Jak dalece jsou oprávněné naděje optimistů na Doomsday roku 2012 v podání mayských legend? Pro vět?í názornost jsem jednotlivá kritická období chronologicky zařadil, ač se to prý nedělá.

Navíc? Z kompilace mayských a aztéckých legend vyplývá, ?e kritická období vrcholící v téměř celoplanetární katastrofu souvisí se Sluncem, děním v na?í sluneční soustavě a snad i s galaktickými vlivy.

Nebo prostá kompilace servisních tezí?

Š Zdeněk Patrick - 2009 Praha

(podstatně kráceno)

14 471 pĹ™. n. l. - Den smrti

Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios (v časovém intervalu 14 471 - 10 463 př. n. l.)

Nade?el den smrti a dospělí ode?li do kraje Mictlan. Pouze malé děti mohly zůstat poblí? stromu ?ivota. Tehdy se zrodila nová rasa obrů, je? opanovala tuto Zemi plných 4008 let. Pak je smetla potopa.

Z mayského kodexu Teleriano Remensis a Rios podle mých výpočtů vyplývá, jakkoliv současná idealistická věda nepokrytě ?asne a líně odpočívá, ?e v cca roce 14 471 př. n. l. nade?el pro tehdej?í lid "den smrti". Lidstvo prvního Slunce zahynulo, ani? zbyla jakákoliv vzpomínka.

Lidstvo a bohové egyptského Zep Tepi? Času prvních?

U?etřeny byly kupodivu jen malé dětí, jim? bylo povoleno pobývat poblí? "stromu ?ivota", aby se právě z nich zrodila legendární "nová rasa obrůL.

Pokud bychom porovnávali zákrytné pojmy i zákrytné příběhy z jiných částí pásma ?ivota na?i planety, tak chaldejský, pota?mo starobabylonský "strom ?ivota" byla zákrytně míněna brána nebes, skrze ní? chaldej?tí Anunnaki vystupovali a sestupovali z nebes. Komplikovaný systém slo?ený z mnoha nezávisle na sobě pracujících komponentů, které sestaveny v jediný celek vytvořili zařízení umo?�ující relativistické cesty hlubokým vesmírem.

Mayská legenda o zničení dospělých a zachování dětí, mů?e mít nepříjemně realistické jádro, uva?ujeme-li o zprávách, ?e i dávní bohové Chaldejska praktikovali nezřízené genové in?enýrství. Tomu odpovídá i mayská zmínka o zrození nové rasy obrů, je? byla později, podle mayského kodexu zničena roku 10 463 př. n. l rozsáhlou planetární katastrofou, o její? příčině se mů?eme jen dohadovat a je? v zůstatkové paměti lidstva stále osciluje v podobě světové potopy a mnoha doprovodných planetárních kataklyzmat. Nebyla v?ak ani první, ani poslední potopa světa. Ta o které nyní právě hovoříme, mohla být důsledkem předposlední války daemonů - války bohů, legendární řecké "války Titánů".

10 463 př. n. l. Potopa světa? - Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios (v časovém intervalu 10463 / 6340 př. n. l.)

Bohové generaci obrů, pocházejících z dětí, je? směly pře?ít někdej?í katastrofu poblí? stromu ?ivota, smetli potopou. Nechci se rozepisovat a tak, jen vyslovím domněnku, ?e dramatický sled katastrof a zvy?ování hladin světových oceánů cca kolem roku 9 572 př. n. l. pozměnil tě?i?tě a v důsledku se planeta částečně pootočila.

Skončilo lidstvo druhého Slunce.

Po nich se objevila na Zemi nová rasa, je? ovládla Zemi na plných 4 010 let. Nakonec i ona byla nakonec zničena uragánem z nebes (Tyfón) jen? zasáhl planetu v roce 6 340 př. n. l. .

Do té?e časové projekce lze vsadit dal?í část tzv. Kroniky Akakoru, či řecké mytologie. Podle této verze byla dal?í várka lidstva zničena uragánem z nebes (Typhonem) v tém?e čase, či o deset let později, kdy se Bohové z nebes k Indiánům roku 6 350 př. n. l. vrátili.

