Rok 0 U.F. O. z dob dávných i nedávných
20 - 60 n. l. Judea - Řím Šimon kouzelník - součásník sv. Petra
222 n. l. Rimini - Římská říše - Tři podivné měsíce
316 - 265 n. l. - Čína Hliník v hrobě čínského generála Cao Čau
Sv. Kosmas a Damian kolem roku 300 n. l.
400 n. l. Římská říše množství létajících objektů pohybujících se na tehdejším nebi?
794 n. l. Bretaň - Francie pozorování zvláštních světelných sloupů v Bretani.
23. prosince r. 678 n. l. zavraždění Dagoberta II. u Stenay
r. 742 n. l Karel Veliký - Karl Magne narozen roku 742, nebo roku 747, zemřel roku 814
813 - 840 n. l. Lyon Franice neznámé létající bytosti a vzdužné lodě
842 n. l. Verdun Francie a 927 u Verdunu pozorováno na noční obloze ohnivé vojsko
Léta 878 n. l. - Srbští Pšované - České země: hrad Houska a díra do pekel...
9. století n. l. - Norsko viděn létající koráb
904 n. l. Rusko Za časů byzantského císaře Lva a císaře Alexandra ruské létající lodě...
Roku 919 n. l. území Velké Moravy spatřen létající disk následují tragické pohromy
Roku 921 n. l. kronikáře Ibn Fadlan u krále Bulharů vidí na obloze oživlé obrazy lidí a koní
Roku 927 n. l. Verdun Francie na noční obloze u Verdunu opět pozorováno ohnivé noční vojsko.
Rusko není jasné kdy n. l.. Únos malého chlapce a létající měděný kotel
červenec roku 966 kdesi na moři spatřen světelný sloup
Roku 983 n. l. se na obloze starého Irska proháněly létající koráby démonů
10. století n. l. Nejtajemnější muž západu, papež Sylvestr II, přítel Vojtěcha Slavníkovce
1003 n. l. umírá francouzský čaroděj prelát Gerbert, jenž se stal papežem Silvestrem II.
Roku 1001 n. l. rituální vražda, či rituální asistovaná sebevražda papeže Silvestra II.?
1028 n. l. v Čechách množství housenek, smrt ze smogu obludy v ulicích měst
Databáze zvláštních jevů
© zcela neúplná a nepřesná - 1994 - 1998 Praha Rok 0
(nepříliš přesná databáze bude postupně doplněna o zdroje a rozšířena o další staletí)
20 - 60 n. l. Judea - Řím Šimon kouzelník - součásník sv. Petra."
Šimon kouzelník - současník sv. Petra a zároveň jeho nekalá konkurence, se vydává jednoho krásného dne z rodné Samary na cestu za poznáním magie. Procestuje celou Persii, Arabii, ale i Egypt, aby se na čas usídlil v Alexandrii, kde se stal na čas žákem jakéhosi Dositea, jenž byl stoupencem Jana Křtitele ve při, kdo je vlastně Mesiášem.
Ovládal údajně mnohá kouzla, jež jsou sama o sobě více než zajímavá. Dovedl létat vzduchem, levitovat, mizet před očima diváků, kámen proměňoval v chléb, hojil rány, křísil mrtvé, oživoval kamenné sochy. Tento přebohatý repertoár byl příčinou, že jej Petr nejen odmítl pokřtít, ale odmítl jakékoliv diskuse na téma Petrovy metodiky zázračného léčení, či křížení mrtvých. Snad i proto, že Šimon nepochopil, že se nejedná o systém obchodu - nýbrž víry.
Jejich rivalita dosáhla svého vrcholu v Římě, kde Šimon vyzval Petra k souboji před očima
samého římského císaře. Zatímco si Šimon levitoval, Petr se v kleče modlil. Výsledkem byl pád Šimona na zem a
jeho zlámaná noha pak dostatečným důkazem toho, kdo je mocnější .
Zpět:
222 n. l. Rimini - Římská říše - Tři podivné měsíce "
Tři podivné měsíce prolétli na Rimini a krátce poté i nad různými regiony říše římské.
Liber prodigiorum (Kniha předpovědí)
Říman Julius Obserquinus
Zpět:
316 - 265 n. l. - Čína Hliník v hrobě čínského generála Cao Čau "
V hrobě čínského generála Cao Čau byl nalezen pancíř a přezky vyrobené z hliníku (85 %
hliníku, 10 % mědi, 4 % hořčíku a 1 % ostatních prvků). Ačkoli se jedná o nejrozšířenější prvek na této planetě je
technologie výroby hliníku je natolik složitá, že jeho průmyslová výroba započala někdy kolem třicátých let našeho
století. Mendělejev byl poctěn prvním vzácným odlitkem - hliníkovým pohárem. Hliník byl poprvé získán elektrolýzou v
roce 1908.
Zpět:
Sv. Kosmas a Damian kolem roku 300 n. l."
Sv. Kosmas a Damian jsou skutečné historické osobnosti. Byli bratři a pocházeli z Arábie.
Oba vystudovali medicinu v Syrii a stali se známými a oblíbenými lékaři. Jejich vysoce aktivní křesťanská činnost v dobách panování císaře Diokleciana (284-305), předurčila jejich tragickou smrt. Byli jednou z prvních obětí Diokleciánova ediktu v roce 303. Tento edikt byl zaměřen zejména proti křesťanům a jak se zdá, zejména proti vzdělanosti.
Legenda vypráví o těchto bratřích, že přenesli dolní končetinu z jednoho jedince na druhého, jako
náhradu za ztracenou končetinu. Je to vlastně první popis úspěšně provedené transplantace mezi dvěma jedinci
téhož druhu. A aby to bylo cennější, mezi jedinci geneticky dosti vzdálenými, neboť šlo o přenos končetiny z Maura na
bělocha. O zázraku ani slova. Tato medicínská disciplína se vyvinula až teprve v druhé polovině dvacátého století a
její znalost je omezena na příslušné vědecké pracovníky, které dělí od dob, kdy Kosmas a Damian provedli svoji
transplantaci končetiny více než 1500 let. Přesto však leží transplantace končetin ještě v naší budoucnosti. Naší
vysoce technické společnosti a vyspělému lékařství se daří transplantace srdce, ledvin i jater avšak transplantace
končetin se ještě nepodařila.
Zpět:
400 n. l. Římská říše množství létajících objektů pohybujících se na tehdejším nebi? "
Autor Liber prodigiorum (Knihy předpovědí) Říman Julius Obserquinus popisuje množství
pozorování mimozemských objektu pohybujících se na tehdejším starověkém nebi.
Zpět:
618 až 906 Čína
Kronikáři Říše středu, v období dynastie Tchang zaznamenávali nebeská vidění v podobě nebeských létajících vozů.
Dějepisec Čang Čuo se ve svých dílech zmiňuje o pozorování zářícího tělesa o velikosti "bečky"
letícímu po nebi, doprovázeného menšími zářícími objekty. Někdejší obyvatelé povodí žluté řeky tyto světelné objekty
považovali za větší zázrak, než čínská zeď.
Popisoval rovněž dokonce i zvláštní boje formace hvězd trvající celé tři dny a noci.
Zpět:
8. století n. l. V dobách Karla Velikého množství únosů i kontaktů s
mimozemci "
Zpět:
Roku 763 n. l. skotský král Domnal Mac Mucharda pozoroval poblíž Teltownu loď v povětří,"
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů
Zpět:
794 n. l. Bretaň - Francie pozorování zvláštních světelných sloupů v Bretani"
Angličan Roger z Wendoveru, vyjmenovává ve své knize "Květy historie" řadu neobvyklých
nebeských úkazů, jež se vyskytly v letech 447 až 1235 našeho letopočtu. Dílo popisuje mimo dvou komet z roku 729,
meteorického deště roku 747 i pozorování zvláštních světelných sloupů v Bretani roku 794.
