Keltové v Čechách!

Motto:

Roku 899 n. l.

Římská církev dochází na na konci 9. století k naprosto jasnému závěru, že evropské keltské křesťanství je velmi nebezpečně motivačně silné a s okamžitou platností jej vyobcuje mimo povolený církevní rámec. A zahladí veškeré vzpomínky.

A tak dějiny v našich zemích začínají tam, kde končí vymazaná vzpomínka na starověrecké a keltské předky.

Zde více

Keltové v Čechách! Kam vlastně zmizeli?

© Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Jazyk našich vzácných slovanských předků staroslověnština, jeden z někdejších čtyř liturgických jazyků (staroslověnština, řečtina, latina a hebrejština), byl kdysi zcela přirozeným esperantem, či sanskrtem všech slovanských kmenů. Specifikou rodů, rodin a kmenů na našem území bylo zároveň nenásilné propojení slovanských příchozích s původními obyvateli této krásné země, neboť si brali ženy z devíti kmenů Goméra. Zejména z kmene Bojů, Walesů (Valaši, Volskové) a Kotinů (Kotové, později Chodové). ženy, z keltských kmenů sídlících tehdy na území, později nazývaného Velké Charvatsko.

Jedinečným důkazem toho jsou dodnes námi používaná keltská slova, pohádkový svět, místní keltské názvy hor, pohoří, řek, potoků i jezer.

Nezanedbatelný vliv keltských svátků, používání charakteristických hudebních nástrojů, způsob hudebního cítění i zvyků, jsou dodnes zcela jasně patrné. I když již uběhlo více než 1500 let od těch dob, kdy naši předkové zasadili keltsko-slovanské, či slovansko-keltské símě národa, z něhož po čase vyrostl, v návaznosti na samo_děržaví a zejména Velkou Moravu - ČeskoSlovanský národ.

Národ, jenž je navíc obohacen nejstarším jazykem světa - jazykem bohů - sanskrtem (Sanskrt bhaša Nagara).

Seškrtaným jazykem z města bohů, kterým byly napsány prastaré védy (vědy) Šástry (nauky, např viz. Vimanika Šastra - nauka o létání) ale i prastaré eposy. Právě čeština a slovenština jsou ze všech jazyků světa nejblíže tomuto fenoménu, starému několik tisíc let. Staršímu než nejstarší dochované památky čínské kultury.

Celá staletí jsme, vzhledem ke tlakům barbarika a neomluvitelné genocidě, byli ochuzeni, či lépe řečeno okradeni nejen o svoji zemi (polabští Srbové), ale i o informace o svém původu.

Mnohdy podvrženými listinami!

Nesmyslně vymumlanými fakty!

Vydrmolenými legendami!

Když ani podvržené datumy nejsou vůbec marné!

Jakkoliv víme, že jsou podvržené, příhraniční marka jimi v čilém příhraničním styku zatvrzele dokumentuje svá neuvěřitelná práva.

Když mezitím...

"Třiceti šekeloví (sumerská nevalutová měna) tuneláři" nás roznášejí na kopytech!

Teprve české národní obrození nám dalo prostor a snad i některé historické pravdy. A v okamžiku, kdy jsme oprážili nepatrný nános němého jazyka, jenž vznikl zřejmě z velkých bolestí plic, beznadějně kombinovaný zánětem nosohltanu a přeraženou sanicí, vykvetl před námi květ, na který podivně funící sebemrskači - dobrovolní brigádníci, demontující českou státnost - zdaleka mračí a obličej dozajista krabatí.

Protektorátní chasníci, nositelé protektorátních orlic, pracující převážně ve "velkém", nás opět překvapili. Chtějí pravděpodobně Čtvrté Říši pomoci dodatečně vyhrát druhou světovou válku na území Velké Moravy v (Jugoslávii, ČeskoSlovensku, Korutanech, Štýrsku, Mielsku a vlastně celém Polabském Srbsku).

Právě oni nám neustále, prostřednictvím pseudohistoriků rakousko-uherského chaganátu, předkládají svá zbožná přání, a nutí nás, abychom jejich pohádky pokládali za vědecky ověřená historická fakta.

