Zde původně byla prosba o pomoc autorizovat sochu, či fotografii. Viz více na konci článku v poznámce pod čarou...

... aneb "Odkud vítr vlastně fouká"?

Zanedbaná historie lidstva Š Zdeněk Patrick - 1998/2010 Praha

VĂ­me ji?, ÄŤemu ÄŤelĂ­me?

Středověké upalování čarodějnic, praktikované Svatou inkvizicí, speciální nomenklaturou kně?í tzv. svaté římsko - katolické církve, nemuselo vlastně být upalováním čarodějnic! Nýbr? prostou zápalnou obětí prastarému bohu Dagonovi.

Prozatím si jen připome�me, ?e starověký Dagon byl prastarým bo?stvem Kanaanu a jeho kruhové chrámy stávaly v A?dódu (Azot), Gaze, kdy? mince z jeho vyobrazením byly nalezeny v Askalonu a Arvadu (V podezření je Byblos, Tyr a Joppa. A vlastně v?echna pobře?ní města Středozemního moře.). Odvozeně v Kanaanu, ale i Chaldejsku. Tedy oblastí, odkud pocházela i syrská sekta uctívačů Slunce (Sol Invictus), k ní? patřil i římský císař Konstantin. Historická postava související s raketovým vzestupem římsko katolické církve.

Nyní se pokusme zjistit k jaké entitě Dagon patřil. V jeho chrámech muselo být nejen neútulno, ale i děsný smrad. Soudíme-li podle peli?tejnského zvyku přibít useknutou hlavu, či jinou trofej z těla svého nepřítele poblí? Dagonovy sochy (Viz hlava Saula):

PrvnĂ­ Paralipomenon 10/10

Slo?ili také i odění jeho (Saula) v chrámu boha svého

Hlavu (Saula) pak přibili v chrámu Dagon.

Na půl člověk napůl ryba. Pravděpodobně nikoli toto?ný s Oaenesem, jakkoliv i on rovně? nepříjímal podávanou vodu, odsypanou mouku, ani? přijímal jiné příjemné dary.

Mů?eme-li soudit dle rituálních obětí, praktikovaný na počest Velkého bratra Dagona domorodými zasvěcenci, pak se tě?il ze stresu, strachu a krajního lidského utrpení. Přičem? lze velmi vá?ně uva?ovat i o jisté legální vymo?enosti rituálního kně?ského dogmatu: lidské utrpení, v duchovní podstatě emociální potrava prostupující dimenzemi. V této souvislosti by nebylo od věci vědět, co se vlastně děje v lidském organizmu, nejen v čase násilného sexu, nasílených výslechů, nelidského mučení, upalování, topení, ale jaké bio elektrické potencionály, chemické látky a v jakém mno?ství lidský organizmus vyprodukuje v čase stresu i očekávání kruté a bolestné smrti, ale i v čase krutého umírání. Mám dojem, ?e specialisté projektu MK ULTRA a odvozených zvráceností by mohli o svých vědeckých výzkumech sáhodlouze vyprávět.

Do té?e kategorie nezodpovězených otázek lze zařadit i ji? dříve vyslovené velmi silné podezření, ?e jistý druh bytostí je za určitých okolností schopen obětmi náhle stresem a bolestí vyprodukované látky absorbovat skrze mezidimenzionální bariery. Zvlá?tě pak? "Nepřijímají-li bě?nou potravu, nejí potraviny z odsypané mouky, nepijí podávanou vodu a ani? příjímají jakékoliv dary" (Mezopotamské eposy). Není-li takových mechanizmů, pak je část lidstva, kupodivu právě ta elitní a nejlépe informovaná, zcela ?ílená a jejich konání postrádá jakoukoliv věcnou logiku.

Charakteristickým znakem legendární bytosti Dagon, mimo bě?né ?upinaté části těla, byl dračí, či hadí ocas, u těla hutný, na svém konci, v neju??í části náhle rozvětven do ostře rozeklané neptunovské trojvidlice.

Dvorany Dagonových kruhových chrámů byly osazeny mramorových obětním kamenem, je? současně vytvářel jednolitý celek s chrámovým prahem, jeho? se nesměla dotknout lidská noha. Tento trik, hojně vyu?ívaný i starověreckými Slávy, spočíval v jedovatém hadovi, jen? měl své hnízdo pod levou, či pravou stranou prahu a byl krmen hospodářem. Vkročit a vykročit správnou nohou, nevěstu (pro hadího strá?ce cizího vetřelce), přenést přes práh, přísahat na práh svého domu. Zkrátka práh byl zále?itostí posvátnou i Dagonově chrámu. Nyní to nejdůle?itěj?í, co nám mů?e o Dagonově kultu říci nejvíce: ?ádná ?ena se k chrámu nesměla přiblí?it, ani náhodou! A zde přichází v potaz ji? zmíněný způsob rozmno?ování entity Dagon - partenogenezí. A vyplývající jasná neupotřebitelnost lidských ?en. Dagon byla nejspí?e paní Dagona (V Gaze ji mnohem později skutečně nazývali Mama)!

