Cítí? to také tak, nemilý soudruhu sousede?

Jak dovybudovat Apokalypsu.Š Zdeněk Patrick 1973 / 2008

Viděl jsem mnohé podivnosti, z nich? některé si ji? opět pro jistotu nepo?eptám ani do vlastního ucha. Nikoli, ?e bych se obával svých zá?itků.

Spí?e jen proto, ?e běh světa se vydal opačným směrem, ne? jsme kdy při svém zrození, ale i dlouho po té, věřili.

Některé jsou více, nebo méně nesdělitelné, jiné neuvěřitelné a jejich pravá podstata se projeví a? po mnoha, mnoha letech.

Dovolím si nyní pro mírné odlehčení vyprávět jednu z banálních příhod, ve které jsem byl téměř hlavním protagonistou.

Bylo za časů, kdy jsem při několika zaměstnáních hrával moderní country. Mů?u se "pochlubit" i několika singly a snad i jedním elpíčkem.

Zejména pak promarněným časem!

Z domova jsem odjí?děl v?dy ve večerních hodinách a vracíval jsem se mnohdy k časnému ránu. V duchu si probírám kolikrát jsem byl vlastně v nočních hodinách přepaden k podivnému boji vycvičenými dospělci, nebo naopak odvá?en autem Sboru národní bezpečnosti na místa mnohem vzdáleněj?í, ne? bylo mé skutečné bydli?tě.

Jen proto, ?e jsem nenosil občanský průkaz? Kolik bezpráví jsem viděl při svých nočních, respektive ranních návratech.

Byl jsem mladý a tak jsem pou?těl mnohé z ucha do ucha.

Pohříchu v?ak z obtí?ně vymazatelnou pamětí...

Kdy? nastal čas sumarizace a já s překvapením zjistil, ?e v?e má jeden společný jmenovatel, tedy právě ten, je? si dnes, jak jsem ji? řekl, nepo?eptám ani do vlastního ucha.. nebo? se ti?e koná dál. Dokonce nasílen, tak jak postupuje v?eobecná ztráta soudnosti. a kýmsi vnucované zvrhlosti. Jednou z mnoha polo?ek v čitateli bylo setkání s jedním z ničemů, jeho? čin se v mé mysli převaluje vedle řady podobných, je? ka?dý svým způsobem zanechal v mé mysli hlubokou rýhu.

Jednoho zimního večera jsem vyrazil za svým, dejme tomu "koníčkem". S kytarou a nasměrován ji? na Ohaře, kde jsem dělal svého času kapelníka.

Autobus mi ujel "před nosem" a tak jsem mrzl s vidinou, ?e dal?í přijede, kdy? rudí bohové připustí, za půl hodiny.

Nicméně, zčista jasna, z nepřijatelného směru přijí?dí prázdný autobus bez čísla i udání konečné stanice a řidič mne zve dovnitř!

Připomínám, ?e je to v době, kdy byli "autobusáci" nějak stabilně na?tvaní. Vystoupit a nastoupit se muselo proběhnout dílem okam?iku. V opačném případě jste, s přivřenou nohou, či nákupní ta?kou, byl vláčen několik dlouhých vteřin po dla?bě.

Překvapen jsem se otázal nezvykle laskavého řidiče, zda je to autobus "tam, kam směřuji". Jasně a ji? jsem frčel v prázdném autobusu. Já a překvapivě (na onu dobu) laskavý autobusák.

Na pří?tí zastávce nastoupil vrávorající opilec a po jisté proceduře se mu podařilo usadit se na jednom ze sedadel.

Ale to ji? jsme uháněli dál.

Blí?ící se zastávka jej opět přiměla vstát a kymácet se autobusem směrem k zadnímu východu.

Autobus zastavuje a opilec nevěřícně vystrkuje hlavu ze dveří do nepříjemného nočního mrazu a ne a ne vystoupit.

Vzduchový ventil zasyčí, dveře přivřou opilcovo tělo tak, ?e hlava trčí ven do mrazu a sněhové metelice, tělo je pěkně v teplíčku. Tedy v souladu s mými tézemi o vlídných autobusacích. Krk oběti byl pevně sevřen v souladu se zavedenými lidovými zvyky.

A ji? frčíme dál a mne zůstává v paměti překvapený obličej, je? si právě odplývává do venkovní lednové fujavice. Váhám. Nejsem ten, je? by se vmě?oval do cizích zále?itostí. Nicméně fujavice a mráz, zejména pak hlava trčící do mrazu, mě připomněla moji někdej?í křes?anskou výchovu. Dodal jsem si odvahu a potácím se směrem k řidiči: "Pane, někomu jste tam přivřel hlavu!"

Je?tě nedávno vládný autobusák krátce pohlédl do zpětného zrcátka, mávl rukou a ?lápl na plyn.

Potácel jsem se zpět, abych se opět usadil na svém vyhřátém místečku. Konečně, ji? se blí?í dal?í zastávka.

Av?ak co to? Autobus nestaví a hlava opilcova stále trčí do nepohody.

No co, řekl jsem si. Udělal jsem v?e, co bylo v mých silách a mo?ná i v kodexu socialistického budovatele asakra zatraceně předra?ených zítřků.

O to více jsem pozoroval opilce. Ten si uvnitř autobusu strčil ruce do kapes, a venku si jeho hlava pískala nějakou písničku. Vylo?eně pobaveně se rozhlí?ela sem a tam, jakkoliv sněhová fujavice zalepovala její oči. Po chvíli jsme se blí?ili k dal?í stanici, pro mne přestupní a pro opilce - sněhuláka zřejmě cílová. Autobus vzápětí odfrčel, k mému údivu, úplně jiným směrem, ne? tvrdil řidič. Jak přifrčel tak i odfrčel.

