikoli v?ak zcela zapomenutých příběhů, která bych určitě chtěl vidět. Tak?e někdy pří?tě. Prozatím zprostředkovaně: skrze Google Earth, prstem po mapě, fotkami a popisy na Inetu.
Perpericon?
Říkají, ?e starověké trácké (Drácké) město, přesněji... Někdej?í starověká sluneční svatyně, vytesaná do skal, kdesi na východě rodopského pohoří. Asi 15 km od Kard?ali (Kargala - Bulharsko), vystavěné na 470 metrů vysoké skále. Tatula (Татулa)?, asi 15 kilometrů východně od Mamčina gradu. Момчилград
Perperikon a Tatula...
Země Zlaté hvězdy MargityŠ Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz Š Zdeněk Patrick 2008 Š autor: Zdeněk ?mitmajer /73 production Praha 2011
Podobně, jako Perperikon, se Tatula připomíná v souvislosti s tráckým pěvcem a antickým hrdinou Orfeem (Orfeus). Tatula je (i podle domorodců) mo?ným vzpomínkovým bo?i?těm, svatyní (Světli?těm - светилищеm) zasvěceným Dionýsovu kultu, při samé vzpomínce na polobájného Orfea, někdej?ího vládce Drákie a Makedonie. Jde o neobyčejně nasílená místa slunečního kultu, vě? teb (orákul). Zároveň i rodný kraj polomýtického vládce Drákie a Makedonie Titána Orfea, jen? se měl narodit na březích nedaleké řeky Maricy.
Vycházím-li z tvrzení, ?e Orfeus byl synem Apollónovým (říká se té?, ?e říčního boha Oiagra) a múzy Kalliopé, pak největ?í z pěvců bulharských i řeckých legend, ale i někdej?í účastník výpravy za "zlatých rounem" (Zákrytný výraz pro Apollónův létající a snad i oboj?ivelný přístroj) do Kolchič (Kolchidy), odvozeně tedy původem Titán, ?il na samém rozhraní časů zániku Hyperboreje. A pokud si cvičně (odvozeně z mnoha věrohodných příznaků) ustavíme v čase pevný bod, tedy kolem roku 20 350 př. n. l., pak: Jakkoliv jiná verze, sna?ící se navodit dojem, ?e se před rozvá?něnými ?enami spasil variantou č. 2: útěkem do Severije ( Hyperboreje, někdej?ího domova své tragicky zesnulé man?elky Euridyké, se mi nezdá být a? natolik průchozí. Spí?e nejistá. nebo? s naru?enou příčinností důsledků.
Pokud bude mé časování příli? rozčilující, prosím nedbejte a okam?itě zpropadené vročení událostí buď zne?kodněte, nebo zakryjte vhodným předmětem.
A nejen... Jestli?e byl synem Apolonovým, byl zároveň synem bo?ského kní?ete Slovanů Jara (Jury). Odvozeně (z lidského poznání genetiky) vnukem Titánky Léty (Latony).
Účastník výpravy za Zlatým rounem, nebo Zlatým Beranem svého otce?
Pro odolněj?í čtenáře: Nebo gryfem, či jinou létací havětí kní?ete Jara (Jaryly)?
Roku 20 346 př. n. l.
Vládou v Empatie (Ematia - Makedonie), ale i zemi Odrytů v Dračiji (Drákiji), byl pověřen svým otcem i polobájný bo?ský pěvec Orfeus a pokud (jen v tomto zkráceném web_článku) pomlčíme o jeho cestě, co experta na bo?ský zpěv, hry na strunné nástroje, či odborníka na Zlaté rouno svého otce, pak zbývá, mimo marnou cestu do Hádova panství, či chcete-li do zcela zničené Severije (Hyperboreje) - jeho neblahý konec, co ústředního hrdiny dobře popsaných národopisných (krajových) zvyklostí, vyplývajících z absolutně nezřízeného popíjení vína, v připomínce na Diova syna, snad rovně? zdej?ího krajana - Dionysia.
Pov?imněte si prosím, ?e neříkám Bakchanálie, ryze barbarský re?im římských orgií při oslavách vína, zpěvu, ?en a co nevím nepovím. nebo? ve skutečnosti nezřízené orgie, kde i zvěř (trháná mnohdy za?iva, nebo? odmítající se poddat oslavnému rituálu na počest lidského selhání...), sehrávala k posledku oslav svoji smutnou úlohu.