6340 př. n. l. Uragan z nebes (Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smr??).

Ti, co vystřídali obry, nová rasa lidí ?ila po potopě (zánik hypotetické pevniny, mayské pravlasti) plných 4010 př. n. l. Pak byli smeteni uragánem z nebes. Mnozí zahynuli, jiní se změnili v opice, aby nakonec i ony byly pohlceny jaguáry, kteří při?li z nebes.

Tak skončilo lidstvo třetího Slunce. Zachránila se dvojice skrytá mezi kamením. Jejich potomci, lidé z kamení, pak ?ili celých 4 800 let (a? do roku 1 540 př. n. l.). Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios

Ale i to lidstvo nav?dy ode?lo, kdy? nastal nový čas Slunce, je? má skončit zimním slunovratem 21/22. prosince roku 2012.

Kompilace mayských a aztéckých mýtů dává jedinečnou příle?itost zmapovat některé společné příznaky korespondujícími jednak s na?imi útlými vědomosti, jednak se starořeckými i starobabylonskými mýty.

Katastrofy, co výsledek války "bohů", následné poru?ení planetární rovnováhy s galaktickými anomáliemi, kdy? sluneční aktivity se pohybovaly pod hlubokým normálem?

Pokud odečítáme dne?ní příznaky, pak nelze nevzpomenout nárůst neplodnosti, samovolné potraty, genetické poruchy, poruchy za?ívacího ústrojí, skrze psychické nedostatečnosti exploze úchylek a zvráceností (jakkoliv umně direktivně řízené) a vyplývající dramatické nasílení negativních společenských jevů (Nepočítaje záplavové de?tě, sucha a neúrodu)...

Rozumíme-li správně, pak Mayové a spí?e Aztékové spojovali konce lidských etap se slunečními aktivitami, či cykly, probíhajícími uvnitř a na povrchu na?i ?ivotadárné koule. Mo?ná se slunečními minimy. Zvý?enou, ale také velmi proměnou, nicméně navý?enou ionizací magnetosféry Země a okolních planet. Přičem? útok z nebes (Jaguáři - mimozem?tí predátoři) byl zaznamenán, na rozdíl od chaldejských eposů, pouze jako jinak nesouvisející. Přicházející v čase nejvy??ího oslabení. Jakkoliv nepochybně stejně děsivý.

Bylo by zajímavé vysledovat podobné děje ve starém Egyptě, Chaldejsku a Indii v časovém intervalu 2 150 - 1 540 př. n. l., zda společnost netrpěla stejnými neduhy na duchu i těle, jako ta současná.

Nicméně? Jistě to nebyla překá?ka k nepřekonání a nemů?e být ani ve středně technicky i jinak vyspělém lidském společenství.

Maximálně by měli utrpět zavrhnutí bohové. Jakkoliv současná situace je modifikovaná zvý?enými počty obyvatelstva a zvlá?tním re?imem dosazených vazalů.

Na?e komplikovaná a nelehká doba se mo?ná potýká s podobnými problémy, jako ty předchozí. Včetně uměle rozmazané informace o významných dominantních silách s technologiemi a vzezřením nad pomy?lení zajímavým.

Dokonce se domnívám, ?e periodicky opakující se prů?vihy byly doprovázeny vyprávěním velmi podobných apokalyptických vizí (viz např. číslo 666, čtyři různě zbarvení koně s apokalyptickými jezdci, Paní s dítětem, zahalená Sluncem, ukrývající se na pou?ti před hadí, či dračí entitou atd. To nejsou Janovy autentické vize, ale se v?í pravděpodobností fragmenty převzaté skutečnými autory. Z mnohem star?ích materiálů.).

Co?nikterak neznamená, ?e část padouchů okolnostem nepomáhá např. smrtícími laboratorními viry, zasviněním vzdu?ného obalu Země, umnými hladomory, dmýcháním nesvárů vrcholícími společenskými krizemi, barevnými palácovými puči a válečnými konflikty.

Rovně? tak, neklesá význam Janovy vize v očích věřících. Naopak? Se snahami padouchů snad i úměrně roste.

Jako v?dy .. mohu se mýlit.