Proto?e hodláme i nadále ponechat utajované skutečnosti jen pro sebe, neprozradíme tu holou skutečnost, ?e počet husitů (mu?ů a ?en), kteří (14. července 1420), za necelou hodinu, porazili na hoře Vítkov armádu čítající více ne? 100 000 vybraných evropských rytířů, nepřesahoval počet 27 bojovníků a bojovnic plus jeden ?i?ka (jiné prameny hovoří o 26 bojovnících, třech ?enách plus jeden ?i?ka).

Jakkoliv hovoříme o armádě čítající více ne? 100 000 kři?áků, bezpečně víme, ?e se na horu Vítkov neve?lo více ne? 30 000 kři?áků.

I kdyby se Zikmund na hlavu postavil.

Slované - 3.část

Š Zdeněk Patrick - 1994/2006 Praha

Š Země Zlaté hvězdy Margity

Jací byli Slované ve skutečnosti?

Neměli vládce. Nikoli proto, ?e by to sami neuměli. Nýbr? jen a jen proto, ?e jim byla volnost a svoboda nade v?ím. Vláda se prováděla prostřednictvím staře?inů a lechů, kteří mohli být kdykoliv radou staře?inů obce odstraněni. Systém slovanské vlády lze nazvat "priamy my Slave" (přímý mezi Slávy).

Tedy ?ádná pomyslně dědičná oligarchie typu "habsburský chaganát"..

Bojovníci byli ozbrojeni dvěma malými o?těpy, lukem a krátkými ?ípy, jejich? ?ípy byli napu?těny smrtelným jedem. Ka?dý bojovník pak měl svůj protijed.

Velkou zbraní byla lest a znalost kraje. Povět?inou lesnatého, s hlubokými ba?inami a vodními plochami. Taktika vlákání nepřítele do těchto tenat nebyla dlouho k překonání. Snad jedině v zimě. A nebyli to jen tábor?tí "Bo?í bojovníci" (boga styři), či československé legie v Rusku, kteří tuto taktiku pou?ili.

Nicméně, proto?e hodláme i nadále ponechat utajované skutečnosti jen pro sebe, neprozradíme tedy holou skutečnost, ?e počet husitů (mu?ů a ?en), kteří prakticky za hodinu porazili (14. července 1420) na hoře Vítkov více ne? 100 000 armádu vybraných evropských rytířů, nepřesahoval počet 27 bojovníků a bojovnic plus jeden ?i?ka (jiné prameny hovoří o 26 bojovnících, třech ?enách plus jeden starý ?i?ka).

Jakkoliv hovoříme o armádě čítající více ne? 100 000 kři?áků, bezpečně víme, ?e se na horu Vítkov neve?lo více ne? 30 000 kři?áků.

I kdyby se Zikmund na hlavu postavil.

Neprozradíme ani fakt, ?e několik set československých legionářů s pu?kami a ručními bombami porazilo u Zborova po zuby vyzbrojenou několika deseti tisícovou německo-rakouskou uherskou armádu.

Snad jen to, ?e husité byli první, kteří v Evropě masivně pou?ili střelného prachu a slůvko "pí??ala" se k nám ze světa vrátilo ve vyněmčené podobě "pistole".

A státním tajemstvím jistě nebude, ani fakt, ?e českosloven?tí legionáři, vzhledem ke svému počtu, poprvé na světě pou?ili taktiku boje "v rojnicích".

Staří Slávové byli rovně? nedosti?nými lovci a obchodovali zejména s ko?e?inami: Česká krzna nosili králové celé Evropy, včetně anglických. Ků?e z černých kun byli rovně? značkovým zbo?ím, je? bylo velmi ?ádané.

Stravou jim bylo pečené maso, polévky z masa i krve, jich? se později velmi účelově a? teatrálně hrozili "mírumilovní" budoucí předkové teutonských "rytířů".

