"...V ten čas jsme jednou jeli koňmo z Křivoklátu do Prahy, neboť jsme chtěli jet k našemu otci, který byl na Moravě. Dojeli jsme velice pozdě do Pražského hradu, do starého domu purkrabského, kde jsem po několik let přebývali, dokud nebyl vystavěn velký palác. V noci jsme ulehli na lůžko a Bušek z Velhartic ulehl před námi na jiné lůžko. V síni byl rozdělán veliký..."
Ze životopisu Karla IV.
Kdo je kdo © Zdeněk Patrick - 1994 - 2006 Praha"...V ten čas jsme jednou jeli koňmo z Křivoklátu do Prahy, neboť jsme chtěli jet k našemu otci, který byl na Moravě. Dojeli jsme velice pozdě do Pražského hradu, do starého domu purkrabského, kde jsem po několik let přebývali, dokud nebyl vystavěn velký palác. V noci jsme ulehli na lůžko a Bužek z Velhartic ulehl před námi na jiné lůžko. V síni byl rozdělán veliký oheň, protože byl zimní čas a hořelo tam mnoho svíček, takže bylo dosti světla; dveře i okna byly zavřeny. A když jsme usnuli, tu kdosi chodil po síni, takže jsme se oba probudili. I kázali jsme řečenému Bužkovi, aby vstal a podíval se, co by to bylo. On tedy vstal, obešel síň a hledal, ale nic neviděl a nic nemohl najít.
I rozdělal větší oheň. Rozsvítil více svíček a šel k číším, které stály naplněny vínem na lavicích; napil se a postavil číši vedle velké svíce, která hořela. Potom se napil a ulehl znovu na lůžko. My oděni ve svém plášti jsme seděli na svém lůžku a slyšeli jsme někoho přecházet, ale neviděli jsme nikoho. A tak dívajíce se s Bužkem na číše a svíce, spatřili jsme, jak se jedna číše skácela; táž číše byla mrštěna, nevíme kým, přes lůžko Bužkovo z jednoho rohu síně až do druhého, a odrazivši se od zdi padla doprostřed síně. Spatřivše to, poděsili jsme se nemálo; stále jsme však slyšeli někoho po síni přecházet, ale nikoho jsme neviděli. Ale potom, poznamenavše se svatým křížem, ve jménu Kristově jsme spali až do rána.
Když jsme ráno vstali, našli jsme číši, jež byla hozena uprostřed síně, a ukázali jsme to blízkým, kteří k nám ráno přišli..."
Český král a římský císař Karel IV. Vlastní životopis... Sedával prý císař Karel s Bužkem z Vilhartic u kamenného stolu. již vypili mnohou číši spolu.... Sedli a pili... (Omlouvám se pane Jane Nerudo).
Tak nějak to prý určitě bylo i tenkrát. Po namáhavé jízdě zimní krajinou někdy po 25. únoru roku 1336. Máme uvěřit všem těm nedůvěryhodným, nicméně kdykoliv připraveným pozměňovatelům dějin v neprospěch všeho českého, že nejvzdělanější z tehdejších panovníku Český král a římský císař Karel IV. byl notorický pijan, jenž ve svém nečekaně dobře vytopeném středověkém bydlu, zakryt mlžným oparem alkoholického dýchánku, viděl své běžné císařsko-královské "myšky". Aby krátce po vystřízlivění nelenil a veškeré příznaky o svém imperátorském "deliriu tremens" okamžitě zařadil do svého životopisu. Na nehynoucí věčnou památku? Pak spíše věřím, mohu-li si vůbec svobodně vybrat, jedině štědrému imperátoru a rozmnožovateli České země a zejména pro všechny časy Otci vlasti.