A jak mytologie poctivě zaznamenala, trácké dračice, mo?ná Pýthie, slavného pěvce vlastnoručně roztrhaly, nebo? prý rozlícené jeho neustálým smutkem za milovanou Euridiké, která zahynula v ledopádu a třeskutých mrazech Severije (Hyperboreje).
Zkrátka neustále odmítání místních krasavic se Orfeovy očividně nevyplatilo. Kdo ví, jakých oslav, či spí?e "bakchanálií" se vlastně Orfeus zúčastnil?
Jakkoliv jsem optimistista, nedávám slavnému pěvci příli? nadějí, ?e zdráhající se a ?enám odporující Orfeus dopadl lépe, ne? ji? k ránu, mezi "oslavující" vypou?těná zvěř. Obávám se, ?e si jeho utr?ená hlava, odhozená zuřivými dračicemi do proudu řeky Maricy, nebroukala ani jeden veselý tón. Pokud vůbec. Ani? tklivě pěla ve vlnách, jak ?etrně tvrdí řecká mytologie.
Ani? si dělám iluze o ostatních jeho, k ?ivotu potřebných dílech, nebo? nejsou takové věrohodné záznamy hovořící o smuteční tryzně nad zbývajícími ostatky. I to se prý stávalo...
Snad není tajemstvím, ?e slavný, téměř bájný operní pěvec, slu?ně prý ovládající hru na lyru, byl ve skutečnosti Titán. Podobně jako nedaleko bytující bůh severního větru Boreas a jeho synové, tak jako ostatně bůh války Áres, ani? lze zapomenout na bohyni Léto, tak i Pěruna, Da?boga, či bájného kní?e Slovanů Lva Jaro. Vesměs byly bytosti odli?né i jinak tělesně vystrojené, ne? domorodý lid. Prý okřídlené, v nohách méně ohebné, nemajících kolen, odvozeně i odli?ného způsobu rozmno?ování. Kdy? i čas pro rozmno?ování mohl být přesně vymezen časovým intervalem říje, podobně jako u převá?né vět?iny tvorů na této planetě.
Pokud se kdy něco podobného přihodilo a nejedná o pozděj?í manipulace s mytologií, pak nemohl být odvozeně mocen, ani? chuti, se spojit s dcerami lidskými. Chtivými sexu s exotickým tvorem.
Pokud uva?uji mo?né období Orfeovy vlády, pak v zeměpisně rozsáhlé oblasti, včetně zde zdávna sídlících rodů a kmenů (Soudím-li podle názvu Drakije, či nedaleké Sauro_matie, Gadi / Góthové odvozeně angl. Good / Bůh ... viz slovanské Had, Gad), v čase válečného konfliktu, pod přímou správou Černého Idolu (Černého Hada z rodu Hadič Drakonů, či chcetel-li Pythóna) a jejich vazalského uskupení... Odvozeně skrze kně?ky / Dračice (Pythie; kdy? slovanské označení pro hádání budoucnosti zní: Gada, Gadač/ka, Hadač/ka) i v zajetí Pythónova krvavého hadího kultu, jen? v průběhu římských časů zcela jistě získal na dokonalosti, co podkladek pří?tích satanských kultů z dob Černých pape?ů římsko - katolické církve. Neuva?ovat tyto mo?nosti, bych pokládal za neuvá?ené.
Titán Orfeus je, v mých očích, prozatím mo?ný současník rozhraní zániku Severije, který sice podle jedné verze zahynul, z mého pohledu, velmi nepříjemně, jak ji? řečeno, rukama opilých ?en roztrhán a volně pohozen do řeky, ač v jiných vyprávěních dostal je?tě jednu ?anci: Ta milosrdněj?í, ač méně pravděpodobná verze tvrdí, ?e zahynul v ledové Severiji, kdy? vytrvale pátral po své milované Euridiké.
Nikoli, ?e by nepátral. Naopak? Pravděpodobně pátral celé čtyři dlouhé po katastrofickém ledopádu, který Severeji proměnil v mrtvou zasně?enou ledovou nicotu a někdej?í paláce pokryl ledovým krunýřem a budu-li vstřícný k pohádkám: "... a proměnil v paláce Ledové královny Morany."