Zpět:
zavraždění Dagoberta II. u Stenay "
Zavražděn svým sluhou Karlem Martelem, zakladatelem rodu Markomanů.
Zpět:
r. 742 n. l Karel Veliký - Karl Magne narozen roku 742, nebo roku 747, zemřel roku 814,"
Buzerant, jenž toužil být mocný a ještě mocnější, který se jednoho krásného dne legálně zamiloval do
svého sluhy, jenž byl nucen se stát jeho nejbližším důvěrníkem. A protože si o všem již šeptaly i vrabci, nechal vadný
Karel vyhrabat mrtvolu své někdejší ženy, a v nádherné rakvi, na důkaz své někdejší velké mužnosti, ji všude vozil
sebou. Nakonec vše je jen marnost a tak zakrátko byla mrtvola jeho bývalé ženy opět zahrabána a sofistikovaní tvůrci
polopravd vymysleli báchorku o mámivém drahém ka-meni darovaný hadem z bažin. Ideově se stal potomek sluhy
Karl Martela, sprostý nájemce vražd, prznitel mrtvol a buzerant v jedné osobě, vrcholem germanizačních propagand
hovořících o rozvinuté duchovní síle velikána velikánů.
Tento vadný muž vydal, po neúspěšných válečných výpravách do Čech, příkaz vybudovat na hranicích se
slovanskými zeměmi příhraniční marku, jež se zabývala pozvolnou destrukcí slovanského systému.
Zpět:
813 - 840 n. l. Lyon Francie neznámé létající bytosti a vzdušné lodě."
Nemůže být nejmenších pochyb o tom, že nejvyšší představitelé církve věděli mnohé, o čem se i dnes zarytě mlčí. Byli to zejména kronikáři klášterů, opaté a biskupové, kteří shromažďovali takové informace. již za Karla Velikého byly pozorovány jevy, vymykající se běžným zvyklostem, a kupodivu byly zapsány s neobyčejnou otevřeností. Nebyly totiž určeny prostému lidu.
V několika spisech se nezávisle na sobě vypráví o události, která se přihodila kdysi v Lyonu, právě za panování Karla Velikého. Překvapivě se v nich hovoří o neznámých létajících bytostech i létajících lodích. Jedna z těchto vzdušných lodí jednoho dne přistála v polích poblíž města. A ti, co z ní vystoupili - tři muži a jedna žena - byli považováni za démony. Obyvatelé města, kteří vše zpovzdáli po-zorovali, se seběhli kolem příchozích. Ti se chovali velmi neobvykle a podivně. Zděšení obyvatelé je považovali za čaroděje a nepřátelské posly šlechtice Grimaulda, kteří mají na jeho příkaz zničit jejich úrodu.
Na příkaz lyonského arcibiskupa Agobarda byli zatčeni, neboť byl přesvědčen o tom, že je velmi nepravděpodobné to, co příchozí mužové a žena tvrdili. Vyprávěli o zázracích, které jim ukázaly podivné létající bytosti z létající lodi. Tvrdili, že pocházejí též z města Lyonu, kam se vracejí po krátké návštěvě z neznámého prostoru, který nazývali zemí Magonia.
Nikdo z lyonských je však nepoznával a nešťastníci se obhajovali, že zatím co pobývali ve vzdužné lodi, na Zemi uplynul dlouhý čas.
Arcibiskup Agobard dal příkaz k jejich výslechu a jednal s nimi tak, jak se postupuje s čaroději. Zmučení pak byli za přítomnosti arcibiskupa obyvateli Lyonu ukamenováni. Pak přibiti na dřevo a hozeni do řeky.
Jak dalece je tento příběh pravdivýš Odpověď dává sám lyonský arcibiskup Agobard (770 - 840
od roku 813 lyonský biskup) ve svém spisu De Grandine et Tonitrua Voda a blesk (oheň).
Zpět:
842 n. l. Verdun Francie a 927 u Verdunu pozorováno na noční obloze ohnivé vojsko a nejen u Verdunu"
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů str. 16
Zpět:
Léta 878 n. l. - Srbští Pšované - České země: hrad Houska a díra do pekel..."
Slavibor Bšovský (Pšovský) z Mělníka, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě, jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž jméno bylo Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého jej Housek nebo Houskov kázal jmenovati. A když bylo dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále (do pekel vedoucí), ve kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteřížsto více a více lidem tu obývajícím překážky činili a někdy rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od tých duchuov překážky a přísahy byl pustý zuostaven.
(Citace z kroniky Hájka z Libočan).
V tomtéž místě, v Dubské pahorkatině, pak byl ve 14 století vybudován hrad Houska v podobě, tak jak jej známe dnes. S obrannými aspekty směřujícími nikoli proti vnějšímu nepříteli, nybrž zcela opačným a nelogickým směrem - do středu hradu.
Prvním majitel pán Berka z Dubé
v 1620 Albrecht z Valdštejna
1823 chátrající hrad i po stavebních úpravách byl neobyvatelný až do dnešních dnů, kdy byl poprvé
zpřístupněn po rekonstrukcích široké veřejnosti
Hrad Houska, či Houžka nebo hrad Ouska odvozeně z keltského slova s významem
"zářící".
Zpět:
Kněžna Ludmila (zemřela údajně 16. 9. 921 jako více než šedesáti letá. Ve skutečnosti v přepočtu na úřední
kalendář zemřela rovněž 28. 9.) - podle oficiální protoněmecké náboženské doktríny (zaštiťující se kázáním Božího
slova latinského ritu za pomoci prolité krve a teutonských mečů) užkrcena prý na přímý příkaz své snachy Drahomíry
, matky sv. Václava, dvěma krutými služebníky - Tunnou a Gomonem. Stalo se tak na hradě Tetín) od roku 875 jeho
manželka - babička Sv. Václava - původem pohanka, později prohlášená za svatou. Pocházela z údajně kmene
Pšovanů sídlící oblasti dnešního Mělnicka (Pšov - dnešní Mělník, jakkoliv byla lužicka Srbka z Polabského Mielska,
nikoli ted z českého Mielnicka) . Otec Ludmily - Slavibor - kníže Pšovanů - prý pocházel pocházel z rodu
Hrabova, či Hrabovec. Jeho syn Housek údajně nechal postavit hrad Houska (Houskov).
Zpět:
Rozpory: Jestliže Housku postavil syn knížete Pšovanů, tak to bylo někdy ke konci 10 století, nebo na
začátku 11 století.
Zpět:
hrad - srdce kraje chránil vždy okolí proti vnějšímu nepříteli. život byl závislý na mocné obraně, jež měl hrad skýtat. hrd - srdce - sánskrt hrudya - srdce - sánskrt hrdina - srdnatý
TV Nova neděle 19. září 2002 - pořad Střepiny
Na konci 13 století na rozhraní dnešních okresů Česká Lípa a Mělník a Mladá Boleslav byl v neprostupných a opužtěných hvozdech postaven hrad Houska
V roce 1999 byl hrad Houska poprvé zpřístupněn. Návštěvníci při návštěvě kaple omdlévají, fotoaparáty vypovídají službu a pásky v kamerách zůstávají prázdné. Před osmi sty lety prý vyrostlo něco nad čím se prý podle TV Nova tají dech.
Nevedla zde žádná obchodní stezka a neexistovalo rovněž žádné zjevné vnější nebezpečí před kterým měl hrad chránit. Byl prý postaven naopak tak, aby chránil okolí před tím, co vlastně skrýval uvnitř. Všechna obranná opatření hradu jsou prý nesmyslně a zdánlivě nelogicky nasměrována směrem dovnitř hradu.
