Bitva u Popelového boru

Š Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Jak z historických zápisů tu?íme, Dagobertův vyslanec Sicharius splnil své poslání na 110 franckých procent. Důvod k trestné výpravě byl vydupán ze země nad očekávání poměrně snadno.

Rovně? trestná výprava byla strategicky velmi solidně připravena.

Probíhala tentokrát dokonce ve čtyřech proudech.

Severoital?tí Langobardi, alamánský proud vedený jakýmsi Chrodobertem a ze severní Francie Austrijci a samotná Dagobertova vojska vyrazila, ka?dá ze svého místa, k centrálním oblastem Sámo-děr?aví, aby se tam setkali v předem dohodnuté oblasti.

Po krátkém bohatýrském útoku do nedůle?itých částí samoděr?aví. Vzápětí by pak společně zaútočili na samé srdce slovanské dr?avy.

Jedinečným důkazem o skutečné velikosti Sámovy dr?avy, respektive samovolného slovanského svazu, jeho? velikost postra?ila nejen Dagoberta (ale i slovutné idealistické historiky natolik, ?e si stále zoufají kdesi u Brna, tedy na severní periferii někdej?í Velké Moravy), je fakt, ?e Dagobert byl nucen najmout si vojska Langobardů a? v daleké Itálii.

Ji?ní hranice volné slovanské ří?e sahají daleko za Dunaj. Za vnitrozemí lze pova?ovat Vitorazsko a Korytany, ?tyrsko, Slovinsko, Krajinu, ale i v?echny alpské Slovany (slovanské regiony dnes ve správě rakouské vlády).

Do té?e kategorie patří i Blatensko v Panonii (dne?ní oblast kolem Blatenského jezera - Balatonu)) sousedící se Slovinskem, je? tvořily, společně s dne?ním Slovenskem a Moravou i budoucí jádro Mojmírovské Velké Moravy. Kdy? celá Ilyrie a Dalmácie (dne?ní Chorvatsko a Srbsko není jistě pro Slovany nezajímavá)

Východoji?ní hranice s Avarským Chaganátem probíhala velmi přibli?ně zřejmě v linii Bratislava, Mi?kolec, Budy (dne?ní Budape??), Blatensko (Balaton) a jihovýchodní hranice Valukových Korytan.

Byly to severní oblasti dne?ního Slovinska, kam z Itálie zamířily vojska Langobardů, jako jeden z proudů útočících vojsk Dagoberta I..

Pokud uvá?íme směr pochodu vojsk Dagoberta I. (posílených zřejmě ji? od počátku spolehlivými Austrijci), která vyrazila z Mét a naopak směr pochodu Alemánů, pak mo?ný průsečík určoval i mo?né seřadi?tě loupe?ivých hord.

Přičem? nelze opomenout ani ten fakt, ?e jakkoliv nemělo slovanské společenství stálou armádu, nepatřili ani boga stýři, Svantovidovi obřadní bojovníci mezi, ty o nich? by si německé noviny, z konce dvacátého století, dovolily psát, ?e se proplakávali dějinami. Ka?dopádně volná slovanská unie vznikla jako mocný prostředek eliminující mo?né tlaky a nepříjemnosti přicházející zvenčí.

V těch časech slovanský svět v ose sever - jih sahal od Slovanského moře (dnes Balt) a? po Jadran.

V ose západ - východ, od Berlína a? po divoký východo východ.

Av?ak jak dalece by kupec Sámo, pokud jeho postava nebyla pouhou válečnou lstí proradných Slovanů, dovolil postup nepřátel a? do samého centra Samo-děr?aví - to? otázka.

A co tvrdí strana protivná brkem mnicha Fredegara Scholastika?

Sclavi his et aliis locis e contrario praeparantes, Alamannorum exercitus cum Chrodoberto duce in parte qua ingressus est victoriam obtinuit. Langobardi itidemque victoriam obtinuerunt; et plurimum numerum captivorum de Sclavis Alamanni et Langobardi secum duxerunt. Austrasii vero cum ad castrum Wogastisburc, ubi plurimo manus fortium Winidorum immoraverant, circumdantes, triduo praeliantes, plures ibidem de exercitu Dagoberti gladio trucidantur, et exinde fugaciter omnes tentoria et res quas habuerunt relinquentes, ad proprias sedes revertuntur. Multis post haec vicibus Winidi in Thoringiam et reliquos vastando pagos in Francorum regnum irruunt?

