Účinná zbra� proti Čechům a VelkoMoravanům

Kalendář, účinná zbra� proti Čechům a VelkoMoravanům?

Š Zdeněk Patrick - 1999 Praha

Š Země Zlaté hvězdy Margity

ŠKdo je kdo v českých dějinách

Objektivní skutečností je, ?e fakta, data i datumy z počátku pohansko rituální christianizace českých zemí mnichy latinského ritu německého jazyka, byly fal?ovány právě ve prospěch franckých pota?mo protoněmeckých náčelníků typu Dagobert, Karel Veliký, Jindra Ptáčník a pod.

Jakkoliv je tato skutečnost ve v?eobecném podvědomí, jistá skupinka domorodých převyprávěčů českých dějin tvrdohlavě papou?kuje účelově objednané nábo?enské legendy. Právě ty, které programově a nenávistně zaml?ují pravé příčiny a skutečný průběh událostí.

Vědomě rovně? pou?ívají, jakoby z nedostatku jiných informačních pramenů, právě ty "historické dokumenty", o kterých ji? bylo vědecky prokázáno, ?e jsou pouze bídnou součástí drzých manipulací s historickými fakty. Nejen z počátků velkomoravské, české a pota?mo i západoslovanské státnosti.

Hovořím o těch protoněmeckými panovníky objednaných "dokumentech", jejich? vypovídací hodnota z hlediska faktografie je téměř nulová. Jediným jejich přínosem je, ?e se staly neoddiskutovatelným důkazovým materiálem falzifikátorství ve prospěch protoněmeckých panovníků, propa?ovaných skrze . příhraniční marku, v souladu s velkoprojektem konečného ře?ení české, pota?mo západoslovanské otázky.

Nejdříve jedna historická skutečnost. Jakkoliv se protoněmečtí náčelníci sna?ili dokázat opak, kní?ata českých zemí nikdy nebyla vazaly německých náčelníků. Bláboly o lenním území, či pau?ální platba v podobě českých volů, k ní? se údajně zavázal kní?e Václav, jsou pouze trikem vetřelců, jen? neměl u Slovanů pra?ádnou váhu.

Raketýring, jeho? důsledky se měly projevit v podobě odváděných naturálií a volů, byl sice oblíbenou tradicí germánských kmenů, kterou rádi praktikovali na svém okolí, nicméně o tom, ?e český kní?e Václav, či jeho bratr Boleslav I. odváděli poplatky komukoli, neexistuje ?ádný pádný důkaz.

Jedná se zřejmě o podvrh z dob Karla Velikého, jen? po neúspě?ných válečných výpravách do Čech, přikázal vybudovat u hranic marku, její? úkolem bylo od samého prvopočátku ideologicky pronikat mezi české Slovany. Tisíckrát opakovaná fabulace se tak má stát na?í realitou.

Cesta k tomuto aktu se otevřela, po letech podvodných machinací, a? v samém konci Velké Moravy, smrti vzácného věrozvěsta a velkomoravského arcibiskupa Sv. Metoděje.

Prvními "nesmělými" krůčky byl podvodný "historický" dokument o porá?ce Samovy ří?e a zajetí Sama ve ?týrsku, pokřtění neexistujícíh českých kní?at v �ezně, tajné věznění Velkomoravského arcibiskupa Metoděje v protoněmeckých klá?terech, ale i jednostranné vyhlá?ení staroslověn?tiny, jazyka v?ech Slovanům a zárove� i jednoho ze čtyř liturgických jazyků (řečtina, latina, staroslověn?tina a hebrej?tina) za prokletý jazyk.

Vzápětí následovalo organizované věznění a vyhánění Metodějových ?áků z Moravy i Čech. Na ?íření katolické víry latinského ritu se pro pří?tě měli podílet pouze mni?i latinského ritu, německého jazyka. Jiné výhodné aplikace tohoto zaváděného systému spočívaly v řízení "duchovního" ?ivota českých Slovanů skrze řezenské arcibiskupa, kupodivu v?dy německého jazyka. Na na?e území pronikali ozbrojení mni?i a zakládali klá?tery, v nich? pak praktikovali toté? servisní "umění", jim? se dnes mohou pochlubit jen ty bídné agentury, je? s nikým nekamarádí.

My?lenku Karla Velikého nakonec pový?il Jindra Ptáčník jen?, ač sám ve skutečnosti pohan, hodlal roz?ířit svoji ří?i na úkor Slovanů, právě pomocí církve latinského ritu.