Není ovšem specifikováno jak. Průvodce říká, že jsou podobné stavby stejně nasměrovanou obrannou funkcí směrem do centra stavby. Nejsou to však hrady, nýbrž věznice. A tou hrad Houska nikdy nebyl.
Co tedy hrad strážil? Z dochovaných pověstí, či legend mnozí romantičtí badatelé vydedukovaly snad-nou hypotézu, že zde kdysi pukla země - právě v místech, kde dnes stojí kaple. Otevřelo se peklo a z něho vycházely podivné bytosti. Místní jim říkali hovada ďábelská či pekelná jež na sebe brala podobu vzdáleně připomínající lidské bytosti, či spíše polozvěř.
Obyvatelé hradu puklé místo prý uzavřeli a postavili nad ním kapli.
Zpět:
Jiná z legend vypráví o vězni, jemuž přislíbili trestu odpužtění, pokud se podvolí prozkoumat hradní studnu, z níž se ozývaly strašidelné skřeky a vycházel smrdutý kouř. Když vězně ze studny vytáhli, měl vlasy šedivé hrůzou a pomátl se na rozumu. Co ve studni vlastně spatřil, nikomu již nikdy nemohl říci.
Karel Hynek Mácha, český básník a obzvláštní pěší turista (prošel pěšky snad celé Čechy - viz Bezděz a jeho stěžejní báseň Máj) jednoho dne došel i na hrad Houska. Není jasné, proč se vlastně rozhodl strávit noc na hradě, Zda to byly právě podivné pověsti o hradě, či jeho romantická povaha. Nicméně to, co se na hradě té noci událo vypisuje v dopisu svému příteli.
Z dopisu, o jehož existenci jsem se po druhé ve svém životě dověděl v roce 1973 na SPŠS Betlémské při hodině Českého jazyka, jasně vyplývá, že se se K. H. Mácha stal obětí podivných kouzel praktické relativity času. Při této zvláštní produkci se setkal s dívkou kdesi poblíž současných vysokoškolských kolejí u staré královské cesty. Ta mu ukázala dřevěnou skříňku s pohyblivými obrázky. To, co ve skřínce spatřil jej natolik vyděsilo, že se dívky optal, zda až tak strašné může být peklo.
Dívka, zřejmě (velmi přibližně) odpověděla: "Karle Hynku, to co vidíš není peklo, ale Praha v roce 2006."
Podivná dřevěná skříňka s pohyblivými obrázky připomína Johna Dee a Tezcatlipocovo zrcadlo. Proč si
vzdělaná dívka znalá osudu romantického básníka, jenž kdysi dávno zemřel v mladém věku, Máchu nevarovala? Zde více?
Zpět:
9. století n. l. - Norsko viděn létající koráb "
Nejen hrdinové indického eposu Rámajány létali vzducholoděmi zvanými vimany. Ale i v antických dílech se
často mluví o vzdužných korábech, které byly spatřeny na nebi starého Řecka a Říma. Podobné události popisují také
středověké kroniky. Tak například v devátém století se objevil nad jedním norským městem záhadný létající "koráb",
který pak pozvolna zmizel.
Zpět:
904 n. l. Rusko Za časů byzantského císaře Lva a císaře Alexandra ruské létající lodě..."
Za časů byzantského císaře Lva a císaře Alexandra, roku 904 n. l. vyráží z Kyjeva obrovské vojsko na Konstantinopol s cílem napravit hlavu Byzantské říši. V čele vojsk cválá na svém oři sám ruský kníže Oleg. Koně, lodě i létající aparatury jsou ve samozřejmostí v seznamu vojenské výbavy této vojenské výpravy.
Nic nepomohlo, že Byzantinci opevnili průliv a uzavřeli město. Ruské lodě zakotvily poblíž a
ruská vojska zuřivě zaútočila na město. Několik týdnu trvalo obléhání, když kníže Oleg nařídil připevnit k lodím kola,
napnout plachty a v příhodném větru se jeho bojové lodě snesli na město. Rusové vypustili prý i obrněné "koně, zlatě
zbarvené". Kroužili kolem města a jejich jezdci vypoužtěli ohnivé šípy. Císař Lev a Alexander byli nuceni uzavřít s
ruským knížetem mír a při svém křesťanském bohu sli-bovali platit tribut a na důkaz opravdovosti políbili kříž a žádali
totéž od pohana Olega. Kníže Oleg zvaný svým lidem Moudrý i jeho muži však přísahali při slovanských bozích
Velesovi a Perunovi.
Zpět:
Roku 919 n. l. území Velké Moravy spatřen létající disk následují tragické pohromy "
Roku 919 byl spatřen nad územím Velké Moravy (dnes část území Velké Moravy v držení baškirů v tzv. Maďarsku) objekt ve tvaru disku.
V té době prakticky přestala Velká Morava existovat a je podezření, že celé území bylo někdy roku
906/ 910 postiženo katastrofálními povodněmi. Když vzápětí bylo obyvatelstvo decimováno hladomory.
Zpět:
Roku 921 n. l. kronikáře Ibn Fadlan u krále Bulharů vidí na obloze oživlé obrazy lidí a koní "
Toho roku vyslal bagdádský chalif Al Muktadir svého kronikáře Ibn Fadlana s poselstvím ke králi Bulharů sídlících tehdy na střední Volze.
V tutéž noc, kterou poprvé strávil Ibn Fadlana v paláci bulharského krále mohl zaznamenat, a to také udělal, podivné noční úkazy na obloze.
Právě když Slunce zapadlo a celý západ zrudl nízko nad obzorem jasnou rudou září, začalo se z nebe ozývat ohlužující, nicméně temné dunění. Na obloze bylo možno v té chvíli vidět dva ohnivě rudé mraky, spojující se, aby se vzápětí opět rozpojily. V průběhu této udivující pulzace se uvnitř mraků objevovaly oživlé obrazy lidí a koní. Pohybující se bytosti v mracích byly očividně ozbrojené a jako by spolu bojovaly. Arabové byly těmito nebezpečnými úkazy natolik vyděšeni, píše kronikář Ibn Fadlan, že poklekli a setrvali v modlitbách.
Bulhaři jim pak vysvětlili, že nebeští Džínové, které mohou na sebe vzít lidskou, nebo zvířecí
podobu a pomocí těchto triků mohou ovlivňovat dění na planetě.
Zpět:
Roku 927 n. l. Verdun Francie na noční obloze u Verdunu opět pozorováno ohnivé noční vojsko."
Roku 927 bylo na noční obloze u Verdunu pozorováno ohnivé noční vojsko. Ano i na jiných místech.
Na témže místě bylo ohnivé vojsko viděno již i roku 824.
Zpět:
Rusko není jasné kdy n. l.. Únos malého chlapce a létající měděný kotel "
Na kazaňské univerzitě byl objeven rukopis hovořící o létajících strojích ve starém Rusku. (Struninová M.D. - moskevská historička) Chlapec Jáša, který jednoho dne sbíral v lese borůvky spatřil nedaleko sebe bíle oblečeného muže , jenž se mu představil jako Timofej. Vzal sebou Jašu do obrovského měděného kotle, ze kterého je neznámá síla vyzvedla do nebes, kde Jaša strávil celé tři roky. Během těch let se jej Timofej učil různým vědám, něčemu, co lze označit slovem magie.
Nakonec vrátil Jašu na totéž místo v lese, do téhož měděného kotle a na památku mu dal dvě
mince. Jednu zlatou a druhou stříbrnou.
