Motto:
... V oněch dnech sestoupí vybrané a svaté děti z nekonečných nebes a jejich pokolení se spojí s lidskými dětmi...
Mimozemští lovci lidí
Den po té sestoupí z nebes
© Zdeněk Patrick © Silnější než Däniken © Kompilace vydání z roku 1996
Den poté sestoupí z temných nebes
Nezkrácená verze ve formátu pdf ZDE
Prozatím není jasné, zda "vybrané a svaté děti", které jednoho dne sestoupí na tuto planetu, nejsou čirou náhodou potomky padlých andělů. Těch, o kterých hovoří nejen apokryfní Enochova kniha, ale i některé kanonizované biblické texty.
Tuto jistotu postrádali i středověcí církevní úředníci. A tak je možné, dokonce téměř jistě, že jednoho velmi pochmurného dne dospěli k názoru, že dlouho očekávaná invaze temných sil byla již odstartována.
Tím, kdo podle nich prováděl count down, byl sám Kníže temnot - prominentní padlý anděl, známější pod označením Satan.
Následovala infiltrace démonských sil, o kterých nemůžeme s jistotou říci, zda jsou totožné s těmi z Enochova apokryfu. Neboť, jak dobře víme, existují i vesmírné síly veskrze kladné.
Odkud tedy vlastně čerpali středověcí inkviziční borci své informace o tom, že démoni temnot zaútočili na bezbranné obyvatelstvo?
Z historických zkušeností víme, že církevní pracovníci nikterak nelenili a světlo světa záhy spatřila instituce nazvaná Svatá inkvizice
Stejně tak dobře by se mohla jmenovat Velký drtič kostí.
Zajisté bychom se nenudili ani při pročítání tajných protokolů Svaté inkvizice. Nesmiřitelný boj s nepřáteli církve, kacíři a luciferisty (cca 1150 - 1750), "záhy" přerostl v bohatýrské ničení čarodějnic (cca 1550 - 1750).
Kdo dnes spolehlivě určí, kolik obětí inkvizičních hrátek skonalo krutou smrtí jen proto, že měly chamtivého souseda nebo byly v nesprávnou dobu na nesprávném místě (odhady se různí: od několika statisíců až do devíti milionů obětí, obětí honů na čarodějnice se odhadují od sto tisíc do jednoho milionu)?
Nehynoucí zásluhou Svaté inkvizice je přímo ukázkové vydupání Satana ze země, včetně jeho dokonalého popisu.
Dodnes není jasné, kdo byl manekýnem při rekonstrukci podob, neboť Bible se tímto problémem nezatěžuje ani náhodou.
Poloviční kopytnatec s netopýřími křídly, případně kozlí bradkou, nezbytnými rohy a ocasem. "Prostý" lid jej měl vidět též jako kozla, černou kočku či psa. Je to podivné, neboť Svaté oficium mělo zcela jiné informace.
V papežské Bule Řehoře IX. (z 13. 6. 1233) se totiž hovoří o bytosti, která se zjevuje jako šedý muž, s výraznýma a velkýma očima, hubený, prakticky bez masa, chladné pokožky. V mnoha případech jeho horní polovina těla září a to tak intenzívně, že celou okolního prostoru. Ona bytost, nazývaná "průvodce", posléze mizí a stává se neviditelnou.
Neznámé mimozemské bytosti jako by z "oka vypadly" démonickými zjevením popisovaným v odborné inkviziční literatuře. Včetně schopnosti pohybovat se libovolně prostorem, používat triků být dočasně neviditelný.
Neobvyklá a velké černé oči, šedá chladná a šupinatá kůže. vyzáblá postava, dlouhé horní končetiny zakončené něčím, co lze nazvat drápy. Žádná kopyta, nicméně tolik zdůrazňovaná chodidla většinou bezprstá.
Mohu se mýlit, ale i ty nešílenější otázky inkvizitorů korespondují s těmi nehrůznějšími zprávami o neznámých únoscích:
Satan a jeho ďábelské bytosti mohou měnit svá těla, mizet., konávat obrovské vzdálenosti nezávisle na čase, číst myšlenky lidí, přemisťovat jejich těla z místa na místo. Plodí s pozemskými ženami lidem nepodobné stvůry. Vytváří si mezi pozemšťany skupiny přívrženců, s jejichž pomocí chce změnit podmínky na naší planetě a převzít vládu. Odměnou těm, kteří spolupracují, je bohatství a výjimečné schopnosti. Rovněž problematika oplodňování pozemských žen není nezajímavá a v kontextu s dalšími indiciemi může nabýt nebývalé úrovně a rozměru. Byla to jedna z oblastí, o kterou projevovali úředníci inkvizice nebývalý zájem, a jistě nikoli proto, že v té době ještě neexistovaly televizní pornofilmy. Jak mnoho o tomto fenoménu může napovědět metodický návod - manuál inkvizitorů - "Kladivo na čarodějnice", poprvé vydaný roku 1487.
Spis, jehož šílené myšlenky nemusely být natolik šílené, jestliže jsme ochotni přistoupit na možnost, že neznámé "venkovní sily" nesoustředily svůj zájem pouze na naše století. Pokusme se posoudit i to, jak dalece byly a jsou oprávněné obavy, že neznámá mimozemská entita (podstata, jsoucno) dlouhodobě, s neznámým cílem, ovlivňuje dění na naší planetě nejen prostřednictvím roztodivných sekt či satanských spolků.
Co všechno však dokáže palačince, "španělská bota nebo strach" Jsem si jist, že v tom strašném okamžiku vyčtete z očí mučitele i to, co bylo vysloveno v pouhém náznaku. Oběti procesů posloužily spíše jako živé rezonátory pozoruhodných myšlenek usilovně hledajících inkvizičních úředníků.
Jsou známy i takové případy, kdy těhotné ženě, podezřelé ze styku s ďábelskými bytostmi, bylo za plného vědomí rozříznuto břicho, plod vyjmut a pečlivě zkoumán.
Pokud dobře rozumím, pak všemocné venkovní síly měly problém s vlastní reprodukcí a ten přetrvává, jak si za chvíli řekneme, až do dnešních dnů.
Jiný neobvyklý způsob popravy (zejména u mužů) prováděl kovář. Odsouzencova hlava byla rozdrcena na kovadlině kovářským kladivem. Tříšť hlavy a mozku byla pečlivě prozkoumána.
Copak to asi zvědaví inkvizitoři hledali?
Středověký Ďábelský typ mimozemského únosce odlétá s čarodějnicí na čarodějné setkání se samotným Satanem. Čarodějná setkání končí většinou souložemi s démonskými bytostmi.
Jeho novověký kolega naopak transportuje "svoji ženu" do prostor oddělených od vnějšího světa. Oběť se může setkat i se samotným vůdcem loupeživých bytostí - netečně laskavým. Po ujištění, že se není čeho obávat, dochází k různým vyšetřením, operacím, mnohdy velmi bolestivým.
Jsou popsány případy, kdy jsou ženy přinuceny k souloži nebo jsou (jak později zjistí) uměle oplodněny.
Několik žen popisuje shodně průběh operace podobné laparoskopii - metodu vyšetření břišní dutiny pomocí endoskopu. Podobně, zasouváním trubice do břišní dutiny, se zkoumá plodnost ovcí.
Naopak některé středověké "čarodějnice" přiznaly, že jejich incubus s nimi souložil podivným způsobem - otvorem v břišním pupíku.
Laparoskopie i ve středověku?
Možná...