Čas od času sledují podivné, takřka asynchronně synchronizované děje, je? spolu zdánlivě nesouvisejí a přesto logicky reagují na cokoliv, co vás mů?e vnitřně zcela rozházet v nekontrolovatelné explozi. Podobně jako nic netu?ící hlubinou rybu, je? zavítala, evidentně na konci svého nepříli? bohatého ?ivota, na vodní hladinu.

Do pekel Vás odneseme bez vyzvání!

Š Zdeněk Patrick - 1998 Praha

Nikterak se před svými přáteli netajím, ?e mne v?dy zajímalo v?e, co souvisí s prapodivným nočním viděním na Dobytčím trhu z 20. na 21 července roku 1571. Mimořádnému, av?ak notoricky známému příběhu vymykajícímu se zjevně nejen střízlivě středověkým představám, ale i přízemním technologiím nesoucích agresivní pečeti nejen konce dvacátého století, ale i nezaměnitelných trendů z počátku tisíciletí třetího.

Jakkoliv se o příznacích podobných vizí ti?e nedoporučuje hovořit jinak, ne? jako o sci-fi fantasmagorii, je jasné, ?e se i po přehodnocení tohoto příběhu kloní spí?e ve prospěch středověké teze o typické prezentaci tě?ko detekovatelných "ďábelských" sil. I kdy? je pravda pravdoucí, ?e význam vědecky nepravděpodobné přehlídky bojeschopnosti techno armády Golemů, či filmových terminátorů, lze uva?ovat i v jiné rovině.

Konstatuji, ?e tzv. vidění z Dobytčího trhu předcházela řada evropských podivností a ono samo by mohlo být nedílnou součástí celého systému fiktivních skutečností vnucené virtuální reality, je? se jednou, v daleké budoucnosti, rovně? stanou veledůle?itým dějinným aspektem.

Z oboru zlobného utajovaní jakýchkoliv skutečností.

A jakkoliv nám pro nedostatek informací unikají potřebné souvislosti, nelze jinak ne? potvrdit, ?e se do tajností Dobytčího trhu (dne?ního Karlova náměstí) nesmazatelně zapsal i Faustův dům, jakkoliv se nám ústa okam?itě roztahují do křečovitě povzneseného úsměvu.

Vystavěn byl na Novém městě pra?ském, v jihozápadní části dne?ního Karlova náměstí. Poblí? vr?ků, kde se kdysi rozkládalo někdej?í velké pohřebi?tě zvané na Skalkách (v místech klá?tera Na Slovanech, či Emauzy).

Nedaleko Moráně (Na Moráni - ulice spojující pravý cíp jihozápadní části dne?ního Karlova náměstí s nábře?ím nedaleké Vltavy.), kde naopak, za dávných časů, stávala modla vzne?ené někdej?í choti samorod?ice Da?boga, později konkubíny Kostěje Nesmrtelného, kruté bohyně smrti - Morany (V příslu?ném dějinném okam?iku nepříznivých událostí násilné christianizace nahrazena kostelíkem sv. Kosmy a Damiána, jen? měl být zalo?eným kní?etem Václavem.

A proto?e bude s viděním na Dobytčím trhu souviset i úniková cesta ve směru k městské bráně pod vy?ehradskými ?ancemi (na dne?ním Ostrčilově náměstí), nelze jinak ne? připomenout, ?e relativně nedaleko od Faustova domu, v místech dnes zvaném "Na Slupi", prý naopak stával posvátný háj s chrámem slunečního boha Svantovita respektive Pjěrucia. Zdaleka viditelná socha se zlatou hlavou na sloupu, byla při násilné christianizaci latinsko-franckým klérem, za aktivní spolupráce domorodých asistentů, svr?ena, zneuctěna a odhozena do nedalekého Botiče.

A strá?ena dnem i nocí.

První podivností prozatím neurčitých souvislosti s operací "Dobytčí trh" je pragmatické označení sporného místa jako "Faustův dům". Jakkoliv doktor Faust mohl vidět Prahu maximálně jen ve svých "ďábelských" vidinách.

Nepochybně neustále přítomný náboj víry podvědomě pulzující v posvátných hájích Morany a Svantovita, věky stvrzený nedalekým klá?terním tajemstvím Cyrilo-Metodějské vzdělanosti, má být od pří?tích okam?iků pový?en i vyfabulovanými souvislostmi s pekelnými seancemi doktora Fausta.

Pro středověkého spotřebitele a průměrného plátce tehdej?ích daní v tomté? okam?iku vysublimoval u Faustova domu imaginární, av?ak zdaleka čitelný neviditelný nápis:.

"Pozor předměstí pekelná! Vstup jen na vlastní nebezpečí! Do pekel Vás odneseme bez vyzvání! Vstup přísně zakázán!"

Cosi podobného praktikuje, jasně ?e v modifikované variantě, i dne?ní mocenský systém.

V nezaměnitelné podobě nevyhlá?eného zákazu nočního vycházení. Kdy? v nočním úsporně osvětleném pra?ském přítmí ji? neřádí pekelné síly, nýbr? děravými zákony a státem "tolerovaní" drogoví ?éfové, zabijáci důchodců, či profi zloději aut. Zatímco i bě?ní kriminálníci se třesou strachy u ?íleně blikající televize Velkého bratra.