Zpět:
červenec roku 966 kdesi na moři spatřen světelný sloup"
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů str. 16
Kdesi nad mořem (blíže neurčeno, ale zapíšu, neboť se jedná o světelný sloup), koncem
července 966 byl spatřen světelný sloup.
Zpět:
Roku 983 n. l. se na obloze starého Irska proháněly létající koráby démonů "
Také Irsko bylo v minulosti, zejména pak kolem roku 983 svědkem přeletu neznámých objektů, které jsou popisovány jako létající vzdužné koráby démonů. S jedním takovým korábem se setkáme ve spisu Speculu Regali z desátého století v Koínungs Skugsa: Podle této literární památky se na obloze starého Irska proháněly létající koráby démonů velmi často. Zde je jeden z příběhů:
I stal se ve městě Clorea jedné neděle, když lidé přicházeli na mši, zázrak. V tom městě je kostel k
památce sv. Kinara. Stalo se, že z oblohy byla spužtěna kovová kotva na provaze a jedna její ostrá patka se zasekla
do dřevěného oblouku nad kostelními dveřmi. Lidé vyběhli z kostela a uviděli na obloze loď s lidmi na palubě a viděli
muže, jak se naklání přes palubu a pak se spouští po laně ke kotvě, aby ji odhá-koval. Vypadalo to jako by plaval ve
vodě. Lidé k němu vyrazili a chtěli jej zadržet, ale biskup jim to za-kázal, ze strachu, že by jej mohli zabít.
Osvobozený tvor spěchal po laně zpátky do lodi. Posádka přetnula lano a loď se vznesla a odplula z dohledu. Ale
kotva zůstala v kostele na paměť této zvláštní události.
Zpět:
"Nejtajemnější muž západu, papež Sylvestr II, přítel Vojtěcha Slavníkovce"
Jitro kouzelníků str. 63
"Nejtajemnější muž západu, papež Sylvestr II, známý pod jménem Gerbert z Aurillacu (říká o něm, že postavil ve městě krásné fontány, jejichž proud vydával při dopadu harmonické zvuky, připomínající určitou melodii). Narodil se v Auvergne v roce 920 a zemřel roku 1003. Gerbert byl bene-diktinský mnich, profesor univerzity v Remeši, arcibiskup ravenský. Později, když byl na vrcholu své vědecké činnosti, byl uveden na papežský stolec pod jménem Sylvestr II. Papež z milosti Oty III. Pobýval prý ve Španělsku a pak ho tajuplná cesta zavedla do Indie, kde prý načerpal různé vědomosti, nad nimiž žaslo jeho okolí. Měl ve svém paláci bronzovou hlavu, která odpovídala na otázky Ano nebo Ne, jež ji kladl o politice a všeobecné situaci křesťanstva. Podle Sylvestra (139. svazek Migneovy Latinské patro-logie) bylo to prý jednoduché zařízení založené na počtu s dvěma ciframi. Tato magická hlava byla zničena při jeho smrti a poznatky, které si přivezl byly pečlivě zatajeny. Vědec byl několikrát obviněn ze spol-ků s ďáblem, ale církevní hodnost jej zachránila, takže zemřel přirozenou smrtí?
Roku 999 n. l.
Francouzský čaroděj prelát Gerbert se stal papežem Silvestrem II. kolem roku 1000 n. l.
Narozen mezi roky 940 - 950 zemřel roku 1003. Pocházel z Aurillacu (provincie Auverge).
Vzdělán ve vědních oborech, jež byly tenkrát považovány za vrchol vědění. Teologie, Matematika, aritmetika, gramatika, retorika, dialektika, astronomie a hudba. Známý pod občanským jménem Gerbert z Aurillacu (říká o něm, že postavil ve městě krásné fontány, jejichž proud vydával při dopadu harmonické zvuky, připomínající určitou melodii). Později, když byl na vrcholu své vědecké činnosti, a hrozilo mu nebezpečí, že bude upálen pro čarodějnictví - byl uveden na papežský stolec pod jménem Sylvestr II. Papež z milosti Oty III.
Zlý jazykové hovoří i o tom, že praktikoval černou magii se kterou přišel do styku v Aquataníí (Španělsku), kde strávil tři roky na arabských školách u Saracénů, kam utekl ze svého "rodného" kláštera.
Jedna z mnohých disciplín se jmenovala augurství - věž tění z letu a zpěvu ptáků. Jiná se naopak jmenovala nekromancie - rozprávění s duchy. Cesty osudu jej zavedly až do Indie, kde prý načerpal různé vědomosti, nad nimiž žaslo jeho okolí.
Gilberta prý pak démoni poslouchali dnem i nocí tak, jako nikoho jiného. To byl ostatně jeden z hlavních důvodů proč mu hrozilo upálení a proč jej jeho přátelé považovali za nejvhodnější osobu na papežský ornát v těžké době blížícího se konce světa a všeobecně se očekával druhý příchod Krista.
Mnozí rozdávali své majetky, zatímco jiní je za pakatel zkupovávali. kdosi mazaný, jez mezi křesťanstvem rozšířil klamnou poplašnou zprávu umně vytuneloval majeteky svých bližních. Řečí politických výšin - byla provedena restrukturalizace majetku v důsledku jejího nového přerozdělení neviditelnou tržní rukou.
"Opuštěný dobytek se tenkrát bezcílně potuloval v opuštěných městech".
Zkrátka se někteří 1. ledna roku 1000 n. l. stali přes noc žebráky, zatímco jiní oplývali z ničeho nic nesmírným bohatstvím.
Mnozí neoblíbení sousedé byli popraveni, neboť je jiní sousedé povazovali chytře za nebetyčné hříšníky.
Někteří kardinálové jej považovali za samotného Ďábla, a ti méně odvážní tvrdili, že každý den s ďáblem komunikuje.
Jistá legenda naopak uvadí celou věc na pravou míru a hovoří o kovové, či bronzové hlavě, jež svému majiteli, v tomto púřípadě Silvestru II. odpovídala na otázky v binárním systému ano - ne.
Prý šlo o tentýž mechanismus, jenž vlastnil i fráter Roger Bacon.
Byl to právě on (Silvestr II.), kdo v bazilice sv. Petra v Římě v noci z 31. prosince 999 na 1. ledna
roku 1000 sloužil mši za záchranu lidstva. To očekávalo soudný den.
Zpět:
Podivně odlišné datum, jimiž nás skrze germánské brýle nechávají do okolního světa nahlížet kronikaři, o nichž se zdráhám tvrdit, že jsou naši.
Narozen mezi roky 940 - 950 zemřel roku 1003. Pocházel z Aurillacu (provincie Auverge).
Vzdělán ve vědních oborech, jež byly tenkrát považovány za vrchol vědění.
Tento papež si prý velmi oblíbil svatého Vojtěcha Adalberta a po jeho smrti se přičinil o o jeho
slávy a úcty k němu. Jeho koncepce byla Neimperialistická Bož í říše.
Zpět:
Roku 1001 n. l. rituální vražda, či rituální asistovaná sebevražda papeže Silvestra II.
Ten papež, jenž umře ještě jenou v roce 1003, zemřel i v roce 1001!!!
Papež Silvestr, toho jména II., konec života vzal. O kterémž Silvestrovi čte se toto... byl velkýmilovník učení. I učiněn jest mnichem v kláššteře Floriscenském.... Jednoho času vyběhl z kláštera svého bez povolení a vědomí staršího... V hispánské zemi se tak pilně učil žádostiv jsa poctivosti, až ďáblu poručil, kterýž jemu pomáhal...
I učiněn jest remešským biskupem a potom i v Ravenském panování přišel, a tak ďábelskou pomocí skrze Ottu císaře dosáhl stolice nejvyššího biskupa Římského. Však tento způsob Ďábel jemu pomohl, aby byl jeho všecek...
