Motto:
Jedinečným symbolem českého panovníka (v předheraldických dobách) bylo kopí s praporcem s několika cípy (gonfanon), jednoznačně vyjadřující kní?ete kní?at. Panovníka s mečem. Na praporci pak v modrém pozadí zlatá ?esticípá hvězda. Starověrecký symbol Siria, hvězdy v?ech Slávů.
Starověrecký původ symbolů české státnosti
ŠZdeněk Patrick 1994/2006
Země zlaté hvězdy Margity 1.díl
Eseta, egyptská bohyně se zlatou hvězdou na čele, sestra a později bo?ská man?elka Usireva, bývá rovně? zbo?ňována jako právoplatná bohyně Měsíce. Bývá tedy vybavena, vedle zlaté hvězdy i zlatým, či stříbrným symbolem Měsíce.
A to i na původních slovanských a později i starých českých erbech, je? v mnohých variantách přetrvávají dodnes.
Na městských znacích českých měst.
Jakkoliv má být, pro mnohé z rodilých Čechů, utajen pravý význam a smysl poselství dávných věků, jedná se o věrohodné příznaky odkazu, je? českému národu bezezbytku nále?í.
E_set - (Bo?í sed, bo?í trůn. Místo, kde trůní Sirius) ,
Místo odpočinku egyptského vládce a později i egyptského boha Usireva.
Bohyně Eseta, bývá mnohdy zobrazována s pochodní, nebo? je té? bohyní kouzel. Kdy? poblí? mů?e být zobrazen i roh hojnosti, proto?e představovala i dárkyni potravy.
Její kult se ?ířil i mimo Egypt a dosahoval kupodivu, av?ak zcela logicky, v?ude tam, kam pronikl slovanský ?ivel (Podunají, Velké Chorvatsko, Lu?ice, Berlín, Retra). Pak je?tě dále na sever, k pobře?í Slovanského moře, kde se tyčila staroslavná a v?emi Slovany respektovaná Arkona.
Starověrecká "Bohyně se zlatou ?esticípou hvězdou na čele", se později ukryla, společně se třemi zlatými vlasy děda v?evěda Pjěruciho, do českých pohádek Bo? eny Němcové. Kdy? Svantovid (s tými? atributy, jim? byl vybaven egyptský bůh Hor syn slunečního bo?stva Ra) stál nedaleko.
Jakkoliv to zní neuvěřitelně, je pohádková "princezna se zlatou hvězdou na čele" ve skutečnosti dávnou vzpomínkou na jednu z nejvýznačněj?í bohyň, ze čtvrté generace egyptských bohů. Bo?skou matku Hora, boha se sokolí hlavou. Vyobrazeného mnohdy v celé jeho sokolí kráse (RaHor přesmyčka Raroh viz český a slovanský rod Rarohů, či sokol nev?edního typu Raroh).Esetu, bohyni se zlatou hvězdou na čele připomíná i zlatá přezka na opascích starověreckých českých Slávů. V podobě zmíněné hvězdy.
Ta byla uzpůsobena tak, ?e v dobách obřadních válečných her a bojů, chránila obřadní boga_stýry a vybrané slovjěnské knjaze (kní?ata) v oblasti solar plexus. Hvězdu Sirius, hvězdu v?ech Slávů (Hvězdoslavu). bylo mo?no spatřit i na někdej?ím symbolu českého kní?ete, modrém praporci, do půli rozděleným na znamení, ?e jej u?ívá panovník panovníků.
Starověrecký zemský symbol je později, v dobách christianizace. připomínán ji? jen jako praporec sv. Vojtěcha na kopí Sv. Václava.
Jediného zákonného dědice zemských symbolů a české země.
Je?tě dnes, na velké vět?ině současných městských znaků v Čechách i na Moravě, mů?eme tuto dávnou vzpomínku spatřit právě v podobě zlaté ?eticípé hvězdy. Případně doplněnou stříbrným Měsícem, čí rohem hojnosti (připomínající, se v?ím v?udy a sakumprásk, právě symboly egyptské bohyně Esety).