Mezitím, co se na opačné straně i jinde Slované připravují, vojsko Alamanů s vévodou Chrodobertem vítězí. Alamani a Langobardé si odvedou velký počet slovanských zajatců.

Tehdy Austrasijci (pocházející z hloubi francké ří?e) opevnění Wogastiburk, kde zůstává velký počet statečných Venedů a tři dny s nimi bojují. Velký počet Dagobertova vojska je pobit, aby vzápětí, dajíce se na útěk zanechají tam v?echny stany i v?e, co sebou měli a navrátí se zpět do svých sídel ve Frankónii (Austrasii - Severní Francie)..

Pov?imněme si nyní, jak s historickými daty nakládá strana protivná po čase zapomnění:

Dodatečně na objednávku zpracovanými kronikami lze toti? dodatečně potvrdit cokoli, co se nám právě zamane.

Kdykoliv a zejména v pravou chvíli.

Příkladné je v této oblasti i dílko z let 871/872 objednané arcibiskupem Adalwinem se sídlem v Solnohradě, jeho? úkolem byla eliminace slovanského ?ivlu zejména v Korytanech (Koru?ce). Nu?e vyslechneme si i jeho verzi o následném osvojení si Korytanského území protoněmeckými novomajiteli: Kdy? za osud Slovana jménem Sámo, bych v té?e chvíli nedal ani zlámanou gre?li:

Za časů slavného krále Franků Dagoberta byl vévodou Korytanského národa jakýsi Slovan jménem Sámo, ?ijící v Korutansku. Ten přikázal povra?dit při?lé kupce Krále Dagoberta. Kdy? se to dověděl král Dagobert nařídil, aby pomstilo ?kodu, kterou tento Sámo způsobil. A ti, které tam poslal, takto učinili a uvedli je v královo poddanství.

Conversio Bagoariorum et Carantan_orum

Obrácení Bavorů a Korutanců (na víru)

Jakkoliv se zdá být tato zpráva nesmyslná, neli?í se příli? od toho, co lze z tohoto i podobného směru očekávat v ka?dém ročním období.

Za příslu?ného rachotu bubínku i slavnostního mumraje neurčité jakosti.

Stala se té? historicky důle?itým a přehledným dokumentem o tom, jak pracovala sicherheist dienst řízená tentokráte Herr Adalvinem, arcibiskupem solnohradským.

S pozděj?ím cílem, při kráde?i slovanských Korytan přesvědčit původní slovanské obyvatele, a? jim Habsburk, pod trestem smrti zaká?e hovořit rodnou řečí, ?e ji? zdávna jim toto "sporné" území vůbec nenále?í.

A vlastně ani nikdy patřit nemohlo.

Jakkoliv v?ichni vědí, ?e v?ichni vědí o historické Adalvinově realitě, ?e je pouhou fiktivní ideou.

Nicméně nám solnohradský arcibiskup nechtěně potvrzuje, ?e součástí Velké Moravy, respektive Samo děr?aví, byla i Koru?ka (Korutany).

Jak ji? dobře víme, bylo v?e právě naopak.

Ani Korytany nedoznali od Langbardů nijaké úhony!

Malé a o to nemilé překvapení čekalo i ostatní protoněmecké raketýry.

Jakkoliv Langobardé a Alamani skutečně zaútočili, ka?dý ze svých směrů, ?kody, které způsobili byly minimální. Poplenili pouze hraniční území, aby se vzápětí dali na ústup.

Ani? cokoliv vojensky zĂ­skali.

Zatímco Langobardské voje se trudnomyslně vrací v tichosti zpět do Itálie, aby tě?ce po?ramoceni nav?dy zmizely z Evropské scény, hlavní proud Dagobertových vojsk, posílený spolehlivými Austrasijci ze severu Francie, narazil u hradi?tě Vugastu na nečekaně tvrdou slovanskou obranu.

Po třech dnech ?arvátek byly jedním mocným výpadem spojených vojsk slovanské Unie loupe?ivé tlupy, vedené franckým náčelníkem Dagobertem I., na hlavu pora?eny a vzápětí také zbaběle prchají.

Od těchto chvil naopak přechází Samo-volná slovanská unie do útoku a ?ene Dagoberta I. a? k hranicím francké ří?e. je? se od této chvíle skutečně stávají horkou západní hranicí mocného státního útvaru.

Známého od těchto chvil jako Sámova dr?ava (Samo-děr?avie).