Čtvrtého léta papežství svého, času postního... jsa hnut pokáním srdečně želel. A jak do domu papežského přišel chtěl duži i tělo P. Bohu obětovati a svou krev vylíti za hříchy své... A rozkázal sobě všecky oudy, t. j. ruce i nohy osekati (odsekati). A tak jest se stalo, a tělo jeho mrtvé již tu leželo. Vložili jsu je na káry a dva koně plaché upřahše, pustili jsu je, aby šli kam je osudové povodou. I šli sú velmi tiše až do kostela sv Jana, jenž slove na Lateránu, tu kdož měli obyčej ten papežové pohřebovati a lid s pláčem a motlidbami jdúce za karami... A tu při tom mnohá znamení jsúse ukázala...
Václav Hájek z Libočan
Kronika česká
Zpět:
1028 n. l. v Čechách množství housenek, smrt ze smogu obludy v ulicích měst. "
Času jarního v Čechách veliké husté a tmavé mlhy jednak každého dne bývaly, postního pak času veliký z nich pocházel smrad. Z toho po slavnosti velikonoční nadmíru mnoho narodilo se housenek, kobylek a bílých motajluov... A když mřeli, též velmi smrděli, až všechno povětří tím smradem nakaženo. Při času svatého Havla lidé velmi hustě a vnáhle mříti počali, též i hovada... .... potom od těch dobytkův zmrlých i psi mřeli.
Při slavnosti sv. Vácslava lidé zhusta mříti počali na červenou nemoc a úplavici... ...Okolo svatého Martina
všudy v Čechách obecně na bolesti morní lidé mřeli. A trval ten mor až do středopostí. Při tom času morním mnoho
rozličných vídali obludnosti choditi po městech i po vsech, takže sú se jích někteří lidé děsívali až na smrt.
Zpět:
1028 n. l. Rusko na obloze obrovské znamení ve tvaru hada..."
L. p. 1028 se objevilo na obloze znamení ve tvaru hada a bylo tak obrovské, že bylo vidět po
celém území Ruska. Vyděšení obyvatelé v hrůze prchali. Hrozivé znamení hada bylo možno pozorovat celé dva dny
píší tehdejší kronikáři.
Zpět:
Dne 28. července 1032 České království hvězda o jasnosti blesku vyšla na noční obloze,"
Okolo druhé hodiny na noc hvězda vyšla od poledne (z jihu) na půlnoc (na sever) a jasností blesku
svého všechen okršlek země osvítila.
Zpět:
29. června 1034 Čechy duha velmi veliká a jasná ukázala se nad Vyšehradem"
Téhož léta při slavnosti svatých Petra a Pavla Apoštoluov duha velmi veliká a jasná ukázala se nad
Vyšehradem a trvala tři dny pořád bez proměny. To lidé vvidúce všickni se divili a modlili se k Pánu Bohu, žádajíce,
aby takový zázrak ráčil v dobré obrátiti.
Zpět:
13. března 1067 Čechy V Čechách velké mlhy příšery aneb ďábelské bytosti...,"
D. Adam z Veleslavína
Času jarního, okolo sv. Řehoře počaly v Čechách velké mlhy každého dne bývati, takže člověk před
sebou ode čtyř kroků neviděl.Z těvh pak pocházel neobyčejný a nesnesitelný smrad, který lidé těžce nesli. To trvalo
třicet pět dnů. Pocházela také řeč, že se lidé s nějakými příšerami aneb ďábelskými obludami potkávati měli.
Zpět:
23. prosinec 1105 Čechy v noci ukázal se na nebi straně západní mezi hvězdami tak světlý a jasný oheň "
Adam z Veleslavína, cituje Ursberga a Grenzheima
Historický kalendář národa českého str. 1026
V noci ukázal se na nebi straně západní mezi hvězdami tak světlý a jasný oheň, že kdyby na východ bylo, byli by lidé ne jinak měli, než že tj. blesk sluneční.
Vidíny takové dvě koule na nebi v způsobu a blesku slunci podobné, ale barvy duhové etc.
Zpět:
L. p. 1111 Rusko - Dálný východ Ruska
Ohnivý sloup se vznesl na Dálném východě Ruska. Několik mil vysoko do nebes a blesky i jiné
úkazy se vyskytovali kolem a hřmění veliké slyšeno bylo.
Zpět:
6. ledna 1130 České království
Adam z Veleslavína
Historický kalendář národa českého str. 31
Denice (Venuže) ráno vycházela divným způsobem, tak jakoby tancovala jednak výš, jednak níž,
čehož v Čechách nikde vídáno nebylo?
Zpět:
8. října 1130 České království Praha
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů str. 16
8. října 1130 přeletělo Prahu a některé oblasti v Čechách podivné kulaté těleso.
Zpět:
1138 Praha
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů str. 17
Po osmi letech se opět objevil podobný úkaz jako v roce 1130, tentokrát při západu slunce.
Zpět:
24. července1139
R. Henning 1904
V Čechách byla nepohodlná mlha a okolo poledne na 24. července silně čpěla, jakoby peklem.
Zpět:
1142 České království Praha
Roku 1142 poletovalo nad předměstím Prahy zvláštní těleso, mající údajně podobu ohnivého
draka.
Zpět:
Když roku 1142 vyhořel klášter i kostel sv. Jiří na Hradě přažském (kde sv. Ludmila, dědička byla pohřbena) jeptišky s nářkem odešly a usadily se v kostele sv. Jana Křtitele na Aujezdě (dnešním Újezdě, pod Petřínem).
Po nedlúhém pak čase hlásní někteří i ,mnozí rybáři a jiní chudí řemeslníci, kteříž v noci pracují, přicházejíce k nim jim oznamovali, kterak vídají časem nočním, ano z kláštera toho shořelého sv. Jiří vychází oheň a nese se až k nebi, a při ohni tom jakoby nějací duchové andělští se ukazovali.
Tím (jeptišky?) napomenuty, šly společně na to místo a tu truchlivě procházejíce, oltáře svatých navštěvovaly, velkým pláčem tělo sv. Ludmily, dědičky hledajíce...?
Dědičky staré víry dědů!
Jak dalece však souvisí tento příběh s ohnivým drakem poletujícím téhož roku nad před-městích
Prahy. Platí i zde Nomen Omenš Ohnivý drak létající roku 1142 v Praze poráží drakobijce sv Jiří?
Zpět:
14. květen 1144
Letopisy Hradištsko-Opatovické. Ed. J. Emler, Prameny dějin českých, FRB II,2, Praha 1875, str. 398:
"L.p. 1144 dne 14. května, totiž v samý den letnic strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se
nedaleko ležení knížete Oty, kterýž sám jakož i mnoho jiných velmožů a nesčíselné množství lidu ji viděli. Nebo kolem
poledne, když bylo velmi jasno, viděn jest od jmenovaných osob černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k
oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír. A když měl přijíti k dotčenému místu, bylo mu viděti jíti naproti s vrcholu
nebes znamení, na spůsob třistranu velmi se skvoucího podivně špičatěné, které přemohši nevýslovnou obludu
vrazilo ji až do vnitřku země. Po nějaké pak přestávce asi hodinu trvající viděti bylo jiný sloup temnější nešli tma a
prudším ještě vírem na tentýž spůsob od země se zdvihati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na
spůsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže, a to znamení s podivnou rychlostí
obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo. A když někteří z rytířů zmužile blíže přistoupili, chtíce to pozorovati, s
pokrytýma očima odešli; nemohli zírati na tuto obludu, když se jim písek a drobné kamínky kolem obličeje točily a
vytrhané chrasti povrchu oči jejich obtížnosti činilo."