Neboť je pro ně velmi nesnesitelné pouhé pomyšlení, že bychom se obrodili po druhé.

Tentokráte dokonce (nedej Bože) snad slovansko - keltsky.

Přičemž vlastenectví pokládají snad i za nepromlčitelný zločin.

A tak nás, v souladu se směrnicemi hlavního stanu pracovitého "barbarika" programově, v rámci tisícileté germanizace, neustále bombardují svými nepravdami, neuvěřitelnými "historickými" událostmi a zejména vyfabulovanými germánskými kmeny sídlícími v ryze keltských opidiech. Což je, považte jen, násobeno "příslovečnou" slovanskou nevzdělaností. Když v rámci příhraničního styku mají připraveny další překvapení a možné nesmysly.

Zejména skrze katolickou církev, jež se v průběhu jednoho tisíciletí smutně vyznamenala v potírání nejen českého a západoslovanského živlu, ale programově vymazala (roku 899 encyklikou tehdejšího papeže) dokonce jakoukoli vzpomínku na starověrectví (rozuměj pohanství) a téměř veškeré sounáležitosti s původními keltskými obyvateli. Nese odpovědnost nejen za surovosti germanizačního procesu, tak i za násilné a krvavé přerušení kontinuity přirozeného informačního toku mezi námi a našimi předky.

Naštěstí se již nerozpočítáváme na prstech, jako v dobách lovců mamutů. Přičemž nikoli všichni obyvatelé této země musí nutně cítit sounáležitost..

Bylo by to zbytečné a zavádějící.

Pokud ji však cítí, je nesmyslem jim bránit!

Jsou naopak vítáni.

Protože naše mateřština (dnes nejčistčí možná moravština) je tvořena, tak jako náš národ, s přispěním množství slovanských rodů a kmenů, přicházejících do naší vlasti nejen z mnoha směrů, ale i v různých kulturně historických spojitostech, nelze směstnat historii našich zemí do jediného protektorátního balíku s účelově zavádějícím názvem "praotec Čech und jakási Mähren".

Nebýt Moravy sdíleli bychom osud Polabských Srbů. Při nejlepším bychom přiklusali na "smetiště germánských dějin" (autentický výrok naturalizovaného pangermána a kupodivu stále ještě "Velikánoviče světových dějin, Karl Marxe.) v německých laptích.

Přičemž nelze ani náhodou opomenout činy hadrového spolku tunelářů, podvodných arbitrážníků a podvodníků profitujících na demontáži ČeskoSlovenska i české státnosti krátce po roce 1989.

Nelze nevidět ani jejich xenofobní antičechismus a mediálně propagovanou netoleranci k těm, kteří, ač Romové se hlásili při sčítání obyvatelstva k české národnosti. Stejné vzorově xenofobní postoje zaujali "bojovníci za lidská práva" i vůči nám, kteří zcela přirozeně považujeme za svoji mateřštinu slovenštinu a češtinu zároveň.

Když se vlastenec musí cítit hůře, než psanec. Téměř tak, jak se necítí v této zemi ani ten nejposlednější nájemný vrah. Přičemž staroslověnština (čtvrtý liturgický jazyk z dob Věrozvěstů Cyrila a Metoděje), jejíž základ vychází, tak jako jistá a nezanedbatelná část našich chorvatských předků, z jihoslovanské oblasti samo_udržujícího se svazku Velké Moravy, byla pro latinský klér německého jazyka jednou provždy nežádoucí.

Drze si staroslověnštinu (bez vědomí papeže) jednoho dne, vyhlásili za Ďáblem prokletý jazyk!

Suše konstatuji, na základě jejich slavnostního vyhlášení, lze lehce nabýt dojmu, že mají s pekelnými mocnostmi spojení On-Line!

Rovněž jakékoliv informace o spojitostí naší mateřštiny s nejstarším světovým jazykem sanskrtem jsou viditelně stále trezorovou záležitostí. Když naopak vlastizradné počiny post_puč_hadrového spolku jsou hodnoceny jako ty nejskvělejší občanské postoje.