Hlavně, ?e jsem někam dojel, řekl jsem si!

Poodstoupil jsem od silnice do stínu stromů a sledoval dal?í opilcovo počínání.

Ten, po chvíli potácení se na místě, pojal náhle úmysl dopotácet se na druhou stranu městské komunikace. Nikde ani ?iváčka. Jen ve vzdálenosti 400 metrů parkovalo jakési auto, je? se náhle dalo do pohybu na?ím směrem. Opilec se ji? přepotácel přes ?ulovou krajnici a vstoupil do vozovky.

�íkám: "Pane, dejte pozor, jede auto!"

Opilec jen mávl rukou, nicméně zbystřil a potácel se jen (z pohledu jedoucího auta) v relativním bezpečí levé krajnice, kdy? neosvětlené auto jelo spořádaně po pravé straně.

A nyní přichází pointa příběhu (jak jsem si naivně tenkrát myslel).

Vůz viditelně zrychlil a i nadále se jeho rychlost zvy?ovala. Opilec se stále potácel v těsné a bezpečné blízkosti krajnice a mne řidič auta nemohl vidět.

Tu, zcela nečekaně, zamířilo auto do protisměru a nabralo přímý směr... přímo na opilce.

Ten natáhl ruce před sebe a řval: "Hele, hele, von mne chce zabít"!

?ílený náraz a opilec přelétl ve vý?i tří metrů přes auto a bezmocně se rozplácl na silnici.

Auto pokračovalo ?ílenou rychlostí dál, nyní ji? zajelo do správného směru.

Vyběhl jsem ?okován ze stínu a díval se za odjí?dějícím vrahem.

�idič mne zřejmě spatřil ve zpětném zrcátku a zastavil. Přičem? zapnul světla a já viděl, ?e je to nájemné Taxi.

Taxikář vystoupil a vydal se ke mně. Dělila nás nyní vzdálenost asi 100 metrů. Koutkem oka jsem viděl, ?e bezmocně le?ící opilec sebou začíná mrskat a pokou?í se vstát. Je?tě sly?ím jeho ?alující slova: "Von mne chtěl zabít"!

Ji? z dálky malý zavalitý komunistický ničema na mne volá: "Viděl jsi to soudruhu, on mi tam vlez!" A s rukou v náprsní kapse ko?ené bundy se ke mně blí?il a mlel si svoji tezi o tvrzení proti tvrzení.

Nel?ete pane, vy jste jej chtěl zabít a proto jste, zcela úmyslně vjel do protisměru. a? ke krajnici jste musel zajet!

"Co l?e? syčáku", a ji? cosi vytahoval ze zdánlivé kapsy. Zahlédl jsem pouzdro a rukoje? zbraně. Nicméně rozčileně jsem opakoval to, co jsem viděl. �val jsem na něj, ?e je vrah! Na opilce jsem zcela zapomněl a co bylo divné opilec se vypařil během na?í hádky. Snad do blízkého kukuřičného pole.

Právě přijí?dí můj autobus a mr�avý taxikář se obrací a utíká k svému vozu a okam?itě odjí?dí.

Nechám autobus autobusem a jdu se podívat ke kukuřičnému poli. Nikde nikdo. Jsem sám, mírně řečeno "na větvi", na autobusové zastávce u Thomayerovy nemocnice. Mírně sně?í a není a kupodivu nebude nikoho, kdo by naslouchal pravdě!

V u?ích mi zní slova mr�avého soudruha taxikáře: "Pří?tě dr? hubu a krok!"

Stojím v mrazu a dívám se na protěj?í stranu, na autobusovou stanici, kde na mne čekávali popůlnoční násilníci, s nimi? jsem, jsa tenkrát mladý a svalově poctivou prací vypracovaný, lehce poradil. Ne tak se členy SNB, kteří mne s urputnou vizá?í odvá?eli, právě z této stanice, kamsi do daleka, abych se pěkně pro?el, kdy? nenosím občanský průkaz!

Právě v ten den, ten samý čas, kdy moji ?enu právě odvá?eli do porodnice. Díky vzácní soudruzi!

Jak z toho, kdy? i při banální změně bydli?tě orgáni SNB bu?ili obu?ky vedle pa?í, které jsem měl povinně na stole!

Ani u přátel jsem nenalezl svým vyprávěním pochopení a tak je marné vědět, ?e jsem nikdy v ?ivotě, a zcela určitě v zásadních věcech, nikdy nezalhal.

A to byl ten večer, kdy jsem se na dlouhá léta odmlčel a přestal vyprávět o čemkoli..

Nicméně podivné náhody, snad jsem v?ímavěj?í, kdo ví, pokračovaly i nadále!

Mnohdy je?tě podivněj?í!

Shodou náhod se malý obtloustlý taxikář stal, po několika letech, dokonce mým nedalekým sousedem a kdy? se odebral na věčnost, jeho skvěle prosperující potomci jsou jistě, na rozdíl ode mne, ozdobou jejich současného Zlatého věku.

Čest práci ostatní nemilí soudruzi sousedé!

Proč máte stále ten zřejmě neodbytný dojem... Ten jaký prokazatelně máte!

Přičem? vůbec nemám na mysli ty poctivé lidi, kteří se v?dy ?ivili jen tvrdou poctivou prací!

Nikoli organizovaným mobingem, ?mírováním, drancováním rodné země a sprostými podvody!