Zpět:
14. Maii 1144. Annales Gradicenses et Opatovicenses. FRB II,2, 1875, p. 398:
"1144 Anno 1144, II Iddus Maii, videlicet in ipsa die pentecostes, nimis horribile et nostre etati inauditum
apparuit monstrum iuxta castra ducis Ottonis, intuente et aliis quam pluribus proceribus necnon et innumerabili
populi multitudine. Nam circa meridiem magna serenitate existente visa est a prefatis personis atra columna
ascendere a terra usque ad sumitatem nubium, in cuius circuitu rotabatur impetus turbinis. Cumque niteretur ad
prenoctatum locum pervenire, visum est a celi fasti-gio triangulum signum nimii candoris et miri acuminis sibi obviam
venire, quod preculso infando monstro trasid id usque ad ima terre. Facto autem intervallo quasi unius hore iterum
visa est alia columna tenebris densior et impetu turbinis validior eodem modo se a terra elavare, contra quam denuo
eterum signum in modum splendidissime zone, in cuius medietate signum sancte crucis videbatur apparens, mira
celeritate eam pertusit et usque ad superficiem terre pressit. Cumque ex militibus quidam audacter causa
contemplandi accessissent, obvolutis obtulibus discesserunt, non enim valebant materiem tanti monstri intueri,
sabulo et minutis lapillis circa faciem eorum rotantibus et evulsis fruticibus aciem oculorum eorum prepedientibus."
Zpět:
1160 Alsasko
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů str. 17
Roku 1160 byla pozorována tři velká světla nad lesem Thann v Alsasku.
Zpět:
1188 byl mezi Gisors a Neuflesk-Saint Martin spatřen ohnivý kříž.
Zpět:
1182 František z Assisi (Svatý František z Assisi)
Narodil se roku 1182 v Assisi v Italské Umbrii, jako Giovani Francesco Bernandone jako syn bohatého kupce a obchodníka s vlnou.
Ve svých dvaceti letech chtěje se stát rytířem se nechal naverbovat do vojska. Vzápětí šel do války mezi Assisi a Perugií. Byl zajat a rok vězněn. Po propužtění se při návratu domů stavěl. v kostelíku San Damiano. A v okamžiku, kdy poklekl před křížem uslyšel promlouvat z kříže Krista.
To byl stimul, jenž z něho vytvořil kajícího se řeholníka, jenž hlásá do té doby nevýdanou pokoru,
skromnost a nejen lásku k lidem, ale ke všem božím tvorům, rostlinám a přírodě vůbec. Roku 1209 zakládá první
františkánský řád Menších bratří.
Zpět:
18. června 1178 Anglie Cantenbury
Mnich Cantenburského kláštera Gervas zaznamenává, podle svědectví několika hodnověrných svědků pod přísahou, podivný jev viděný zmíněnými muži na noční obloze, respektive na tenkém srpku Měsíce. Místo pozorování existuje dodnes - Cantenburská katedrála.
Dne 18. června 1178, (prý v neděli před svátkem Jana Křitele) krátce po západu Sluncem, když se srpek Měsíce vyhoupl nízko nad obzorem se na nejvyšším rohu Měsíce, jehož oba hroty směřovaly k východu, jakoby roztrhl a z jícnu takto vzniklé měsíční propasti vylétávaly do širokého okolí Měsíčního srpku, společně ohnivýmými plameny i žhavé uhlíky. "Měsíc se chvěl úzkostí a svíjel jako zraněný had" po několik minut, aby posléze plameny pohasly a Měsíční srpek potemněl, nad očekávání více než, kdy jindy.
Zdá se, že středověcí svědci sledovali výbuch někde kolem oblasti kráteru Giordano Bruno (průměr cca 19 km, 360 severní délky a 1030 východní délky).
Problémem je, že 18. června 1178, krátce po západu Slunce nemohl být prý Měsíc v popisované fázové konstelaci vůbec spatřen. V popisované fázi měl být až o týden později.
Přechodné světelné jevy (Lunar Transient Phenomena LTP) na Měsíčním povrchu byly
pozorovány nejčastěji v těchto oblastech: Aristarchus, Alphonsus, Plato, Gassendi, Limneus, Messier A-B-7, a oblast
Crisium. Od teleskopických červených září až po očima viditelné světelné záblesky.
Zpět:
1224 zjevení sv. Františka s Asisi
Dva roky před smrtí se při meditaci na hoře La Verna zjevil Františku s Assisi Anděl, v němž František rozpoznal Ježíše Krista, jenž se blížil ke klečícímu muži. Tu mu z rukou vylétlo několik ohnivých šípů a v ten samý okamžik František z Asisi omdlel, když krátce před tím pocítil intenzivní pocit blaženosti kombinovaný s vlnou bolesti.
Po procitnutí objevil na svém těle hluboké, silně krvácející rány. Na dlaních, chodidlech i na boku. Proud krve ze stigmat byl tak silný, že jakkoliv chtěl rány skrýt byly zjevné. Dokonce se v ranách na nohou i rukou zhmotnily ocelové hřeby. Očití svědkové hovoří o kožnatých útvarech ve tvaru i na omak nerozeznatelné od železa. Vězely prý v ranách poměrně volně a dalo se jimi pohybovat a nešly vyndat. Oddolaly i pokusu vyjmout je párem koní.
Stigmata byla viditelná i po světcově smrti. Ale ani po jeho smrti nešly hřeby vytáhnout.
Ve své lásce k ostatním tvorům šel až tak dalece, že kázal o Bohu i ptákům. Je znám svojí benevolencí i ke vším i blechám, jež nechával bez pohromy sídlit ve svých vousech.
Sv. František z Assisi zemřel 3. října roku 1226 v kapličce Porticuncula, kde dnes stojí chrám Santa Maria degli Angeli a byl svatořečen roku 1228. Roku 1230 byl uložen v bazilice svého rodného města
1226 umírá sv. František s Asisi
Zpět:
13. června 1233
V papežské Bule Řehoře IX. vydané tohto roku se hovoří o bytosti, jež se zjevuje jako šedý muž, s výraznýma a velkýma očima, hubený až vychrtlý, tělo prakticky bezmasé a chladné pokožky.
V mnohých případech jeho horní polovina září a to tak intenzivně, že osvítí celou okolní prostoru. Ona bytost, nazývaná "průvodce" posléze mizí a stává se neviditelnou.
Zcela evidentně se jedná o démonskou, či ďábelskou bytost, která může měnit dle libosti těla, mizet, překonávat obrovské vzdálenosti nezávisle na čase, číst myšlenky lidí a přemisťovat jejich těla na libovolné místo.
Mimo jiné byla tato bytost v průběhu času obviněna, že plodí s pozemskými ženami lidem
nepodobné nestvůry.
Zpět:
1252 Země koruny české Zelená hora u Žďáru nad Sázavou
Při budování kláštera na Zelené hoře se při výkopových pracích se rozzářilo nad horou objekt, jenž měli za další slunce. Objekt zářil tak mocně, že bylo vidět i za denního světla.
Toho roka byl založen v místech poutního kostela Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou klášter zasvěcený "Fons Sancte Mariae". Zddroj nejčistší božské energie. Opatství se stalo doménou řádu cistercianských mnichů. Později bylo obsazeno Františkovými psy Františkány.
Už po několika dnech si mniši františkáni začali stěžovat a naříkat na děsivé přízraky plížící se po chodbách kláštera, kteří prý volaly "Credite Nostris" (Ustupte našinci).
Mniši byli postiženi nezvykle tíživou únavou, po těle se jim objevovali popaleniny, aby nakonec mnozí z nich umírali ve smrtelných křečích..
