Jako v?e, co přichází do světa záměrně nepov?imnuto, jako zbytečně znovuzrozené, nebo? ryze slovanské, zkoumám pozorně, nebo? okem nanejvý? orličím. Proto?e nemohu "rozchodit" úřední topografii s přesně doporučenou scholastickou výslovností. S bídným vědomím, ?e názvy byly účelově převzaty z umělohmotných a a? zázračně neohebných jazyků (Nenávidících slovanské přechylování, strádajících v nepochopení měkké přirozenosti, ani? majících sexu, chuti, ně?nosti a citu. Neznajících zdrobnělinky, ani? soudné pochopení pro původní slovanskou výslovnost.).

někdej?í svatyně bohyně Inany - A?tarty, či oblast zasvěcená planetě Venu?i?

Země Zlaté hvězdy MargityŠ Zdeněk Patrick - Praha 1988

Z tého? náhledu, i v souvislosti s mými poznatky mo?né minulosti, se musím při vyslovení slůvka "Aratta" přiklonit k mo?né variantě přetlumočení prvního znaku. Zapsaného v tomto případě písmenem "A". Slovany v?ak vyslovovaným "JA". Výsledně lze číst název městského státu Aratta, se kterým, krátce po potopě světa, či podobné planetární nepohodě, pilně obchodoval i bájný vládce sumerského Uruku - Enmerkar (z druhé, či dokonce první urucké dynastie po potopě.):

A R A T T A

Я Р А T T A

Я Р А Д А

Ja R A T T A

A nyní se programově rozpomenu, jak začíná v Gótjské ra?di (V rodné řeči tzv. Góttů) Otče ná?: - Atta u na?, Tvoj je kým onam, ?ehnaj namo Tveje kým aji dudji na?jus, Tve je ?ertva i vilja. "Podivná pragermán?tina"

Pokorně přiznávám: "Do zlatého pokladu světového dědictví germanistů to má hodně daleko" :=)), ale slůvko "ATTA" (český té? táta, slovensky tata), ve spojení Jara_Atta, i ve mně vyvolává vzpomínku na legendu o Červeném Slunci, bo?ském vládci na?ich praslovanských předků, synu Titánky Lety (Latony) - Jarovi. Tehdy, ale i později se potomci dětí bohů, skrze svého bájného kní?ete Jara, po celý dlouhý čas nazývali vnuky Červeného Slunka.

AD, ATTA, Od - PrvnĂ­ (Один - Odin, ÄŤti Adin - viz ÄŤeskĂ© "jeden" - Еден, vyslov Jedin, viz "JedinĂ˝" - zapsáno cyrilicĂ­).

Není od věci si zárove� připomenout, ?e při stíhaní Černého Idola, zamířil Jarův výsadek podél Uralu na jih, na pobře?í velkého jezera, nazvaného po protr?ení přirozené hráze tvořené pohořím Calpe, po mohutné zátopové vlně i následném náplnění Středozemního bazénu, následkem tého? i jeho přetečení - Černým mořem. Není snad rovně? tajemstvím, ?e relativně nedaleko od (J)aratty - v Perperikonu (Drakie - Bulharsko), v megalitickému městu zasvěcenému Slunci, vládl a zde i pobýval vládce Drákie a Ematye (Makedonie) - bájný pěvec Titán Orfeus, jeho? ?ivotní láska Eurydiké zahynula při té?e planetární katastrofě.

Aratta - 22 000 pĹ™. n. l.

Megalitické civilizační centrum nalezené na území někdej?í Kyjevské Rusi (Ukrajině), severně od Černého a Azovského moře, jeho? datace se zdá být, nejen pro nezasvěcené, ale i pro mne, příli? nadnesená: 22 000 př. n. l.

Jakkoliv mnou ti?e vítána, jako mo?ná varianta.

Ano, pohybujeme-li se v oblasti mýtů, pak ano? Mů?e být i podle mých posledních poznatků, bájnou Arattou - domovskou svatyní bohyně Inanny. Mýtickou zemí nejen v čase Enmerkara, ale i megalitických hvězdářů a védů. Místem oplývajícím mno?stvím zručných řemeslníků, plná pohádkového bohatství zlata, stříbra a modrých polodrahokamů. A přesto pro Chaldejce tak tě?ce dostupná a tak vzdálená, jak říká sumerský epos "Enmenkar a pan Aratty", jeho? protagonista je výslovně jmenován v sumerských seznamech králů. .

Je jím Enmerkar, vládce druhé, mo?ná v?ak první urucké dynastie po potopě. A abych upřesnil časový interval: Lugalbanda (snad otec Gilgame?e, jeho? matkou byla bohyně?), ze stejného seznamu, by měl být jeho synem.

Zda-li?

Nebo? jsem, vzhledem k neustále slepované matrixové síti, halící smy?lenými stínovými příběhy dávnou historii planety, stále v sevření svého dvojího náhledu na časování světové katastrofy: 22 300 př. n. l., nebo naopak a? 14 461 př. n. l. (Nebo tak asi).?

Navíc obklíčen vlastní teorii výpočtu délky vlády jednotlivých panovníků, tak jak jsou uváděni v ji? zmíněném seznamu.