Západní hranice Samo-děr?aví, je? se dotýká Saska, přičem? na severozápadě se po porá?ce Dagobertových vojsk, připojují ke svazku i Polab?tí Srbové vedení vojvodou Dervanem.

Slované následně vtrhli do Durynska i dal?ích krajin franského království.

Vogastis musel být tedy spí?e mocným pohraničním hradi?těm, mo?ná je?tě z dob keltských předků. Mo?ná kdesi na jihozápadě Ji?ních Čech? Například v Obřích hradech. Mo?ná na ?umavském přechodu z Vitorazska do Ji?ních Čech?

V této souvislosti si připome�me systém lesních průseků a dobře kontrolovatelných přístupových cest do českomoravské oblasti. A být Dagobertem Chytrým zamířím úplně jinam. Co? se pravděpodobně i stalo.

Vojenská síla unie jakoby skutečně byla nad langobardské síly a překvapivě zklamali i jindy spolehliví Alemáni.

Nebo byl snad směr útoku Langobardy na Valukovy Korytany a později i útok Alemánů na alpské Slovany pouze předstírán, aby naopak Dagobertova vojska zaútočila překvapivě v jiném směru?

Budi?

Av?ak odkud?

Překvapivě se v této válečné operaci nepodílejí jinak v?dy velice aktivní Bavoři!

Směr útoku Dagoberta I.?

Fredegarova kronika tvrdĂ­ opak.

Jisté je to, ?e se drtivá síla ze tří, či čtyř směrů nekonala. Alemani a Langobardi nenalezli tu odvahu hlouběji pronikat slovanskou obranou. Svoji statečnost si vybíjeli pouze v malém pohraničním styku a ne?kodnými půtkámi kdesi na pomezí Korytan.

r . 631 - porá?ka franckého Dagoberta u Vugastu... varianta II.

Rozpínavý francký náčelník Dagobert I. byl pora?en u blí?e neznámého hradi?tě Vogastu (z vyněmčeného Vogastiburku) vojsky vládce, či spí?e poradce v?ech Slovanů, jeho? nyní nazýváme Sámem.

Moc Samo-děr?aví dosáhla a? k slovutnému sluchu franského panovníka, či chcete-li krále Dagoberta, jen? posílen likvidací slovanských kmenů v Durynsku, cítil příle?itost roz?ířit svoji ří?i na východ nejen diplomaticky, ale i vojensky. Zaútočil z několika směrů na slovanské svazy přičem? hlavní úder byl veden ve směru postupu jeho Austrasijských vojsk. Tedy v místech, kde byl ji? očekáván. Na opevnění, je? známe jako Vogastiburk a je? se prý nalézalo kdesi v Čechách (Místní znalci, kteří se účelově obávají hledat slovanské opevnění v současném SRN se domnívají, ?e Vogastiburk le?el kdesi na řece Ogarce (kelt. Oharce - dne?ní Ohři. Přičem? zcela opomíjejjí bojský faktor a stejná jména řek i v Bojowarii).

Jak ji? víme, německý komplex při osvojování si cizích (slovanských) území, nehýří příli?nou fantazií.

Připojují u jmen měst koncovku burk (burg), u vesnic dorf o kopečků berg , kdy? ani koncovky AU nejsou k zahození, kdy? naopak stará slovanská místa končící na ice zřejmě lépe znějí germánskému uchu zřejmě lahodněji v podobě itz). I kdy? nejdokonalej?ím trikem, jakým sofistikované zázemí ?pioná?ní marky umí zamést stopy po genocidě západoslovanských kmenů (nejlépe pod plá?tíkem ?íření učení nového Boha) je změnit např. jméno města Kamenice na Chemnitz.

A je?tě lépe na Karl Marx Stadt.

Co? je téměř super a bo?í.

Problém Vogastiburku tak mů?eme vzhledem lehce postradatelným germánským koncovkám eliminovat zbytečně zaclánějící německé slůvko burk, a rázem zde máme Vogast. Vezmeme-li pak v úvahu problematiku zakrslého jazyka s výslovností některých slovanských slov, hlásek a samohlásek, je té? mo?né, ?e bitva byla svedena na zcela jiném místě.

Lhostejno kde! Nicméně su?e konstatuji, ?e spojená vojska Sámo(va) děr?aví porazila vojska fransko-germánského krále - náčelníka Dagoberta I. "na hlavu" v bitvě u Vugastu (Vugast boru)!.