Ryby, zvěřina, hovězí a tetřeví maso, přičem? odmítali jíst kuřata, nebo? se domnívali, ?e jejich pojídání způsobuje mnohé vyrá?ky, nádory a nebezpečné choroby.

Pekli nekva?ený chléb, či placky z prosa. Z prosných zrn zhotovovali ka?e i pečivo.

Med i mák jim zpestřovali stravu, tak jako ovoce a zelenina.

Lovili v řekách ryby na udici, nebo sítěmi pletenými z lýka.

Vybírali med z brtí, připravovali sladké březové a javorové ??ávy.

Pili medovinu, vařili pivo a dová?eli víno.

Pokud byla pořádaná hostina, byl jeden stůl volně přístupný komukoliv, kdo by, ač nepozván, při?el. Mnozí cizinci si to v?ak vysvětlovali po svém.

Přicházeli vět?inou nepozvaní a v nadbytečném mno?ství.

Pitky byly nadmíru bohatýrské.

Mládenci pili dokud v rukách udr?eli kolující roh medoviny, poháry s vínem, či pivem. Čím? se nikterak neli?ili od okolitých barbarů.

Podle svého regionu a potřeb obchodovali se zlatem, stříbrem, cínem, jantarem, ků?emi, medem. Přičem? si oni sami oblíbili zejména ji?ní ovoce a kvalitní víno z dovozu.

Jejich artiklem byli jak ji? řečeno černé kuní ků?e, ale i ků?e z bílých veverek, sobolina, hermelín, bobřina. Byli zdatnými kováři i zlatníky.

Pou?ívali pro výrobu svých zlatých ?perků (viz moravské nálezy) neopakovatelnou technologii, její? podstatu se podařilo vysvětlit a? ve dvacátém století.

Zatímco u?mudlaní a ?pínou páchnoucí barbaři ze ?irokého okolí později ?ířili své představy o smrdutých Slovanech, ty si s osobní hygienou vypořádali po svém. Téměř u ka?dé chý?e, či zemljanky (podúrov�ová obydlí s drnovými střechami je? uspokojivě ře?ila vyrovnání se se zimními teplotami) byla dřevěná chatka - parní lázně. Obliba parních lázní a očisty kouřem z konopných semínek pohazovaných na roze?havené kameny, je? se zárove� polévali vodou.

Sv. Ondřej zaznamenal na své apo?tolské misi do Velkého Novgorodu své zku?enosti s parními lázněmi Slávů. Dřevěná chatka a polévání roze?havených kamenů bylo doplněno o dal?í procedury. Polévání louhovým kvasem, vy?lehávání březovými metličkami (věníky), končilo poléváním studenou vodou.

SvĂ© mrtvĂ© pohĹ™bĂ­vali vÄ›t?inou ?ehem (?ъgom), pĹ™iÄŤem? mnohdy byli bojovnĂ­ci pohĹ™bĂ­vánĂ­ po zpĹŻsobu KeltĹŻ. Mnohdy i se svĂ˝mi koĹ�mi. ÄŤi ?enami.

Na mohyle mrtvého se následně konal pohřební rituál "strava" (Je? dodnes lze zaznamenat v podobě smutečních hostin). Sv. Bonifác pí?e o tomto slovanském (venedském) zvyku anglickému králi Aethibaldovi.

Mladík, jen? byl panicem, či dívky, nemající sexuálních zku?eností byli pouze polovičními v postavení s ostatními členy kmene. Dokud se dívka nevdala mohla vést volný sexuální ?ivot. Mu? mohl mít a? dvacet ?en, kdy? i omezený počet soulo?nic nebyl prohře?kem. Zájem o udr?ení rodu byl nade v?e.

Do slovanských svatyní neměli cizinci přístup. A tak západní ?pioni, mistři převleků získávali informace, převlečeni za řádné, bohu Svanto_vídovi, obětující Slovany.

Slované vůbec prý byli podivným lidem. Jejich válečníci ve slu?bách kordobských chálifů nosily na masivních zlatých řetězech zlaté hřivny.

Pokračování někdy pří?tě