RozhodnÄ› nenĂ­ příli? prozĂ­ravĂ© tvrdit, ?e Aratta stála na samĂ©m počátku TripilskĂ© megalitickĂ© kultury (трипільськoй културы), nebo? se mĹŻ?e jednat o dvÄ› oddÄ›lenĂ© epochy. Ta druhá epocha, odehrávajĂ­cĂ­ se ve stejnĂ©m prostoru nÄ›kdej?Ă­ Aratty: Tripilská, s neoliticko vedickĂ˝mi hadovitĂ˝mi hroby, hadĂ­ stÄ›nou a megalitickou svatynĂ­ z granitu, s nedalekou observatoří na stupĹ�ovitĂ© pyramidÄ› se v?ak mĹŻ?e, budou-li příslu?nĂ© dĹŻkazy, a? nebezpeÄŤnÄ› pĹ™iblĂ­?it ÄŤasĹŻm pĹŻvodnĂ­ Aratty a ta naopak pĹ™esune sumerskĂ© krále po potopÄ› do mnohem příhodnÄ›j?Ă­ch souvislostĂ­.

A aby to nebylo tak jednoduché, jedním dechem hovoříme o oblasti, ve které jednou budou operovat nejen slovan?tí Skýtové, ale i slovanské kmeny Gadů, OstroGadů, ViziGadů, které v budoucnosti římsko katolická hiearchie, skrze jedinečně autorizované řecké a římské dějepravce, přiřkne fale?nou roli jazykové pokladnice starogermanství a čistě účelově je nazve Gótty.

Dříve, ne? se poohlédneme po souvislostech a eposu "Enmerkar a pán Aratty", ji? jen něco málo o archeologickém objevu "Tripilského zázraku", jen? je opatrnými vědci datován do období cca 5000 př. n. l., a o který se postaral český archeolog a vědec Vincent Chvojka (té? jmenovaný Čeněk Chvojka, ukr. Vikentij Chvojka), jen? je v rodné zemi zapomenut, aby byl dnes pova?ován za jednoho z nejvýznamněj?ích archeologů Ukrajiny.

A jak pilný byl nejen při objevu Tripilské megalitické kultury, ale i? Zkrátka posuďte sami:

Příběh první:

Před rokem 1917 Kyjev Ukrajina - SSSR

Ačkoliv "Velký projekt", později označený jako "Velká říjnová socialistická revoluce", stále je?tě neposvěcen tajuplnými zákoutími evropských bankovních domů, ji? balil své revolucionářské kufry, nic v tomté? čase nestalo v cestě českému archeologu Če�ku Chvojkovi (řediteli muzea v ukrajinské metropoli), aby při vykopávkách nedaleko Kyjeva, v oblasti dne?ní Čajkovského konzervatoře, objevil velký stříbrný disk. Po celý týden prý dělníci kopali a zeminu odná?eli ve vědrech., a? byl celý objekt zcela obna?en. Le?el prý ve velké hloubce a Čeněk Chvojka nabyl tehdy přesvědčení, ?e objevil starověkou vesmírnou loď, je? by měla být jasným důkazem o vyspělosti dávné pozemské civilizace.

Av?ak není, nebo? svět byl i tehdy organizovaně zaměstnán podobnými hlupáky, jako dnes.

K velké jámě byl pozván i tehdej?í kyjevský gubernátor, jen? si objekt pečlivě prohlédl a posléze vydal příkaz v?e znovu zasypat, nebo? je?tě nepři?el ten správný čas. Ano, ano? Do carského Ruska ji? ze v?ech stran juchali "revolucionáři" obtě?káni dolary z bank bří. Wartburků, aby na přímý příkaz velmi rozlobeného ?títu bankovnictví, okam?itě ztrestali ruského cara, který se odmítl podřídit se. Aby nakonec jakýsi sna?ivý agent Uljanov, rovně? solidně zasponzorován 5 miliony dolarů, nakonec sehrál při demontá?i Ruska téměř dominantní roli.

V?e bylo srovnáno se zemí. Mám nyní na mysli vykopanou jámu a snad i vesmírný koráb.

Na podivný objekt narazili dělníci je?tě jednou. Stalo se prý v roce 1948, při odklízení zřícené budovy.

Objekt, jakkoliv byla jeho konstrukce slo?itá a nepochopitelná, byl rozřezán a po částech odvezen na blí?e neurčené. Prý někam poblí? Moskvy.

Zprávu o záhadném stroji poskytl jakýsi Suchovljev, expert na starověké jazyky, jen? měl, jako znalec sanskrtu, za úkol přelo?it nápisy, které byly uvnitř objektu nalezeny.

Příběh druhý:

V tomté? slovanském městě Kyjevě, se roku 1953 (po smrti Josipa Vysarionoviče Stalina, prý v období z počátku údajného konce stalinismu v SSSR) opět objevila archeologická výprava, provádějící opětovné vykopávky v Rejtarské ulici. Ta v hloubce pěti metrů narazila na uměle vytvořenou dutinu. Uvnitř se nacházela masivní truhlice s mno?stvím knih psaných v arab?tině, řečtině, v sánskrtu, ale i zápisy slovanské? V nalezených knihách byly údajně objeveny i obrázky představující kosmické objekty pohybující se vesmírem, či na orbitálních drahách kolem Země, konstrukce orbitálních stanic, hangáry pro kosmické lodi (!?).

Součástí nálezu prý byly i původní rukopisy "Slova o pluku Igorově". I kdy?? V roce 2003 se nutně a zákonitě musela objevit informace, ?e jistý nejmenovaný americký profesor slavistiky je přesvědčen, vzhledem k příli?né fantasii příběhu o kní?eti Igorovi, musel být ve skutečnosti autorem český katolický kněz, bohemista a slavista Josef Dobrovský.

?u?ká se snad dodnes, ?e tehdy sovětská tajná policie MVD (NKVD?) odvezla tři plně nalo?ená auta neznámo kam. A přímí účastníci archeologického výzkumu, či jejich potomci?

Hrob se zdá být upovídaněj?í? Co je v?ak dnes jisté, mimo jistoty Nejistých?

Mám pokračovat?