Vycházím-li té? z poznatku, ?e Orfeus byl synem Apollónovým a múzy Kalliopy, pak největ?í z pěvců bulharských i řeckých legend, ale i někdej?í účastník výpravy za zlatých rounem (zákrytný význam pro Apollónův létající a snad i oboj?ivelný přístroj) do Kolchič (Kolchidy), ?il na samém rozhraní časů zániku Hyperboreje, tedy kolem roku 20 350 př. n. l. Citlivěj?í čtenáře ubezpečuji, ?e jiná verze, která se sna?í navodit dojem, ?e se před rozvá?něnými ?enami spasil útěkem do Hyperboreje, domova své tragicky zesnulé man?elky, se mi nezdá být vizi průchozí, nebo? naru?enou příčinnosti důsledků.
Pozastavím se nyní krátce u tvrzení, ?e Orfeus byl (nejistým) synem Apollóna a (jisté matky) Kalliopé. Odvozeně musela být, z lidského oka pojatého vztahu, jeho babičkou - Titánka Léta (Latona). A otcem bo?ský kní?e Praslovanů Jaro - zvaný Rudé Slunko. K tomuto příznaku se vrátím v dal?í kapitole. Tak, jako budu zkoumat příznak, v jakém vztahu se nachází Jaro (Jura) k Trákii (Drakiji). Jediným schůdným východiskem se zdá být fabulace, ?e Orfeus i jeho matka Kalliopé po jistý čas v roce v Severiji pobývali. Mo?ná poblí? své bo?ské příbuzné Titánky Léto. Určitě se nedaleko vynacházela i Euridiké, do které se beznadějně zamiloval.
Za vládce "Empatie" (té? Ematie, pozděj?í Makedonie) a Drákije (Trakie) jej zřejmě, a? po zničení Černého Idola, ustanovil jeho otec Apollyón / Lev Jaro (Rudé Slunce, v časech po planetární katastrofě). S cílem: Potlačit hadí kult a nahradit jej kultem Slunečním. A jak Velesova kniha tvrdí, stalo se tak v čase, kdy organizoval záchranné akce, by vyvedl na?e prapředky do bezpečí. Tenkrát se prý vydal podél Ripejských hor (Guralu - Uralu), směrem na jih, pronásledovat Černého Idola, kterého také ??astně dopadl a zničil v jeho dračím doupěti.
Kde? V Dráčiji při ?elezném lese, kdesi u Černého jezera. V Perperikonu, či Tatule? Připomeňme si rovně?, ?e Kolchič (Kolchida), s ukrytým létajícím Zlatým beranem (viz kapitola Zlaté rouno), se nalézala na protěj?ím východním pobře?í jezerního bazénu (po zatopení slanými atlantickými vodami nazývaného Černé moře.), vlastně na západ od Kavkazu. Proč hovořím o Zlatém rounu, které hlídal nikdy nespící drak, omotaný kolem "stromu ?ivota" (mo?né "hvězdné bráně")? Strá?il snad létající stroj boha Apo_lyona? Nemohu jinak, ne? opakovat: Bájný slovanský kní?e Jaro Rudé Slunce (zákrytně Lev - Lion) je toto?ný s řeckým Apollyonem, a mo?ná i Apollyonem vládcem propastí z Janovy Apokalypsy - Jarova dal?ího návratu v čase.
Nyní zpět do dračího doupěte. Lze časově zařadit okam?ik, kdy byl Černý Idol (drak hadič) Jarem (Jurou - drako bijcem) dosti?en? Mohlo se tak stát nejdříve čtyři roky po zničení Severije. Odvozeně v roce 20 346 př. n. l. A byl to tedy bo?ský Jaro, nikoli egyptský Usirev (Jakkoliv splývají i v jiných legendách), který roku 20 346 př. n. l., svého syna Orfea pověřil vládou nad Empatií (Později Ematijí) a Drákijí (Dráčijí). Jakkoliv bo?ská sestra a man?elka Usireva E_seta nalezla asyl v egyptském Iuno, v městě zasvěcených, či chcete-li vědoucích kně?í. Přičem? E set, údajné jméno bohyně naznačuje, ?e pocházela z bo?ího setu (sedu, sídla, sedlce), odvozeně severijského Altyn Gorodu, zvaného té? v sanskrtu "Bha?a nagara" Bo?í město.