Připomínající sovětského Sputnika.

Vysílají své signály vždy tím správným směrem.

Příčinou zloby a následných machinací s informacemi může být i devátá kapka keltské krve zářící v mnohém z nás, tak jako sebevědomě září skromný český rubín. V době, kdy být patriotem, či chcete-li vlastencem, je přinejmenším neprozíravé, respektive málo protičeské.

Nemýlil se ministr zahraničí, prý již jiných Němců, pan Kinkel, když společně s premiérem Khollem, komentovali pražský telefonní seznam slovy "Zde to půjde snadno!"

Prolistoval jsem jej rovněž pečlivě.

Šmitmajer nebo snad dokonce Schmiedtmayer?

Pokud hovořím za sebe a své předky, nikoli německé, či rakouské jméno, ale hmatatelný důkaz násilné germanizace starého jihočeského rodu!

Až tak snadné to zase nebude pane spolkový Kholle a spolkový Kinkele. I když vypasená Hitlerova knírkatá prdel, již stabilně trčí z tzv. "České" televize (někdy i zákrytně), aby opět pořádala štvanice na české bandity a benešovce.

Jak za starého dobrého protektorátu.

Není- liž pravda pane zemský prezidente (1989-2002) a protektorátní ministře, přichylující se tak rád ke všemu Říšně velkému. Sám malinký až nejmenší velkoříšný Evropan!

Keltská jména v pražském telefonním seznamu

Ball_can - boh_dan, Bohdan, Bogdanovský

Boj, Boj_ev, Boj_er, Boj_jan, Boj_jar

Bon, Boňa, Boj_jan_ovský, Bojanovič, Bojin

Kell_bell , Kell_bill, Kill_ian, Kill_ianek

Koll, Koll_man. Koll_er

Kotýn, Kotin, Kottan, Kotten, Kote_týn, Kott_ýnek, kot_ýz, Kot_yž, Kot_yžan

Kott, Kott_ner, Kott_ov, Kot, Chod, Chodov

Kott_vala

Valach, Valášek atd.

Bain - bojský bojovník odvozeně česky "vojín". Ruský bojec je rovněž odvozen od jména keltského kmene Bojů.

Nemůže být už sporu, že se na našem území, ještě v čase příchodu slovanských kmenů, nacházely zbytky keltských kmenů. Se vší pravděpodobností však převážně však ženy, děti, starci a druidové. Což v jisté "nesrovnalosti" v "české" topografii a lidové slovesnosti vysvětluje. Tuto alternativu potvrzuje nepochybně i výstavba slovanských osídlení. Nejenže respektovala právě obývaná keltská sídla a pohřebiště, ale i ta dříve opuštěná, která sami Keltové nazývali "peherky" (viz český "pahorek" vyněmčené na na pe(h)erk, a pak již snadno na "berg").

Typickým příkladem může být jihočeská vesnice Nevězice ( nava - posmrtný stav V navě žičjě), v jejíž blízkosti jsou nejen keltská opidia, ale i "pekla". Popelnicové háje a mohylové hroby (viz zapeklit - zahrabat, odvozeně vložit do země.).

Naše lidová slovesnost hovoří o tom, že naši slovanští předci byli vítáni původními keltskými obyvateli jako rodní bratři, kteří přišli do zaslíbené země v souladu s keltskými legendami a predikcemi.

A kam vlastně "Čeští" Keltové zmizeli?

Nezmizeli!

Byla to římsko katolická církev, jež v rámci boje proti starověrectví likvidovala vše, včetně jakýchkoliv vzpomínek.

Roku 899 n. l.

Římská církev dochází na na konci 9. století k naprosto jasnému závěru, že evropské keltské křesťanství je velmi nebezpečně motivačně silné a s okamžitou platností jej vyobcuje mimo povolený církevní rámec. A zahladí veškeré vzpomínky.

A tak dějiny v našich zemích začínají tam, kde končí vymazaná vzpomínka na starověrecké a keltské předky.