Vyvra?ďováním západních Slovanů v rámci krvavé christianizace.

Jeho úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem a? po roce 2000.

Zavíráním ?kol lu?ických Srbů a cílené potlačování práv a svobod!

Jakkoliv probíhala manipulace a průbě?ná falzifikace událostí mnohdy s letitým zpo?děním, lze potvrdit, ?e byla nadmíru úspě?ná. A tak ve?keré záznamy z té doby jsou činěny rukou nepříli? nakloněnou slovanské volnosti. Jakkoliv tomu nebylo přikládáno, ze slovanské strany příli?né důle?itosti, byl jejich ?ivot postupně svazován pracovníky příhraniční marky a církve, ve prospěch německých panovníků.

Prvním pra?ským biskupem byl Němec, druhým romantický snílek z Libice, vychovaný magdeburskými odborníky, jen? slavnostně nechal proklít českou zemi i s jejím lidem samotným pape?em.

Třetím se mohl stát přemyslovec a syn Boleslava I. Pokud by nebyl v �ezně prozřetelně zavra?děn . Dotykovým jedem.

Jedním z mocných zbra�ových systémů řezenského arcibiskupství, mimo vyslaných bojovných kně?í, bylo řízení matričních zápisů, či chcete-li kronik.

A? po mnoha desetiletích, byl Kosmas prvním oficiálně potvrzeným českým latinsky pí?ícím kronikářem. Katolický kněz vychovaný a pro?kolený v Lutychu (Liege) a kupodivu rovně?, v (nyní ji?) německém, Magdeburku (Děvinu).

Abychom pochopili, co se vlastně na na?em území skutečně odehrávalo seznámíme se kalendářem, jen? sehrál jednu z významných rolí při utajování českých skutečností.

Nehodlám se v?ak zabývat kalendáři, více ne? je třeba k vysvětlení několikanásobné manipulaci s daty smrti a narození sv. Václava a svaté Ludmily a odvozených událostí předcházejících i následujících

Představitelem, nejstar?ích a zárove� provozuschopných kalendářů je, sumerský, jen? byl zaveden v Nippuru roku 3 761 př. n. l.. Je odvozen od pohybu Země a Měsíce a přímo souvisí se sumerskou číselnou soustavou (6, 10, 60, 12, 15, 30 atd.).

Podobně byl koncipován i jeden z egyptských kalendářů, jen? zárove� postihoval i střídání ročních období. Egyptský rok měl tři roční období: období záplav (Acht), léto (?mu) a zimu (Prt). Ka?dé roční období mělo 4 měsíce. Celkem měl rok 365 dní, rozdělený na 12 měsíců po 30 dnech.

Zbývající dny se přidávaly ke konci roku. Tento kalendář se sice ka?dé čtyři roky přebíhal o jeden den, nicméně kně?í se řídili nejen slunečním, či měsíčním kalendářem, ale i kalendářem Siria (podle východů Siria). Siriův hvězdný rok pak vycházel přesně jako gregoriánský kalendář (365,25 dne).

Byl tedy přesněj?í ne? Juliánský kalendář zavedený roku 46 př. n. l. Juliem Caesarem. Julianský kalendář měl 12 měsíců a 365 dnů, přičem? ka?dé 4 roky byl na konci února přidáván jeden den navíc. Tento kalendář se v?ak přesto rozcházel s astronomickým rokem (cca 1 den/125 let). Co? sehrálo dominantní roli při falzifikaci českých dějin kně?ími latinského ritu, německého jazyka.

Kdybychom stále měřili Juliánským kalendářem pak by rozdíl mezi 28. září 928 a 28. září 2006 činil (2006-928=1078 let/125) přibli?ně 8,624 dní.

Av?ak tak jednoduché to zase není.

Kolem roku 497 byl mnich Dionysius Exiguus pověřen zji??ováním, kdy se přesně narodil Je?í? Kristus, aby bylo mo?no zahájit křes?anský letopočet.

Nová éra odpočtu tak ve skutečnosti byla zavedena a? roku 525 n. l.

Smrt kní?ete Bořivoje i dal?í související datumy, smrt Vratislava I., jeho matky kně?ny Ludmily i kní?ete Václava byly tedy zprvu odpočítávány podle starověreckého Siria, později kně?ími latinského ritu podle podstatně méně přesněj?ího Juliánského kalendáře. A je?tě později přepočítávány na Gregorianský mód, jen? zhruba dosahoval někdej?í úrovně Siriova kalendáře.

