Dagon

Zde původně byla prosba o pomoc autorizovat sochu, či fotografii. Viz více na konci článku v poznámce pod čarou...

... aneb "Odkud vítr vlastně fouká"?

Zanedbaná historie lidstva © Zdeněk Patrick - 1998/2010 Praha

Víme již, čemu čelíme?

Středověké upalování čarodějnic, praktikované Svatou inkvizicí, speciální nomenklaturou kněží tzv. svaté římsko - katolické církve, nemuselo vlastně být upalováním čarodějnic! Nýbrž prostou zápalnou obětí prastarému bohu Dagonovi.

Prozatím si jen připomeňme, že starověký Dagon byl prastarým božstvem Kanaanu a jeho kruhové chrámy stávaly v Ašdódu (Azot), Gaze, když mince z jeho vyobrazením byly nalezeny v Askalonu a Arvadu (V podezření je Byblos, Tyr a Joppa. A vlastně všechna pobřežní města Středozemního moře.). Odvozeně v Kanaanu, ale i Chaldejsku. Tedy oblastí, odkud pocházela i syrská sekta uctívačů Slunce (Sol Invictus), k níž patřil i římský císař Konstantin. Historická postava související s raketovým vzestupem římsko katolické církve.

Nyní se pokusme zjistit k jaké entitě Dagon patřil. V jeho chrámech muselo být nejen neútulno, ale i děsný smrad. Soudíme-li podle pelištejnského zvyku přibít useknutou hlavu, či jinou trofej z těla svého nepřítele poblíž Dagonovy sochy (Viz hlava Saula):

První Paralipomenon 10/10

Složili také i odění jeho (Saula) v chrámu boha svého

Hlavu (Saula) pak přibili v chrámu Dagon.

Na půl člověk napůl ryba. Pravděpodobně nikoli totožný s Oaenesem, jakkoliv i on rovněž nepříjímal podávanou vodu, odsypanou mouku, aniž přijímal jiné příjemné dary.

Můžeme-li soudit dle rituálních obětí, praktikovaný na počest Velkého bratra Dagona domorodými zasvěcenci, pak se těžil ze stresu, strachu a krajního lidského utrpení. Přičemž lze velmi vážně uvažovat i o jisté legální vymoženosti rituálního kněžského dogmatu: lidské utrpení, v duchovní podstatě emociální potrava prostupující dimenzemi. V této souvislosti by nebylo od věci vědět, co se vlastně děje v lidském organizmu, nejen v čase násilného sexu, nasílených výslechů, nelidského mučení, upalování, topení, ale jaké bio elektrické potencionály, chemické látky a v jakém množství lidský organizmus vyprodukuje v čase stresu i očekávání kruté a bolestné smrti, ale i v čase krutého umírání. Mám dojem, že specialisté projektu MK ULTRA a odvozených zvráceností by mohli o svých vědeckých výzkumech sáhodlouze vyprávět.

Do téže kategorie nezodpovězených otázek lze zařadit i již dříve vyslovené velmi silné podezření, že jistý druh bytostí je za určitých okolností schopen obětmi náhle stresem a bolestí vyprodukované látky absorbovat skrze mezidimenzionální bariery. Zvláště pak? "Nepřijímají-li běžnou potravu, nejí potraviny z odsypané mouky, nepijí podávanou vodu a aniž příjímají jakékoliv dary" (Mezopotamské eposy). Není-li takových mechanizmů, pak je část lidstva, kupodivu právě ta elitní a nejlépe informovaná, zcela šílená a jejich konání postrádá jakoukoliv věcnou logiku.

Charakteristickým znakem legendární bytosti Dagon, mimo běžné šupinaté části těla, byl dračí, či hadí ocas, u těla hutný, na svém konci, v nejužší části náhle rozvětven do ostře rozeklané neptunovské trojvidlice.

Dvorany Dagonových kruhových chrámů byly osazeny mramorových obětním kamenem, jež současně vytvářel jednolitý celek s chrámovým prahem, jehož se nesměla dotknout lidská noha. Tento trik, hojně využívaný i starověreckými Slávy, spočíval v jedovatém hadovi, jenž měl své hnízdo pod levou, či pravou stranou prahu a byl krmen hospodářem. Vkročit a vykročit správnou nohou, nevěstu (pro hadího strážce cizího vetřelce), přenést přes práh, přísahat na práh svého domu. Zkrátka práh byl záležitostí posvátnou i Dagonově chrámu. Nyní to nejdůležitější, co nám může o Dagonově kultu říci nejvíce: žádná žena se k chrámu nesměla přiblížit, ani náhodou! A zde přichází v potaz již zmíněný způsob rozmnožování entity Dagon - partenogenezí. A vyplývající jasná neupotřebitelnost lidských žen. Dagon byla nejspíše paní Dagona (V Gaze ji mnohem později skutečně nazývali Mama)!