Po nějakém čase byl vrácen klášter zpět cistercianům.
Tvar církevní stavby ve tvaru šesticípé respektive devíticípé hvězdy ukazuje, společně s jinými příznaky na úzké kontakty s templářským řádem.
Jsou i tací, kteří se domnívají, že v tomto někdejším kláštře byla Templáři, prchajícícmi z Francie,
ukryta schránka úmluvy.
Zpět:
Další informaci prozatím pokládám za dílo mystifikátora:
V roce 1619 se objevuje nad klášterem ve Žďáru nad Sázavou objekt ve tvaru mlýnského kola. Klášterní věže prý vystřelil zlatý paprsek, jenž objekt zasáhl a ten se změnil v ohnivé mračno, jež havarovalo v nedalekém Vodranci!? (Blábol, jenž zapíši jen pro úplnost dokumentace problému!!!)
Za třicetileté války zaútočili na klášter hordy žoldnéřů. Útočníci byli údajně neznámou energii popáleni tak, že šíleli hrůzou a bolestí.
v letech 1719 až 1722 bylo na přímluvu opata Václava Vejmluvy byla na Zelené Hoře zahájeno
budování poutního kostela Jana Nepomuckého.
Zpět:
27. ledna 1259 (jiní 1256) Země koruny české
Adam z Veleslavína
Historický kalendář národa českého str. 85
V první noční bdění veliké světlo vyšlo na mnoha místech v české zemi, jakoby po zemi
Šlo, blýskalo se i hřmělo.
Zpět:
26. prosince 1283
Roku toho při konci den svatého Štěpána mudčedníka duha velmi veliká a jasná se ukázala a všecko město pražské obklíčila; ode zdí, kteráž sú na poledne (na jihu) až k Letni se ztáhla. Taková věc, že se času zimního ukázala, všickni se divili a z toho mnozí pravili, že bude pokoj v české zemi...
Kronika česká
Václav Hájek z
Libočan
Zpět:
5. dubna 1284
Léta tisícého dvústého osmdesátého čtvrtého ukázalo se druhé znamení pátý den měsíce dubna, to jest tu noc po svatém Ambroži, hvězda velmi jasná na jednom rohu Měsíce stojící velmi svítila.
To vidouce lidé múdřejší.... Kronika česká
Václav Hájek z
Libočan
Zpět:
1290 Anglie
Kronika opatství Amůpleforth v Anglii, nalezená roku 1953:
"Když se opat Henryk připravoval na bohoslužby, jeden z bratří, Jan, oznámil, že venku se děje něco podivného. Všichni ihned vyšli ven a spatřili velký stříbrný předmět ve tvaru disku. Volně přelétával nad nimi a budil velký strach. Tehdy opat zvolal, že Wilfred je cizoložník a hřeší před-stíráním zbožnosti"
Kronika Amplefortského
opatství
Zpět:
1290 Anglie
Roku 1290 byl pozorován stříbrný disk v opatství Byland-Yorkshire.
"Vzal jsem Wilfredovy ovce a sváte svatého Šimona a Judy jsem je
upekl. Když chtěl opat Jindřich (Henry) pronést děkovnou modlitbu, vběhl jeden z bratří jménem Jan a volal, že venku
se pohybuje podivný předmět. Všichni vyběhli ven a hle, nead nimi letěl stříbrný objekt podobný kotouči. Bratři byli
nevýslovně otřeseni a Opat Jindřich (Henry), že Wilfred je cizoložník a hřeší bezbožností.
Zpět:
Po roce 1300
Dýmějový mor - Černá smrt vyhladil ve 14. století 75 000 000 lidí - polovinu obyvatel tehdejší Evropy. Tato smrtelná nákaza je způsobena bakteriemi Yersinia (též Pasteurella pestis), jež jsou přenášeny blechami z nakažených krys. Několik hodin po nákaze vystoupí tělesná teplota oběti na 40 stupňů, objevuje se bolest svalů, mízní uzliny se zvětšují - naplňují se hnisem za nesnesetilených bolestí, nevolnost a zvracení provázejí rozpad psychiky. Celková otrava krve způsobuje předsmrtné ztmávnutím těla. Smrt se dostaví do několika dalších hodin. Oběť je zcela naplněna hnisem.
Nákazu přenesly janovské obchodní lodě z Černomoří do
Středozemí, ale i na obchodních cestách směrem do Číny. Tam umřely rovněž miliony lidí.
Zpět:
Léta páně 1315 Čechy, Lužice, Slezsko, Polsko, Norsko , severní Německo
Mor a hlad trvaly. Evropa byla velmi vylidněna, zvláště v Čechách, Lužici, Slezsku, Polsku, severním Německu a Norsku.
Kronika nákaz (Pesten Chronik)
Moravský poutník 1829
(Mährischer Wanderer)
Zpět:
Stoletá válka 1337 - 1453 mezi Anglii a Francii
Léta 1339 30. června mnozí a divní se zázrakové dáli na nebi , a na zejtří po ochtabu svatých Petra a Pavla (29. června Petra a Pavel), Apoštolov božích, Slunce se zatmělo tak, jako by umrklo (zatmění Slunce?
Česká kronika Václav Hájek z Libočan
Zpět:
1344 Německo
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů str. 17
Roku 1344 navštívilo podivné talířovité těleso německé městečko
Feldkirchen a setrvalo chvíli nad náměstím.
Zpět:
Léta páně 1348
A tak léta páně 1348 ve svátek Obrácení svatého apoštola Pavla (25. ledna) nastalo v mnoha zemích veliké zemětřesení - v Čechách slabší...
Potom následovala převeliká a strašná nákaza a mor. Janov a Pica zcela vymřela a zpustla. V Benátkách, Bologni a Florencii zůstala sotva polovina lidí , v jiných krajích sotva třetina.
Tehdy také padla na město Ankonu (italské město na pobřeží Jadranu) karista a ohromně velký oheň a obrátil v popel lidi i vše, co v něm bylo, s výjimkou šedesáti lidí, kteří z něho uprchli.
Téhož roku nastala v Paříži hustá a temná mlha, takže člověk neviděl zblízka člověka, Ta trvala v řečeném městě po mnoho hodina po jejím rozptýlení byly nalezeny čtyři tisíce těl zemřelých lidí.
A v té době mezi Čínou a Perzii padal oheň z nebe v koulích nebo vločkách jako sníh,. Ten zašehl vesnice, města i hrady, spálil je i všechno obrátil v popel - i kameny a zdi hořely jako dříví.
Z ohně pak vystupoval velice zhoubný a škodlivý kouř, nebož kdokoliv ho viděl - žil sotva jeden den. A mnozí hynuli, jen zemřelé zahlédli, nebo se jich dotkli...
Řečenou epidemii zkaženým vzduchem a kouřem byla zcela vylid-něna Marseille, ale také Konstantinopol, ale i celá Sicílie.
Téhož roku bylo vidět velmi velký oheň, jak se pohybuje od západu směrem k východu, a z nebeských oblak padaly veliké kameny, z nichz jeden byl k úžasu francouzského krále přivezen na mule...
