...se mohu mýlit a mýlil bych se tak rád...
Glosy © Zdeněk Patrick - 2008 Praha
Ačkoliv se významná množina dospělého obyvatelstva povětšinou vystavuje na odiv svoje racionální myšlení, svůj ateizmus, přiklání se spíše k názoru, že mimozemci neexistují. Odvozeně tedy proklamují, že považují lidstvo za jedinečné v širokém vesmíru. Hlásí se nevědomky k tezím o stvoření člověka, potažmo lidstva?
Co je k tomu závěru vede? Popírají svůj ateizmus, mají strach? Vytvořili si z popírání a zpochybňování svůj doživotní byznys při dalším možném honu na čarodějnice? V nikdy nikým nevysloveného příslibu možného přežití? Nebo jen nemají čas, aby se zastavili a pozorovali? Možná jen podvědomě praktikují předané mediální informace a zkušenosti svých předků. Zkušenosti s vnucenými církevními dogmaty o jedinečnosti stvoření?
Nebo jen spoléhají na svůj strach ze "spolehlivé" rozsáhlosti vesmíru a z nepřekonatelné vzdálenosti, bohužel stále kýmsi tvrdohlavě odměřované neslučitelnou newtonovskou fyzikou?
Ačkoliv věřící považují, skrze vyhlášená a papežem Janem Pavlem II. potvrzená dogmata o kladných a mocných andělských bytostech, provázející nás životem, za možná, jiná nepozemská stvoření spolupracující s temnými silami této planety, odsuzují jako absurdní a chorobné představy, vzhledem k nepřekonatelným vzdálenostem Univerza. Přičemž v podvědomí přesto zůstávají zděděné představy o Satanovi a "silách pekelných"?
Ačkoliv významná množina dospělého obyvatelstva nemá a ani objektivně nemůže obsáhnout potřebný stupeň vzdělání takového rozsahu, aby obsáhla celou škálu potřebných znalostí o problematice života ve vesmíru a vším souvisejícím, je rozhodnuta potírat, vše, co je nad pochopení? Proto autority tvrdí to, co systémově ovládaná většina chce právě slyšet?
Ačkoliv se na planetě odehrávají nebývalé politické, společenské, etické, mravní, geofyzikální, termické, biochemické a genetické pokusy zásadního významu pro osud lidstva, nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel, neboť si převážná většina dospělého obyvatelstva tyto proměny přeje?
Ačkoliv Slunce je již několik let pokryto clonou chemických a biochemických látek, všichni, či převážná většina dospělého obyvatelstva si libuje. Ačkoliv tento stav trvá u nás od roku 2004, většina dospělého obyvatelstva se domnívá, že tomu tak bylo vždy?
Ačkoliv od listopadu 2008 do června 2009 bylo neustále dnem i nocí pod mrakem, a dny s viditelným Sluncem zastřeným podivnou clonou, se dají na prstech spočítat, většina dospělého obyvatelstva, ve dnech zvlhlého tropického parna, považuje tato tvrzení, v souladu s mediální propagandou, za zcestná.
Za scestné a podvržené považují i autentické dokumentární snímky, jimž přisuzují manipulace v kreslícím programu. Když nelze jinak, tak zpochybní autorství, aby naopak nakreslené, či překreslené a vyretužované snímky NASA považovali za jedinečné a autentické? ¨
Ačkoliv dříve neexistovali nehlučné blesky, a již nikoli v takové četnosti, většina dospělých obyvatel se domnívá, že tomu tak bylo vždy.
Je vůbec možné, aby se tak významný počet dospělého obyvatelstva domníval, že růžový slon televizní reality show je reálnější, než zákeřně přicházející nebezpečí naučené nevědomosti?
Ačkoliv blesky od roku 1985 mnohdy sestupují relativně bezmračného nebe, většina dospělého obyvatelstva se domnívá, že se jedná o normální jev, který tu byl vždy?
Ačkoliv nikdo přesně neví, kdo je skutečným autorem nejpodivnější vize tzv. Janovy Apokalypsy, je součástí kanonizovaného NZ. Ačkoliv je součástí kanonizovaného NZ římsko katolická církev tvrdí, že se jedná ve většině pouze o alegorické výjevy. Ačkoliv se prý jedná o alegorické výjevy, neurčitá část temných sil této planety se snaží o její naplnění. Přičemž se v mnohém pohybují již na hraně možného?
Ačkoliv se Satanova Sběř snaží o její naplnění, majíce naduté sebevědomí skrze sofistikovaně vygenerovanou ekonomickou džungli, vládu nad uveřejňováním nepravd a potlačováním pravdy, když navíc vládne skrze polosoukromé silové složky technologiemi dotýkajícími se temných nebes, hlavní garant Nové smlouvy - římsko katolická církev mlčí, oslavuje své někdejší činy a spolupracuje?
A tak, jakkoliv by významná množina dospělého obyvatelstva mohla teoreticky obsáhnout mnohá tajemství universa a ovlivnit dění, převážná část, vinou školastického vnucování představ (mnohdy nahodilých a podvržených autorit), nemá v pravý čas vybudované tvořivé myšlení?
A proto, když v čase významných změn, kdy se pravda stává nedostatkovým zbožím, usilovně hledáme cokoliv. Kde Tesař nechal díru?
Nebo hledáme něco zcela jiného. Aniž víme přesně co. Když slepí, chlubící se racionálním myšlením, odvážně vedou slepé k propasti.
Přesně tak zmateně, jak si Oni přejí? V souladu se scénářem vypracovaným dle výzkumných projektu a podkladů servisních služeb? Když myšlenka na exil je stejně lichá, jako naše někdejší, politickými deprivanty podstrčené, naděje.
Není kam uprchnout!
A to je to nejpodivnější tajemství Janovy Apokalypsy.