Kam v?ak časově zařadit výpravu Argonautů za Zlatým Jarovým rounem, které se Orfeus rovně? zúčastnil? Uvá?íme-li, ?e hledání milované Euridiké v Severiji odvozuji z časového intervalu mezi rokem planetární katastrofy (20 350 př. n. l.), zabitím draka "Pythona" bo?ským Jarem (20 346 př. n. l.), ani? mohu nevzpomenout, ?e právě v tomté? období končí věk Vodnáře. S ním i Jarova a Kry?nova epocha, aby začal nový Svarogův den (viz Velesova kniha). Výprava za Zlatýn Jarovým rounem (Létajícím strojem) zřejmě proběhla v časovém intervalu mezi 20 346 př. n. l. a Orfeovým návratem do Tatuly. V období oslav nezřízeného pití a nevázaného ?ivota končícího Pythonova (Hadího) kultu? A tak mne napadá hří?ná my?lenka: Při Orfeově konci asistovaly Dionýsovy oslavy, nebo promy?lená pomsta Pythyí?
Vra?me se zpět do časů neustále tmy, velké zimy a sněhových bouří. Rudě prosvítající Slunce bylo prý mo?né poprvé spatřit, mezi tě?kými mračny, nejdříve čtyři roky po kosmické havárii Země. Jakkoliv i zde brzy objevíme dal?í komplikace s místem i časem: Musíme toti? uvá?it, ?e se planeta při katastrofě značně pootočila a zcela se změnily zeměpisné souřadnice míst, tedy i my?lená poloha Slunce v zodiaku (Zvěrokruhu). Výsledně... Pupkem světa přestal být ten původní, aby se pro pří?tě staly novým pupkem světa jiné Delfy. Tentokrát u Středozemního jezerního bazénu. Ale které Delfy byly ty původní? Pod nimi? se svého času, ve svém doupěti skrýval nebezpečný had s dračí hlavou - Pythón? Byl jim snad Perperikon, či nedaleká Tatula v Dračii, nedaleko Velkého jezera (Černého moře)?
?e si dovoluji příli??
Nu?e dobrá... Stále musíme uva?ovat i Kolchič (Kolchidu) a západní Kavkaz.
Nemohu zatím jinak: nebo? tu?ím, ?e se Země v čase planetární katastrofy pootočila a nic kloudného nezůstalo na svých místech...
Je-li vůbec mo?né, aby místa Perperikon a Tatula (v dne?ním Bulharsku) byla, v časech Starého světa, tedy před katastrofou, středobodem a svatyní Pythonova uctívání?
Vybudovanou nad jeho podzemní pevností. Aby i celá okolní oblast byla nazývaná Dráčijí (Drakijí - Thrakií). A celé rozsáhlé oblasti dne?ního Černomořského pobře?í táhnoucí se a? ke Kolchič, podléhající, v jistém časovém úseku, moci Černého Hado Draka - Sauromatií (Plazo Dračíjí). Kdy? i Kolchičský Kavkaz je nyní té? v podezření skrze mytologické vyprávění "O Soslanovi".
Proč si vlastně dovoluji časově řadit dávné eposy a polomýtické i tzv. mýtické události?
Pouze jsem stanovil přesně nepřesný pevný bod, abych skrze něj odvodil posloupnosti mo?ných dějů, porovnal s EU studií Y- chromozomu, s časováním Velesovy knihy, s archelogickými poznatky i údaji slovanského kalendáře (z pera pana Lava?ova).
A co pak udělám s pevným bodem a ustavenou posloupností?
Posoudím, jak a zda vůbec, jej lze posouvat, by? s jistým rozptylem dat, směrem k roku 17 570 př. n. l., do času, kdy mo?ná na této planetě přebýval bo?ský Herakles a Usirev, nebo je?tě dále, ne? jen k mayskému roku 14 471 př. n. l., kdy: "Nade?el den smrti a dospělí ode?li do kraje Mictlan. Pouze malé děti mohly zůstat poblí? stromu ?ivota." (Připomínám, ?e "strom ?ivota" je zákrytný význam pro "hvězdnou bránu".)
Zda vůbec neposunu konec Severije a pootočení planety v čase neobyčejné potopy, o které hovoří národy po celém světě a kterou jsem si dovolil vročit do roku 10 463 př. n. l., kdy vzápětí Zemi postihlo náhlé ochlazení...