Jako vše, co přichází do světa záměrně nepovšimnuto, jako zbytečně znovuzrozené, neboť ryze slovanské, zkoumám pozorně, neboť okem nanejvýš orličím. Protože nemohu "rozchodit" úřední topografii s přesně doporučenou scholastickou výslovností. S bídným vědomím, že názvy byly účelově převzaty z umělohmotných a až zázračně neohebných jazyků (Nenávidících slovanské přechylování, strádajících v nepochopení měkké přirozenosti, aniž majících sexu, chuti, něžnosti a citu. Neznajících zdrobnělinky, aniž soudné pochopení pro původní slovanskou výslovnost.).
někdejší svatyně bohyně Inany - Aštarty, či oblast zasvěcená planetě Venuši?
Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick - Praha 1988
Z téhož náhledu, i v souvislosti s mými poznatky možné minulosti, se musím při vyslovení slůvka "Aratta" přiklonit k možné variantě přetlumočení prvního znaku. Zapsaného v tomto případě písmenem "A". Slovany však vyslovovaným "JA". Výsledně lze číst název městského státu Aratta, se kterým, krátce po potopě světa, či podobné planetární nepohodě, pilně obchodoval i bájný vládce sumerského Uruku - Enmerkar (z druhé, či dokonce první urucké dynastie po potopě.):
A R A T T A
Я Р А T T A
Я Р А Д А
Ja R A T T A
A nyní se programově rozpomenu, jak začíná v Gótjské raždi (V rodné řeči tzv. Góttů) Otče náš: - Atta u naš, Tvoj je kým onam, žehnaj namo Tveje kým aji dudji našjus, Tve je žertva i vilja. "Podivná pragermánština"
Pokorně přiznávám: "Do zlatého pokladu světového dědictví germanistů to má hodně daleko" :=)), ale slůvko "ATTA" (český též táta, slovensky tata), ve spojení Jara_Atta, i ve mně vyvolává vzpomínku na legendu o Červeném Slunci, božském vládci našich praslovanských předků, synu Titánky Lety (Latony) - Jarovi. Tehdy, ale i později se potomci dětí bohů, skrze svého bájného knížete Jara, po celý dlouhý čas nazývali vnuky Červeného Slunka.
AD, ATTA, Od - První (Один - Odin, čti Adin - viz české "jeden" - Еден, vyslov Jedin, viz "Jediný" - zapsáno cyrilicí).
Není od věci si zároveň připomenout, že při stíhaní Černého Idola, zamířil Jarův výsadek podél Uralu na jih, na pobřeží velkého jezera, nazvaného po protržení přirozené hráze tvořené pohořím Calpe, po mohutné zátopové vlně i následném náplnění Středozemního bazénu, následkem téhož i jeho přetečení - Černým mořem. Není snad rovněž tajemstvím, že relativně nedaleko od (J)aratty - v Perperikonu (Drakie - Bulharsko), v megalitickému městu zasvěcenému Slunci, vládl a zde i pobýval vládce Drákie a Ematye (Makedonie) - bájný pěvec Titán Orfeus, jehož životní láska Eurydiké zahynula při téže planetární katastrofě.
Aratta - 22 000 př. n. l.
Megalitické civilizační centrum nalezené na území někdejší Kyjevské Rusi (Ukrajině), severně od Černého a Azovského moře, jehož datace se zdá být, nejen pro nezasvěcené, ale i pro mne, příliš nadnesená: 22 000 př. n. l.
Jakkoliv mnou tiše vítána, jako možná varianta.
Ano, pohybujeme-li se v oblasti mýtů, pak ano? Může být i podle mých posledních poznatků, bájnou Arattou - domovskou svatyní bohyně Inanny. Mýtickou zemí nejen v čase Enmerkara, ale i megalitických hvězdářů a védů. Místem oplývajícím množstvím zručných řemeslníků, plná pohádkového bohatství zlata, stříbra a modrých polodrahokamů. A přesto pro Chaldejce tak těžce dostupná a tak vzdálená, jak říká sumerský epos "Enmenkar a pan Aratty", jehož protagonista je výslovně jmenován v sumerských seznamech králů. .
Je jím Enmerkar, vládce druhé, možná však první urucké dynastie po potopě. A abych upřesnil časový interval: Lugalbanda (snad otec Gilgameše, jehož matkou byla bohyně?), ze stejného seznamu, by měl být jeho synem.
Zda-li?
Neboť jsem, vzhledem k neustále slepované matrixové síti, halící smyšlenými stínovými příběhy dávnou historii planety, stále v sevření svého dvojího náhledu na časování světové katastrofy: 22 300 př. n. l., nebo naopak až 14 461 př. n. l. (Nebo tak asi).?
Navíc obklíčen vlastní teorii výpočtu délky vlády jednotlivých panovníků, tak jak jsou uváděni v již zmíněném seznamu.
Rozhodně není příliš prozíravé tvrdit, že Aratta stála na samém počátku Tripilské megalitické kultury (трипільськoй културы), neboť se může jednat o dvě oddělené epochy. Ta druhá epocha, odehrávající se ve stejném prostoru někdejší Aratty: Tripilská, s neoliticko vedickými hadovitými hroby, hadí stěnou a megalitickou svatyní z granitu, s nedalekou observatoří na stupňovité pyramidě se však může, budou-li příslušné důkazy, až nebezpečně přiblížit časům původní Aratty a ta naopak přesune sumerské krále po potopě do mnohem příhodnějších souvislostí.
