Včerejší veselou připomínku křesťansky nelidského pálení čarodějnic máme již odbytu a hle... První máj, dříve lásky čas, dnes z povinného seriálu EU zákazů: Nebezpečný čas, na této planetě přirozeného, ač idiotsky nesličnými podruhy lstivě označeného za nepovolené sexuálního harašení - opět čile nastává... Pilní těžkooděnci v ulicích, opět bystře nacvičující na projekt "Rex II." a téměř mrtvá, aniž dlouhý, předlouhý čas byla životadárnými paprsky Slunce zalévaná naše rodná zem, ještě dnes pokryta zbytky tzv. sněžné plísně, již se probouzí, jakoby ze Zlého snu snad přímo do víru Zlatých matrixově blahoslavených zítřků...
...za čas a dva i půl nečase budeme potřebovat nejen hroší kůži, ale i všeobecný zázrak naučené dutolebosti?
Víme odkud vítr fouká © Zdeněk Patrick - Praha 2011
Nebo naopak přitvrdíme a řekneme: Tak to je, nesliční hošíci od nebobří řeky, lovící své nebobříky Ničemností, vše, co jsme Vám, ve své naivní důvěřivosti, dovolili páchat na lidu a tvorech této země i planety!
Probírám si právě kolik je jedna a jedna a jak, a zda vůbec, je výsledek až tak těžký k pochopení. A navíc si dovoluji zavzpomínat, při letmém vykouknutí sodíkové lampy zpoza svinstva (Ve které Ničemní zakleli naše jasné Slunce.).
Motivován v příznacích "hovořícími" tvory, údajně nišší kategorie, vzpomínám a dávám si do souvislostí s mainstreamovou neexistencí existence: Velmi například zaujal orel, majestátně kroužící nad zalesněným údolím, aby jakoby ve vzdušném komínu, stoupal stále výše - vstříc klesajícímu černo hnědému chemtrails svinstvu.
Párek orlů, možná dokonce mořských, již několik let a ještě donedávna parkoval nedaleko naší chajdy. Říkám donedávna a myslím tím limit vystavený neobyčejnou a nikdy nevídanou smršti krup o velikosti ping pongových až tenisových míčků, jež během pěti minut zlikvidovala, v pásu 400m x 40 km, vše přirozeně živé. Včetně nyní do hola očesaných porostů, pokud nepopadaly pod údery krátké, zato vydatné smrště.
Abych byl přesnější: Stalo se v mém životě podruhé (ze tří podobných), co za nepříčetného dunění a rachotu, rychlostí rychlovlaku, přifrčelo z ničehož nic černé mračno, aby vzápětí pokrylo krajinu několika decimetrovou vrstvou ledu. Ani dveře od chajdy jsme tenkrát nemohli otevřít. A když se nám konečně naskytl ten pohled do zničené krajiny, při okamžitém poklesu teploty o několik desítek stupňů, bylo jasné, že jejich zlatý věk není naší pověrou.
Na dlouhý čas zmizelo z okolí nejen zpěvné ptactvo, ale i lesní porosty se dodnes nevzpamatovaly. I když skřivánci příští rok opět, avšak naposledy radostně vřískali nad nedozírnými lány rezatého bodláčí a pýru, žlutozelenou hořčicí a GM kukuřicí.
Zatímco zbytečně tlachám, orla již mezitím pohltilo temné chemtrails mračno. A netajím se, že nás další osud orla začal velmi zajímat. U vědomí, co jsme relativně nedávno spatřili skrze dalekohled, v myriádách (či, v nespočetném množství) poletovat v mrazícím chemtrails mračnu, visícím kdysi nehnutě nízko nad naší chajdou.
Uběhlo dlouhých pět minut: Orlího snažení dostat se nad černý mrak: po Orlu zatím ani památky.
Byl pohlcen podivným chladným výtvorem "práškovacích" bestií ještě na další tři - čtyři minuty.
Až tu náhle? Jako velký balvan letící přímo k zemi, se konečně orel objevil, aby těsně nad zemí zmateně mávající křídly střemhlavý pád jen s velkými obtížemi zastavil. A při jeho nikoli již majestátním, ale zmateně nekoordinovaném odletu bylo znát, že toho má plná péra i pérka?
Uběhlo pár let... Bodláčím a kanadským pýrem zarostlých, sovětem EU dotovaných polí, určených dílem k okamžité likvidaci, dílem k výstavbě megalomanských velkoskladů a dálnic z Hitlerovy pozůstalosti, ve vyrabované ubohé tranzitní zemičce bez vlastních dětí, se slepými laněmi zmateně pobíhajícími sem a tam, aby nakonec zmizeli i skřivánci?
Aniž lze přehlédnout ubohosti mediální hysterie kolem ptačí chřipky, jásající nad idioty drtícími ptačí hnízda plná vajíček.
