Janičáři

Autor: Zdeněk Patrick <smitmajer.z(at)seznam.cz>, Téma: Země zlaté hvězdy Margity 1. díl, Vydáno dne: 19. 02. 2012

Jednou z nejzajímavějších kapitol současného dění je zrcadlení dávno minulých událostí: Vysoce tolerovaný masový atak drogových dealerů v ČR nasměrovaný na děti a mládež(Vedený od samého počátku pravdoláskovského podvodu.), řízená devastace společnosti, průšvih v Jugoslávii, Kosovu, Iráku, v Lybii, Syrii, hrozby Iránu, ČT i další trapné mediální kampaně proti Rusku, vygenerovaný průšvih v Řecku, dlouze připravovaný možný průšvih v ČR - má nepochybně jeden ze svých počátků v metodice multi kulti praktikované v dobách tzv. Římského imperia. Mám na mysli "kapitolu" práce s dětmi možných nepřátel - rukojmími, budoucími otroky, gladiátory a posléze i netečně surovými vojáky. Ve stínu jiných podvodů a manipulací, avšak přesto vystupující na povrch i za časů Osmanské říše, co jedinečný nástroj své doby... ...



yeni çeri (mladí, rozuměj "dětští vojáci")

Země Zlaté hvězdy Margity © Zdeněk Patrick - Praha 2011

© Nezávislé dějiny podivně závislé Evropy

Osmanská elitní pěchota vybudovaná z dětí (synů) slovanských rodů, které byly jaty, jako rukojmí, co záruka proti vzpouře. Cvičeni systémem "vymývání mozků" k bezmezné oddanosti a věrnosti ke svým únoscům. Jejich jádro pocházelo převážně balkánských národů a vyznamenalo se zejména v boji proti Slovanům (proti Srbům na Kosově poli a zejména při obléhání byzantské Konstantinopole. Byli to janičáři, kteří prakticky v zájmu římsko katolické církve, roku 1453 n. l. dobyli Konstantinopol pod prorokovými standartami.). Procházeli velmi důkladným a tuhým vojenským výcvikem. Bojovali tvrdě, krutě a bez smilování. Vyzbrojeni meči, luky a palicemi (Později, jak šel vývoj válečné mažinerie.). Na smrt šli poslužně a bez reptání. Kdo z nás by neznal dobový slovanský příměr: Poturčenec horší Turka.

Co mi to jen připomíná?

"Vyžeňte své líné děti z domovů", zní dnes Evropou lstivý, tučně mediálně propagovaný, až pejorativní slogan.

"Musíte být konkurence schopní na globálním trhu práce".

Na trhu otrockých sil!

Přesně na tomtéž trhu, co se ve velkém obchodovalo s dětmi, Slovany a černochy? Tam, co se nejsou schopni, ba ani se nechtějí, postarat o své vlastní? Tzv. pracovní síly?

Stálé jádro osmanské armády bylo v časovém intervalu 1330 - 1826 n. l. stále doplňované tzv. daní z krve (devširme). Tato daň byla zružena roku 1683 a janičáři, krátce po své vzpouře dekretem Mahmuta II. 17. června 1826. Daň z krve byla vyhlášená sultánem Orkhanem (1326 - 1359) spočívala v pravidelném odvlékání dětí (ve věku 6 - 10 let, nejvýše však 14 let.) ze slovanských enkláv, v té době spadající pod správu Osmanské říše. Takže většina cca 6 - 10 letých hochů, určených do janičárského (mladého vojska) pocházela, jak již řečeno ze slovanského Balkánu.

Mladí vojáci: Malí chlapci, určení k dokonalému vykořenění, islamizaci a surovému zabíjení, byli dáváni "na převýchovu" do tureckých vojenských osad, jiní do Sultánova paláce, kde pod dohledem tyranských enuchů prodělávali čtrnácti letý výcvik, aby se i oni později stali, co otroci Porty (kapi kullari) nedílnou a stálou součástí turecké armády. Jejich zvláštní výcvik, jenž byl vlastně otroctvím, byl nelidský. Směřující k vyvolání pocitu nesoupatřičnosti sám k sobě, ke svému původnímu rodu a zemi, k popření sama sebe, směřující výcvikem k neobyčejné krutosti a sebeobětování se na pokyn Agy, velitele, jenž se odpovídal přímo Sultánovi.

Otrokářský otisk systému biče a cukru je patrný i při jistých výhodách, které janičáři v míru požívali.

300 let trval tento systém, který prakticky do puntíku, říkám do puntíku, kopíroval otrokářskou metodiku výroby otroka. Vlastně opisoval metodiku tzv. Říše Římské. Včetně násilného odběru dětí z území obsazených, ale i území, na které měla Římská říše zálusk. Z téhož důvodu je dobré prostudovat všechny dostupné prameny o systému "janičáři". Obrázek o praktikách Římské říše pak vynikne o to plastičtější. Je to totiž ten samý systém, dnes i v kombinaci s drogami hojně používaný, při destrukci a reorganizaci zejména Afriky.

Počátek konce janičárů nastal v čase jejich vzpoury kolem 12. června 1826.

Vzbouření janičáři byli v táboře Et Meydanu (Slůvko "mejdan", u nás hojně používané, je odvozeno z názvu téhož vojenského tábora, avšak.... Jak doufám, hovořící o jiné velké podívané. Snad o bohaté svatební hostině pořádané sultánem.) v počtu asi 6000 dílem uškrceni, sťati, naraženi na kůly a zároveň vydán příkaz, aby byli všichni janičári v osmanských provinciích okamžitě povražděni a řád Bektážíja, s nimi související - zakázán. Povražděno mělo být celkem až 20 000 janičářů, což se prý zdá být počet velmi nadnesený Celkový počet janičářů (včetně černých duší) se však odhaduje na více než 85 000. Přičemž svatá válka byla vyhlášena proti všem janičárům. Celá akce "ukončení janičářů" pak byla osmanskými dějinami vnímána jako "Požehnaná událost".

Jména Jančár a Jančárek, je nepochybně vzpomínkou na děti surově odtržené od rodičů, aby byly od útlého mládí směrovány k suvorému vraždění ve prospěch svých otrokářů. Jako červená niť stejných praktik tzv. Římského imperia, či jen opisující Osmanské říše, směřující skrze infiltraci Leninů a rudých Kaganů, přes Hitlerovu třetí říši, snahy dodatečně v Jugoslávii vyhrát druhou světovou válku, až do dnešních dní, s jediným a stále týmž zavrženíhodným cílem.

A jsem stále "na tvrdo" přesvědčen, že i Hitler by, bez pomoci bankovních rodin, přijel ke Stalingradu jen na jednoduché koloběžce, co velmi chudý turista.

A to platí v čase podivných fašizoidních praktik a ještě podivnějších zákonů - dvojnásob.

informační pramen: Wikipedie