A aby to nebylo tak jednoduché, jedním dechem hovoříme o oblasti, ve které jednou budou operovat nejen slovanští Skýtové, ale i slovanské kmeny Gadů, OstroGadů, ViziGadů, které v budoucnosti římsko katolická hiearchie, skrze jedinečně autorizované řecké a římské dějepravce, přiřkne falešnou roli jazykové pokladnice starogermanství a čistě účelově je nazve Gótty.
Dříve, než se poohlédneme po souvislostech a eposu "Enmerkar a pán Aratty", již jen něco málo o archeologickém objevu "Tripilského zázraku", jenž je opatrnými vědci datován do období cca 5000 př. n. l., a o který se postaral český archeolog a vědec Vincent Chvojka (též jmenovaný Čeněk Chvojka, ukr. Vikentij Chvojka), jenž je v rodné zemi zapomenut, aby byl dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších archeologů Ukrajiny.
A jak pilný byl nejen při objevu Tripilské megalitické kultury, ale i? Zkrátka posuďte sami:
Příběh první:
Před rokem 1917 Kyjev Ukrajina - SSSR
Ačkoliv "Velký projekt", později označený jako "Velká říjnová socialistická revoluce", stále ještě neposvěcen tajuplnými zákoutími evropských bankovních domů, již balil své revolucionářské kufry, nic v tomtéž čase nestalo v cestě českému archeologu Čeňku Chvojkovi (řediteli muzea v ukrajinské metropoli), aby při vykopávkách nedaleko Kyjeva, v oblasti dnešní Čajkovského konzervatoře, objevil velký stříbrný disk. Po celý týden prý dělníci kopali a zeminu odnášeli ve vědrech., až byl celý objekt zcela obnažen. Ležel prý ve velké hloubce a Čeněk Chvojka nabyl tehdy přesvědčení, že objevil starověkou vesmírnou loď, jež by měla být jasným důkazem o vyspělosti dávné pozemské civilizace.
Avšak není, neboť svět byl i tehdy organizovaně zaměstnán podobnými hlupáky, jako dnes.
K velké jámě byl pozván i tehdejší kyjevský gubernátor, jenž si objekt pečlivě prohlédl a posléze vydal příkaz vše znovu zasypat, neboť ještě nepřišel ten správný čas. Ano, ano? Do carského Ruska již ze všech stran juchali "revolucionáři" obtěžkáni dolary z bank bří. Wartburků, aby na přímý příkaz velmi rozlobeného štítu bankovnictví, okamžitě ztrestali ruského cara, který se odmítl podřídit se. Aby nakonec jakýsi snaživý agent Uljanov, rovněž solidně zasponzorován 5 miliony dolarů, nakonec sehrál při demontáži Ruska téměř dominantní roli.
Vše bylo srovnáno se zemí. Mám nyní na mysli vykopanou jámu a snad i vesmírný koráb.
Na podivný objekt narazili dělníci ještě jednou. Stalo se prý v roce 1948, při odklízení zřícené budovy.
Objekt, jakkoliv byla jeho konstrukce složitá a nepochopitelná, byl rozřezán a po částech odvezen na blíže neurčené. Prý někam poblíž Moskvy.
Zprávu o záhadném stroji poskytl jakýsi Suchovljev, expert na starověké jazyky, jenž měl, jako znalec sanskrtu, za úkol přeložit nápisy, které byly uvnitř objektu nalezeny.
Příběh druhý:
V tomtéž slovanském městě Kyjevě, se roku 1953 (po smrti Josipa Vysarionoviče Stalina, prý v období z počátku údajného konce stalinismu v SSSR) opět objevila archeologická výprava, provádějící opětovné vykopávky v Rejtarské ulici. Ta v hloubce pěti metrů narazila na uměle vytvořenou dutinu. Uvnitř se nacházela masivní truhlice s množstvím knih psaných v arabštině, řečtině, v sánskrtu, ale i zápisy slovanské? V nalezených knihách byly údajně objeveny i obrázky představující kosmické objekty pohybující se vesmírem, či na orbitálních drahách kolem Země, konstrukce orbitálních stanic, hangáry pro kosmické lodi (!?).
Součástí nálezu prý byly i původní rukopisy "Slova o pluku Igorově". I když? V roce 2003 se nutně a zákonitě musela objevit informace, že jistý nejmenovaný americký profesor slavistiky je přesvědčen, vzhledem k přílišné fantasii příběhu o knížeti Igorovi, musel být ve skutečnosti autorem český katolický kněz, bohemista a slavista Josef Dobrovský.
Šušká se snad dodnes, že tehdy sovětská tajná policie MVD (NKVD?) odvezla tři plně naložená auta neznámo kam. A přímí účastníci archeologického výzkumu, či jejich potomci?
Hrob se zdá být upovídanější? Co je však dnes jisté, mimo jistoty Nejistých?
Mám pokračovat?