Země zlaté hvězdy Margity - Hvězdy v?ech Slávů - Hvězdoslavy

...i pří úmrtí kně?ny Ludmily?

Nezávislá česká historie Š Zdeněk Patrick - Praha 1988

Není snad státním tajemstvím, ?e staleté francké snahy o podmanění si slovanských území, pový?il Heinrich der Vogelsteller na neobyčejnou úrove�, kdy? pro své programové vyvra?ďování Slovanů proradně pou?íval, rovně? jako jeho předchůdci, logo "o ?íření Bo?í lásky k bli?ním".

Po celý průběh českých dějin se setkáváme s jeho univerzálně pou?itelným dílem, které se projevuje papou?kováním nesmyslů podstrčených skrze římsko katolickou církev, skrze objednané nábo?enské legendy inspirované vůdčím systémem řezenské a pasovské marky, v?dy plnící jen po?adavky svých velkoří?ských panovníků.

Včetně masové výroby falz tzv. "historických dokumentů", je? mnohdy slou?í dodnes, aby jednak mátly stále méně a méně pravdivě informovanou veřejnost, ale zárove� pragmaticky dokumentovaly, v okam?iku odhalení, ?pinavou hru římsko katolického kléru německého jazyka, pro ně? ?íření "Pravdy a lásky k bli?nímu svému" hrálo v?dy roli podru?nou a mnohdy obtě?ující.

Proto?e če?tí i morav?tí panovníci a Slované vůbec, v?dy tvrdě hájili svoji nezávislost, nelze ne? připomenout, ?e němečtí panovníci se naopak v?dy sna?ili o jakoukoliv jinou formu ovládnutí slovanského prostoru. Tedy zejména skrze německé kně?í římsko katolické církve a příslu?né agenty řezenské (české) pasovské (moravské) a srbské marky.

Ti si v rámci Christianizace postupně usurpovali mno?ství jim nepříslu?ejících práv, mezi ně? patřilo zakládání německých klá?terů na starých slovanských územích, se stále "samovolně" roz?ířujícími se pravomocemi. Do nich? spadalo i vedení matrik a kronik. Součástí této činnosti pak byly zápisy historicky "důle?itých" zpráv v latině a zápis příslu?ných datumu římskými číslicemi, jejich? jednoduchá podstata umo?�ovala pravé "čáry a máry" ve fal?ování. Kupodivu v?dy v neprospěch slovanského plemene.

Nyní předlo?ím jeden z mnoha důkazů o těchto zavr?eníhodných praktikách, je? se, vedle ničení slovanských písemností, německými panovníky inspirované, katolickou církví praktikované, je? bylo i nedílnou součástí úporného vyhánění slovanské liturgie a vzdělanosti. Kdy? fal?ování historických datumů bylo a stále je?tě je, součástí jejich zbra�ového systému. Prozatím se v této části nehodlám probírat podivnými okolnostmi smrti české kně?ny Ludmily. Mým prvním počinem bude jednoduchý důkazový rozbor a propočet skutečného datumu dne smrti kně?ny, je? bylo církevně klamně stanoveno na 16. září, nebo? i 15. září mů?e prozradit Velký podraz.

Ve svým výpočtech se odvolávám na informace v příloze: Kalendář Slávů.

Přičem? při počátečním výpočtu pou?iji rok zavádění Gregoriánského kalendáře tedy 1582 n. l., jen? zárove� určuje výchozí rok, ke kterému se výpočet Gregoriánského kalendáře vztahuje:

10 * 125 = 1250 rokĹŻ

1582 - 1250 = 332 n. l.. Tímto počtem zjistíme, ?e původní přepočty datumů se ve skutečnosti dotýkaly počátku roku 332 n. l., tedy Nicejského koncilu, jakkoliv pro přesnou dataci a kalibraci sehrál dominantní roli rok 525 n. l. Nicméně následující vzorec přepočtu datumů, při přechodu z julianského na gregoriánský kalendář je platný i dnes:

Δn = c - (c1/4)^2

c - počet celých století od začátku letopočtu

c1 - nejbli??í celé století dělitelné beze zbytku 4

9 - (8/2) -2 = 9-4-2= 3 dny, které je nutné k vypočítávanému datumu přičíst

Byla-li tedy kně?na Ludmila, podle katolické církve, zavra?děna 15. září 921, pak tvrdím, ?e kdosi v jejím případě úmyslně nepřepočítal astronomické (starověrecké) datum této smutné, nicméně významné události. A nejen na kně?ími vynucovaný Julianský kalendář, ale co je na pová?enou, ani přepočet na kalendář Gregoriánský. Naopak nechal původní nepřesné datum juliánského kalendáře.

Na upřesnění této informace dodávám, ?e starověrečtí Slávové se řídili podstatně přesněj?ím slunečním a měsíčním kalendářem, kde i východy Siria sehrávaly dominantní roli. Nebovidové a příslu?ní vlchevci přesně určovaly dny Svantovidových oslav připadajících z dne?ního pohledu, v?dy na ranní svítání 28. září. Den zástupné Svatovidovy oběti a to v?dy v místě, kdy se první svaté sluneční paprsky dotkly matky zemlji.

Neuvá?uji-li dal?í proradnost - úmyslné posunutí tohoto pro Čechy významného dne na následujícího 16. září, nebo? římsko katolické církvi německého jazyka se prý nedostávalo volných dní pro dal?ího světce.

Lehce doká?i, ?e skutečný den smrti kně?ny Ludmily je tentý?, co den úmrtí kní?ete Václava, tedy 28 září. Den Velké oběti sedmiletého cyklu posvátného Orákula.

15. září - den smrti údávaný římsko katolickými analysty

+ 3 - viz vypočítané dny

+ 10 - počet dní o které byl kalendář v roce 1582 povinně posunut o 10 dní

28. září - výsledný den smrti české kně?ny Ludmily.

Jinými slovy: Přesto?e Slované slavili i v den smrti kně?ny Ludmily Svantovidův svátek, tedy z dne?ního pohledu 28. září, zmatky nepřesného Juliánského kalendáře a přechod na Gregorianský kalendář, umo?nil církevním falzifikátorům, a to i po rekonstrukci kalendáře, odečíst 13 dní a ponechat zmateční datum 15. září. A navíc tento pochmurný den lehce přesunout, prý kvůli přebytku svatých, a? na 16. září. Aby se za tisíc let zcela zapomnělo a umo?nila se tak dal?í církevní falzifikace - tentokrát v určení roku smrtí Sv. Václava. Z roku 928 (ale postupně i roku 929, 933 atd.) a? na dnes katolickou církví a mediální prostitucí propagovaný povinný rok 935 n. l.

Proč by to vlastně dělali?

Malé strpení. Zakrátko se v?e dozvíme v dal?ích kapitolách nové knihy zabývající se starověreckou historii českého národa, tentokráte o falzifikaci skutečností v případě úmrtí kní?ete Václava.

Ka?dopádně si pamatujme velmi důle?itý historický fakt, ?e kně?na Ludmila byla zavra?děna nikoli 15. září, ale a? 28. září 921. Na den přesně bude za sedm let zabit i její vnuk český kní?e Václav.

Nebo? 28. září je horká stopa vedoucí ke skutečné pravdě nejen o dění před více ne? tisíci léty, ale i jako součást důkazového řízení o l?ích směřujících do dne?ních dní. Prozradím jen tolik, ?e fal?ování těchto, pro Čechy tak důle?itých datumů, se děje ve vztahu k dlouho utajované příčině i datumu zkolabování Jindřicha Ptáčníka, jeho? smrt, či nemohoucnost, byla utajována více ne? osm měsíců.