Nejzajímavěj?ím faktem je, ?e se v?ichni, v případě kauzy kní?e Václav, přesně shodli na datumu 28. září. Inspirované východy Siria a Slunce, respektive koncem posvícení.

V?e ostatní podlehlo falzifikaci inspirované zájmy příhraniční marky a mocenskými ambicemi saského náčelníka Jindry Ptáčníka, jen? viditelně trpěl nevyléčitelným komplexem nedostatku ?ivotního prostoru.

Není třeba pochybovat o tom, zda se slavily starověrecké svátky podle východu Siria, podzimní rovnodennosti, či podle Juliánského kalendáře.

Zvlá?tě vycházíme-li z faktu, ?e kní?e Václav nebyl obětí novokřes?anských ?reců (kně?í latinského ritu, německého jazyka), ale naopak starověreckých obřadníků. Pak bláboly o Svátcích svatého Jimrama ukazují na pozděj?í legendistické ztvárnění představ na objednávku saských náčelníků, střediska příhraničního styku a . řezenského biskupa, .

Pro mnohé bude jistě velkým překvapením, ?e na?i pohan?tí (rozuměj starověrečtí) předci poměřovali čas vedle slunečního a astronomického i egyptským kalendářem Siria - Hvězdoslavou.

Hvězdou v?ech rodu věrných Slávů, je? se před krvavou christianizaci glaubebringerů s příhraniční marky skryla do českých pohádek, jako princezna se zlatou hvězdou na čele.

Poměřovali tedy čas podstatně přesněji, ne? samozvanými glaubebringery vnucovaný Juliánský kalendář, jim? poměřovali své dny nositele zvrácených ideí a krvavých křtin.

Stejně přesný kalendář, jakým poměřovali staří Egyp?ané a na?i slovan?tí předci, spatřil světlo světa a? roku 1582, kdy pape? �ehoř XIII. vydal 24. února 1582 bulu "Inter gravissimas", podle ní? se mělo očíslování dnů posunout o 10 dní kupředu.

Tak se i stalo!

Po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582.. To znamená 5. října juliánského kalendáře byl rázem 15 říjen. Dále se upravil počet přestupných dnů tak, aby i v pří?tích staletích připadal bod jarní rovnodennosti na 21. března. Od juliánského se nová délka roku li?ila v gregoriánském kalendáři o 10 minut a 44 vteřin.

Če?tí stavové zavedli gregoriánský kalendář podle mandátu císaře Rudolfa II. a? v lednu roku 1584. 1584-525= 1059/125=8, 464 dní se Juliánský kalendář opozdil o 8,464 tedy o 9 dní. Posunutí bylo nařízeno v?ak o celých 10 dní dopředu (vzhledem k pří?tí jarní rovnodennosti?).

Víme ji?, ?e kně?na Ludmila byla prý zavra?děna 15. září 921 (církevní oslavy jsou stanoveny na 16. září 921). Není v?ak jisté zda odměřují podle Juliánského, či gregoriánského kalendáře.

Přesvědčme se sami:

921-525 = 396/125= 3,168 dnĂ­

15. září + povinné 3 dny = 18. září + 10 dní posunutých v roce 1582 (respektive v Čechách 1584) = 28. září 921.

Úmrtí kně?ny Ludmily kupodivu rovně? tedy vychází na 28. září. Tedy den, kdy téměř týdenní posvícení, s počátkem 22. září (dle podzimní rovnodennosti) končí 28. září starověreckými obětmi.

Jakoby kdosi "velmi zapomnětlivý" opomenul vyrobit stejnou manipulací změnu datumu, jako v případě svatého Václava.

ProÄŤ?

Utajit souvislosti se smrtí saského náčelníka Jindřicha Ptáčníka, jeho? smrt (28. září 935) byla několik měsíců úspě?ně tajena. A to a? do prvních měsíců roku 936. Byl prý nenadále zasa?en mozkovou mrtvicí neschopen pohybu a státnických aktů.

Po celou tu dobu jej v?ak nikdo ?ivého nespatřil!

Proč by to proboha dělali?

Objevené příznaky ukazují na souvislosti s jeho zločiny, jich? se dopustil na rodině kně?ny Drahomíry (ale i kně?ny Ludmily).

Byl sedmou Velkou obětí sedmiletého a devítiletého cyklu v souladu s orákulem vě? tího střediska v Retře (dnes ve správě SRN), jeho? podstata byla inspirována českou kně?nou Drahomírou.

Proto tolik nenávistí k této významné ?eně na českém stolci ze strany protivné!

Nepřímo související články:
Hrad Ouska