Vá?ení přátelé, přijměte prosím... Prozatím... Můj slaboduchý pokus odpovědět na několik málo, av?ak mně milých komentářů: Ano, máte pravdu. Jsem pocitově právě v únosném bodě, kdy sám v sobě, začínám vnímat vtírající se přebytečnost destruktivního ?a?kování dobrovolně nekonajících, i se v?emi jejich zdánlivě neuchopitelnými přestupky. "Upsal" bych se k smrti vzhledem k urychleně navy?ujícím se "skutečnostem". Nebylo by to smysluplné konání, jestli?e ji? vět?inou známe a téměř tu?íme pravou podstatu. Jakkoliv ka?dý z nás tápeme jinak. Vět?inou skrze nedostatečně pravdivé poznatky. A ty chci, se v?emi riziky omylů, vyhledávat.

Potřebuji jen čas k nalezení nové formy a obsahu mých stránek, ve kterém se ji? nehodlám zabývat marností. Nikoli v kolenou a s ohnutým hřbetem: Nikoli za peníze:

Několik setkání a osobních zku?eností v jediném dni a beznadějně syčím, jak pojistný ventil přetopeného parního kotle.

S odstupem několika dní poskakuje kolem stále stejný pocit: Nikoli pojistný ventil, nýbr? namalovaný pasivní dílek starodávného manometru třaskavě přetopeného parního kotle, s červenou ručičkou bu?ící do prastaré jednoduché zará?ky, která je jen pro legraci v krajině slepých a hluchých.

Znamením hodlajícím raději "odfrčet do pryč", ne? setrvat v ?íleném prostoru, kde střídající se řízené bandy a nevědomá lacinost, v?ichni vesměs nadmíru ??astni a spokojeni, jakoby beze smyslu zbavení, přitápí pod rozpálený kotel obklopený na rychlo sezvanými diváky, stejně lačnými a nenasytnými. Nicméně spořádaně netrpělivě čekajícími, ozbrojeni naučenou nevědomostí, na slíbené a dosud nevídané Reality Show. Aby se tentokráte i oni sami, ve své ničivé víře vlastní nedotknutelnosti, stali hlavními protagonisty netrpělivě vyhlí?eného odpadního pořadu: "Pět nebo ?est".

Kolik legraÄŤnĂ­ch miliard?.

Jednoznačný, nikoli pocitový, příznak, nám a na?í důvěřivosti lstivě nastrojené bídy, s bezmocí proti přirozeným v nepřirozenosti, informačně zcela hrůzně zanedbáni, v chemtrails přísvitu groteskního hara?ení stejně bezmocných politických slibnovadných tajtrlíků, teatrálně vyskakujících v arytmii stroboskopického blýskání jakoby "obdivných" fotoaparátů, obklopeni bdělými fa?izoidními komandy, ve své nevyzpytatelné nenasytností vyu?ívali viditelné i neviditelné umění nadčasových technologií soukromých a polosoukromých armád, v čase naučené hospodářské krize, s nekonečnými pluky předlistokovaných idiotů, urychleně přetvářejících kdysi rozumně ustavený svět k nepochopitelnému obrazu zdávna Přicházejících.

Aby i přisluhující havě?, vesele ověnčena nepříslu?ejícími právy a nepravými zákony, obklopena tlupami vymahačů, s obnovenými plány dobývala zpět dal?í a dal?í území na právě vybudovaném "divokém Východě". Vyhla?ující zákony o povinném konci "smysluplnosti", k snadněj?ímu rabování a raketýringů. Uspořádaného v podobě bezhotovostního výběru nikdy neexistujících dědičných prebend, středověkých cel ze včera je?tě svobodných cest na?ich předků. Včetně lavinovitého nasilování neúnosně prolhaných pseudodluhů novoroze�at, včetně nadmíru udivených kradí a daní.

�íkám-li: "Udivených?" (?!).

Kde se vzali, tu se vzali. Tento nadpřirozený jev komentovali staří Slávové slovem "samorod?ánik" - samozrozený. Sám ze sebe zrozený. A nebyl-li bo?ské podstaty - neměl mezi na?imi předky pra?ádnou ?anci.

Je-li prostý raketýring, či smy?lené dluhy a vyplývající stejně vymy?lené daně - bo?ské podstaty? A navíc vymahatelné fa?isticko soukromými komandy? Při úmyslně nulové informovanosti.

S neodbytnou "snovou můrou", jak se rovně? radostně a spokojeně řítím k dal?ím zastavením na "kří?ové cestě" do nikam? A pak znovu a znovu, při ka?dém dal?ím zrození?

Nic podobného se pravděpodobně na této urychleně ničené planetě ji? opakovat nebude.

Podaří-li se kdy sdělit umírajícím kamenným sochám nesdělitelné?

Kdy? ty nesly?í ani nevidí, ani? znají umění řeči lidských bytostí?

S poznáním vlastního usmíření se: Naučená nevědomost je sice nezničitelná, av?ak s přicházejícími bídami - láskyplně ?etrná...

Zdeněk Patrick