Zkrátka ani ptáci to nemají, v časech malých velkých lží, podvodů, cílených tuneláží a propagace euthanázie a nejzazšího odchodu do penze, nikterak lehké. Z našich krajů zmizely miliony ptáků, co přímý důsledek chemické a mikrovlnné války Sebranky s nic netušícími pozemskými tvory.
Nevím, zda-li jsem si nestvořil mylnou fikci, avšak přiznám se i bez nasíleného výslechu, že se mi zdá, že se s některými pozemskými tvory děje zásadní proměna.
I když se, jako mnohdy jindy, mohu raději naučeně mýlit :=))
Zatímco lidé, zdá se mi, jakoby ve zlém snu, neuvěřitelně rychle ztrácejí lidské vlastnosti i rysy, aby navždy zmizeli v propadlišti debilních a lehce zaměnitelných TV seriálů a umělecky sestřihaných přímých přenosů z parlamentních šapitó, ostatní pozemští tvorové začínají hovořit "lidským hlasem". Od nejchytřejšího sousedovic kocourka, kterého jsem mohl (skrze laskavé fluidum mé ženy), denně pozorovat - až po kosího samečka, jehož konání a statečnost jsem včera z povzdálí obdivoval.
Od časů, kdy jsme náhodně pozorovali smutný ceremoniál několika vrabčáčků, loučících se s mrtvým druhem, zanechal včerejší kosí sameček ten nejvyšší dojem:
Stalo se za časů, kdy i ptačí živobytí není vůbec jednoduché: mizící hmyz, žížaly veškeré žádné. A když? tak uboze vychrtlé a tak kratičké, jakoby právě vyšly z ničemného projektu vlády pana Nečase, či připravovaných zvěrstev páchaných pod taktovkou jedovatých projektů "Muscantto", z nevlídného okraje světa Nových fašistických pořádků. Projektů ministerstev "Pro všeobecné Blaho All Kejdy, ale i těch ostatních servisních služeb". V dobách tak ponurých, že i mrtvému kameni musí být ouzko:
Uniformovaný strážce pravých nepravostí právě vybíhající odkudsi z nepříčetnosti, aby vám udělil obzvláště mastnou pokutu, neboť na dálku zjistil, že váš psí přítel, jehož tajně skrýváte v kapse, není řádně očipován podkožním nosičem informací.
Bohužel: Viděl jsem a slyšel!
A jakkoliv mi hlavou stále vrtá myšlenka, zda bych byl rovněž schopen očipovat svého nejlepšího přítele, utěšují se marným snem, že lidé běsnění Sebranky nějak přežijí...
Nic méně, vrátím se ke statečnému kosímu samečkovi, který prozatím poskakoval a marně cosi lovil na chemtrails ošetřené zahradě, kterou jsme právě pokosili, zatímco kosice sedící na vejcích, čas od času přilétla na kontrolu, proč se nedaří.
Celá kosí podívaná, jež učinila na mne neobyčejně velký dojem - začala samomluvou mé ženy, která právě vidlemi kypřila naší malou, jak zákonem nadutý Špidlo tvrdí:
Nezákonnou šedou ekonomiku. S utkvělou myšlenkou, zda nemám, v souladu s novodobými tradicemi EU sovětu podetnou několik právě nezákonně rašících divizen, torzo zbývajících kopřiv a zalít smrtící chemii AG Farben i ostatní léčivky, abych nebyl popotahován za nezákonné pěstování EU sovětem nepovolených léčivých drog.
Proč raději nezajít si na Václavák pro již odborně ohlídané a prověřené drogy. Určené dětem a mládeži.
Ajaj a ještě jednou ajaj? Je zle, samomluva mé ženy nevěští nic dobrého pomyslel jsem si. I přistoupil jsem blíže a tiše zíral. Kosí sameček poskakující kolem mé ženy jak psík, když do třešní ještě daleko (budou-li jaké, za časů mikrovlnného pokrytí a "nevysvětlitelného" masového úhynu včelstev.).
Přiskakoval, aby ulovil vychrtlé žížaly i přímo z pod vidlí, dbalý moudrých rad, aby se nepletl pod nohy. Chytrým očkem, nepostrádajícím jiskru rozumu - nahoru k radám, druhým očkem lovce k zemi. A tak pořád dokola, Pokaždé když měl v zobáku tří žížalí vzorky, přihopsal a položil je před manželku - kývajíc hlavou na pozdrav.
Po pochvale, jak je pracovitý, sebral své žížalky a odfrčel k nedalekému hnízdu, Aby vzápětí znova po celé odpoledne přilétal a odlétal. Vždy po "na chlup" stejné proceduře se třemi vychrtlými žížalami z počátku nedobrého věku chemtrails dešťů NsP.
Utvrdil mne navíc v přesvědčení, že umí počítat do čtyř. Když právě tři, je ten správný počet žížal v zobáčku.
Ač mnohým lidským bytostem jde ztuha: Jedna a jedna?