Jak bezpečně rozeznáme ruského agenta od na?í pravé ruky Ďábla: Levá ruka Ďábla je svalnatá, ráda hovoří rusky a okupuje unsere Karslbad. Má na klopě připnutý velký mikrofon s nápisem "Nechci radar". Vyhýbá se světlu a dozajista nemá ráda "humanitárního bombardéra", ba ani soudruha Goeblese. A jmenuje se vět?inou Tschernokotschynof (čti Černokočkinov).

Harmonie

Glosy Š Zdeněk Patrick - 2008 Praha

Harmonie, harmonické frekvence, rezonance a alikvotní tóny.

Okřídlené rčení: "?ivot v harmonii" je jednou s jednoznačných priorit ka?dé lidské bytosti, pro mnohé z nás i abstraktní seance kouzelníků, nikoli nepodobná mediálně ?ířené virtuální realitě. Zdánlivě neuchopitelný sen lidstva, jen? má být, právě za na?ich dnů, bez me?kání "Číhajícími" zničen. Je?tě nedávno jsem byl ve své prostotě a nevzdělanosti přesvědčen, ?e na této planetě není jediného človíčka, jen? by netou?il ?ít v souladu a harmonii.

Probouzet se ka?dé ráno s ohromujícím pocitem radosti a obdivu nad okolitými krásami. Jako za časů svě?í mladosti na?ich maminek obětavě poskakujících kolem.

Přičem? harmonie je cosi, co fale?ný tón nemá rád. nebo? v souzvuku je prozrazen dříve, ne? je mu milé. Kdybych byl z těsta fale?ných tónů, pak bych prosazoval teze, ?e fale?né tóny jsou zákonitou "daní z pokroku".

Nejsou. Není to o pokroku, ale právě opačně. O narůstající devastaci, je? přímo úměrná navy?ujícímu se počtu fale?ných tónů a pazvuků.

Jakkoliv neznám hudebníka, jen? by se u?ivil s navy?ujícím se počtem fale?ných tónů, jsou mezi námi odborníci, kteří to prakticky denně úspě?ně praktikují.

Přímo tyjí z girland vypu?těných fale?ných tónů, kdysi i právě dnes globalizovaně zinscenované loupe?nické ma?karády.

Kdy? jejich myslitelé vypracovali nedosti?né teze o podezření, ?e v harmonii jsou podezřelí ru?tí agenti. Cosi velmi podobného pověstnému římsko-katolickému ďábelskému tónu v hudbě (Diabolus in musica, tritonus - zvět?ená kvarta. Přičem? frekvence alikvotních tonů, jsou schopné tento efekt náhodně a samovolně zabezpečit.). Oprav�ující Inkviziční úředníky, či příslu?ný úřad státní nebezpečnosti prověřit ka?dý tón odděleně.

Nebo? jedinÄ› tak nezaznĂ­ jejich fale?nĂ˝ tĂłn tak docela fale?nÄ›.

Přičem? lze kterýkoliv jiný tón označit jako fale?ný. Zvlá?tě je-li "podezřelý" zkoumán v konstelaci s úředně přidanými pazvuky.

Harmonie je dokonalý souzvuk s příslu?ným emociánálním napětím, jen? je dán přesnými matematickými vztahy (a nikoli zanedbatelnými frekvencemi).

Přičem? jednotlivé tóny samy o sobě, kvalitně prezentované, obsahují překvapivě dal?í tóny stupnic (alikvotní tóny). I kdy? je pravda, ?e popelnice, v závislosti na své plnosti, je na tyto zákonitosti, více ne? alergická.

Tak?e jak tlučeme, tak tlučeme, mimo dutosti a přeplněnosti - kloudného tónu nevyloudíme. Přičem? si o alikvotních tonech popelnice nechme jen zdát. I kdy? praví umělci doká?í neuvěřitelné: Hrají nám celé popelnicové symfonie. Alespo� nás o tom mediální prostituti na tvrdo přesvědčují.

Přesto i popelnice plní svoji podstatnou roli. Zvlá?tě pak v ?íleném spotřebním ataku.

Dá se do ní skrýt v?echny nevábnosti, je? zakrátko uvrhneme do zdevastovaného rodného kraje. Nebo lstivě vyvezeme do některé přilehlé a dobře vytunelované Tschenrai.

Lidské bytosti a touha po harmonii. Prakticky dvojí podoba tého?.

Na druhé straně: vzteklé podprahové frekvence, plné pokrytí území podivnými signály, generování nepříjemných zvuků, připravených disharmonických stresů, mikrovlnné zbraně a ?mírovaní pícky, mediální chroptění o zákonné nutnosti disharmonie, ?ílená dogmata o státní ochraně ?ílených dogmat, vnucené strachy o základní ?ivobytí. To nás má z neznámého důvodu naplnit odpadem jako popelnici. S tím rozdílem, ?e prvně zmíněná popelnice skrývá, v porovnáním s na?ím mo?ným odpadem, podstatně kvalitněj?í substrát.

Přičem? strach Protěj?ích z vlastních zločinů mů?e způsobit mnohými očekávanou katastrofu.

A tehdy je potřeba říci: V?echny ty l?i a zločiny, kterými jste nás zahrnuli, vás zachrání?

SkuteÄŤnÄ›?

Harmonie lidské bytosti a ducha je stále nikoli jen snem ka?dého z nás. Je ?ivotní nutností! Kdy? tě?it se z radosti druhých je pro ka?dého člověka a zejména jeho ducha příznačné a uchopitelné. Ka?dý sám za sebe, za své děti a blízké - po?adujme sami na sobě, to co k lidské bytosti plně nále?í - ničím nezaměnitelnou harmonii bytí.

I se v?emi chybami, které máme.

Se v?emi nezadatelnými právy.