Postupem času se v rámci ml?ení ozývají dal?í a dal?í domorodí znalci místních poměrů s tvrzením, ?e název "Faustův dům" je prý mylně odvozen od českého Fous (Vous) respektive Vaus (čti Faus), co? mělo být jméno někdej?ího bylinkáře a kořenáře, té? mo?ného majitele domu, či nájemce. Jakkoliv onen dům naopak odedávna prý odedávna patřil opavským kní?atům, kteří zde pobývali při svých občasných náv?těvách Prahy.

Co víme bezpečně je fakt, ?e Václav, kní?e opavský, jej roku 1434 předal do plného u?ívání jakémusi Prokopovi - nejvy??ímu písaři Nového města pra?ského, jen? ho prý i před tím spravoval.

Od roku 1500, prakticky po celé století měnil majitele, aby se a? roku 1724 nakonec stala majitelem Faustova domu rodina Mladotů ze Solopysk (Staročeský rod odvozující své jméno od Solopysk - vesnice jihozápadně od Radotína. Dům tehdy po?íval neobyčejné výsady práva azilního práva poskytovat útulek v případě nouze, či naopak bezpečné útoči?tě pronásledovanému).

Lidová slovesnost má naopak přesné informace, ?e ve Faustově domě, krátce po svém příchodu do Prahy (9.srpna 1584), pobýval určitý čas i alchymista Edward Kelley (pravým jménem Talbot), který společně se svým krajanem Johnem Dee propa?ovali do Čech mimo jiné i kouzelné zrcadlo (viz copyright Š Zdeněk Patrick Tezcatlipocovo kouzelné kouřící, či dýmající zrcadlo).

Ukončíme pro tuto chvíli výčet mo?ných majitelů a soustředíme se na období, kdy světlo světa spatřila vyfabulovaná historka o doktoru Faustovi z Nového města pra?ského. Nelze jinak ne? potvrdit, ?e je časově umístěna právě do doby, kdy po roce 1500 mizí, na celé desítky let, jmenný přehled skutečných majitelů sporné nemovitosti.

Objevuje se naopak dal?í vyfabulovaná historka o ďáblu, jen? tu obchází za nočního času, aby mo?ného hří?níka ani náhodou nenapadlo slídit v místech Area X3. Nato? vkročit v nestře?eném okam?iku do nitra onoho domu.

Historka byla skutečně nad očekávání úspě?ná a funkční. Tajemný dům byl dlouho opu?těn a celá léta prý beznadějně chátral a pustl.

A zbytečně zvědavé oči se mu zdaleka vyhýbaly. nebo? pova?te, sám Ďábel ji? tenkrát se tu procházel a řval prý v ulicích.

Ačkoliv byl i jiný čas, kdy pronájem byl na pořadu dne. Mo?ní zájemci si mohli vyzvednout klíče od domu, jen? le?el na radnici a za příslu?nou úplatu byl i odvá?livci vydán.

A dům to mohl být skutečně pozoruhodný.

Připome�me si nyní některé notoricky známé "skutečnosti", je? Faustův dům rovně? proslavili a o nich? nás informovali, mimo jiné, i Pra?ské pověstí Adolfa Weniga. Z nich "bezpečně" víme, ?e hned v temném průjezdu Faustova domu stála mechanická socha bubeníka, jen? bubnovala v právě v tom okam?iku, kdy nevítaný náv?těvník vstoupil na příslu?nou dla?dici. V zahradě byla naopak kamenná panna, je? postříkala ka?dého, kdo vstoupil na zahradní cestu. Uvnitř komnat pak byl veliký stůl opatřený deskou z le?těného zeleného mramoru, po ní? "plula" loď s pohybujícími veslaři. Plavidlo se pohybovalo na zeleném mramoru hned sem, hned tam.

Jinou pozoruhodností byla kovová klika dveří jednoho z pokojů, je? dávala nevítanému vetřelci při dotyku takovou ránu, ?e jej okam?itě pře?la chu? cokoliv v domě zcizit bez povolení majitele, či místních úřadů.

Přičem? při ka?dém úderu v?dy vylétla proti vetřelci modrá, stra?idelně syčící, jiskra. Zřetelně nepříjemně nabitá pekelnými silami.

V pokojích se dřevěnými vykládanými stropy se objevovali lehké dřevěné schody, je? zase mizeli zají?dějíc do stropu.

Pokud jste ?lápli na příslu?né prkénko na podlaze. Přičem? se otevíral a zavíral stropní vchod do utajené místnosti, je? byla zařízena jako alchymistická laboratoř.

Plná křivulí, baněk a roztodivných přístrojů.

Ve sklepení pak byli ?elezné dveře, zakrývající vchod do jakési tajné chodby.

Popisovaný poloautomatický bezpečnostní systém, vhodně doplněný tajnými vchody a východy, v?ak hovoří nikoli o doktoru Faustovi a slu?ebníku temnot Mefistofelovi, ale o technice.

Tedy zdánlivě v neprospěch romantické středověké legendy.