A osm let poté roku 639 umírá Dagobert I. Merejovec. Je?tě před smrtí jmenoval svého syna Sigiberta králem Austrasie (území na severu Francie).

Samo, pokud kdy byl, ?il zřejmě zdravěji a podle franckých zpráv pře?il svého protivníka o plných 19 let.

Zemřel prý roku 658. Co? ov?em vůbec nepředznamenalo postupný konec Samo dr?avy, jak tvrdí idealističtí borci...

Pokud, kdy skutečně existoval jako skutečný vládce velké slovanské ří?e a nikoli jako pouhý diplomat - poradce, respektive překladatel, za ním? stály mocné rody a kmenoví vojvodové.

Samo prý panoval Čechům a druhým západním Slovanům celých 35 let. a? do své smrti roku 658 vzorně dodr?oval slovansko-pohanské obyčeje. A tak se svými dvanácti slovanskými ?enami zplodil 22 synů a 15 dcer. O jejich? příbězích v?ak není nic známo?

A kde hledat Wugast?

V Pomohaní nedaleko Wogastesrode (ze slovanského vugast rod - z popele zrozeni), či na vrchu Rubín? Nebo prý u Kadaně?

U Wo_gastis_burku? Tam, kde v?ude kolem a jednou prov?dy slo?ili své znavené kosti Dagobertovi udatní Germáni. Chci říci Frankové?

A nebyla to Valhala, ale Gostí gorod - Hostí hrad, či je?tě lépe Kostí hrad, kde si přepočítávají své kosti. A nemohou se dodnes dopočítat.

Wo gasti ist (der) burg?

A kde hostí je hrad? Slovní hříčka měnící význam dle intonace a přízvuku (gostí [čti gastěj] - hostí, gost [čti kuost] - kosti. A kde (jejich) kostí je hrob.

Výsmě?ná otázka těch, kteří zvítězili?

Dobové zprávy hovoří, ?e Dagobert I. byl pora?en tam, kde se nalézá hostiný hrad pro kupce. Hosti, respektive gosti byl rovně? prostý slovjěnský technikus terminus pro franské kupce.

I kdy? mnohé by dokázalo naopak vysvětlit srbochorvatské slůvko vugast - popel, popelavý. Vugasti bor - bitva (bor) u Vugastu. Bitva u Popelavých Gostěj, respektive bitva u zpopelněných!

A nač to tajit! Zahnívající a tlící nepřátelské hordy byly krátce po vítězství spáleny na slovanský způsob!

A jejich kosti tam le?í spáleny na popel... vugast.

Poznámky pod čarou:

A v?e se snad vyjasní kdy? připomeneme, ?e v?ichni Slované se hravě dorozuměli jedinečným jazykem: Staroslovjěn?tinou a ?e jádrem českého národa nebyli Če?i, ale Charvaté, Srbové, Lemuzi, Děčané, Doudljebové, Ljutoměřici, Ratiborové, Lučané, Polané Drevljané, či Krajané. zkrátka Slovjěnici (Slované, Slavníkovci, Venedi, Antové), kteří si v rámci volného svazu někdy říkávali Pastýři - Če?i zpoza Arkthura v souhvězdí Bootes. je? nazývali tehdy i dlouho poté souhvězdím Přemysla Oráče.

Zatímco mnozí při?li z jihu, jiní ze západu jedinými, kteří do na?í vlasti a Podunají (na jih od Vitorazka a hranic ji?ních Čech) doputovali zpoza čítankové řeky Volhy byli početní Doudljebové.

gosti (staroslovjěn.) - kupci, slovjěnský technikus terminus pro kupce

kosti, guosti, kuosti - kosti

Kostěj (Nesmrtelný) - vychrtlý kostroun, jen? vládl smrti

gostinica - hostinské dnes pohostinství, hospoda

(gospoda, Gospodin,

Hospodin, hospodář, hospodářství)

rigi_samos (gal. kelt.) - království

rix samos (gal. kelt.) - království

samoděr?avje (rusky) - království, respektive stát, státní útvar, dr?ava

vugast (srbochorvat.) - popelavĂ˝, popel

bor - boj, porovnej bitva Vugasti bor

V souvislosti s označením kupců - hosti, ale i s deklarovaným opevněním pro kupce - hosty, nevidím, z pohledu etymologického pátrání překá?ku, ve spojení moravského Hostýna (zasvěceného Matce Zemlji) s Wogastiburkem. Tedy U Hostyn boru. Pouze neznám autora této alternativy. Nicméně jej srdečně zdravím.