Prosím vážené čtenáře: Nemají-li povědomosti, které by alespoň zčásti poopravily mé mezery: Není-li vám znám autor fotografie.

Jakkoliv mne nedává spát myšlenka, co vlastně motiv představuje, kde se sousoší vlastně nalézá. A pokud se někde nalézá, proč se tam toto sousoší nalézá. Nejedná-li se o zdařilou počítačovou animaci. Kdo se přičinil o zveřejnění a vlastní projekt financoval (Těch sousoší je hned několik).

Přičemž jsem přesvědčen, že tvrdý dračí motiv nejsou lesbické hrátky. Pochází naopak zcela opačných představ, z obráceného gardu a navíc jiného typu, nešli pani Dagona.

Má čistě pracovní hypotéza (možná na hony vzdálená původnímu účelu): Symbolické připomínání motivované dračím kultem, přesněji: Z předpotopních časů svádění Norey, dcery Eviny, Archonty (částí Anunnaki, či chcete-li těch skutečně nejprvnějších legendárních padlých strážců nebes), kteří Noree tvrdili, že je sice Evinou dcerou, ale vze?lou z jejich sémě. Norea je odmítá slovy: "Já nepocházím z vás, nýbrž jsem přišla z Výsosti" (Píseň o Perle).

Jinými slovy: Nepocházím však ani z Adama. Z téhož tvrzení mi stroze vyplývá, že je buď, jako my totálně bez informací, nebo běh událostí, při hříšném Evině rajském podnikání, měl mnoho dalších variant (nepočítaje chodícího strážného hada v ráji). Pro mnohé z nás, s téměř nedozírnými následky. Jak se v současné epoše můžeme na vlastní oči i kůži přesvědčit.

Avšak... Jako vždy se jistě rád mýlím. Takže nepochybně radostně hupkáme do snových zlatých zítřků.

PS

Díky čtenáři zn.: idgm, jsem již uspokojivě informován:... viz poznámka pod čarou

Sodomské chatrče a elita lidstva
Včera ještě slunečná a nejplodnější planeta v širém okolí...
Založení Babylonu za času bytostí Lachama...
Pan z Belialů...
Dračí entita v. příchod Máhdího?

Poznámka pod čarou:

Díky čtenáři zn.: idgm, jsem již uspokojivě informován: Sochy (Dragon objímající ženu, drak objímající muže, drak bojující se ženou, drak bojující s mužem) celkem ve čtyřech různých provedeních, jsou součástí mnohačetných sousoší pocházejících s dílny Gustava Vigelanda umístěné ve Frognerově parku v Oslo (Norsko).

Celé uspořádání parku, fontány i stovka sousoší tvořených dvojicemi, či jednotlivci, nebo naopak množstvím, i celými shluky lidských postav (celkem až na 600 figurálních motivů) v neobyčejných pozicích i sugestivních situacích, je dílem již zmíněného sochaře. Vše, od sochy lidského embrya, tří vajec symbolizujících vznik nového života, přes dětství, vztah muže a ženy, až po stáří a umírající starce má být oslavou života na zemi. Vše působí silným emočním nábojem, takže není divu, že Gustav Vigeland (1869 - 1943) je započítán mezi vrcholné skandinávské sochaře.

Některá sousoší, na př. hromada (snad) mrtvých mladých žen, připomínají denverské motivy (viz výzdoba Denverského mezinárodního letiště. Nejpodivnější šílené vize, jaké mohou být na veřejném prostranství viděny.). Sice nikoli tak absurdní a vyšinuté. Nicméně připomínají.

Drak objímající ženu a drak objímající muže znázorňuje, dle oficiálního výkladu, údajný prvotní hřích pokušení, provázející prý lidstvo od samého počátku (Názor podporující mojí pracovní hypotézu). Přičemž drak objímající muže má údajně symbolizovat sílu vítězící energie neustále s člověkem bojující. Očividně v motivu draka, co (nikdy neexistujícího) symbolu hříchu a vítězící síly energie, působí nejen vliv hluboce religiozní rodiny (se zaměřením mně neznámého ritu), ze které Gustav Vigeland pocházel, ale i obsah studia mediaevalského (středověkého) umění, či experimenty se starověkými vzory. V jeho uměleckých počátcích jej finančně podporoval i jeho učitel a přítel, sochař Bryunjulf Bergslien.

Stojí za shlédnutí...Vigelandovy sochy ve Frognerově parku v Oslo (Norsko)... fotky