Kronika Františka Pražského
Zpět:
dne 17. ledna Léta páně 1348
Téhož dne 17. ledna 1348 bylo zatmění Měsíce a spojení někte-rých zlověstných planet a z toho spojení a zlého postavení hvězd vznikl neslýchaný mor, či nákaza mezi všemi lidmi na celém světě a trval jak v Čechách, tak ve všech částech světa po celých čtrnáct let po sobě jdoucích, až již tu, či tam, v zemích křesťanských i pohanských. A nikde nebylo utočiště. Lidé umírali jak v rovinách tak na horách i v lesích. Všude se kopaly hluboké a četné jámy každého roku a v nich byla pohřbívána těla mrtvých. Takový mor a tak dlouhý nebyl po celý rok
Beneš Krabice z Veiltmile
Zpět:
Rok 1348
V čase, kdy český krála a čímský císař Karel IV. (Lucemburský, po
své matce, české královně Elišce přímý potomek přemyslovců po přeslici) zákládal vysoké učení pražské, řádila v
Aquitanii mimo stoleté války Francouzů a Angličanů morová nákaza. Město Castelgard morová rána zcela
zdecimovala. Pomřela 1/3 obyvatel.
Zpět:
Stoletá válka 1337 - 1453 mezi Anglii a Francii
Rok 1357 Aquitanie - jihozápad Francie.
V té době pobíhala na tomto území ovladaném Angličany řada soukromých válek, jež vstoupily do historie jako Stoletá válka. Aquitanie byla původně římskou kolonii, která po pádu Říma na osmdesát let Angličané a řeka Dordogně byla válečnou linii mezi Francouzi a Angličany. Beynac patřil Francouzům, Castelnaud Castelgard Angličanům.
Michael Crichton "Proud času"
Baronet Praha 2000
Z anglického originálu Timeline přeložila Veronika Volhejnová
\počet stran 456
Vypráví se, že jedna z takových soukromých válek vedl i Sir Oliver de Vannes, anglický rytíř, šlechtic nejen rodem, ale i prý povahou.
Sir Oliver dolyl města Castelgard a La Roque ležící na řece Dordogne a vlídl prý důstojně a lůid ho miloval. V dubnu roku 1357 vtrhla na pozemky Sira Olivera loupeživá tlupa dvoutisíc brigantů, renegatských rytířů pod Velením Arnauta de Cervole, zběhlého mnicha zvaného "Velekněz". Cervole nejdříve do základů vypálil Castelgard (gorodz) a pak přepadl nedaleký klášter Sainte Mere (Svaté Matky), vyvraždil mnichy, zničil slavný mlýn na řece Dordogne. Cervole pak pronásledoval sira Olivera do pevnosti La Roque (La Rochel?), kde se strhla strašlivá bitva.
Oliver bránil svůj hrad obratně a statečně. Podle soudobých zpráv za to vděčilo Oliver svému vojenskému poradci Edwardu de Johnesovi. O tomto muži je známo jen málo skutečných fakt. Snad jen merlinovská mytologie kolem jeho osoby hovoří vice. Říkalo se, že umí zmizet v zýblesku světla. Kronikář Audrem uvádí, že Johnes pocházel z Oxfordu, ale podle jiných byl Miláňan. Protože cestoval s družinou pomocníků, byl patrně putujícím odborníkem, který své služby nabízel tomu, kdo zaplatil.
Vyznal se v použití střelného prachu a dělostřelectva, což byla v té době nová technoilogie.
Nakonec Oliver svůj nedobytný hrad ztratil, když špeh otevřel průchod zenitř. Takže Veleknězovi vojáci mohli do hradu proniknout, Takové zrady skrze složité intriky jsou pro tu dobu typicklé
Stoletá válka ve Franici
M. D. Backes, 1996
Michael Crichton se možná domnívá, že za celou problematikou pádu La Roque stojí invaze americké společnosti ITC se sídlem v Black Rock ve státě New Mexiko. Jeho teorie přesunu invazních hlídek do inkriminované doby i prostoru je poměrně služně vysvětlena teorii o fluktuaci fotonů, jejichž mizení může mít na svědomí jiný časoprostor. Zkrátka teleportací.
Zatím není jisté, zda taková společnost existuje. Spisovatel sci-fi kombinuje svoji hypotézu s fabulací, že ITC zkupoval pozemky ve Francii, Italii, Německu, V jižní Americe atd.
Spadeno je i v tomto případě na nadnárodní společnost Cisco.
Střelný prach se v té době vyráběl "na sucho" a byl nestabilní.
Jeden díl uhlíku - dřevěného uhlí (nejlépe z vrbového dřeva)
Jeden díl síry
šest dílů ledku (soli dusičňanu, respektive sanitr mohl být nahrazen Guanem). Netopýřím trusem, té? dusičnan draselný (KNO3).
Čím jemněji nadrcený, tím učinnější směs (viz běžná prach).
Podle tradice jej pro Evropu objevil mnich Roger Bacon 1220-1292. V hojnější míře jej používali husité.
Tzv. Hrubozrnný střelný prach (Objev kolem roku 1400) se přidáním vody a vysužením vzniká pasta a a dalším drcením se dostávají částečky ledku do poru směsi dřevěného uhlí a síry.
Smícháním s olejem, či s dehtem vznikla prudce vznětlivá směs, jež hořela oranžovým ohněm při polití vodou. Smícháním s koudelí, nehašeným vápnem a olejem se efekt ještě zvýší.
Smůla jež byla vrhána na oblehatele, či oblehané byla smíchána s koudelí, olejem, či sírou. Neboť měla tendenci zhasínat. Přidáním hromového kamene ceraunia (křesací kámen) se zvyšoval efekt hoření. Ceraunium (pyrit kerdonienneú se třením mění v v učinnější sulfurit).
Bezdýmový prach se vyráběl přidáním střelné vaty a nitroglycerinu.
Zpět:
Kolem roku 1405 zaznamenává Jan Hus ve svém článku De Sanguine Christi, že jakýsi laik, osoba světská nalákává obecný lid na horu Blaník, kde slibuje spatřit mnohá zázračná vidění a uvnitř hory pak že pohřbeni jsou svatí, jimž se musí chrám z kamenů vystavěti.
Tehdejší arcibiskup Zbyněk z Hasenburka (z Zajícova, či zaječího vrchu - to zřejmě nezní tak hrdě) uložil všem duchovním z okolí Blaníku, aby pod pohrůžkou vyobcování z církve byl výstup na horu zakázán...
Dne 5. března 1411 Jan Hus opět káže proti obřadům a obětinám na hoře Blaník i jinde, mimo místa posvěcená církví.
Neměl to vůbec snadné.
Zpět:
Dne 23. února 1416 Čechy
Dne 23. února Léta Páně 1416 při východu slunce na více místech v Čechách padal krvavý sníh, nebo se ukázal barevný a na píď pokryl zemi.
Chronologicky seřazené přírodní úkazy v Čechách
Strnad A. vydáno 1790
3 . února 1438 Země koruny české
3. února 1438 - Země koruny české sloup ohnivý a krvavý zvýši dřevce jezdeckého...
Adam z Veleslavína
Historický kalendář národa českého
Na den sv. Blažeje, když slunce z hory vystupovalo, pustilo z nebe nahoru jako sloup ohnivý a krvavý zvýši dřevce jezdeckého. Toho roku v Čechách mor a nejvíce lidí ze stavu panského a rytířského umřelo.
Léta páně 1453 Konstantinopol - Četná světla nad městem kroužila, stoupala a klesala
V předvečer dobytí Konstantinopole tureckými vojsky se objevila nad městem nezná-má jasná světla. Četná světla nad městem kroužila, stoupala a klesala, či nehnutě stanula nad některými stavbami, aby vzápětí vystoupala prudce k nebesům. Hrůza a děs padl na obránce a jejich osud byl zpečetěn. Mimozemské vměšování, či cílené přesuny v čase urychlil v tomto případě ústup křesťanství a naopak postup Islámu dále do hloubi Evropy.
Dne 1. listopadu 1461 Arras (Turecko?) - byla pozorována na obloze loď nad Arrasem "
Ing. V. Patrovský
Záhady létajících talířů str. 17