Vzpomínky na první vlahou noc strávenou pod ?irým (dnes) neuvěřitelně hvězdnatým nebem, poté stovky hodin cíleným opakováním tého?, pod nádherně rozzářeným světem, tonoucím v mé přítomnosti a zárove� daleké minulosti, mne utvrzují v naději, ?e jednoho krásného dne se obdiv k tomuto veledílu změní v jistotu.

Stejným kouzlem, kterému podlehnete podle pana Foglara jednou za ?ivot, je pozorování nad ?irým krajem a v kři??álovém vzduchu umocněného efektu vycházejícího Měsíce. Kdy jasně vidíte měsíční hory i krátery. Nikdy více. Jen vzpomínka zůstává?

A pocit sounále?itosti s okolní přírodou.

A to více přeji v?em, aby se mohli tě?it, tak jako my kdysi, ze vzduchu čistého, jak kři??álová studánka, z nádherně zářící hvězdné oblohy a pitné vody, je? nezapáchá naftou, chlorem, fluorem a bůhví čím je?tě.

Abychom mohli plně a svobodně ?ít, obklopeni přáteli a bez obav před zjevným i skrytým nebezpečím. Se v?emi přirozenými radostmi i strastmi, je? nejsou uměle vygenerovány.

S vědomím, ?e jsem přesně tak svobodný, jak silné jsou mé nejniterněj?í ideály. Kdy? víra i poznání je v souladu.

Přeji v?em pevné zdraví a tolik ?těstí, kolik jen lidská bytost unese. Nejméně tolik, aby smutek neměl kam přisednout. A kdy?, tak jen na malinkou chvíli. : = ))

Zdeněk Patrick