Do této této zákrytně zasvěcující hry patří legenda o kní?eti Brůnovi (vyněmčený na ne?kodného Bruncvíka, jeho? socha byla postavena v místech, kde původně stála Perunova socha a stáje obřadních bělou?ů - brunů).
Legenda skrytě hovořící nejen o Pjěrucím a svarod?ici Svantovidovi, ale i o českém královském, ale i současném státním znaku. Mající podobu vztyčeného dvojocasého lva.
Jeho mohutná hříva, vlastně představuje kouzelné "zlaté vlasy děda V?evěda" - zlatohlava Peruna (viz léčivé zlaté kadeře egyptského slunečního boha Re), Jeho koruna pak sluneční paprsky (respektive koronu - mající podobu královské koruny Pjěruciho, je? je vlastně zákrytné zpodobnění jeho choti (Zarji, Zarjanice, Záře). Viditelné zejména při průchodu paprsků svatého světla (Sventovida) černého Slunce (tj. při zatmění).
Jeho zdvi?ené pracky jsou pak symbolem panovnické moci a zdroje jeho mocné a léčivé síly.
Dávné poselství části na?ich vzácných předků. Přicházejících kdysi do na?í vlasti z různých stran a zpoza hvězdy Arktur. Kdy? jiný proud směřoval v jiném čase, skrze někdej?í egyptský On (Heliopolis), mezopotámský (chaldejský) Ur, Řecko, Ilýrii a Dalmácii, aby si jejich potomci brali ?eny z kmene Goméra. Dcery národa Keltů, za své man?elky.
Zkrocená Margita - Sirius, bogynja se zlatou hvězdou na čele (rozuměj televizně pobělohorsky osedlaný lev), je pak jen zbo?né přání nevědoucích milců naučené nevědomosti, podpořených zaváděným systémem a dobře utajovanými skutečnostmi!
Kdy? Velká Morava, od Jadranu po Slovanské moře, je nezaměnitelnou Zlatou hvězdou naděje a nezadatelných práv!
Jakkoliv je někdej?í starověrecká Margita - Sirius, dodnes dobře utajená archetypálně staroslovjěnská bohyně (zákrytně princezna z českých pohádek, kam se společně se zlatohlavem Perunem, či Svantovidem (v podobě děda V?evěda a jeho zlatými vlasy) byli nuceni nav?dy(?) uchýlit před arogantně nepřejícím okem pseudo_pangermánského společenství tzv. Pavla. Tého? je? v úzké součinosti s řezenskou markou usiluje o vyhlazení plemene Slávů. Respektive se stále velmi aktivně zabývá nejen genocidou českého národa.
Av?ak, cokoliv kdy posvátného uzmou jedinému dědici České země, si ponesou neveselými stezkami zapomnění, následováni ?alostnou ponurostí.
Tak, jak se ji? stalo.
I stane?
Poznámky pod čarou:
Eseta (řecky a latinsky Isis). Man?elka a bo?ská sestra boha Usireva, zároveň i matka Hora boha se sokolí hlavou
Nejvýznačněj?í bohyně čtvrté generace bohů a z devatera egyptského bo?ského panteonu.
Byla pova?ována za matku egyptských vládců. Otec Geb (Bog), přičem? její matka Nut (Noc) pocházeli ze třetí generace bohů.
Otec bohů Geb (boG) byl uctíván zejmena v egyptské Heliopolis, odkud dle prastarých legend a pověstí vy?li i na?i ji?ně usídlení slovan?tí předci, aby se v nepříznivých dobách bezzákoních nájezdníků uchýlili pod ochranu mezopotamských měst. Přičem? se ani tento krok nejeví dnes jako ten z nejmoudřej?ích!
Je?tě kroniky z dob Otce vlasti, ale i sám český král a římský císař Karel IV. věděl navíc i to, ?e část na?ich slovanských předků po odchodu z egyptského města ON - Heliopolis zamířila skrze Mezopotámii a Řecko do Herčínského lesa, kde si brali ?eny z kmene Gomera za man?elky.
Kmen Gomera? Tak byli v minulosti pojmenováni Keltové!