Prosím vá?ené čtenáře: Nemají-li povědomosti, které by alespo� zčásti poopravily mé mezery: Není-li vám znám autor fotografie.

Jakkoliv mne nedává spát my?lenka, co vlastně motiv představuje, kde se souso?í vlastně nalézá. A pokud se někde nalézá, proč se tam toto souso?í nalézá. Nejedná-li se o zdařilou počítačovou animaci. Kdo se přičinil o zveřejnění a vlastní projekt financoval (Těch souso?í je hned několik).

Přičem? jsem přesvědčen, ?e tvrdý dračí motiv nejsou lesbické hrátky. Pochází naopak zcela opačných představ, z obráceného gardu a navíc jiného typu, ne?li pani Dagona.

Má čistě pracovní hypotéza (mo?ná na hony vzdálená původnímu účelu): Symbolické připomínání motivované dračím kultem, přesněji: Z předpotopních časů svádění Norey, dcery Eviny, Archonty (částí Anunnaki, či chcete-li těch skutečně nejprvněj?ích legendárních padlých strá?ců nebes), kteří Noree tvrdili, ?e je sice Evinou dcerou, ale vze?lou z jejich sémě. Norea je odmítá slovy: "Já nepocházím z vás, nýbr? jsem při?la z Výsosti" (Píse� o Perle).

Jinými slovy: Nepocházím v?ak ani z Adama. Z tého? tvrzení mi stroze vyplývá, ?e je buď, jako my totálně bez informací, nebo běh událostí, při hří?ném Evině rajském podnikání, měl mnoho dal?ích variant (nepočítaje chodícího strá?ného hada v ráji). Pro mnohé z nás, s téměř nedozírnými následky. Jak se v současné epo?e mů?eme na vlastní oči i ků?i přesvědčit.

Av?ak... Jako v?dy se jistě rád mýlím. Tak?e nepochybně radostně hupkáme do snových zlatých zítřků.

Díky čtenáři zn.: idgm, jsem ji? uspokojivě informován:... viz poznámka pod čarou

Sodomské chatrče a elita lidstva
Včera je?tě slunečná a nejplodněj?í planeta v ?irém okolí...
Zalo?enĂ­ Babylonu za ÄŤasu bytostĂ­ Lachama...
Pan z BelialĹŻ...
Dračí entita v. příchod Máhdího?

Poznámka pod čarou:

Díky čtenáři zn.: idgm, jsem ji? uspokojivě informován: Sochy (Dragon objímající ?enu, drak objímající mu?e, drak bojující se ?enou, drak bojující s mu?em) celkem ve čtyřech různých provedeních, jsou součástí mnohačetných souso?í pocházejících s dílny Gustava Vigelanda umístěné ve Frognerově parku v Oslo (Norsko).

Celé uspořádání parku, fontány i stovka souso?í tvořených dvojicemi, či jednotlivci, nebo naopak mno?stvím, i celými shluky lidských postav (celkem a? na 600 figurálních motivů) v neobyčejných pozicích i sugestivních situacích, je dílem ji? zmíněného sochaře. V?e, od sochy lidského embrya, tří vajec symbolizujících vznik nového ?ivota, přes dětství, vztah mu?e a ?eny, a? po stáří a umírající starce má být oslavou ?ivota na zemi. V?e působí silným emočním nábojem, tak?e není divu, ?e Gustav Vigeland (1869 - 1943) je započítán mezi vrcholné skandinávské sochaře.

Některá souso?í, na př. hromada (snad) mrtvých mladých ?en, připomínají denverské motivy (viz výzdoba Denverského mezinárodního leti?tě. Nejpodivněj?í ?ílené vize, jaké mohou být na veřejném prostranství viděny.). Sice nikoli tak absurdní a vy?inuté. Nicméně připomínají.

Drak objímající ?enu a drak objímající mu?e znázor�uje, dle oficiálního výkladu, údajný prvotní hřích poku?ení, provázející prý lidstvo od samého počátku (Názor podporující mojí pracovní hypotézu). Přičem? drak objímající mu?e má údajně symbolizovat sílu vítězící energie neustále s člověkem bojující. Očividně v motivu draka, co (nikdy neexistujícího) symbolu hříchu a vítězící síly energie, působí nejen vliv hluboce religiozní rodiny (se zaměřením mně neznámého ritu), ze které Gustav Vigeland pocházel, ale i obsah studia mediaevalského (středověkého) umění, či experimenty se starověkými vzory. V jeho uměleckých počátcích jej finančně podporoval i jeho učitel a přítel, sochař Bryunjulf Bergslien.

Stojí za shlédnutí...Vigelandovy sochy ve Frognerově parku v Oslo (Norsko)... fotky